Ve čtvrtek 28.ledna 2010 se v pražském Divadle Broadway uskutečnila obnovená premiéra úspěšného muzikálu Angelika. Tento romantický muzikál z autorské dílny Michala Davida, Lou Fanánka Hagena, Libora Vaculíka a pana režiséra Jozefa Bednárika se vrací na broadwayské jeviště po necelých dvou letech. První premiéra se zde konala 6. března 2007 a do konce divadelní sezóny 2008 zhlédlo muzikálové představení více jak milión diváků. Letos se návštěvníci mohou těšit na 25 exkluzivních únorových uvedení tohoto díla.
Muzikál vytvořený podle stejnojmenné historické románové předlohy Anne Golon vypráví životní příběh krásné markýzy Angeliky de Sancé de Monteloup. Podrobně převyprávět rozsáhlý dobrodružný příběh, odehrávající se na královském dvoře, stejně jako v pařížském podzemí či sultánově harému, je zhola nemožné, ale hlavně naprosto zbytečné. V hledišti snad nemohl sedět nikdo, kdo by neviděl alespoň jeden z dílů filmové ságy o báječné, nezkrotné Angelice, která se stala markýzou andělů a okouzlila krále i sultána zároveň.
Pro křehkou, tehdy sotva pětadvacetiletou, francouzskou herečku Michele Mercier se postava Angeliky stala doslova životním osudem. V době, kdy byly filmy o Angelice u nás uváděny ještě s „hvězdičkou“, se rázem stala jedním z idolů ženské krásy. A ostatně její podobu má do jisté míry i naše muzikálová markýza. Spolu s postavou elegantní a tajemné paní M.M., provázející diváky celým muzikálovým příběhem, je to další zasloužená pocta této výjimečné herečce. Mimochodem, v posledních dnech se objevily zprávy o plánované návštěvě Michele Mercier v Praze. Jestlipak ve svém programu vyšetří čas a navštíví i část představení v Divadle Broadway ?
Vraťme se však ke čtvrteční obnovené premiéře. Od začátku představení bylo jasné, že diváci v zaplněném hledišti nebyli zdaleka jediní, kteří znovuuvedení Angeliky uvítali. Podle výborných hereckých i pěveckých výkonů se dalo usuzovat, že se skvěle baví i všichni účinkující na jevišti. V hlavní roli se objevila Monika Absolonová, která před léty stála i u zrodu nápadu na muzikálové ztvárnění Angeličina příběhu. Pěvecky zvládá náročnou roli s přehledem a herecky působí přirozeně jako mladá bezstarostná Angelika i jako zralá žena, odhodlaná poprat se o své životní štěstí.
Jako dráždivě tajemný Jofrrey de Peyrac se představil charismatický Marian Vojtko. Jeho pověstný „božský“ tenor je ozdobou tohoto divadla, při jehož poslechu zdaleka netají dech jen dámské publikum. Jofrrey v jeho podání má navíc patřičnou aristokratickou noblesu a glanc.
Výborná Radka Fišarová ztvárnila postavu zhrzené Peyracovy milenky, paní Contoire. Opět všem dokázala, že je zkušená zpěvačka s výjimečným hlasem a obdivuhodnou energií. Během představení i na závěrečné děkovačce jí patřil ten největší aplaus. Zásnubní terčet, má oblíbená společná píseň Contoire, Angeliky a Peyraca byla i díky výkonu Radky Fišarové nádherným zážitkem hned v úvodu představení.
V roli Desgréze, advokáta a šéfa tajné policie, podal kvalitní výkon i Bohouš Josef. Sólovou píseň Jsem vlastním pánem zazpíval s velikou jistotou.
Jeden z nejlepších výkonů podal v první polovině představení rovněž Alan Bastien jako Nicolas, Angeličin přítel z dětství a později náčelník pařížského podsvětí. Part Nicolase odpovídá barvě jeho hlasu, romantickou roli odhodlaného mladíka navíc Bastien zvládá velice dobře i herecky. Závěr prvního dějství, scéna Nicolasovy smrti Snad měl bych jít, vyzněla tak velice věrohodně a upřímně.
Postavu dalšího osudového muže v životě Angeliky, básníka Špínu, zahrál živelný Juraj Bernáth. Působil uvolněným, bezstarostným dojmem a duet s Angelikou Náhodná známost měl velice jiskřivou atmosféru.
Roli krále Ludvíka XIV. si užil Vilém Čok. Byl vtipný a při čísle Ne a ne, stále říká ne se bavilo celé divadlo.
Králova bratra, Lorraina, si na obnovené premiéře zahrál Lešek Semelka. Role to není z největších, Lešek Semelka se jí však ujal s chutí a ani pěvecky nezklamal. Důsledně úkladný výraz v jeho tváři nenechal nikoho zapochybovat o Lorrainových zlých úmyslech. Dalšího spiklence, Filipa de Plessis-Belliéres, ztvárnil Dušan Kolár. Ten snad zklamat ani nemohl, zpěvák jeho formátu má potenciál na daleko větší role.
V roli královy milenky a vášnivé vyznavačky satanismu, paní Montespan, se představila Šárka Vaňková. Po pěvecké stránce nelze jejímu výkonu nic vytýkat. Mám ale problém věřit, že by mohla opravdu mít tak „černé“ záměry. Myslím, že Šárce Vaňkové typově sedí kladné role daleko víc.
Exotický Ali Amiri dostal příležitost zahrát si roli vyslance z Persie, Bachtiary Beje, který se stará i o doplňování sultánova harému. Amiriho autentický „perský“ vzhled je však, bohužel, asi jeho zásadním přínosem této postavě.
Další postavy příběhu, Angeličina otce, kterého v souboji nechtěně zabije Nicolas, hrál spíše činoherec Ivan Vyskočil. Již zmiňované postavy průvodkyně příběhem se s důstojností a velkou elegancí zhostila paní Nelly Danko.
Tolik diskutované a kritizované úlohy Gena a Steliena dostali o premiérovém večeru Zdeněk Izer a Jan Kuželka. Celkem tři jejich mezihry mají za úkol rozčlenit a zklidnit gradující děj představení a zároveň dát divákům šanci „vydechnout“ a uvolnit emoce. Musím říct, že většinou jsou jejich dialogy i vtipné a podle reakcí publika i vítané. Výslednému příznivému dojmu z představení nijak neškodí. Chápu ale, že časem přibývá mladších diváků, které to takzvané české „švejkování“ už prostě nebaví.
Nedílnou součástí každého muzikálového představení je taneční company. V představení Angeliky nemá až tolik prostoru vyniknout, přesto jsou některé choreografie více než povedené. Líbí se mi nápad, jakým je vyjádřen ubíhající čas, který Angelika prožila skryta před světem v klášteře. Tanec pařížské lůzy je krásně živočišný a viditelně baví i všechny tanečníky. Až mrazivou atmosféru navozuje choreografie scény A tak Bože přání mám, kde se Angelika setkává se všemi svými mrtvými blízkými. Sólový tanec vášnivé Lejly Ajši v harému skvěle ladí s písní zpívané v perštině.
Zdá se, že návrat krásné markýzy na jeviště pražské Broadwaye bude vítaným a vyhledávaným počinem. Muzikál Angelika je oddychovým představením, mezi jehož silné zbraně patří melodická, líbivá hudba Michala Davida. Muzikál je plný krásných romantických duetů. V různých podobách se opakující základní hudební motiv Michel Magne z filmové série o Angelice tvoří spolu s romantickými klavírními party nádherný celek.
Na své si přijdou i obdivovatelé nákladných a honosných kostýmů. Kostýmní mág Roman Šolc si dal obzvlášť záležet, jeho nápady by jistě ve Versailles dokázali náležitě ocenit, vždyť jen Angeličiny róby a šperky by si zasloužily samostatnou výstavu.
Scéna Šimona Cabana je vesměs centralizovaná ke středové točně, na níž se pohybují obloukové stěny členící dle potřeby děje prostor. Je to zajímavý nápad, který dodává scéně, pro mě velice příjemnou, souměrnost a pevný řád, jemuž napomáhá i zadní pohyblivá lávka. Zajímavě je vyjádřena i nekonečná písečná poušť v závěru představení. Až na obnovené premiéře jsem si uvědomila, že v Angelice nebyly vůbec využity projekce. Je to možná škoda, v některých scénách by mohly určitě vypadat efektně.
Vzhledem k ohlášeným změnám podmínek licenční smlouvy může být odehráno jen několik představení. I tak je návrat muzikálu Angelika dobrou zprávou pro muzikálové fanoušky. Je to, ve své třídě, velice kvalitní dílo, které již k Divadlu Broadway neodmyslitelně patří.
Týž den jako obnovená premiéra muzikálu Angelika probíhalo v sousedním Divadle Hybernia dlouho připravované focení programu nového muzikálu Baron Prášil. To je jediný důvod, proč tentokrát nejsou k článku k dispozici aktuální fotografie z obnovené Angeličiny premiéry. Doufáme, že vás fotografie ze starších představení potěší stejně dobře.
Komentáře k článku
Ale požární poplach byl výtaným doplňkem
Mariána Vojtka mám moc ráda, ale tentokrát neměl svůj den. Několikrát mu to ujelo a vadil mi i určitý chlad. Zamilovaného Peyracka jsem mu moc nevěřila. Naopak Ali Amiri mě svým výkonem ničím neurazil.
Lucie
Prostě jsem vděčná za obnovenou premiéru. Myslím že rychlokvašky typu Vaňková nebo Nývltová takovouto klasiku nemohou nikdy uhrát. Protože v rolích nebudou působit věrohodně a jejich pěvecké umění má k pořádnému umění daleko.
Ještě jednou musím poděkovat za obnovenou premiéru. Shlédla jsem už pár muzikáků a musím říct, že Angelika se hrdě může zařadit ke špičkám.
Lucie:
Sarka se mi libila az na to, ze vypadala, jako by ji zitra mely vypovedet sluzbu hlasivky, presto se mi v teto pisni jeji extra chraplavy hlas libil (27.2. jedu znova, tak muzu jeste porovnat)
Radka byla v roli uzasna, pri pisni Kratka vasen zahy odezni mi behal mraz po zadech a jeji herecky projev vse jen podtrhl...
Ale zname to : Co clovek, to nazor... Ja respektuji Vas a pripojuji muj...
Mě právě ten Šárčin přehnaně chraplavý hlas hrozně vadil. Chápu snahu být "zlá satanská Montespan", ale nevím, proč si Šárka myslí, že toho dosáhne zrovna tímto způsobem. Viděla jsem její alternantky Zdeňku Trvalcovou a kdysi i Zuzanu Norrisovou a přestože také zpívaly hlouběji než obvykle, tak to dokázaly udržet v uvěřitelné poloze. Na Šárce byla znát úporná snaha a vypadala, že právě přišla z nálevny, kde prokouřila dvě krabičky cigaret...
Radku jsem viděla znovu o několik dní později a musím přiznat, že to bylo o třídu lepší, ale na Petru dle mého nemá. Petra má sytý a vyzrálý hlas a poslouchat jí v této písničce je vážně zážitek. Škoda, že už v Angelice neúčinkuje...
Ale jak správně říkáte, každý člověk má svůj názor a to je dobře :-)
Lucie