Byl sychravý a nevlidný večer 26. listopadu a paní zima poměrně intenzivně rozprostřela svůj mrazivý plášť. Na pražskou metropoli se snesl soumrak, avšak v tento večer nebyl pražádný důvod ke chmurám, do Prahy totiž zavítal velmi vzácný host. V Divadle Broadway tentokráte nezažehl světla nikdo menší, než Mistr Muzikál. Trochu tajemný, trochu nestálý, avšak všemi očekávaný. Přišel, aby potěšil hudby milovné duše a pomohl potřebným. Tento projekt totiž není jen o krásných tónech, ale též o podpoře Fondu ohrožených dětí.
Ačkoli se koncert jmenuje Mistr Muzikál, hudební projekt není zdaleka jen o muzikálové notě, nýbrž je to velmi zajímavá procházka mnoha hudebními žánry, která vás zavede do netušených koutů. V popředí celého projektu stojí jeden muž a tři ženy, neboli Radim Schwab, Leona Machálková, Petra Janů a Ilona Csáková. Tito protagonisté byli jakousi hybnou silou celého večera. Nutno však podotknouti, že na pódiu se střídali i velmi zajímaví hosté a za zmínku též stojí moderátor večera – Aleš Háma, který celý koncert uváděl a doplňoval vtipnými poznámkami. Je třeba také zdůraznit zásluhy hudebního tělesa Golden Big Band Prague - živého orchestru, který doprovázel účinkující a hned v úvodu předvedl svůj um svižnou orchestrální skladbou z filmu Rocky (tedy pokud se nepletu).
Následně Viktor Dyk, jeden z pozvaných hostů, zazpíval velmi dojemnou skladbu Eltona Johna „Your song“ / „Kde jsi doma“, kterou opatřil českým textem a deklaroval ji jako hymnu tohoto projektu. Myslím, že nejeden z diváků si v danou chvíli uvědomil, že domov a rodina - pojmy, které často užíváme zcela bez povšimnutí, pro mnohé mohou být nedosažitelným snem. Jak jsem již dříve zmiňovala hudební menu nebylo pouze muzikálové, a tak velmi záhy Radim Schwab naservíroval divákům delikatesu v podobě skvostu z ranku klasické hudby a z repertoáru Georgese Bizeta - Carmen. Přenesl nás na vášnivou slunnou Corridu, kde toreador krotí svého býka. Bravurně zazpívané, je vidět, že zpěvák tento kus operního repertoáru ovládá velmi dobře. A přestože nám v zákulísí prozradil, že donedávna bojoval s nachlazením, a tudíž byl z tohoto songu poněkud nervózní, na hlase a projevu jeho zdravotní indispozice nebyla znát ani v nejmenším a etérem se tak nesly nesmrtelné tóny v plné síle.
Stylově ho pak doplnila operní diva Jana Šrejma Kačírková - sólistka Národního divadla a držitelka tří Thálií se skladbou „O Mio Babbino Caro” od G. Pucciniho. Oba dva pěvci nasadili svým projevem hudební laťku velmi vysoko. Pak světla na scéně tajemně pohasla a prostorem se rozezněla hudba, která rozechvěje nejedno muzikálové srdce. Tóny, při kterých prostě mrazí, a které jsou zcela nezaměnitelné. Muzikáloví nadšenci už jistě tuší, ano, na jevišti stanul ON - Fantom opery. Jako bychom se náhle ocitli v pařížském podzemí, kterému vládne jediný muž. Divadelním prostorem se rozezněla skladba „The Phantom of the Opera”, v podání Radima Schwaba a Jany Šrejmy Kačírkové. Kdo neviděl na vlastní oči, přišel o hodně. Radimův Fantom - znepokojivý, zlověstný, ale i magický zároveň, který kroužil kolem své Christine s hypnotickým pohledem, jakoby se stal dravcem, který nesmlouvavě říká své oběti “Jsi jen má!”. A když pak zazní naléhavé a intenzivní „Sing for me!”, nezbývá Christine než poslechnout – bez váhání a okamžitě.
A pak, jako mávnutím kouzelného proutku, se z přísného a nebezpečného lovce stává laskavý a milující učitel, který něžnou a sladkou „Music of the night” jakoby chtěl ukonejšit a upokojit rozbouřené a rozjitřené smysly. Tóny lehké jako pápěří, které se tiše sneslo k zemi za letního vánku, hudba jako sametové pohlazení. Dvě tváře naprosto odlišné, a přesto patřící jedné osobě. Přeměna, která brala dech. Ano, i toto dokáže nádherná hudba - spojit téměř neslučitelné do jedné harmonie, a pokud hudbu doplňuje výjimečný interpret, kterým bezpochyby Radim Schwab je, pak je dílo dokonalé. Toto bylo pro mne skutečným vrcholem večera a již dlouho jsem nebyla tak uchvácena projevem, který byl zkrátka strhující a perfektní po všech stránkách. Na jevišti Divadla Broadway v danou chvíli Fantom opery nezpíval, ale v plné síle ožil. A tak, jako pavouček vláká nic netušící mušku do svých stříbrných pavučin, stejně tak vlákal Radim Schwab posluchače do svých osidel nádherných tónů, ze kterých se nikdo nechtěl vrátit zpět.
Přestože nejsem odborník na taneční problematiku a necítím se fundovaná jakkoli tuto oblast hodnotit, musím zmínit i taneční složku večera, která velmi zdařile dokreslovala pěvecké či hudební výkony. Zástupcem této branže byla tanečnice Quaša, v jejíž choreografii mohli diváci zhlédnout několik tanečních vystoupení. Zcela zvláštní byl v tomto ohledu song „Apassion“, který kloubil klasickou a taneční hudbu pod taktovkou DJ Luccy. Zajímavý kus, ve kterém se předvedl Radim Schwab v nezvyklé roli tanečníka. Zvláště pak výstřel ve druhé třetině vystoupení byl totálně šokujícím prvkem, který zarazil nejednoho diváka.
Další hvězdou večera byla bezpochyby jedna z půvabných tří dam - Ilona Csáková, která ze svého repertoáru vybrala skladby „Klíč k zázraku“, „Noc kouzelná“ a „Když zbývá pár slov“. Stejně tak i druhá dáma – Leona Machálková sáhla do svého osvědčeného repertoáru, a tak jsme měli možnost slyšet songy jako „Jsi můj pán“ nebo „Dlouhá, bílá, žhoucí kometa“. A do třetice nás poctila tento večer svými hity i Petra Janů, která zazpívala krásnou skladbu „Říkej mi“, „Vzpomínky“ a samozřejmě rockenrollovou směs.
Hudební večer se svou skladbou skutečně povedl a byl více než rozmanitý. Tím spíše, že účel tohoto koncertu je skutečně bohulibý. Všichni účinkující vystupovali bez nároku na honorář a celý výtěžek bude věnován na projekt FOD - Klokánek - zařízení FOD pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Klokánek je láskyplným přístavem dětí v tísni a majákem pro rodiče, kteří sešli z cesty. Společným cílem je spokojené dítě v kruhu svých blízkých. Více na www.fod.cz. V této souvislosti je třeba zmínit dobrou duši celého projektu paní Hanu Kupkovou, která byla spolu s Radimem Schwabem hybnou silou celého projektu. Nezbývá než skončit moudrým citátem, který vystihuje vše: „Domov ti nahradí celý svět, ale celý svět ti domov nenahradí!"
Nezapomeňte si poslechnout ukázku z Radimova CD Amoroso a pozdrav čtenářům musikalnetu
„Největší zlo je to, co se na vás usmívá“
Radime, ráda bych začala náš rozhovor nedávno proběhlým koncertem Mistr Muzikál, který má za sebou už druhou úspěšnou sezónu, jak tato akce vůbec vznikla, proč Fond ohrožených dětí? Jak jste k takovému nápadu dospěli?
Vzniklo to vlastně úplně náhodou. Vystupoval jsem v Hořovicích na jedné akci pro Fond ohrožených dětí, kde mě Hanka Kupková Z FOD oslovila, zda bych jim pomohl udělat benefiční koncert, protože nemají s pořádáním koncertů žádné zkušenosti. Řekl jsem ano. Chtěl jsem, aby byl koncert byl co nejlepší. Takže jsme probírali, krom organizačních věcí i dramaturgii a přemýšleli, které umělce oslovíme. Oba koncerty byly laděné v určitém duchu, i proto byla pokaždé oslovena operní pěvkyně. Koncert se sice jmenuje Mistr Muzikál, ale prolínájí se zde muzikálové melodie s klasickou hudbou. Ale aby nebylo vše pouze ve jednom stylu, přidali jsme různá překvapení. Koncert jsme připravovali velmi důsledně. A protože se ten první povedl, letos jsme uspořádali druhý. Je tu tedy tendence, že bude projekt pokračovat i další roky? Je, ale protože je s tím spousta práce, uvažujeme o osloveni nějaké agentury… Takže ano, ta vize tu je.
Ty jsi zmiňoval, že koncert je sestavený z takového multižánrového mixu, ale název je specifický – Mistr Muzikál, proč Mistr Muzikál? Má to nějaký zvláštní důvod?
Důvod je ten, že každý koncert je třeba nějak nazvat a nejvíc věcí je právě muzikálových. Bylo to stejné, jako když jsem přemýšlel, jak nazvat svou desku – „Zamilované balady“ nebo „Krásné balady“, to je trochu banální. A pak přišel František Fiala s nápadem „Amoroso“, neboť album je plné nádherných zamilovaných songů. Takže název je opravdu důležitý. A stejné to bylo i s názvem koncertu. Mohli jsme použít třeba jen název „Benefiční koncert“. Jsem rád , že se koncert povedl a fondu pomohl. Když vás někdo poprosí o pomoc a můžete, měli by jste vyhovět!
Já o tobě vím, že jsi vystudoval činoherní herectví, ale svou kariéru máš založenou hlavně na hudbě, tak jak je to možné, že se činoherní herec ocitne v muzikálu a hlavně u operního zpěvu? Proč sis nevybral ke studiu nějaký hudební obor, proč činoherní?
Já jsem vlastně ten hudební obor chtěl studovat, už od malička. Už od dětství mě lákal klavír. Ale byl jsem strašně zlobivé dítě a všechno mě bavilo jen chvíli, máma mně na ten klavír nechtěla dát a nechtěla klavír ani pořizovat, protože je to poměrně velký nástroj. Nakonec jsem se dostal do Studia Dům Evy Tálské, což byla poloprofesionální scéna při Divadle Husa na provázku, kde byly různé divadelní, pohybové a hudební dílny. Studio Dům byla taková malá JAMU a odtud byl jen krůček dostat se na činohru. Rozhodoval jsem se, zda se dát na činohru nebo jít cestou zpěvu. Bylo to složité rozhodování a nakonec zvítězila činohra. Během studií jsem se ale věnoval hodně hudbě až natolik, že se profesor, co nás učil, ptal, jestli nechci přestoupit raději na hudební fakultu. Ale nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, dostal jsem činoherní základy, které se zpěvákovi nesmírně hodí. Zvláště v muzikálu je to hodně důležité, a nakonec i v koncertním účinkování. Písni je třeba vtisknout nějaký prožitek. Ve skladbě vždycky hledám, co za tím je, proč danou píseń zpívám a co tím chtěl autor sdělit.
A kde se cítíš více doma – v činohře nebo v hudební branži?
Určitě v hudební branži, to je dáno i zkušenostmi. Sice se říká, že herectví je jako jízda na kole, že se to nezapomíná. Asi se to opravdu nezapomíná, ale člověk se bez tréninku nedostane dál. Nedovedu si představit, že někdo ve dvaceti zahraje jakousi malou roličku, a pak ve čtyřiceti bez zkušeností Hamleta. A stejně tak i zpěv potřebuje pravidelný trénink jako každý jiný obor.
Já bych ráda ještě u činohry zůstala, konkrétně u představení Mistero Buffo, kde je taková zajímavá pasáž, kdy se snažís vtáhnout do děje i diváky. A nastala tam situace, kdy divák komunikovat nechtěl, co v takovém případě děláš? Protože si na diváka celkem intenzivně útočil a nevypadalo to, že by ses chtěl vzdát a pustit diváka ze svých spárů.
Nene, to já si počkám a nakonec to z nich vždycky dostanu. (**Následuje pobavený potutelný Radimův smích**. Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že zkrátka odpovíte, i kdybyste nechtěli, poněvadž Radim z vás odpověď páčí tak intenzivně, že ho chcete setřást za každou cenu, a věřte mi, že to není úplně jednoduché, zvláště pokud jste takový vpád vůbec nečekali). Takže není tam taková ta hranice, že pokud se divák brání zuby nehty, tak ho necháš být a najdeš si jiný objekt? No, zatím se to nestalo, vždycky nakonec odpověděl. Už to hraji deset let a pokaždé jsem se odpovědi dočkal. Někdy jsem se i posadil a řekl: „Tak si počkám, máme čas“. Koukal jsem se na hodinky a chvilku si povídal s někým jiným a zase vrátil zpátky k původnímu oslovenému divákovi. Je to příjemné místo k improvizaci, protože nikdy nevím, kdo tam bude sedět.
A jsi schopen po těch mnoha představeních rozpoznat, že právě tenhle divák bude těžký oříšek?
Nepoznáš to, když k tomu divákovi jdeš. To se nedá odhadnout. Až když se zeptáš, tak si řekneš – „Aha, tak tady to bude asi težké. Tady jsem teda narazil.“ Jednou jsem zažil situaci, kdy tam seděl pán, který vypadal, že bude povídat, ale mluvit vůbec nechtěl a ti ostatní ho nakonec nabádali, ať to řekne. Takže to bylo moc pěkné. Mistero Buffo jsem hrál poprvé v jednadvaceti letech a je to obrovská zásluha Aleny Ambrové, která mě vedla krok po kroku.
Teď bych ráda od divadla skočila k televizi, nedávno si byl k vidění v seriálu Cesty domů, takže se naskýtá logicky otázka, zda budeš brát útokem seriálovou branži?
Tahle nabídka přišla, ale byla to jenom malinká rolička. Kdyby přišlo něco většího, tak bych se hodně rozhodoval, co je to za postavu. Vím, jak moc ovlivňuje diváka, jakou postavou se herec propaguje. Když jsem kdysi v seriálu Ulice hrál gigola, tak mi kolegyně říkala, že mám být rád, že hraju jen v několika dílech, protože by mi jinak neprodali ani rohlík v obchodě. Seriálům se však nebráním, ale nechtěl bych hrát třeba vraha pět let.
Vraťme se zpátky k muzikálům, tvoje role jsou převážně takového démonického charakteru, jak se ti líbí taková image?
Já mám takové role rád, rád si je zahraju. Ne pokaždé hraju jenom démony, ale diváci si mě asi pamatují právě z těchto rolí. Asi je to tím, že jsem zatím nedostal žádnou hlavní kladnou roli, kterou bych myslím odvedl stejně dobře jako tu zápornou. Začalo to všechno rolí Mordreda, a pak přišel Boblig a Kelo. Ono to vůbec není jednoduché. Já to nemám tak, že bych jen tak přišel a vystřihl na scéně nějakou bestii. Musím se na to hodně soustředit a dlouho to připravuji. A koncentruji se na to, že je to zlo, které v životě nemohu zažít, které mě absolutně přesahuje. Takže si takovou roli neužíváš? Naopak, užívám si to. Ale než začnu, tak si musím v hlavě zlo naformátovat, a pak teprve začít. Je to hodně o koncentraci, nejde to, jen se proběhnout a být zlý. A hlavně, co je největší zlo? To, co se na vás usmívá a vypadá, jako že nic.
Ty aktuálně aspiruješ na krásnou a velmi zajímavou roli Fantoma opery, což je pro většinu muzikálových zpěváků nejvyšší meta - splněný sen. Je tomu tak i ve tvém případě, nebo máš jiný pěvecký sen?
Je to samozřejmě krásná role, ale nechci říct, že když bych si zazpíval Fantoma, tak pak už dál nic a přestanu se snažit. Jsou dvě role, které mne tzv. rajcují a to je právě Fantom opery a Don Giovanni. Ale, jak člověk stárne a dozrává, tak možná za pět let to může být ještě něco jiného. Fantom je krásná hudba, která umí pohltit, má spoustu poloh pěveckých a hereckých. Co se týče zpěvu je to hodně hluboko a hodně vysoko, proto to mají asi tenoři jednodušší. Ale nestačí to jen odzpívat a v tom je tahle role těžká. Je potřeba to na scéně prožít.
Od muzikálu skočíme ještě na závěr ke tvému albu Amoroso, kde je spousta krásných velkých hitů od Con te partiro až po Halelujah. A ty máš ve svém repertoáru nádhernou skladbu, kterou zpívá Josh Groban a v češtině se jmenuje Vinu svou znám, ale ta se tam neobjevila. Proč se tam neobjevila?
Neobjevila se tam, protože se nám nepodařilo včas domluvit práva na tuto skladbu. A navíc je velký problém se schvalováním českých textů, protože to hodně dlouho trvá. Takže tato skladba bude na druhé připravované desce. Já mám zálusk ještě na jednu krásnou baladu z repertoáru Joshe Grobana, kde práva přešla na někoho jiného v době, kdy jsme žádali o schválení českého textu a agentura nebyla schopna říci, na koho. A stejné je to i s krásnou skladbou „Vinu svou znám“, kterou mám moc rád, bude na druhé desce. Nová deska bude namíchaná - nejen balady, ale i rychlejší věci. Hlavně je těžké rozhodování, které skladby na desku vybrat.
Radimovi děkujeme za čas, který nám věnoval a přejeme mu spoustu dalších krásných rolí – včetně vysněného Fantoma a Dona Giovanniho, nepochybně v nich bude stejně nezapomenutelný jako okouzlující umrlec v Kytici či nesetřesitelný opilec z Mistera Buffa.
Komentáře k článku