Léto se točilo okolo své poloviny a prodejní výstava hraček, výukových kapsářů a společenských her Olgy Černohorské a Ivany Kárníkové na Dražického náměstí u Karlova mostu také. Podrobnosti o ní celé najdete v předešlých článcích našeho serveru. Na 6. srpen 2013 připadlo ještě další zpestření horkého pražského léta. Za popis polovičky můžeme označit i pátý z deseti doprovodných programů, které jsou již na osmnáctém ročníku benefiční akce Léto plné hvězd (tak je výstava oficiálně prezentována) tradicí.
Po Zdeňkovi Bartákovi, Elišce Ochmanové, skupině indických bollywoodských tanců Om Dance Academy, Gabriele Gunčíkové, Martinu Šafaříkovi, Ditě Hořínkové, jejímu synovi Filipovi Antoniovi, Tereze Kostkové a Miro Šmajdovi zářilo z plakátů jméno Ondřej Brzobohatý. Předpokládám, že čtenáři tohoto článku ho znají, nebo alespoň minimálně tuší, že je to hudebník, skladatel, divadelní, muzikálový a televizní herec, moderátor, příležitostě i choreograf v Divadle Radka Brzobohatého. Pro některé hlavně sympatický mladý muž – „hezoun“, idol nemála dívek a žen, pokračovatel více generační rodinné „kumštovní tradice“. Už od čtyř let hrával pod dohledem tatínka na housle, později klavír a bubny. A aby toho nebylo málo, navštěvoval Základní uměleckou školu.
Jeho oficiální stránky mimo jiné uvádějí, že má jedno oko modré po otci – herci Radoslavu Brzobohatém. Také mu, stejně jako tatínkovi, chutnají francouzské brambory. Druhé oko že má hnědé po matce – slovenské herečce Haně Gregorové. Že vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka – obor skladba, dirigování a klavír. Rád hraje poker, potápí se v moři a fascinují ho žraloci. Bohužel, nebo že by, dámy, bohudík, má za sebou jedno manželství. Každopádně teď z něj čiší čerstvá zamilovanost do Miss World Taťány Kuchařové.
Jak Ondřej prozradil, k Taťáně chová kromě samotného vzácného citu i sympatie pro její pomoc starým lidem, projevující se v její nadační činnosti. Já osobně bych si nedovolila o Ondrově soukromí mluvit více, ale on sám se na akci, obklopen vystavenými dětskými hračkami, bez zábran jal vyprávět o svých dobrodružstvích z dětství, alergii na seno, rodinném domě v Říčanech a bazénu, u kterého usnul a proto přišel mezi nás s mnoha omluvami pozdě. Přečetl nám ze svého mobilu i básničku určenou Taťáně „Ať ten kdo ví, ať napoví…“ 
Netajil se ani svým vztahem k dopisům, cituji: „ke kterým se dá přeci čichnout oproti smskám, mailům a facebooku“.
Moderátorku Olgu Černohorskou skoro ani nechtěl pustit ke slovu. Ve vší své zdravé skromnosti, za doprovodu plejády mnohačetných grimas, upozorňujících, že si právě vymýšlí, aby byl zajímavý – jak se to na podobných akcích očekává – byl doopravdy zábavný, vtipný a milý. Jeho kostkovaná košile, klobouk a spuštěné kšandy z něj dělaly klučinu (snad mi Ondra odpustí, že si tentokrát dělám legraci já z něho a že jsem patřičně nedocenila jeho určitě pečlivou přípravu a chvíle soustředění, které proběhly před příjezdem do Prahy…) Ale teď zase vážněji.
Olga si za nás samozřejmě přála vědět i Ondrovy plány do budoucna. Herec prozradil, že se dočkáme pokračování seriálu Gympl, kde hraje „vzorňouše“ učitele Adama Kábrta a podílí se na písních, které v seriálu zaznívají. Mimochodem, mně se zrovna aranžmá scén se zpěvem v „dramaťáku“ moc nezamlouvá, připadá mi vyumělkované a nepřirozené, ale to asi Ondřej ovlivnit nemůže a hlavně na rozebírání tohoto tématu při setkání na výstavě nebylo času.
Vlastně si teď uvědomuji, že jsme skoro vůbec při dvouhodinové návštěvě neprobrali témata muzikálová a divadelní. A že cenu TÝTÝ za neoblíbenějšího herce za rok 2012 jsme přešli jednou větou. A tak alespoň na okraj, jméno Brzobohatý se objevuje na fermanu například Hudebního divadla Karlín v muzikálech Vražda za oponou, nebo Jesus Christ Superstar a mezi jmény herců Divadla Radka Brzobohatého. Samozřejmě že má Ondra i nekonečné plány muzikantské. S kapelou Bůhví už několik let nehraje, ale její kytarista Pavel Trojan dělá Ondřejovi managera. Ondra se v poslední době kromě jiného bohatého života na prknech, co znamenají svět, dává dohromady vlastní kapelu se spolužáky z „Ježkárny“, a uvádí tak v hudební život nejen své skladatelské počiny, ale nově i nespočet vlastních textů.
Škoda, že jsme měli možnost tak málo jich slyšet naživo přímo na akci. I když zase naopak, sledovat prsty na klávesách piána Petrof a současně číst text z mobilu, jak to Ondřej předvedl, se jen tak nevidí. Přítomné fanynky si přišly na své, fotografovalo se, rozdávaly se podpisy. A pak, jak Ondřej nenápadně přišel, tak také nenápadně odešel. Ve mně zanechal pozitivní energii a vzpomínky na nespoutanost projevu. I vy, pane Brzobohatý, sledující svého syna už bohužel jenom z hereckého nebe, z něj máte určitě radost… My všichni přítomní jsme v ten srpnový podvečer byli díky němu „bohatí“.
Komentáře k článku