Je po hostině. Po kulturní hostině, kterou jsme vám slibovali 25. května na tiskovce k tradiční letní akci na hradě Houska, a která proběhla 4. srpna 2012. Ještě teď mám ústa plná slin a můj zažívací trakt má opravdu co zažívat, protože hostina to byla bohatá a vším, jak má být. Na své si přišli snad všichni, kdo se první srpnovou sobotu vydali na „Noc s hvězdami na hradě Houska“, tentokráte v duchu Česko – Slovensko. A vám doporučuji, zakousněte se s námi do následujících řádků.
Martin France – hlavní organizátor a producent, dostál svých slov a spojil alespoň na pár hodin osobnosti hudebního nebe z Čech i Slovenska na jednu akci, pod jednu střechu, na jedno nádvoří. Bez nároku na honorář, naživo, v „hradních“ podmínkách vytvořili všichni účinkující, organizátoři a sponzoři atmosféru, pro kterou se na Housku jezdí již 14 let. Jména a fotografie, kromě našeho serveru, určitě naleznete ve článcích, kterých je v těchto dnech po internetu naseto jako hub po dešti. Samozřejmě, že si neodpouštějí kritiku oblečení a vystupování, hledají chyby a prohřešky, kde se dá. Toho se chce Musicalnet vyvarovat a proto zůstáváme věrni svému pojetí hodnocení založenému na optimismu a pozitivitě.
Musím přiznat, že nejenom já osobně jsem měla předem obavy z výběru zpěváků pro hlavní koncert, který působil trochu méně „osobnostně“ než v minulých letech. Během večera se ale mé obavy rozplynuly s myšlenkou tolerance vůči všem věkovým kategoriím návštěvníků. Těžko říci, podle čeho byli účinkující vybíráni, protože složení od mladičkých účastníků různých pěveckých soutěží, až po osobnosti s pevnými pěveckými kořeny, bylo opravdu pestré. Mezi diváky se na základě toho objevily tváře náctilétých fanynek až po starší generaci fandící spíše „zavedeným jménům interpretů“.
Dovoluji si vám tedy nabídnout své postřehy, jak jsem je byla schopna zaznamenat v porovnání se svou loňskou návštěvou této akce. Tehdy byla Houska, ač příroda vládla srpnem jako vyšitým, kouzelně zahalena do atmosféry vánoc. Zpívaly se koledy, hrad zdobily vánoční stromečky a stoly se prohýbaly pod táci s cukrovím. Pěvecká sorta byla, jak již se stalo tradicí, doprovázena vtipnými moderátorskými vstupy Markéty Mayerové a Slávka Boury, stylově oblečených v kroji z Horních Dunajovic.
Mladí interpreti mě potěšili svými schopnostmi komunikace s publikem. Slovák Martin Harich měl hned v první řadě u pódia nepřehlédnutélné množství fanynek, a kromě velkého dívčího aplausu si také „pokecal“ s naším fotografem, který jako konec konců všichni fotografové, byl ve velmi blízkém kontaktu (někdy až na úkor pohodlí diváků) s pódiem. Ve chvíli, kdy Martinovi při klaněčce spadly brýle a náš fotograf Michal mu je podával, počastoval ho Martin slovy “hodný ujo“.
David Deyl mne zaujal zpestřením svého vystoupení tancem se slečnou, kterou si vytáhl z první řady. Obrovský potlesk ve stoje si po právu vysloužilo pěvecké trio La Gioia, které zůstalo i v této uvolněnější atmosféře věrno svým společenským oblekům, a dodalo tak atmosféře na vážnosti. Jana Kociánová, prezentovaná na plakátech mladistvou fotografií se uvedla svým velmi vtipným životopisem, ze kterého vysvitlo, že už toho má naopak hodně za sebou. Každopádně její večerní šaty, temperament a velký prostor šesti písniček, to vše ji zařadilo jednoznačně mezi hvězdy večera.
Martin France svou bundou v barvách Čechů i Slováků podpořil svoji mezinárodní myšlenku, kterou bohužel v tomto směru nepochopilo mnoho lidí, i když namalovat si například vlajku na obličej, je dnes jednoduchá záležitost. V tomto smyslu nemohu rozhodně opomenout skvostné šaty Sisy Sklovské, jejichž barevné flitry rozzářily večer jako tisíc hvězd. Za tahouna večera byla brána předem nejvíce avízovaná Petra Janů. Její noblesnost, serióznost a mladistvý projev se do puntíku potvrdily nejen na pódiu, ale i při zapojení do ďábelské stezky odvahy.
Velkým dojmem a pro hrad Housku premiérově zapůsobilo vystoupení Exhibiční jednotky Čestné stráže armády České republiky. Něco takového se opravdu nevidí každý den. Při pohledu na vizitku s růží musím opět smeknout nad nádhernými květinami exotických tvarů, které rozdával účinkujícím Jiří Novák z firmy Růže z nebe. Už loni mne tento muž s indiánským obličejem zaujal. Dočkala jsem času a letos mi dokonce věnoval spolu se svým kamarádem - duchovním myslitelem Tomášem Borlem pár chvil, při nichž jsme prohodili několik benefičních a láskyplných myšlenek o vztazích a komunikaci mezi lidmi a o významu této akce.
Organizačně působilo vše spolehlivě. Že postupem večera došlo k většímu časovému posunu, snad ničemu neuškodilo. Zarazil mne počet diváků, který byl, dle mého úsudku, na hraně únosnosti této historické památky. Tato okolnost někdy narušovala i průběh hlavního koncertu, protože, kdo zná možnosti spojení jeviště a hlediště, ví, že oba tyto prostory takřka jedním jsou. Chápu a je tomu z ryze ekonomického hlediska dobře, že tato akce se stává populární, protože peněz za vstupné, plynoucí na obnovu hradu, není nikdy dost.
Novinkou bylo velké oboustranné promítací plátno zavěšené na nádvoří nad hlavami diváků. Promítaly se na něj a jeho menšího konkurenta vedle pódia zajímavé sestřihy z několika kamer. Toto bylo sice moderním ozvláštněním, ale nejsem si jista, zda bylo přes něj z vyšších pater ochozu vidět na prostor podia, a zda tato vychytávka nepůsobila příliš monstrózně v kontrastu starobylého hradu. Znající z části možnosti práce zvukařů, uděluji pochvalu jejich letošní partě pod vedením Martina Braniše, která se ve stísněných podmínkách vynasnažila udělat i nemožné od zvuku, přes světla a efekty až po zmiňovanou projekci.
Radost udělala některým šťastlivcům tombola s poukazem na masáž, pobytem na chatě Cihlářka, sadou hrnců, mobilním telefonem, či zájezdem do Itálie. Naopak vystoupení imitátorů legendárního pana komika Felixe Holcmana, očividně příliš nezaujalo provedením ani délkou vystoupení.
Téma roku 2011 „Vánoce na Housce“, bylo bezkonkurenčně inspirující pro výzdobu. A tak ta letošní s národními symboly, vedle nezapomenutelných vánočních stromečků, působila poněkud chladněji, i když se designéři hodně snažili. Reklamní plakáty mnohdy zakryly historické zdi hradu, ale to beru jako nutné zlo a daň za fakt, že alespoň tímto způsobem se mohou zviditelnit ti, kdo k akci přispěli.
Nezklamal raut ani doprovodný program pro VIP hosty. K vidění pro ně byli kouzelník Radek Bakalář a mnohé další. Nerada bych opomněla nádhernou a inspirující výstavu aktů zpěvačky a herečky Renaty Drösler, která se v projektu fotografky Lenky Hatašové ani ve svých skutečných padesáti letech nezaleka a ukázala své krásné tělo.
Na prvním nádvoří měli návštěvníci možnost popít si stylově slivovičku a slyšet cimbálovou muziku Kapura, která se představila i v hlavním koncertě. Po jednadvacáté hodině venkovní stage vládl moderátorsky Vlasta Vébr a kapely Kroky Michala Davida, Elán revival, Angels a The Travelers. Kdo nepřišel jenom posedět, popít a poslouchat, měl možnost zanechat v hradním trávníku otisk svých bot, na důkaz kvality vystupujících kapel.
Půlnoční koncert nebyl zdaleka koncem této letos úspěšně hodně medializované akce.
Češi a Slováci tak jednoznačně potvrdili, že po kulturní stránce jsou stále bratry a sestrami. Doufejme, že tradice vypečené houstičky nevymizí, i kdyby se měla objevit v srpnu 2013 v jiné formě než doposud. Historie hradu Houska by to organizátorům jistě odpustila. Hlavně že se kromě příjemného setkání lidí dobré vůle posbírají i korunky na zvelebení jedné z kulturních památek, aby se další generace nemusela alespoň v tomto směru za začátek 21. století stydět.
Ať žije pečení na Housce 2013!
Komentáře k článku