Už jste letos potkali v Praze živou legendu, třeba Casanovu? Že ne? Tak věřte, že já ano. Stalo se tomu tak ve čtvrtek 26. července 2012 na oblíbenému kulturním festivalu Olgy Černohorské - Léto plné hvězd. A koho, že myslím oním Casanovou? No, přece stálici české kulturní scény, zpěváka, herce a kaskadéra – Josefa Laufera. Aby hned na začátku nedošlo k chybné interpretaci – pod oním termínem Casanova, nemyslím samozřejmě nezřízeného sukničkáře a ničitele dívčích srdcí a životů, ale osobnost s obrovským osobním šarmem, které bez výjimek a ráda podléhá každá generace žen. A že tomu tak skutečně v případě Josefa Laufera takto je, svědčila skladba publika, kde ho pospolu s rozzářenýma očima sledovaly babičky, maminky, slečny, ale i úplně malé holčičky.
Ačkoli byl pořad spíše „povídací“ než pěvecký, rozhodně stál za to. Umělec byl velmi dobře naladěn, a tak nešetřil historkami ze svého pestrého života. Měli jsme tak jedinečnou příležitost se dozvědět, že seděl u jednoho stolu například se skupinou Beatles, o čem si popovídal s Alainem Delonem (kdo by netušil, tak vězte, že přece o ženách), taktéž jak vypadají neplánované horké chvilky kaskadéra a spoustu dalších informací. Odvážně pak v průběhu pořadu vyzval obecenstvo, aby se ho ptalo, na cokoli chce. Nicméně je třeba zdůraznit, že došlo i na ten avízovaný zpěv. Hned v úvodu zazněla známá skladba „New York, New York“, následně „Život je jen náhoda“, song Gilberta Becauda v českém i francouzském provedení, a dokonce i s imitací daného umělce, a na závěr musel zpěvák skončit jedinou skladbou – a sice „Sbohem lásko“, já jedu dál, bez které by to prostě nebylo ono.
Vzhledem k tomu, že se každoroční festival Léto plné hvězd tradičně odehrávalo v prostorách, které patří hlavně dětem, dozvěděli jsme se, že je Josef Laufer patronem anglicko-české dětské školky v Ostravě, jejíž zástupkyně byla na hudebním pořadu též přítomna. A protože nic není krásnější než nevinný dětský úsměv, logicky zde zazněly i dětské písničky. Kromě této dámy ho do obecenstva přišli podpořit také kolegové z divadla v muzikálu Hamlet – Ondřej Ruml a Pavel Vrána. Josef Laufer v komorním prostředí vyloženě sršel obrovskou energií, elánem, chutí do života a skvělou fyzickou kondicí. Nenechal nikoho na pochybách, že by strčil hravě do kapsy leckterého, i o polovinu mladšího kolegu. S obrovskou závistí ženské poloviny světa musím zkonstatovat, že rčení: „Muži nestárnou, ale zrajou jako dobré víno“, je v tomto případě skutečně pravdivé. S obdivem smekám…
Komentáře k článku