Byl parný doslova letní podvečer, přestože kalendář hlásil teprve úterý 24. května 2011. Horko umlčelo i jindy trylkující zpěv ptactva a na stromech se nepohnul ani lísteček. Přesto však před divadlem Hybernia nastával podivný ruch. Před celým prostranstvím velmi energicky podupával netrpělivý usměvavý dav. Že by se rád dostal už dovnitř, dávaly tušit pohledy upřené ke skleněným dveřím. Jeden nervózně upravuje papír na kytici růží, druhý zase načechrává rudou mašli na orchideji v květináči.
Náhle se dveře otvírají a rozradostněný proud lidí se začíná energicky valit dovnitř divadla. A kam že to chvátá ona hora lidí v tento horkem sálající den? Věřte nebo ne, dnes tu dává audienci královna, a to ne ledajaká – královna muzikálová. Nu ano, svůj sólový koncert tu dnes pořádá Monika Absolonová. Milovníkům muzikálů je jméno této zpěvačky více než důvěrně známé a její iniciály na plakátech znamenají tiché doporučení, které dílo zase příště navštívit.
Nervozita v sále vrcholí, a tak si věrní svou oblíbenkyni zkouší přivolat na jeviště potleskem. Ten mají přece umělci rádi, tak tedy co jiného by mělo zabrat? A skutečně, světla se náhle utlumují, hlahol v hledišti jako mávnutím kouzelného proutku utichá a zaznívají prvé tóny. A protože přichází ona slíbená královna, tak samozřejmě stylově – skladbou "Teď královnou jsem já". Nejeden posluchač se tak na několik minut přenesl do slavných časů egyptské královny Kleopatry.
Škarohlídi, kteří předpokládali, že koncert bude totožnou replikou koncertu podzimního, byli umlčeni hned v základech. Samozřejmě, že část skladeb pocházela z nového Moničina alba, ale rozhodně nebyla jedinou hudební devizou tohoto koncertu. Měli jsme tak možnost živě slyšet díla jako: "Jsi můj" pán (Dracula), "Co na tom je tak zlého" (Jesus Christ Superstar), "Jako Fénix" (Mona Lisa), "Lásko má, já stůňu" (Noc na Karlštejně) či energickou "Asi, asi" (Mamma Mia!).
Na koncertech bývá zpestřením vystoupení hostů, a tentokrát to byl výběr velmi zvláštní. Krom stálého muzikálového partnera Mariána Vojtka, který si krom dvou skladeb ze svého sólového alba zazpíval i duet s Monikou s názvem "Chci žít tvou láskou", se zde objevil ještě host, který sice nezpíval, zato ho bylo na jevišti všude plno. Ano, druhým hostem byl tanečník a partner Moniky z pořadu StarDance – Václav Masaryk. A že se bylo nač dívat, o tom nepochybujte! Tango je věru tanec velmi dramatický. Asi to bude skoro zbytečné zmiňovat (neb skalní příznivci vědí), ale Moniku doprovází při koncertech Sound&Rhytm Orchestra pod taktovkou Jiřího Škorpíka.
Kdo by se však domníval, že Monika má ve svém repertoáru jen skladby muzikálové, ten by se krutě mýlil. Tudíž sálem divadla Hybernia zněly tóny skladeb jako: "Když se chlap zblázní", "Mona Absolona", "Vyznání" nebo "Zůstávám dál". Přesto však asi největší nadšení a rozverné tleskání diváků logicky vybudily energické kousky "Popocatepetl twist" a "S nebývalou ochotou".
A protože nikdo není dokonalý a horko v sále bylo skutečně obrovské, i drobné textové zaškobrtnutí se vloudilo do koncertního úsilí. Nicméně Monika svoje zaváhání dokázala svou roztomilou glosou proměnit ve svoje plus a ukázala divákům i svou naprosto lidskou tvář tím, že svou chybku ihned přiznala a kapelníka požádala o opakování. Tím si získala a podrobila sál beze zbytku.
Ale protože přece muzikál je a zůstane doménou této zpěvačky, přišla na návštěvu i krásná ale nebezpečná Mylady se svým vyznáním "Volba má", a též i nešťastná Angelika se dovolávala pomoci na místech nejvyšších písní "Doufám, že mi sílu Bůh dá". Celou plejádu muzikálových melodií pak ukončila vášnivá Agnes z muzikálu Krysař mrazivou skladbou "Temný stín", protože koncert přece nesmí končit tak optimisticky, jak si na závěr zažertovala sama zpěvačka.
Pak už jen bouřil obrovský aplaus sálem a přidávalo se a přidávalo. Lidé vstávali nadšeně ze svých sedadel a nechtěli svou muzikálovou královnu pustit z horkem sálajícího pódia. Záplava květin a dárků pokryla pódium a dávala tak dojaté zpěvačce tušit, že tento večer se vskutku vydařil. Hlas této muzikálové divy je skutečně velmi neotřelý. Nedá se mu rozhodně upřít, že ho nelze přeslechnout. Kajícně bych si odskočila pro příměr do světa opery, protože stejně jako tento nesmrtelný zcela svébytný hudební žánr – tak i hlas Moniky Absolonové vzbuzuje velmi vyhraněné a silné emoce, a to je vzácná schopnost vlastní jen vyvoleným zpěváků.
Popřejme tedy zpěvačce spoustu dalších podobných vydařených koncertů a krásných muzikálových rolí.
Letní pozdrav Moniky Absolonové čtenářům MusicalNetu
Interview s Monikou Absolonovou o koncertě, jejích pocitech a letních plánech
“Moničko, já už ti to nikdy neudělám” – tak přesně toto si říkala Monika Absolonová před svým třetím – velmi úspěšným koncertem
Dobrý den, Moniko, máte za sebou velký sólový koncert v divadle Hybernia, tak jaký z něj mate pocit, dojem? Publikum vás vůbec nechtělo pustit z jeviště.
Pro mě byl první dojem úleva, že jsem to zvládla, že se všechno povedlo a nedošlo k žádnému kiksu, kromě toho, že jsem vyměnila sloky při jedné písni. A věděla jsem, že nejpřirozenější je to zastavit, než tam něco blábolit. Takže veliká úleva, a vůbec jsem nepočítala s takovou reakcí lidí, to mě dostalo. Navíc je všechny obdivuju, že tam vydrželi v tom vedru. Musela se totiž vypnout klimatizace kvůli natáčení České televize, záznam půjde na podzim v rámci ČT Live, takže proto se musela klimatizace vypnout. Já jsem úplně nadšena z těch lidí v hledišti, a vůbec jsem nečekala, že dostanou takovou dávku krásných zpráv a pochval, vlastně i od kolegů. Dokonce dorazil i Karel Gott, to mi udělalo obrovskou radost, že se přišel podívat. Měla jsem radost ze všech lidí, kteří dorazili.
Říkala jste, že klimatizace byla kvůli natáčení vypnutá. Pro vás na jevišti to pak musí být ještě náročnější, než pro diváky, že?
Na tom jevišti opravdu nebylo úplně dýchatelno. Ale zase publikum mi to vracelo svou reakcí. Obdivuju ale kluky muzikanty, že tam vydrželi pod těmy světly. Byl to zážitek pro nás pro všechny. Já jsem hrozně ráda, zpívám 18 let a měla jsem třetí koncert. Já vím, že je to trapný, ale je to tak. Ale možná bylo v mém případě lepší si počkat, a tak se to vyplatilo.
Když jste zmínila, že tohle byl ve vaší kariéře třetí koncert, co to zapříčinilo, co byl ten důvod?
No, vlastně to, že jsem na podzim vydala muzikálovou desku a řekla jsem si, že by bylo docela hezký, kdyby nějaký koncert k tomu byl. Tím, že Jirka Škorpík mi celou desku aranžoval a je muzikant a má Sound&Rhytm Orchestra, tak jsme to spolu nazkoušeli a připravili, a bylo jen logické, že se přidaly ještě nějaké písně. A čím víc se teď koncert blížil, tím víc jsem se bála. Týden dopředu pokaždé v sedm hodin mi bylo úplně zle od žaludku. V divadle máte všechno nazkoušený, ale tohle se nazkoušet úplně nedá. Přemýšlela jsem si, co těm lidem budu vyprávět? Já jsem si týden po koncertu v Pardubicích říkala, že na to asi psychicky nemám. Ale musím říct, že to pozitivní nakopnutí, které přišlo, způsobilo, že to asi nebyl poslední koncert. Já jsem si totiž před tím v duchu slíbila – Moničko, já už ti to nikdy neudělám, a tak mám teď obrovskou radost.
Takže jestli to správně chápu, tak je pro vás psychicky mnohem náročnější koncert než třeba premiéra muzikálu?
Teď ano, protože je to pro mě nové. Já jsem trémistka, a je paradox, že to na mně není vůbec vidět. Jenom já vždycky vím, jaký prožívám pocity, a přitom to ven naštěstí nejde. Takže mám trému ze všeho – z divadelní premiéry nesmírnou, ale koncert je přece jen něco jiného. V divadle je vás totiž víc, není na to člověk sám. Jste tam za roli a máte to nazkoušený, pravděpodobnost, že se něco pokazí, není tak veliká. Kdežto koncert – tam jsem najednou jen sama za sebe. A já jsem se strašně bála, aby to ty lidi bavilo. A co když mě mezi písničkami nic nenapadne? Tak, naštěstí napadlo.
Vrátíme se ještě ke koncertu podzimnímu, který byl taktéž zcela vyprodaný, a říkalo se, že díky tomu, se bude konat ještě koncert druhý, ale nakonec se nekonal.
Ne, on se neměl konat druhej koncert. O tom se bavili spíš lidi kolem mě, ale já tím, že jsem v té době byla ve Stardance, tak jsem vůbec neměla kdy.
Od koncertu teď skočíme k vaší muzikálové kariéře, vy jste teď udělala velkou změnu a přešla k trochu jinému typu muzikálu, jaké to je, jak se s tím srovnáváte? Spoustu let jste byla zvyklá na tvorbu Michala Davida, a teď je to logicky určitě jiné…
Máte pravdu, že je to velká změna, ale já jsem strašně ráda. V Divadle Broadway jsem zažila a prožila krásné role, ale pak se dostanete do určitého bodu a musíte jít dál. Jsem ráda i přes konflikty, které jsem nevyvolala, že to takhle dopadlo, protože já bych neuměla odejít pryč. V tomhle jsem trochu srab. A tím se mi otevřel prostor příjímat věci, které bych jinak neměla kdy. Já jsem moc ráda za to, co jsem zažila a jsem moc ráda i za tu možnost teď. Třeba se mi to nepovede, ale já to prostě chci zkusit. Například Světáci – to je překrásný kus, tam se lidi smějou od začátku do konce, a já jsem nikdy tohle nezažila. A dneska jsem tady v Karlíně, protože tu zkoušíme Vraždu za oponou. Je to pro mě úplně jiný. Je to těžká hudba a já neumím noty, takže pro mě je to o to těžší, že si to nemůžu přečíst z těch not. Ale je to fajn a jsem moc zvědavá. A na podzim mě čeká Fanny v Ústí v režii Lumíra Olšovského, který mi dal první činoherní zkušenost. Tak teď už bych jen ráda obstála, a pak můžu jít třeba na mateřskou.
Takže to znamená, že na vaší bývalé domovské scéně Hybernii, kde se muzikály točí stále dokola, už vás vůbec neuvidíme?
Já mám pocit, že všechny kusy, ve kterých jsem hrála se teď ukončily. Aktuálně dohrávám Draculu, ale jak to bude dál, vůbec netuším, protože žádný informace nemám. Angelika se díky problémům s autorskými právy už nevrátí, na Tři mušketýry jsem nedostala termíny. Ale já už jsem všem svým rolím dala všechno, co jsem mohla, a pak by člověk měl jít asi dál.
Prozraďte nám ještě na závěr vaše plány na léto. Předpokládám, že ho budete převážně trávit ve znamení zkoušek nových muzikálů?
Léto proběhne ve znamení Vraždy a Fanny, ale mezitím jedu na týden do Běloruska na mezinárodní hudební festival populární hudby jako porotkyně, kde minulý rok působila Helena Vondráčková. Na to se moc těším, jedu tam se Zdeňkem Fenclem, který tam bude nejen jako můj maskér, ale i průvodce.
Nezbývá nám tedy, než poděkovat za rozhovor a popřát Vám, aby se Vám dobře nová díla zkoušela a zbyla Vám alespoň chvilička i na odpočinek.
Za část poskytnutých fotografií děkujeme soukromému archívu Moniky Absolonové a pánům fotografům - Martinu J. Polákovi a Tomáši Královi.
Komentáře k článku