V tajemně zšeřelém podloubí nádherné historické budovy Národního divadla podupává dnes večer zcela zvláštní společnost. Dámy v krásných elegantních večerních robách a pánové v dokonale padnoucím smokingu. Že by se dnes odehrávala premiéra baletu či opery? Ne, kdepak! Je podvečer 26. března, a dnes se tedy budou rozdávat ceny Thálie. Vejděme tedy spolu do historických prostor a pojďme nahlédnout…Kromě toho vám přinášíme jedno kratičké interview s držitelem Thálie Mariánem Vojtkem a značně obsáhlejší rozhovor se skladatelem Zdeňkem Bartákem o Thálii a Baronu Prášilovi.
A co to vlastně ona Thálie, po které páni umělci tak prahnou, je? Pro odpověď jsem si zašla na oficiální prezentaci www.ceny-thalie.cz. Tak tedy pár základních indicií:
„CENY THÁLIE se udělují především za mimořádné umělecké výkony v uplynulém kalendářním roce. Jsou udělovány interpretovi a interpretce ve čtyřech oborech: v činohře, v opeře, muzikálu či jiném hudebně dramatickém žánru a v baletu, pantomimě či jiném tanečně dramatickém žánru.
O laureátech výročních CEN THÁLIE rozhoduje Kolegium pro udílení CEN THÁLIE, jmenované prezídiem Herecké asociace. Členové Kolegia vybírají z finálních nominací čtyř odborných porot tajným hlasováním. Rozhodují se na základě vlastních diváckých zážitků z představení, v nichž účinkují interpreti, kteří se dostali do užšího výběru.
Za asistence notáře jsou obálky s hlasy jednotlivých členů Kolegia otevřeny až v den vyhlašování CEN THÁLIE. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy Kolegia. Kolegium může, se souhlasem prezidia HA, udělit také Zvláštní cenu Kolegia. Vedle výročních cen se udělují ceny za celoživotní mistrovství v oboru činoherním, operním, baletním a cena mladému činoherci (do 33 let) za mimořádný jevištní výkon. O laureátech těchto cen rozhoduje prezídium Herecké asociace. CENY THÁLIE vytvořili podle výtvarného návrhu architekta Bořka Šípka ve sklářské huti AJETO v Lindavě u Nového Boru.“
Dnešní večer, který je již osmnáctým v pořadí, si pár šťastlivců odneslo domů cenu za svůj výkon. Nominovaní byli:
Činohra ženy
Květa Fialová – Maude – Harold a Maude – Slovácké divadlo Uherské Hradiště
Lucie Štěpánková – Agnes – Brand/Oheň – Transteatral Praha
Kateřina Winterová – Nora – Co se stalo, když Nora opustila manžela – ND Praha
Thálii získala Květa Fialová
Činohra muži
Dušan Hřebíček – Roger – Král je panna – Klicperovo divadlo Hradec Králové
Petr Nárožný – Rytíř Oliver Urban – Léda – Činoherní klub Praha
Jiří Štěpnička – Raymond – Blackbird – ND Praha
Thálii získal Jiří Štěpnička
Balet ženy
Zuzana Pokorná – Esmeralda – Zvoník od Matky Boží – Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Adéla Pollertová – Anna – Periferie – Divadlo F .X. Šaldy Liberec
Lenka Vágnerová – Sólo – MahHunt – Soubor DOT504 v Divadle Ponec Praha
Thálii získala Zuzana Pokorná
Balet muži
Viktor Konvalinka – Sólo – Deset dek(k)a tance – Dekkadancers Praha
Richard Kročil – Othello – Othello – ND Praha
Richard Ševčík – Quasimodo – Zvoník od Matky Boží – Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Thálii získal Richard Kročil
Opera ženy
Michaela Kapustová – Angelina – Popelka – ND Brno
Christina Vasileva – Káťa – Káťa Kabanová – ND Praha
Thálii získala Christina Vasileva
Opera muži
Tomáš Černý – Don José – Carmen – ND moravskoslezské Ostrava
Richard Haan – Sebastian – Nížina – ND Brno
Thálii získal Richard Haan
Muzikál ženy
DASHA – Máří Magdalena – Jesus Christ Superstar – Hudební divadlo Karlín
Johana Gazdíková – Mary Poppins – Mary Poppins – Městské divadlo Brno
Thálii získala DASHA
Muzikál muži
Kamil Střihavka – Ježíš – Jesus Christ Superstar – Hudební divadlo Karlín
Marián Vojtko – Baron Prášil – Baron Prášil – Divadlo Hybernia Praha
Thálii získal Marián Vojtko
CENY THÁLIE za celoživotní mistrovství obdrželi: Jiřina Bohdalová, Naděžda Kniplová a Věra Ždichyncová. Zvláštní cenu Kolegia – dirigent Jiří Kout. A cena pro mladého činoherce připadla Ladislavu Špinerovi.
Obecně byl tento ročník Thálie hodnocen jejími protagonisty jako nejvíce zdařilý. Vtipný a zajímavý večer velmi úspěšně odmoderoval Antonín Procházka. Napadá mne jediná výtka k roli moderátora, a sice, že při přejímání ceny Thálie, neupozornil Mariána Vojtka, že mikrofon má velmi velký dosah, a tudíž se není potřeba k němu shýbat. V případě tohoto vysokého pěvce mi to přišlo skoro jako krutá škodolibost, nechat ho na jevišti takto trápit.
Naší zvláštní pozornosti se těší především poslední zmiňovaná – tedy muzikálová kategorie, která byla opravdu lítým bojem. Oba soupeři si kvalitou nezadali. Přesto se však musím přiznat, že naše sympatie patřily Mariánu Vojtkovi, který si právě onu cenu Thálie z jeviště Národního divadla nakonec odnesl domů. A protože jsme měli obrovskou radost všichni, vyrazili jsme oslavit Mariánovo vítězství v užším kruhu do jedné nejmenované útulné restaurace na nábřeží. Gratulace vítězi nebraly konce, a tak Marián odepisoval a odepisoval na jistě milé vzkazy. Kromě kolegů z divadel se s ním chtěly o radost podělit i fanynky, a nezapomněl pogratulovat ani Petr Markov – autor textu, nebo Oldřich Lichtenberg. Večer tak rychle uplynul v příjemném vyprávění Mariána a Zdeňka Bartáka, který měl též jako autor hudby Barona Prášila důvod k radosti a oslavám.
Je tedy už dobojováno, ceny Thálie jsou rozdány šťastným majitelům. Tedy až na jednu, kterou její majitelka odmítla převzít. Nezbývá, než se těšit zase na další ročník. A protože je cena Thálie výjimečné ocenění, vyzpovídali jsme pro vás jednoho vítěze, neboli Mariána Vojtka, a též hudebního skladatele – Zdeňka Bartáka.
„Thálii mám doma a chci být stále s ní“,říká Marián Vojtko - vítěz kategorie muzikál, opereta a jiné hudebně dramatické žánry.
Mariáne, jsi čerstvým držitelem Thálie, ještě jednou gratulujeme. Jaký to byl pocit stát posledních pár sekund na jevišti a čekat na verdikt? Co se ti v danou chvíli honilo hlavou?
Byl jsem nominován spolu s Kamilem, což je výborný partner a velmi těžký soupeř, a tak se mi honilo hlavou, že už jsem jen malý krůček od toho vyhrát, a doufám, že to vyjde. Každý doufal, já, on – všichni, co jsme tam seděli. A mně to bohudík vyšlo, takže jsem strašně šťastný a rád.
Ty jsi měl takový kouzelně překvapený a nedůvěřivý výraz po vyhlášení. Znamená to, že jsi nevěřil, že bys tu Thálii dostal?
Já, ne, že jsem si nevěřil. Já jsem si vzal za svou tu horší stránku, abych potom nebyl zklamaný. Takže jsem samozřejmě doufal, že ji dostanu, ale vycházel jsem z té horší alternativy. Protože Kamil hrál Ježíše už hrozně dlouho, čili by si to samozřejmě i zasloužil za provedení, a nevím kolik představení.
Jakpak jste se spolu sžili s Thálií? Kam sis´ ji doma dal?
Já jsem přišel ráno asi v sedm hodin domů, otevřel jsem nejdražší víno, co jsem doma měl, nalil jsem to tam a celý jsem se polil, jak jsem to vypil. Mám ji na čestném místě doma v Praze, zatím. Chci být s ní - pořád.
Aktuálně jsi se dostal na to pomyslné výsluní, je to akademické ocenění, tak se dá očekávat, že budeš středem pozornosti, ale i závisti. Jsi na to připravený?
Jsem na to připraven. Závist je lidská vlastnost a já už jsem se s tím potkal, takže ani nejsem překvapen. Já to vždycky očekávám, a vždy jsem na to připraven v podstatě.
Šťastnému vítězi přejeme, aby si užíval výsluní svého úspěchu a s nepřející závistí se potkal co možná nejméně. Gratulujeme!
„V naší republice máme mnoho kvalitních umělců, ale cena je bohužel jen jedna,“ říká Zdeněk Barták, držitel dvou asijských Oscarů za muzikál Romeo a Julie, nebo The Tempest.
Pane Bartáku, vaše jméno je s cenou Thálie spjaté velmi úzce, protože působíte již delší dobu jako předseda muzikálové komise. Ale tento rok to bylo i pro vás trochu jiné tím, že vyhrál Marián, který byl nominován za roli právě ve vašem díle Baron Prášil. Jaký je to pocit pro autora, když na pódiu stojí interpret, který zpívá právě jeho dílo?
Já bych to rád upřesnil. Samozřejmě, já jsem členem muzikálové poroty Thálie asi osm let, a na všechny interprety a ocenění máme naprosto stejný metr. Ve všech porotách, ať už je to muzikálová, operní, baletní nebo činoherní, jsou i aktivně pracující umělci, čili to znamená, že jednou za čas se to takovým způsobem střetne. Jsem rád, že jste tuto otázku položila a rád bych to vysvětlil. Protože už i jiný muzikálový server, který o tom mluví, to neuvádí na pravou míru. Ve všech komisích pouze interprety navrhujeme na ocenění. Jak jsem se na onom webu dočetl, tak je to tam interpretováno, že my jsme udělili ty ceny. To v žádném případě není možné, protože pak teprve nastupuje Kolegium. Kolegium je krom předsedů a místopředsedů jednotlivých komisí složeno z nezávislých lidí, a tam se teprve rozhoduje. A stejně jako loni jiný kolega na mém místě, jsem se samozřejmě vzdal coby autor svého hlasu. Takže o to více mne těší, že Marián vyhrál. Pojmem Kolegium myslíte tedy těch 13 porotců, kteří chodí na jednotlivá představení a hodnotí? Ano. V našem oboru bylo porotců dvanáct bez mého hlasu.
Když se na vítězství Mariána podíváme z jiného úhlu, tak jste vlastně vyhráli svým způsobem oba, protože on v roli Barona Prášila zazářil, ale vy jste hudbu složil. I pro vás je to prvá Thálie jako pro Mariána?
Ne, pro mne je to druhá Thálie, prvou získala Danka Šinkorová za Kristiána v Brně, ale řekl bych jednu věc - Thálie patří především interpretovi. On je ten, kdo svým výborným výkonem kvalitní dílo ještě povýší. Může být i špatná inscenace a interpret geniální, ale to se stává spíše výjímečně. Jinak my všechny umělce sledujeme celé roky, to se týká konkrétně aktuálně jak Mariána, tak i DASHY. Jejich ocenění je tak celkem logické vyústění jejich dlouhodobé umělceké činnosti. Je za nimi vidět kus práce.
Chápu-li to tedy správně, tak Thálii dostává většinou interpret za standardně dobrý výkon, nikoliv za náhodné zazáření?
Stát se to může, ale vezměte si třeba paní Jiřinku Bohdalovou, která svou první Thálii získala teprve v 80-ti letech za své celoživotní dílo. A je to určitě paní herečka. Vzala to s homorem, který jej jí vlastní. Řekl bych, že nepřiměřeně reagovala třeba paní Kniplová, která si cenu nepřevzala. Je zajímavé, že ve své době neodmítla titul národní umělec a Thálii, která je oceněním uměleckým, odmítla. Připadá mi to zvláštní, pravděpodobně jí to asi nebylo dostatečně vysvětleno. V čekatelství na celoživotní ocenění máme v naší republice mnoho kvalitních umělců, ale cena je bohužel jen jedna.
A víme, proč Thálii paní Kniplová odmítla? To jistě bude spoustu lidí zajímat, co ji k tomu vedlo?
Osobně jsem s ní nemluvil, ale co mohu usoudit z oficiálních informací, tak je to z toho důvodu, že ona má pocit, že již měla být oceněna daleko dříve, že se na ni vzpomenulo pozdě a dneska už to nemá zapotřebí. Já si paní Kniplové nesmírně vážím, a spíše bych řekl, že je to takové nedorozumění. Je otázka, jak jí ta cena byla v danou chvíli prezentována. Osobně si myslím, že takové ceny se neodmítají.
Jak funguje to samotné hlasování? Spousta zlých jazyků určitě bude narážet na to, že by se dalo zmanipulovat. Jak to tedy je?
Já už jsem to trochu naznačil v začátku. Sice opakuji asi po padesáté, ale protože dochází stále ke špatné interpretaci, tak bych byl rád, kdyby to jednou bylo skutečně zveřejněno tak, jak to je. Je devítičlenná muzikálová a operetní komise. Tento počet lidí vidí za celý rok ve svém oboru mezi šedesáti až osmdesáti premiérami i s alternacemi. Pak se vytipuje určitý užší kruh představení stejně jako ve sportu – čtvrtfinále, semifinále, atd. Tady se pak vyberou na konci dva plus dva potenciální favorité. Další hodnotné či zajímavé výkony jsou umístěny do tzv. "kategorie pod čarou" a dostává se jim ocenění v přímém přenosu finálového večera a uveřejněním v programu Thálie. Tím úloha této komise, a to bych chtěl podtrhnout, včetně mé funkce, končí. Zhruba první týden v prosinci se uzavírají všechny nominace, a od té doby je to tajné. A v tuto chvíli nastupuje Kolegium, které má třináct členů, kteří musí zhlédnout nominované interprety či herce všech dvacet představení během osmi neděl.
Kolikrát vidí porotce jedno představení?
To je také správná otázka. Představení vidí jenom jednou. Je to velmi subjektivní názor a trochu nahodilé. Proto si myslím, že váha odborných porot by měla být větší, protože takováto porota má srovnatelnost, co je v daném žánru to nejlepší. Abychom ukončili proces hlasování a jeho objektivitu, tak se celé Kolégium sejde až v den vyhlašování Cen Thálie v 17 hodin v Národním divadle, kde všech třináct komisařů musí přijít s občanským průkazem, a za účasti paní notářky a zapisovatele, každý hlasuje dle svého vědomí a svědomí. Jakýkoliv komisař, který je účasten autorsky, nesmí podle regulí ve své kategorii hlasovat, a je o tom notářský zápis. Chodí se hlasovat po jednom - tajně, nikdo tak neví, komu ten druhý dal svůj hlas. Proto jsou také předtočeny všechny klipy pro vítěze, a ani režisér přenosu do poslední chvíle neví, kdo vyhrál. Až při otevření desek na jevišti je znám vítěz. Jako předseda podepisuji protokoly pro všechny nominované – sám vítěze neznám. To je celé.
Ví interpret, že se jde na něho člen Kolegia podívat, nebo je to také tajné?
To se většinou ví. Na tiskové konferenci Cen Thálie se nominace zveřejní, divadla jsou o ní informována, a interpreti jsou o návštěvě komisařů také vědí.
Ale nepodá pak interpret na základě takové informace nadlidský výkon, když jindy by se třeba tolik nesnažil? To už je vabank. Já si myslím, že profesionál se má snažit vždycky. Divák to pozná, zda to myslí nebo nemyslí upřímně. Nemohu vyloučit, že se nestanou chyby, ale pro ideální stav by museli hodnotit představení lidé, kteří nemají nic společného s divadlem, a bylo by to, jako kdyby fotbalový trenér neměl nic společného s fotbalem.
Teď bych si ráda od Thálie odskočila k Baronu Prášilovi. Jak se vám psal Baron Prášil? To je velmi zajímavé, doslova rodinné téma.
Baron Prášil se mi tvořil opravdu dobře. Za prvé bych řekl, že jsme už velmi zkušený tým. Zásluhu na úspěšné práci má samozřejmě hlavně producent Oldřich Lichtenberg, scénárista a textař Petr Markov, režisér Filip Renč a můj skvelý hudební tým, se kterým pracuji již více než deset let. A sice můj syn Daniel Barták, výborný aranžer, skladatel a můj první kritik a Ivan Zelenka, který dílo dotváří po symfonické stránce. Tímto jim děkuji. Chtěli jsme, aby muzikál diváky pobavil, a zároveň bavil i interprety. Když to baví interprety, pak to má úspěch i u lidí. Vážili jsme i fakt, aby muzikál nebyl zbytečně dlouhý. Nedávno jsem narazil na termín „Písničkál“, kterému opravdu nerozumím. Dokonce prý existuje skupina autorů, která nechce mít ve svém díle hity. Tak to je konkurence, která nás nemůže ohrozit. Děkujeme. A důležitá je ještě jedna věc, Baron Prášil je téma, které přežije roky, a i když ho příští rok necháme chvíli odpočinout, tak za dva, pět nebo deset let může znova fungovat. To jsou ty nejcennější věci. Je třeba zdůraznit, že se celkem snadno uvádí ověřený cizí muzikál, ale aby vzniklo něco nového, českého, původního, to je asi tak desetkrát složitější.
Nemohu se nezeptat, jak se vám spolupracovalo v rámci Barona Prášila s Mariánem Vojtkem? Marián je znám jako takový čtverák, který si rád do hudebních partů vkládá své vlastní operní kousky, aby mohl zářit. Jak tedy fungovala spolupráce mezi vámi?
Tak samozřejmě, že se o to zde také pokusil, když jsme zkoušeli, ale já jsem naštěstí ty melodie napsal tak vysoko, že už tam nemohl oslňovat svými dalšími terciově-kvartovými kousky, a tudíž v podstatě zlobil jen velmi málo. Nic nemám proti tomu, když někdo něco obohatí. Ale měla by platit zásada neobohacovat něco dříve, než jsem to zazpíval tak, jak je to napsané. Každý interpret je jiný, a já bych tímto všem třem mým baronům (Dan Hůlka, Pepa Vojtek a Marián Vojtko) rád poděkoval, protože všichni tři na muzikálu pilně pracovali a postavili ho – nejen Marián. Není to zásluha nikoho z nich samostatně, ale je to jejich komplexní práce.
Na závěr bych se ráda zeptala, co chystáte do budoucna, nač se můžeme těšit?
Tak to je nejtěžší otázka. Když mi bylo padesát, tak jsem si řekl, že už nebudu dělat nic, a od té doby se mi to ještě nepovedlo – zaplaťpánbůh. Na podzim nás čeká slovenské turné s Baronem Prášilem, skládám hudbu k posledním 13 dílům seriálu Zdivočelá země, kromě toho píšu svůj nový pátý muzikál do divadla v jihokorejském Seoulu s názvem Kingdom of the winds, který tam bude mít premiéru 11. října 2011. Kromě toho se věnuji také práci v menších divadlech / premiéra muzikálu Cesta kolem světa za 80 dní v Těšínském divadle – 30.4.2011/. Naše divadelní sezóna už tradičně končí v červenci a v srpnu na nádvoří státního zámku Hluboká nad/Vltavou,kde se letos můžou diváci těšit na moje úspěšné muzikály Jedna noc na Karlštejně a Romeo a Julie.
Panu Bartákovi velice děkujeme, že si na nás udělal čas a trpělivě odpovídal na vyčerpávající a všetečné dotazy. Přejeme mu, aby se jeho nová díla zdařila a nám divákům přejeme, aby se z Koreje přesunula k nám do českého prostředí.
Komentáře k článku