Za ztemnělými okny Café teatru Černá labuť zářila noční Praha jako na dlani a návštěvníci usedali ke svým stolkům tu s vonící kávou, tu s nějakým lahodným mokem, aby se mohli zaposlouchat do nostalgických šansonů zpěvačky a herečky Lucie Šoralové. Úderem dvacáté hodiny se malá vyhřátá kavárna zaplnila do posledního místečka a osobní přítomnost textaře Michala Horáčka dávala tušit nevšední zážitek. A protože Musicalnet sleduje i ostatní aktivity a projekty muzikálových hvězd, přinášíme vám reportáž i z tohoto koncertu.
Kapela La Alma nastoupila ve složení Aleš Háva (piano), Matěj Černý (kontrabas) a Michal Mihok (akordeon). Úvodního slova se ujala osobně Lucia Šoralová, které to dnes v černém outfitu s dlouhým červeným šátkem a náušnicemi ve stejné barvě velmi slušelo. Přivítala diváky a celým večerem nás příjemným a velmi vtipným způsobem provázela. Přestože nás předem varovala, že její šansony jsou vesměs smutné, až tragicky laděné, v žádném případě to nebránilo tomu, aby se publikum dobře bavilo.
Kdo tuto drobnou zpěvačku tolik nezná, byl možná mile překvapen tím, že Lucia se tento večer nepředstavila jen jako šansoniérka, ale také jako autorka hudby. Michal Horáček na stránkách věnovaných lyrikálu Kudykam vyzval autory ke zhudebnění jeho textů s tím, že dal šanci i neznámým a začínajícím hudebníkům. I Lucia se této příležitosti chopila a několik Horáčkových textů zhudebnila. A na dnešním koncertu jsme měli jedinečnou příležitost tyto novinky slyšet. První z nich byl song „O lásce, cti a kuráži“. Dle nadšeného potlesku soudím, že se publiku velmi líbila.
Z textů Michala Horáčka Lucia představila ještě několik šansonů, třeba „Nakonec přijde začátek“, „Yes, you can“ a „Štědrý večer“, ke kterým také napsala hudbu. Pro mne to bylo skutečně velmi milé překvapení, hudba Lucie s textem pracuje velice citlivě a celkově z toho vznikly velmi působivé šansony. Dle úsměvu pana Horáčka, sedícího v první řadě, usuzuji, že i on sám byl s výsledkem spokojen. Z Horáčkových textů zazněla ještě „Vana plná fialek“, kterou si Lucia vypůjčila od naší legendární šansoniérky Hany Hegerové.
Z repertoáru Hany Hegerové zazněly ještě písně „Kolotoč“ a „Čerešně“, kterou Lucia zazpívala způsobem, který se mi skoro líbil více, než originál. Lucia písni dokázala dát "něco navíc" a hlavně své osobité kouzlo. Zajímavé byly i další písně, které Lucia převzala od Zuzany Navarové, kdysi působící v legendární skupině Nerez společně s kolegy Zdeňkem Vřešťálem a Vítkem Sázavským, později pak sólově ve své skupině Koa. Tato talentovaná zpěvačka opustila náš svět předčasně v prosinci roku 2004 po dlouhém boji se zákeřnou nemocí. Ze Zuzanina autorského pera a repertoáru zazněly písně „Lajla lov“, „Kytička“ a „A Deus“. Pro mne to bylo od Lucie milé překvapení a vzpomínka.
Musím se přiznat, že nejvíce jsem však byla zvědavá na Lucčiny zcela autorské věci, ke kterým napsala hudbu i texty, neboť až do této doby jsem ji znala pouze z rolí, které ztvárnila na našich muzikálových scénách (Johanka v Johance z Arku, Lady Mariana v muzikálu Robin Hood, Agnes v Krysařovi, Martina a Cizí žena v lyrikálu Kudykam, a mnohé další). A tady jsem nebyla jen mile překvapená, byla jsem přímo nadšená, protože šansony, to je mi moje „oblíbená parketa“.
Napsat dobrý šanson – k tomu musí člověk prostě něco prožít a dozrát k tomu. A jak je vidět, Lucia je jako autorka schopná hlubokých výpovědí a s patřičným životním nadhledem a prožitkem je dovede i interpretovat. A tak jsme si mohli vychutnat písně „Možnože je všetko inak“, „Dievčatko“, „Nie som len tak, ja som na pomer“ „Ak ma budeš hľadať“, „Mám čo mám“ a nebo dokonce píseň o lásce v hebrejštině s názvem „Ani ohevet otcha“, která byla inspirována Lucčiným osobním zážitkem z Izraele.
V druhé polovině recitálu si pro diváky Lucia připravila překvapení, kterým byl ruský herec a režisér Alexander Minajev. Ačkoli byl v Moskvě obsazován do hlavních rolí a těšil se velké popularitě diváků, v roce 2000 se ze dne na den rozhodl a odjel do České republiky za svou láskou, herečkou brněnského HaDivadla. Z počátku to u nás neměl vůbec lehké, Alexander se zpočátku živil jako číšník, umývač oken, roznašeč letáků, a také jako zpěvák v ruských barech v Karlových Varech. V roce 2005 se mu konečně začalo dařit i na poli hereckém, kdy svou rolí Hrihorije v nekonečném seriálu Ulice vstoupil do povědomí i českých diváků.
Na dnešní večer si přinesl kytaru a společně s Luciou zazpívali baladu „Ja nesla svoju bedu“, jejímž autorem je ruský písničkář, herec a básník Vladimír Semjonovič Vysockij. Alexander Minajev potom ještě přidal za doprovodu své kytary a Michala Mihoka, který mu vypomohl se svým akordeonem, jednu sólovou píseň. Vtipně ji uvedl, slíbil, že ještě něco zazpívá, ale že zpívat moc neumí, takže co nezazpívá, to zahraje. Všechny tím rozesmál a za svůj výstup i píseň sklidil nadšený potlesk pobaveného publika.
Nejen Michalu Horáčkovi, ale především fandům lyrikálu Kudykam udělala Lucia velkou radost tím, že se rozhodla do svého recitálu zařadit i dvě písně z tohoto představení, které mělo derniéru ve Státní opeře Praha 16. ledna 2011. Lucia v Kudykamu ztvárnila hned dvě role. Z hlavní role Martiny jsme si mohli poslechnout píseň „Tolik běsů, tolik víl“, při které divákům běhal krásný mráz po zádech. V druhé roli Lucia alternovala postavu Cizí ženy a z jejího partu nám zazpívala tragikomickou baladu „S cizím chlapem v cizím pokoji“. Diváci ji přijali s vděčným potleskem a nostalgií.
Koncert uběhl jako voda, a protože se moc líbil, Lucia s kapelou La Alma zazpívali ještě přídavek „Adonai“, což byla v podstatě variace na překrásnou melodii Johna Williamse ke slavnému oscarovému filmu Schindlerův seznam, kterou pro Luciu opatřila českým textem Gábina Osvaldová. Nikomu se po tak příjemném koncertě nechtělo domů, a tak se mnozí z diváků ještě zdrželi u svých stolků při přátelském popovídání a nechávali v sobě ty krásné zážitky doznívat.
Další koncert Lucie Šoralové s kapelou La Alma je zde naplánován na 8. března 2011 ve 20 hodin, a jak to vypadá, možná se zde tato charismatická zpěvačka bude objevovat pravidelně. Program Café teatru Černá labuť, jemuž nově dramaturguje známý herec a zpěvák Divadla Broadway Alan Bastien, slibuje mnohé zajímavé kulturní počiny, které se svou formou hodí právě do tohoto romantického a komorního prostředí s příjemným posezením a s výhledem na pražská panoramata.
Café teatr Černá labuť se nachází v osmém patře domu na adrese na Poříčí 25 v Praze 1. Najdete to snadno, hned vedle známého obchodního domu Bílá labuť, pěšky je to pět minut od metra Florenc. Sálek s kapacitou padesát míst má nově instalovanou klimatizaci, bezbariérový přístup, do kavárny vás vyveze moderní výtah. Příjemně mne překvapilo také nekuřácké prostředí kavárny a milá a ochotná obsluha baru. Podrobnosti k programu najdete na www.cernalabut.cz. Za Musicalnet.cz i za sebe mohu na závěr napsat jen jediné: doporučujeme, vyzkoušejte, nebudete zklamáni.
Komentáře k článku