Je 9. listopadu 2010, blíží se sedmá hodina večerní a v divadle Broadway by nepropadl špendlík, jak je plné. Obecenstvo už nervózně poposedává a nedočkavě se rozhlíží. Aby také ne! Vždyť každou minutou by měla na jeviště vejít ONA, tedy vlastně ony. Na jednom pódiu se tu dnes sejdou Kleopatra, Angelika, Mylady de Winter, Lorraine, Mona Lisa, ale třeba i Agnes.
Ano, právě dnes se odehrává první sólový koncert Moniky Absolonové, který zároveň prezentuje čerstvě vydané Muzikálové album této sympatické a věčně usměvavé zpěvačky. A proto logicky, repertoár, který zde tento večer zazněl, byl právě z tohoto alba. A protože se jedná o „první dámu“ pražských muzikálů, tak Monika stylově vplula na jeviště za zvuků skladby „Teď královnou jsem já“.
A skutečně jí také byla v dlouhé černé elegantní róbě. Aplaus, který následně zabouřil sálem, když první skladba dozněla, připomínal skoro ovace na konci koncertu. Obecenstvo evidentně dávalo najevo, že na první sólový koncert zpěvačky čekalo několik let, a tak si ho teď hodlá beze zbytku užít a po právu ocenit. A proto tak, jak skladba střídala skladbu, sálem zněl tak bouřlivý potlesk, který už jsem dlouho neměla možnost slyšet. A dáma na pódiu byla tímto projevem přízně potěšena a snad i dojata.
Kdo měl možnost slyšet nové Moničino CD, jistě mi dá za pravdu, že zvuk na tomto albu je diametrálně odlišný od klasického, který známe z divadla. Mnohdy pak leckteré skladby znějí až téměř k nepoznání, avšak nikoliv nezajímavě. Za tento specifický „hudební kabátek“ vděčíme aranžím vynikajícího hudebníka Jiřího Škorpíka. A právě tento vyhledávaný hudební guru byl i kapelmajstrem tohoto koncertu. Je otázka, jak tuto nezvyklou hudební proměnu velmi populárních a známých děl přijmou samotní fanoušci, nicméně dle reakcí na koncertu lze soudit, že velmi pozitivně.
Skladby, které zaznívaly do zšeřelého sálu, přesně odpovídaly tracklistu nového CD, namátkou tedy jmenujme „Jsi můj pán“, „Jako Fénix“, „Volba má“, „Co na tom je tak zlého“ atd. Objevila se zde i jedna úplně nová skladba od Jiřího Škorpíka, a to sice „Nespoutaná“, která svým rychlejším rytmem dala prostor i Moničiným tanečnicím.
A protože téměř každý koncert má i své hosty, uvedla v tento den Monika na pódium také své hosty - jako první Hanu Zagorovou, a následně pak svého muzikálového kolegu Mariána Vojtka. Každá z návštěv zazpívala dvě skladby. Hana Zagorová zvolila skladby "Rybičko zlatá, přeju si" a "Maluj zase obrázky". V případě Mariána to byl nepřeslechnutelný duet s Monikou „Chci žít tvou láskou“, který známe v originále jako "I want to Spend My Lifetime Loving You" z filmu Zorro. 
Druhou skladbou, kterou pěvec zazpíval, byl trochu podivně vybraný song Karla Gotta – „Zůstanu svůj“.
V průběhu koncertu samotného se dokonce i křtilo nově vydané CD a kmotry se stali Hana Zagorová a Alan Piskač z nakladatelství Popron. Křtilo se trochu netradičně Vineou, neb tento nápoj reprezentuje jednoho z obchodních partnerů, inu proč ne?
Po celou dobu Monika provázela svůj koncert ještě i slovem, a tak se posluchači dozvěděli různé vtipné informace z privátního života zpěvačky, ale i z atmosféry nahrávacího studia, kde nové album vznikalo, nebo ze zákulisí pořadu Stardance.
Ale jelikož i hezké chvíle bohužel vždy končí, zazněla poslední skladba večera „Temný stín“ z muzikálu Krysař. Protože se však Monika nechtěla rozloučit touto poněkud temnější skladbou, přidala pro své věrné ještě jednou rozdováděnou „Asi, asi“. 
Rozjařené obecenstvo však svou hvězdu večera rozhodně ještě domů pustit nechtělo, a tak po nekončícím standing ovation a záplavě květin zazněla již po druhé v tento večer legendární „Teď královnou jsem já“.
Pak už světla na pódiu pohasla, poslední tóny ještě doznívaly sálem a muzikálová královna se s nimi vrátila do své hudební říše. Nezbývá tedy než popřát – nechť vládne dlouho a štastně.
