Na nebi se 9. 7. 2021 honily černé bouřkové mraky, ani to a ani dlouhá fronta kvůli kontrolám testů na covid a absolvovanému očkování neodradilo natěšené diváky od premiéry muzikálu Rebelové, která se měla za pár okamžiků odehrát na letní scéně Hudebního divadla Karlín. Příběh jedné velké a několika dalších lásek zasadili autoři do léta roku 1968 a atmosféra retro muzikálu vás spolehlivě vtáhne do děje. Notoricky známé a hlavně chytlavé písničky „Š-š-š", „Oliver Twist", „Pátá", „Gina", „Mně se líbí Bob", „Jó, třešně zrály" nebo „Hvězda na vrbě“ nenechají nikoho v klidu sedět a jistě si je budete broukat ještě dlouho po skončení cestou domů. Do divadelní verze muzikálu přidáno několik písniček, jako například „Tereza" nebo „Nechte zvony znít". Pojďme se tedy na muzikál Rebelové podívat podrobněji.

Muzikál Rebelové představilo Hudební divadlo Karlín novinářům poprvé na tiskové konferenci v trochu nezvyklém prázdninovém termínu ve středu 8. července 2020. Projekt čerpá námět ze stejnojmenného původního filmového retro muzikálu Filipa Renče a Zdeňka Zelenky, který sklízel před dvaceti lety obrovský úspěch a byl oceněn dvěma Českými lvy. Film Rebelové byl natočený v roce 2000, premiéru měl v roce 2001. V roce 2003 byl muzikál uveden v komorní verzi v Divadle Broadway a může se pochlubit 200 úspěšnými reprízami. V novodobé verzi se jako dramaturg představil osvědčený Adam Novák, choreografií se úspěšně zhostil Tomáš Smička, hudební nastudování bylo svěřeno Martinu Kumžákovi a sborového nastudování se ujal Jiří Březík. Původní premiéry byly naplánovány na 3. a 4. prosince 2020, kvůli protiepidemickým opatřením se však diváci premiéry dočkali právě až 9. července 2021 na Letní scéně v pražských Letňanech.

V ději se ocitáme v roce 1968 a mladá Terezka, která je dcerou majitele snad prvního soukromého hostince v širém okolí, má právě před maturitou. Kromě učení má však v hlavě podobně jako její kamarádky Bugina a Julča v hlavě zájem o kluky a starost o to, jak konečně přijít o svou nevinnost. Do kraje nečekaně přijíždějí Šimon a Bob s Emanem a představují se jako restauratéři, kteří přijeli opravit místní kostel. Ve skutečnosti jsou ale na útěku, protože dezertovali z vojny. Jejich jedinou snahou je chytit správný nákladní vlak, který by je tajně dopravil na západ, a odtud by se pak vydali až do dalekého San Franciska, kde by začali nový život. Všechno má ale háček, do děje vstoupí láska a vše se začne odvíjet trochu jinak, než jaké byly původní plány. Pro všechny, kdo film neznají a muzikál ještě neviděli, nebudu prozrazovat, jak vše nakonec dopadne.

Letní láska Šimona a Terezy je zasazená do posledních svobodných měsíců roku 1968. Zajímavý je například generační posun, který je nejvíce patrný na Janu Révaiovi. Ve filmové verzi před dvaceti lety ztvárnil Šimona, v současném muzikálu si zahrál otce Terezy, a nutno přiznat, že obou rolí se zhostil grandiózně a na výbornou. Jeho současný výkon je po všech stránkách, herecké, pěvecké i taneční natolik výrazný a obdivuhodný, že si zaslouží místo jedné z hlavních hvězd představení. V roli Terezy jsme viděli Nikolu Ďuricovou, Bugynu si zahrála Katharine Selešiová a Julču Sára Hoblová. Šimona velmi zdařile ztvárnil Roman Tomeš, Lukáš Adam se představil v roli Boba a role Emana se ujal Josef Fečo. Nepřehlédnutelní byli i Vladislav Beneš v roli faráře, Jan Vlasák v roli průvodčího a v neposlední řadě Pavla Břínková v roli učitelky maturitního ročníku. Svůj obdiv u diváků si za herecké výkony vysloužili také Petr Špinar v roli Oldy a Dominika Býmová coby Alžběta. Všichni aktéři dávali do svých výkonů vše, čišela z nich energie a bylo znát, že je představení baví, nejvíce se to projevilo především v tanečních číslech.

Famózním dojmem působí scéna a dekorace, (jejichž autorem je Petr Hloušek), především všechny příjezdy a odjezdy vlaku, kdy se na nádraží objevuje vlak s vagónem ve skutečné velikosti, který vzápětí vystřídá dekorace budovy hostince nebo třeba školy. Tyto přestavby musí být v takto improvizovaných podmínkách Letní scény neuvěřitelně náročné a složité a před celým realizačním týmem je nutno smeknout. Vše totiž působí lehce a přirozeně, takže je divák snadno vtažen do děje. Scénu navíc umocňují působivé projekce. Nejhrozivěji asi působí tank při příjezdu vojsk 21. 8. 1968, který najíždí s namířeným dělem na obrovském plátně přímo proti kameře a na konci záběru skutečně vystřelí.

Přes veškeré nasazení aktérů a technického personálu, které si zaslouží velký obdiv a uznání, musím bohužel podotknout, že po vizuální a hlavně akustické stránce není prostor Letní scény ideální. Svou roli v tom hraje především počasí, vítr a chlad, čehož si diváci hojně užili právě při premiéře. A to měli velké štěstí, že nezačalo pršet. Prostor by si zasloužil alespoň stanové zastřešení. Přes tuto nepříjemnou okolnost a přes velkou vzdálenost od centra vyzněla premiéra výborně, a muzikál Rebelové stojí jistě za zhlédnutí. Doufejme tedy a přejme Hudebnímu divadlu Karlín, aby si diváci cestu na Letní scénu našli. Kromě Rebelů zde na ně čeká ještě další představení, a to muzikál Sestra v akci s Lucií Bílou v titulní roli.

Po premiéře režiséra FIlipa Renče pro Musicalnet vyzpovídal Michal Škvor.

Musicalnet: Filipe, ty ses podílel na původní filmové verzi muzikálu Rebelové, pak jsi ho upravoval do divadelní podoby. V této verzi v HDK byl muzikál rozšířen o některé písničky, které tam byly vloženy. Bylo to už plánováno ve filmu, který jste potom o tyto písničky krátili?

Filip Renč: Ne, byl to nápad na tohle divadelní zpracování. Mně bylo líto, že se třeba „Brána milenců“ do filmové verze nevešla, nebo například „Roň slzy“. Mně se ty písničky líbily, ale nějak se nám do toho filmového scénáře nehodily, a tak jsem je vrátil do té jevištní podoby. Takže napadlo nás to až při té adaptaci do divadelní podoby ty písničky tam vrátit. Taky "Terezu" třeba.

Musicalnet: Jak vnímáš, že Honza Révai byl ve filmu Šimon a nyní je tatínek Terezy?

Filip Renč: Já jsem hlavně rád, že se tohoto projektu zúčastnil po těch letech, že si na to udělal čas, protože je hodně vytížený. Protože zraje jako víno herecky, hrál mi v „Polojasnu“, ve filmu o sametové revoluci, hrál mi menší roli v „Lídě Bárové“. Našel si čas i tady na to, přitáhl sem toho ducha opravdu těch původních Rebelů a toho filmu, já si myslím, že vypadá velmi dobře a pořád by si toho Šimona pořád ještě mohl zahrát. Protože na divadle by to lidi určitě vzali, protože je ve skvělé formě, výborně vypadá, ale samozřejmě věk běží, tak jsme mu dali roli toho táty, a jsem moc rád, že to vzal a že mi pomohl s určitou pohodou v tom týmu a s atmosférou, kterou sem přinesl.

Musicalnet: Jak vnímáš sebe? Ty jsi vlastně taky takový rebel, jak to vnímáš jako rebel Rebely?

Filip Renč: Jejda. Tak jsem strašně rád, že se nám podařilo vytvořit tím filmem takovou kultovní věc, která putuje generacemi dál a dál, natočili jsme to v roce 2000, nebo 99 a 2000 to mělo premiéru, takže je to 21 let. Pořád vyrůstají nové generace mladých lidí, kteří ty písničky berou za svoje. Já sem zítra beru svou 3,5 letou dceru na představení a jsem zvědavý, jak na to bude reagovat. Jestli to bude taky doma potom napodobovat. Nikdy jsem si nepředstavoval, že natočíme film a za jednadvacet let to budu inscenovat v Hudebním divadle v Karlíně, a jsem hrozně vděčný za tu šanci od pana Kulhánka, že mi to dal udělat a že to zariskoval i na té letní scéně, která je velkolepá, ale taky strašně riskantní co se týče jak počtu diváků, tak počasí. Jsem moc vděčný a nikdy by mě nenapadlo, že ten film bude mít takové dlouholeté pokračování. Cítím se jako žijící klasik (smích)… nebo rebel důchodce… (smích).

Musicalnet: Filipe, držím palce i do dalších projektů, protože ještě máš co říct. Díky moc.

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions