Poslední představení muzikálu Dracula se uskutečnilo v Divadle Hybernia příznačně poslední neděli roku 2009. Diváci tak měli 27. prosince ve 14 hodin možnost naposledy zavítat na představení muzikálu, který mnozí považují za nejlepší původní český muzikál všech dob.
Dracula měl svou první premiéru již v říjnu 1995 v pražském Kongresovém centru, kde se přízni diváků těšil po více než tři roky. V Divadle Hybernia se obnovená premiéra konala vloni, 5. února 2009. Muzikál se zde za obrovského zájmu publika hrál dalších devět měsíců, bylo odehráno 156 představení a fanoušci mi jistě potvrdí, že získat kvalitní místa v hledišti bylo i na závěrečná představení téměř utopií. Proč se právě muzikál Dracula vždy těšil takovému zájmu a stal se mezi příznivci hudebního divadla doslova fenoménem?
O výjimečnost tohoto díla se zasloužil zejména Karel Svoboda jako autor hudby, melodické, podmanivé i dramatické zároveň. Poetické texty Zdeňka Borovce svou myšlenkovou hloubkou několikanásobně předčily románovou předlohu Brama Stockera. Právě soulad nesmrtelné hudby a mistrně napsaného textu řadí navždy Draculu do té nejvyšší muzikálové ligy.
Strhující vyprávění příběhu o prokletém hraběti, odsouzenému k věčnému životu, neztratí nikdy na své aktuálnosti. Bohužel, a také díky Bohu. Poznání, že sebedelší život plný prázdnoty postrádá smysl a zároveň naděje, že upřímný cit a lidskost dokáží porazit i čas, bude možná čím dál tím naléhavější.
Příběh samotný, charakter jednotlivých postav i texty písní budou nejspíš vždy nutit k zamyšlení a obdivu diváky jakékoliv věkové i sociální kategorie. Kdo z nás nikdy nepotřeboval připomenout, že dobrý úmysl by se měl prosazovat jen dobrými prostředky. Každý z nás alespoň jednou bude hledat útěchu ve slovech o smrti jako nevyhnutelné součásti našich životů. Vždyť už to minulé století svou krutostí degradovalo Draculu na břídila. A co teprve právě započaté tisíciletí. Dneska by se Draculovi činy patrně ani nedostaly do hlavního televizního zpravodajství.
Novému nastudování Draculy pod zkušeným režijním vedením Jozefa Bednárika rozhodně prospělo komornější prostředí divadla Hybernia. Z velkolepé show se tak mohlo stát působivé divadelní představení, což sice klade zvýšené nároky na všechny umělce na jevišti, ale neochuzuje diváka o prožitek blízkého kontaktu s účinkujícími.
Technické zázemí moderního divadla mělo pozitivní vliv i na podobu scény. Nové projekce, hojně využívaná pohyblivá propadla, ohnivé efekty a točna umocnily dynamiku představení. Velmi působivé je závěsné aranžmá ze stylizovaných pravoslavných ikon uskupených do podoby Kristovi tváře z úvodu představení. Nezastupitelnou roli v zajímavé choreografii Casino Show plní obrovská ruleta, závěrečný Poslední soud, kdy scénu křižují sněhobílé pruhy látky v rukou nevinných obětí, navozuje doslova očistnou atmosféru.
Nové nastudování doznalo i dalších změn. Nejvýraznější je úprava v prezentaci třetího dějového období, posunutého až do Londýna roku 2088. Barvami poničené stěny s nevzhlednými kachlíky působí skoro depresivně, ale myslím, že náhrada hřmících naleštěných motorek "škytajícím" trabantem vykresluje budoucnost našeho světa možná docela pravděpodobně.
Příjemným zjištěním pro mě od počátku bylo, že znovu uvedené muzikálové představení Draculy se může pyšnit velice vyrovnaným obsazením prakticky ve všech hlavních rolích. Navštívila jsem v Hybernii více jak patnáct představení Draculy, každé bylo něčím jiné, všechny jedinečné, každé mě nadchlo a znovu dokázalo „vtáhnout“ do děje, ale nikdy mě žádné obsazení rolí nezklamalo. Je dobře, že dnes již pro celou řadu diváků není tím jediným možným představitelem hraběte Draculy démonický a pěvecky tak vynikající Daniel Hůlka.
Osobně si myslím, že výkon jeho alternanta, Josefa Vojtka, může být považován za jeden z největších objevů a přínosů hybernského uvedení tohoto muzikálu. Jsem ráda, že letošní širší nominace na divadelní ceny Thálie mi dávají za pravdu. Neméně úspěšní však byli i představitelé dalších rolí. Kamila Nývltová ve své premiéře na jevišti Hybernie měla v dvojroli Adriany/Sandry od počátku obrovský úspěch. Jiří Langmajer v náročné trojroli Šaška, Sluhy a Profesora těžil ze svých bohatých hereckých zkušeností a více než solidního pěveckého výkonu. Připomněl tak všem, že jsou ještě muzikálové role, kde výjimečné herecké schopnosti mohou obohatit a pozvednout celé představení.
Nepřehlédnutelné zůstávají i v novém nastudování nápadité choreografie Richarda Hese. Celým dějem nás provází mrazivě všudypřítomné a až děsivě „synchronizované“ Krvinky, nezapomenutelný je zejména jejich Hon na zlo uzavírající první dějství. Taneční company sklízí úspěch i při pitoreskním plesu upírů, při vyzývavém show v Casinu i při drsných bojovných tancích ve třetí dějové epoše. Jako vždy jsou kostýmy z dílny Romana Šolce ozdobou představení. Dracula si obléká honosné, do nejmenšího detailu vypracované, kostýmy šlechtice, elegantní frak anglického gentlemana i prostý bílý rubáš, ve kterém ukončí svůj život. Podobně krásné róby, odpovídající své době, dostaly i ženy jeho srdce, Adriana a Lorraine. Pro postavy z budoucí epochy výtvarník příhodně zvolil kostýmy s prvky army stylu.
Na posledním představení Draculy 27. prosince 2009 se své životní role krutého hraběte ujal dle očekávání Daniel Hůlka. Po patnácti letech, které uběhly od první premiéry, knížeti přibylo jen pár vrásek a prošedivělých vlasů. Jeho mužné charisma, stejně jako nádherný tenor, nedoznaly žádných změn a obojí tak zůstává cennou konstantou naší muzikálové scény. Dana Hůlku svým vřelým projevem výborně doplňovala Monika Absolonová v roli Lorraine. Dvojroli Adriany/Sandry si naposledy užila Šárka Vaňková.
Publikum jako Šašek/Sluha/Profesor opět spolehlivě pobavil živelný Tomáš Trapl. Další z Tomášů na jevišti, Savka, i na posledním představení potvrdil, že v Draculovi rozhodně "není malých rolí". Jako mladý abbé Steven, sklidil zasloužený aplaus publika. Opět tak dostál svému pravidlu, že s každou rolí lze ještě zlepšit herecký i pěvecký projev.
Role Nicka, vůdce pouličního gangu, se s typickou energií a vtipnou komediální nadsázkou zhostil Alan Bastien. Tentokrát si musel poradit i s nečekaným "útokem" lepých dívek při scéně Sexy den co den. Představení sice dohrával již bez části kostýmu, právě tato scéna byla ale z těch, které asi nejvíce oživily a ozvláštnily poslední představení Draculy. Další obměny a vybočení z obvyklého scénáře byly již určeny spíše pro "pokročilého" diváka, který dokázal ocenit úpravy kostýmů, změny choreografie, textů a rekvizit. Část představení tančili místo obvyklých třech Krvinek rovnou čtyři. Portrét hraběte Draculy v honosném rámu byl během prvního dějství přelepen černobílou fotografií usmívajícího se Daniela Hůlky. Dan Hůlka jako hrabě Dracula daroval při scéně v Casinu překvapené Sandře místo krásného perlového náhrdelníku jen obrovské, kýčovité, ošklivě barevné korále. Ani představitelky všech tří Nymf, ohnivé, větrné i hodinové, si nenechaly ujít poslední příležitost, jak svému knížeti vyjádřit náklonnost. Daniela Hůlku doslova zalehly. Diváky v předních řadách zapojil do představení Tomáš Trapl jako Profesor. Při úklidu své laboratoře vyprázdňoval odpadkový koš přímo mezi pobavené diváky.
Poslední představení muzikálu Dracula v Divadle Hybernia, které končilo nadšeným potleskem stojícího obecenstva, nebylo záměrně označeno jako představení derniérové, i nadále tedy zůstává na repertoáru tohoto muzikálového divadla. Můžeme se proto těšit, že v některé z příštích divadelních sezón se opět s nesmrtelným hrabětem Draculou i dalšími postavami jeho příběhu setkáme.
Komentáře k článku
své názory moc nevyjadřuji veřejně, každý ať jedná dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale jedna skutečnost mě vážně přinutila k napsání tohoto dopisu.
Muzikál Drácula jsem viděl v původní verzi osobně v Paláci kultury a doma jsem měl i nahrané představení vysílané ČT, obsazené myslím nej v historii tohoto muzikálu / Hůlka, Bílá, Machálková,Korn,Vítek/.
Jelikož jsem byl při povodních vyplaven, přišel sem o původní nahrávku a z tohoto důvodu jsem si přes internet zakoupil novou verzi z Divadla Hybernia.
Jejím zpracováním a obsazením jsem byl vážně velmi udiven a zklamán. Jediný můj celkový hrůzný dojem byl, že jsem se ocitnul střídavě v Superstar a na Matějské pouti a režii převzal pan Kočka. Výkony jednotlivých protagonistů vč. Daniela Hůlky jsou velmi chabé, nevýrazné a teatrální. Vše završuje ,, zpěv" Aleše Hámy, který si snad nezaslouží ani komentář.
Pana Bednárika si velmi vážím a jen se velice divím, že pod takovou fraškou zanechal svůj podpis.
Velice lituji každého, kdo zaplatí za toto vystoupení a neměl možnost vidět skvělé původní zpracování, které je tímto degradováno na úroveň pouťové atrakce. Budu vděčný, když mi poradíte, kde můžu původní verzi zakoupit.
S pozdravem Petr Andrejkovič
Co se tyce Vaseho dotazu ohledne puvodniho zaznamu - obavam se, ze v podstate zadny "oficialni" DVD nosic tehdy nevysel - ani pak nasledne zpetne, ale radeji to jeste overim s dalsimi kolegy a dam Vam vedet. Proverime a doplnime :o)))
děkuji za tento příspěvek. Je fakt, že se verze od sebe liší. A to nejen délkou, kdy Dracula spal v zákulisí, ale i svým pojetím. Viděl jsem obě verze, a musím říci, že bližší mi byla ta původní verze. Ale i tato verze je zajímavá, i když zcela jinak. Původní záznam nikdy nebyl vydán na DVD, ale občas ho ČT odvysílá. Vím, že se u nich na stránkách dá zjistit, kdy ho budou vysílat. Ale sám se ho pokusím sehnat.