Na Karlínské scéně zněla zcela výjimečně čeština i maďarština družně pospolu v jedinečném představení Čardášová princezna. Kdo přišel – neprohloupil. Nejednalo se o žádný mezinárodní operetní festival, ale o přátelskou výpomoc mezi Prahou a Budapeští, více již v samotném článku. Interview s Tamásem Földesem a Mariánem Vojtkem je připojeno.
17. a 18. 12. 2009 proběhlo v Karlínském divadle velmi specifické představení. Diváky, kteří si koupili lístek na regulérní představení Čardášové princezny čekalo po příchodu zvláštní překvapení. Vzhledem k neblahé nehodě Jana Ježka a jeho následné rekonvalescenci, stálo Karlínské divadlo před rozhodnutím zrušit naplánovaná představení. Nicméně na nejhorší naštěstí nedošlo a problém vyřešilo vedení divadla vskutku šalamounsky. Povolali na přátelskou výpomoc posilu z operetního ansáblu v Budapešti – sólistu Tamáse Földese, který roli Feri Bacsiho ztvárňuje na tamní scéně. Tudíž mohli diváci výše zmiňovaných představení vidět multijazykovou verzi, která byla svého druhu na Karlínské scéně první. Samozřejmě pro diváky méně znalé maďarštiny :o) byly pro kombinované scény k dispozici titulky.
Maďarský temperament a hlasové kvality jsou na operetní scéně pověstné. Kdo v minulosti zažil a viděl představení Opereta mezi Budapeští a Prahou, ví přesně, co mám na mysli. Maďarský kolega předvedl karlínskému souboru, že bude více než respektu hodnou posilou. Rychlé začlenění maďarského hosta bylo realizovatelné i z toho důvodu, že režijního vedení se v Praze i Budapešti ujala totožná režijní veličina, a to sice Miklós Gábor Kerényi neboli KERO. Nutno podotknouti, že titulky velmi často nestačily maďarské vášni.
Navíc spousta scén, kde se oba jazyky mísily, působila nezvykle humorně a zaslouženě vyvolávala salvy smíchu už jen svou fonetickou podstatou, což by samozřejmě v tradičním českém pojetí nebylo možné, a tak posunula operetní kus Čardášová princezna do ještě humornější roviny než obvykle. I pro samotné účinkující z české scény byla tato nenadálá skutečnost zpestřením, a tak se v představení objevilo i několik neplánovaných vsuvek, některých dokonce stylově i v maďarštině.V tomto směru zaperlil představitel hlavní role knížete Edwina – Marián Vojtko, který si nahrávaní maďarskému kolegovi vyloženě užíval a bavil tím jeviště i hlediště do poslední minuty.
Všichni účinkující sklidili na závěr bouřlivý aplaus – zvláště pak maďarský sólista byl českým publikem po zásluze odměněn za svůj skvělý výkon herecký i pěvecký. A možná se dočkáme i toho, že se stane multijazyková opereta na karlínské scéně v budoucnu tradicí.
Pro zpestření Vám přinášíme dvě interview - prvé právě se sólistou maďarské operety - Tamásem Földesem a druhé s muzikálovým matadorem Mariánem Vojtkem.
Rozhovor s Tamásem Földesem byl skutečně potěšením – maďarský solista je nejen velmi talentovaný, ale též velmi komunikativní a sympatický.
Tamás Földes: slova nehrají takovou roli jako city
Jak se Vám zpívá s českými kolegy na Karlínské scéně?
Bylo to velmi napínavé, ještě se mi to nikdy v životě nestalo, že bych vystupoval v zahraničí, a že bych zpíval s místními kolegy, a to v jiném jazyce než oni. Ale znovu bylo prokázáno, že na jevišti nehrajou tolik roli slova, ale city.
A jak moc to bylo obtížné se takhle velmi narychlo zařadit mezi český soubor?
Je velké štěstí, že představení vypadá velmi podobně jako u nás v Budapešti, protože ho režíroval taktéž Kero a rozdíly jsou jenom drobné.
To je hezké. Mám pocit, že jsme Vás měli možnost vidět před časem v Karlínské inscenaci „Opereta mezi Budapeští a Prahou“? Je to tak nebo se pletu?
Ne nebyl jsem tam.
Všimla jsem si, že opravdu úžasně nahráváte v představení českým kolegům, jak moc je to rušivé pro vaší roli. Vy už jste říkal, že na jevišti hrají roli spíše city nikoli jazyky, ale přesto to musí být obtížné..
Je to jednoduché podle mě, dokonce jednodušší než jen tak slovy, protože mluvíme vlastně nejen svými pocity, ale i svým tělem.
Každopádně musím za sebe vyjádřit hlubokou poklonu, neboť jste se zhostil nečekané nabídky zcela dokonale a byli jsme vaším výkonem očarováni.
Děkuji mnohokráte.
A já bych ráda poděkovala jménem Musicalnetu za tak milý a zajimavý rozhovor
Já také děkuji a doufám, že se ještě uvidíme.
Já doufám též. Krásné Vánoce a příjemnou cestu domů.
Tímto děkujeme i velmi ochotnému panu překladateli, který nám umožnil rozhovor realizovat, když angličtina zklamala.
A následuje druhý zmíněný rozhovor s tenorem Mariánem Vojtko.
Marián Vojtko: együttélés – to je maďarsky spolužití
Maroši, jak se ti zpívalo s maďarským kolegou?
Vynikající, porozuměli jsme si, protože znám slovo együttélés – to je maďarsky spolužití, takže všichni musíme spolužít i na jevišti.
Takže rozumíš maďarsky, alespoň částečně?
No určitě... tak si 10 slov (následuje pobavený Mariánův smích)
A jaké bylo začlenění maďarského kolegy? Jak dlouho to třeba trvalo?
Úplně krátce, protože on přijel ve čtvrtek, já jsem přijel z Ostravy a jsem rád, že v pondělí přeložili zkoušku - mou zkoušku, abych nemusel vstávat a jezdit z Ostravy a pak zpět. Takže ve 3 hodiny ve čtvrtek byla zkouška, tam jsme to s ním sjeli, dali jsme si nástupy, kde on mluvil maďarsky, abychom věděli, kde končí jeho mluvené slovo. Pak přišel na řadu oční kontakt, a už jsme věděli, že následujeme my. Ale všechno vyšlo a bylo legrační, když on všem hercům říkal „Jój, jój együttélés“ a všichni mu odpovídali „jó, jó, jó.“ Takže vypadalo to docela legračně, ale zase lidi to brali jako takovou novinku, takže byli spokojeni samozřejmě.
(V této pasáži litujeme, že neslyšíte skutečný audio záznam neboť věřte, že nás svým barvitým líčením situace Marián skutečně dostal a přítomná redakce nebyla chvíli pro smích schopna pokračovat).
Evidentně vás to všechny pobavilo a rozdovádělo, protože jsme zaregistrovali dnes v představení i různé repliky, které tam běžně nepatří, že je to tak? Speciálně u tebe..
Ano, například u mne speciálně maďarské repliky. Já jsem si to chtěl trošku odlehčit a myslím, že to vyšlo a diváci to vzali ne jako špatný nápad, ale taky se pobavili a zasmáli.
Ale to se přece běžně nesmí, že?
Běžně určitě ne. Ale tak já si samozřejmě dávám do všech představení něco svého, protože nemám rád autoritu režisérů, takže vždycky si musím něco vložit, abych něco udělal špatně a oni mě potom pomlouvali.
V souvislosti s tímto představením mne napadá, že ty ses teď nedávno účastnil několika mezinárodních festivalů. Jak tam se zpívá? Zpíváš česky?
Určitě.V Rusku to bylo trochu jiné, tam jsme zpívali jenom naše věci z Polské krve, ale Bukurešť režíroval celou KERO, který nám režíroval tady Čardášku, takže jsme si zase vyposlechli pár maďarských nadávek, ale byl úžasný. Vytvořili jsme například kvartet z Čardášové princezny, ve kterém jsem zpíval já, Ruska, Rumun a Maďar. Čili takto čtyřjazyčně jsme zpívali jeden kvartet. Takže tam to bylo všechno takhle mezinárodně pomíchané, tak to on pojal režijně, že vlastně spojil všechny jazyky do kopy a bylo to myslím zajímavé a lidi to samozřejmě ocenili.
A tobě to nevadí, neruší tě to, když s tebou zpívá kolega úplně jiným jazykem?
Tak samozřejmě mu nerozumím, ale myslím, že jsme všichni profesionálové, aspoň v tom smyslu, že známe svoji roli. Takže každý aspoň ví, kde končí hudba, aby mohl začít zpívat svůj part, takže i když člověk neví, co říká ten druhý, tak musí znát svůj part a nastoupit tam, kde mu určí nástup dirigent.
Ale předpokládám, že to stejně rozptyluje?
Určitě ne, člověk sice nerozumí, ale musí se řídit svým tempem a svýma znalostma.
I Mariánovi děkujeme za vyčerpávající poskytnutý rozhovor.
Komentáře k článku