V pražských Dejvicích sídlí jedno z nejznámějších českých divadel s padesátiletou tradicí. Poprvé se na jevišti tohoto divadla hrála 30.10.1959 hra Člověk z půdy. Jeho členy zná skoro každý: Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Pavlína Filipovská, Jan Švankmajer, Ladislav Smoljak, Juraj Herz, Jiří Srnec, Waldemar Matuška, Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Eva Pilarová a další. Většina z vás již tuší...
Jednoho říjnového večera jsme přijali pozvání na poněkud větší představení, než je v tomto divadle obvyklé. Sejdete li po vstupu do divadla užším točitým schodištěm, ocitnete se ve stylově vymalovaných, komorních prostorách tohoto divadla. Po vstupu do hlediště se otevře pohled na malovanou oponu, kterou bychom v malém divadle asi nečekali, ale zde, v pražském divadle Semafor je možné potkat vícero nečekaných, zato pro ně specifických věcí.
V úterý 27.10.09 byla na programu dne Lysistrata. Hru, která svou světovou premieru měla roku 411 př. Kr., napsal Aristofanus a v r. 2002 ji Jiří Suchý zveršoval pro divadlo na Vinohradech. v roce 2007 ji pro své divadlo Semafor doplnil písněmi a dal jí formu muzikálu. Muzikálovou premiéru měla 19. září téhož roku.
Muži Athén a Sparty tráví většinu času v bitvách. Jediný způsob, jak zkrotit jejich válečnické choutky, je odepřít jim to, čím jsou jim jejich manželky povinovány. Athénská občanka Lysistrata zmobilizuje ženy obou znepřátelených měst, aby toto provedly. Záměr se posléze podaří a mezi Ahénami a Spartou nastane mír.
Po maličko těžkopádnějším začátku se herecké osazenstvo divadla rozehrálo a nastal koncert. Koncert živých dialogů, vtipných propracovaných gagů s přesným načasováním, lechtivých narážek a dvojsmyslů. Přestože původní Aristofanova hra je nemravná, zde se erotické tema podařilo zkultivovat a podat natolik decentním způsobem, že veškeré narážky, popř. gesta vyvolávají úsměv, nikoli však pohoršení.
Zmíním několik nejzajímavějších okamžiků. Velmi zajímavý dialog postav Antény (Jitka Molavcová) a Xylofona (Jiří Suchý) na forbině. Od herců těchto velkých jmen ná divák vždy velká očekávání - tato byla i tentokráte beze zbytku naplněna. Jednalo se o vtipnou konverzační přestřelku s naprostou převahou ženského elementu.
První velké oživení přišlo na závěr první poloviny představení, kdy na scénu vstoupili muži vracející se z boje. V této sceně se plně propojí všechny tři divadelní složky a ukáže se, že Lysistrata je sice menší, ale naprosto plnohodnotný muzikál.
Překvapením a naprosto neočekávanou věcí bylo, když po první půli představení vystoupily na forbinu semaforské uvaděčky a kvalitně zazpívanou písní ohlásily přestávku.
Druhá polovina večera byla celkově živější a více akční. Za nejhezčí považuji scenu Lidine (Jitka Molavcová) a Koitose (Jiří Suchý) o napínané touze. Při každém následném Lidiině „Dám ti po čem toužíš, ale….“, byl smích v sále silnější. V tento večer diváci u této sceny zažili také perfektně a s nadsázkou zvládnutou paměťovou nedostatečnost (tzv. okno), též za přispění herecké kolegiality. Bylo jasné, že záležitost do hry nepatří a pokud přeci jen patřila (u Semaforu člověk nikdy neví), tak byla zvládnutá s naprostou bravurou.
Zajímavým okamžikem bylo v závěru hry usmíření, vyjádřené dívkou v téměř průhledné říze. Ta posléze zatančila v poněkud klasičtějším stylu, odlišném od všech ostatních choreografií muzikálu. Tanečně byl tento sólový part nejtěžší z choreografií muzikálu Lysistrata.
Z méně známých herců, než je ústřední dvojice divadla Semafor, mne zaujala Jolana Smyčková (Lysistrata), Vanda Hauserová (Dido), Myrrhine (Lucie Černíková) a Otto Weiss (radní).
Všichni zmínění vesměs kvalitním zpěvem a charakterovou vykresleností postav. Též považuji za pozitivní, že se ve hře Lysistrata nevyskytuj role, divadelní hantýrkou nazývané štěk, ale všichni herci dostali na jevišti pro vyjádření svých postav téměř shodný prostor.
Kostýmy dokazují, že v jednoduchosti je krása. Jsou barevné, živé,s nadsázkou poplatné době ve které se hra odehrává. Zajímavým prvkem byly paruky vytvořené z barevných šňůr, u těch mne však zpočátku rušily pravé vlasy interpretů vykukující ven. Později jsem si i na to zvykla.
Celkově se jedná o představení hravé, s jednoduchou scenou, v níž během večera dochází pouze k jedné přestavbě, vlastně stavbě . Divák se může těšit na regulerní muzikál, provedený na malém jevišti a okořeněný vtipnými gagy. Na své si přijdou i milovníci slovních přestřelek. Divadlo Semafor v této hře spojilo více malých forem do jedné větší a to tak, že s úspěchem.
Komentáře k článku