Náš server dostal exkluzivní pozvánku: zúčastnit se prvního dne nahrávání hudby, složené pro muzikál Baron Prášil, jejímž autorem je Zdeněk Barták, aranžmá vytvořil Daniel Barták. A tak jsme se sešli v neděli po obědě na Kavčích horách. Po projití labyrintu chodeb přicházíme k nahrávacímu studiu, a teď prosím tiše...
...vstupujeme do místnosti, kde se nacházejí dva za sebou umístěné dlouhé pulty. U prvního sedí Daniel Barták, před sebou rozloženou partituru a pozorně do nich hledí. "Tak to přetočíme, to nebylo úplně dobrý" je první věta, kterou zaslechnu. Druhý pult je mixážní a záznamové pracoviště. Na něm vidím vícero monitorů, spoustu ovladačů, knoflíků, kontrolek a dalších různých přístrojů, bez nichž by se kvalitní záznam udělat nedal. U tohoto pultu sedí kromě zvukových techniků autor hudby Zdeněk Barták, který poslouchá nejen nové aranže, ale zároveň spolu s se synem Danielem sledují chyby, které udělá orchestr.
Po rozvícení rudého světla vedle hodin se vše ve studiu ztiší, ozve se krátké "Jedeme!" a z velmi kvalitních reprosoustav se začínají linout první tóny skladby "Patricie". Tato skladba byla také představena na tiskové konferenci o pět dní dříve. I když v přednesu Daniela Bartáka vyzněla krásně, symfonický orchestr její krásu a romantiku ještě více zdůrazní.
Ne každý nahraný kousek hudby je ponechán. Rozhodují zkušenost, komunikace a cit tvůrců a zúčastněných hudebníků, jestli se dílo podaří při minimálním počtu špatných pokusů. Dnes se docela daří, přesto je ponecháno několik povedených verzí každého kousku, jejichž použití se posoudí teprve při hlavním střihu celého hudebního díla.
Studio ale není jen technika. Pohledem skrz okno do vedlejší místnosti vidíme studiový symfonický orchestr, který diriguje Ivan Zelenka. 
Tato místnost, nazývaná akvarium, má všechny stěny včetně stropu zvukově odizolované. Zhruba v prvních dvou třetinách je postavené studiové orchestřiště se spoustou velkých mikrofonů, pultíkem pro dirigenta, sluchátek pro každého hudebníka a velkých nástrojů, jejichž stěhování při každém nahrávání, by bylo velmi náročné. V zadní třetině jsou další místa, dnes nevyužita, protože dnes nehraje velký symfonický orchestr.
Zatím co se v akvariu připravuje studiový orchestr, doplněný vybranými hudebníky z orchestru České filharmonie - to aby nahrávka zněla co nejlépe - ve studiu vládne čilý tvůrčí ruch. "Ivane, uděláme to takhle: pojedeme od písmena E, silněji ty cella a basy a pak upravíme ty dva takty za F. Jdeme na to!"
Ve studiu je však lidí mnohem více, bez kterých by to ani nešlo natočit: technici záznamu, pánové Milan Jílek a Milan Jakl - ovládající všechny technologie na nahrávacích pultech a pan Rudolf Wiedermann, dlouholetý spolupracovník rodiny Bartákovy. Výkonným producentem je Ludmila Novotná - Bartáková, hlídající finance a rozumnou výši potřebných investic, a samozřejmě také čas, aby se za samotné nahrávání nedalo zbytečně mnoho peněz.
V intimním prostředí tohoto studia panuje dnes při nahrávání poklidná přátelská atmosféra. Tvůrci hlídají každý detail hudby, od správnosti každičké noty, přes rytmus a dynamiku hraní, až po náladu a emoce které by měl tento hudební kus vzbuzovat. Tato detailní a náročná práce vyžaduje naprosté soustředění, tedy se všichni přítomní pohybují a hovoří tiše a v co nejmenší míře. 
Každičkou nesrovnalost v partituře tvůrci konzultují s dirigentem a společně domlouvají případné korekce, které dirigent následně tlumočí orchestru.
"Teď už se to naučili, tak uděláme celou skladbu, a kdyby byla někde pochybnost, tak uděláme jen tu část." Záznam se rozjíždí, krásná melodie zaplňuje studio. "Tohle se jim povedlo", komentuje Daniel Barták pravděpodobně problematický úsek skladby. "Ten konec ale musíme přetočit" doplňuje Zdeněk. 
Skladba se jede ještě několikrát, pak se přechází na další skladbu. Michal může konečně fotit přímo v akváriu a já mohu jít s ním.
Být přítomna v akvariu přímo při nahrávání je poněkud zvláštní pocit. Jsem tichoučká jako myška a jen vnímám hudbu vycházející z nástrojů hudebníků usazených asi tak metr ode mne. Hrané tóny zde zní úplně jinak, tak nějak syrověji, než v místnosti první. Vlastně zde zní dnes pouze smyčcové nástroje, kdežto v nahrávací místnosti zní hudba celkově i s ostatními nahranými složkami hudebního kusu.
Již první nahrávaná píseň „Patricia“ slibuje mnohé. Místností zní lyrická hudba, vracející mne do dob, kdy jsem slýchávala „Romantický klavír“ Jiřího Maláska. 
Tato hudba však působí plnějším dojmem a popichuje fantazii, aby se rozběhla do širého prostoru. Hudba vzbuzující představu otevřených mořských či hvězdných dálek.
Důkladnost s jakou tvůrci muzikálu Baron Prášil k nahrávání hudebního partu přistupují, pilování jednotlivých detailů, výběr hudebního tělesa a spolupracovníků naznačuje, že vzniká dílo opravdu do detailu propracované a navíc dělané v pohodě a vzájemném respektu. Malou ukázku pracovní podoby písně "Patricie" (stejně jako video můžete exkluzivně ochutnat pouze u nás.
Baron Prášil - nahrávání ve studiu
Ukázka z písně Patricie
Text Monika Kněžková, fotografie a video Michal Škvor
Komentáře k článku