Úspěšný muzikál Filipa Renče Rebelové, který měl premiéru 26. 9. 2003 po více než rok zaplňovalal hlediště divadla Broadway, končí. Není to však způsobeno nedostatkem diváků, ale protože uvolňuje místo novému muzikálu z dílny stejného produkčního týmu.
Tři mušketýři je muzikál, který zde bude od 18. 11. 2004 uváděn po Rebelech. Část herců z muzikálu Rebelové uvidíme i v novém titulu. Nyní již probíhají závěrečné zkoušky, ze kterých přineseme reportáž.
Muzikál Rebelové režíroval Filip Renč, který vycházel ze svého stejnojmenného filmu. Vycházel je správný výraz, neboť části scény byly jiné. Michal David, který napsal hudbu a Zdeněk Zelenka, který napsal libreto, připsali do muzikálu novou píseň o ryze českém fenoménu minulých 40 let, nazvanou Hymna udavačů.
Stejně jako ve filmu byly vybrány skladby, které mohou posunout děj kupředu a vhodně doplní odehrávající se děj. Zazněly zde takové hity let minulých, jakými byly např. "Pátá", "Š Š Š", "Roň slzy", "Sen", "S nebývalou ochotou", "Gina", "Stín katedrál", "Mě se líbí Bob" či "San Francisko".
Dvě skladby se díky interpretům staly symboly hlavních rolí: pro roli Terezky to byla píseň "Brána milenců", která zazní v závěru druhé části muzikálu.Terezka se v ní vyznává ze své lásky k Šimonovi poté, co se od své učitelky dozví mylnou informaci, že Šimon s kamarády ráno emigroval. V mužské roli bych chtěl vypíchnout nejen skladbu, ale i interpreta: "Jezdím bez nehod" v podání Patrika Stoklasy alias Oldy Hedánka. Tuto píseň proslavil nejen svou osobitou interpretací, ale hlavně svým hereckým uměním.
Další důležitou složkou představení jsou již osvědčené filmové projekce. Jednak jsou využívány místo kulis, ovšem slouží i jako místo druhého děje, který má aktuální vztah ke scéně. Například pouze pomocí této techniky projede scénou nákladní vlak a později, v srpnu 1968, ruský tank s "osvoboditeli".
Příběh muzikálu se odehrává na začátku léta 1968, kdy do městečka Skalice poblíž hranic přijíždí parta tří kluků (Šimon, Bob, Eman), kteří utekli od svého vojenského útvaru a chtějí "za kopečky". Skrývají se ve staré továrně, kde je navštíví Šimonův strýc - kněz. V hospodě, kam vyrazí, potkávají Terezku, dceru majitele hospody U rybníka. Šimon se do ní na první pohled zamiluje, ani Terezce není Šimon lhostejný. Terezka se svými kamarádkami Julčou a Bugynou jdou do kostela, kde hledají hochy. Kněz je sice vykáže, ale to už se stačí všichni domluvit na další schůzce.
Po maturitě, kterou celá třída v čele ze šprtem Oldou složí úspěšně, jdou holky na oslavu do staré továrny. Sleduje je však Olda, který by chtěl s Terezkou chodit. Večírek je v plném proudu, Šimon vyznává Terezce svou lásku. Ráno Bob vidí vlak, na který čekají. Všichni rychle balí, ale vlak jim ujede. Holky pochopí a odcházejí. Když dorazí Terezka domů, kde na ní čeká její táta se svou novou přítelkyní Alžbětou. Terezka se vrací s jídlem do továrny, kterou přepadne oddíl milicionářů. Jejich odjezd vidí i Terezka, která zde potkává Oldu, kterého obviní ze zrady a pláče.
Hoši však díky Šimonově znalosti prostředí (jezdil jsem jako dítě za strejdou) unikli, Šimon se v noci vrací za Terezkou, kterou si odvádí ke snovému oltáři. Ráno se kluci dočkají vysněného vlaku. Šimon se na poslední chvíli rozhoduje a zůstává, Bob a Eman odjíždějí. Šimon se vrací za Terezkou,v hospodě je však zatčen policajty, kterým ho udá železničář Douša.
Terezka vzpomíná, chodí se ptát faráře na Šimona, nechce se bavit, zatímco Julča i Bugyna si užívají života. Záhy však zjistí, kdo stál za udáním hochů - byl to železničář Douša. Když k nám v srpnu 1968 vtrhnou "spřátelené armády", rodina se rozhoduje: jedem pryč z této republiky. Olda Hedánek, syn komunistického velvyslance v Moskvě sám rozdává letáky s "protisocialistickým textem". Teprve nyní na povrch vyplouvají skutečné charaktery postav - povrchní holky, udavači, patolízalové a skuteční hrdinové.
Terezka se loučí s Oldou, který se navzdory svému otci ukázal jako opravdový charakter, a s otcem a Alžbětou emigrují a jedou do San Franciska, kde má Šimon bratra. Shodou různých náhod netuší, že je Šimon v komunistickém lágru v Československu a odpykává si svůj trest za pokus přechodu státní hranice. Nakonec se všichni za zvuků písně "Řekni, kde ty kytky jsou" setkávají v čase, ale různých místech. Alespoň píseň dává příslib lepších zítřků…
Fotografie a text Michal Škvor
Komentáře k článku