Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Angelika se vrátila na prkna Divadla Broadway

Na scénu divadla Broadway se vrací Joffrey s AngelikouPrvní premiéra muzikálu Angelika se odehrála 6. března 2007 s nezapomenutelnou Monikou Absolonovou v hlavní roli. Do konce divadelní sezóny roku 2008 navštívilo představení přes milión diváků. Druhé obnovené premiéry se Angelika dočkala 28. ledna 2010. Na repertoáru Divadla Broadway se však ohřála jen krátkou dobu a musela být kvůli problémům s licenční smlouvou z programu stažena. Ke třetímu znovuuvedení Angeliky došlo ve čtvrtek 18. února 2016. Diváci se dočkali o hodinu zkrácené verze, staronového obsazení a zcela nové scény a kulis. S Musicalnetem jsme byli u toho, a tak vám přinášíme z tohoto zážitku reportáž.

Angelika opouští klášter, aby se provdala za Joffreye de PeyracaKdo zná slavnou pětidílnou filmovou ságu o Angelice či její románovou předlohu Anne Golon, je v určité výhodě, neboť zkrácením děje do dvouhodinového muzikálu divákovi nutně unikají některé souvislosti. Děj muzikálu se odehrává ve Francii, v době vlády krále Ludvíka XIV. Mladá krásná Angelika se Sancé de Monteloup odjíždí z kláštera, kde strávila dlouhé čtyři roky, (protože se omylem stala svědkem spiknutí proti králi a bylo ji třeba někam uklidit), aby se na přání svého otce provdala za zjizveného, kulhajícího, leč movitého Joffeye de Peyrac, a zachránila tak jejich zadlužený statek. Ačkoli má ještě ráda svou první lásku Nicolase, poslechne otce a za Peyraca se provdá. Přes počáteční odpor k manželovi se do něj postupně zamiluje, neboť pozná, že je to velmi vzdělaný a citlivý člověk, který se mimo jiné věnuje umění, vědám, ale i alchymii. Postupně se mezi nimi rozvine velmi hluboký vzájemný cit.

Krále potěšil velkorysý darAngelika musí neustále čelit různým nástrahám a intrikám, nejprve od odvržené milenky Peyracka Contorie. Výroba zlata, které Peyrack umí zhotovit, zaujme krále, a ten Peyracka ze zvědavosti navštíví. Ještě víc než alchymie ho však zaujme krásná Angelika, po které začne toužit. Obviní Peyracka z čarodějnictví a odsoudí ho k propadnutí majetku a upálení na náměstí Gréve. Nešťastná Angelika hledá útěchu mezi lůzou, kde se opět setkává s Nicolasem. Po Nicolasově smrti se stává markýzou pařížského podsvětí. Vedena touhou po pomstě nespravedlivé smrti Peyraca si bere za muže svého bratrance Filipa de Plessis-Belliéres. Tímto sňatkem se jí otevírá cesta mezi pařížskou smetánku, a vede ji až ke královskému dvoru.

Joffrey se tajně přichází podívat na spící AngelikuKráli předá seznam spiklenců, a ten je nechá za velezradu okamžitě zatknout. Angelika pomůže králi s uzavřením smlouvy Francie s vyslancem sultána Bachtiary Bejem. Ludvík XIV. Angelice za odměnu vrací majetek Peyraca. Bachtiary Bej je Angelikou zcela okouzlen a žádá o ni krále jako dar pro sultána do jeho harému. Ludvík XIV. požadavek odmítá, neboť má o Angeliku sám zájem. Král prozradí Angelice, že Peyracovi se podařilo z vězení uniknout, ale dodává, že zahynul na útěku. Angelika tomu nevěří a začíná doufat, že Joffrey je stále naživu. Na zámku Toulouse se pak Angelika na kratičký okamžik s Joffreyem setkává. Přišel se na svou lásku tajně podívat, když spala. Když se Angelika probudí, Joffrey od ní utíká s tím, že je psancem, který jí nemá co nabídnout, když má tak mocného ochránce – krále. Angelika přísahá, že králi nikdy nepodlehla, ale Joffrey přesto mizí v tajemných sklepeních zámku.

mladá Angelika miluje NicholaseKdyž Bachtiary Bej nezískal Angeliku po dobrém, rozhodne se nešťastnou Angeliku pro svého pána unést. V sultánově harému Angelika naplno propadá svému zoufalství, ale zůstává hrdá a odmítá se stát sultánovou kratochvílí. Je krutě bičována, ale ani pak se ji nepodaří Bachtiarymu Bejovi zlomit. Za pomoci dvou eunuchů se podaří Angelice prchnout do pouště, kde však zcela osamocena vzdává svůj boj a prosí Boha, aby její trápení ukončil. Když zcela znavena ztrácí vědomí, přichází Joffrey, který sledoval její stopy už z Francie, aby ji zachránil a vrátil se s ní zpět na zámek Toulouse. Angelika se probouzí v náručí milovaného Joffreye, a jejich těžce zkoušená láska triumfuje.

Osiřelé Vivienne se ujal jako její opatrovník GendéreV muzikálu se setkáváme ještě s dalšími postavami, které byly ve filmové verzi více rozpracované a logicky zasazené do děje. V muzikálové verzi však tyto postavy zůstávají poněkud osamocené a vytržené z kontextu. Jedná se například o básníka Špínu, kterému je zde věnována malá epizoda a jediná, i když velmi pěkná píseň „Náhodná známost“. Druhou takovou postavou je Madam Montespan, které je věnována epizoda s černou magií. Ačkoli z původní verze muzikálu bylo v rámci krácení několik postav vyškrtáno, zcela nelogicky do ní naopak byla přidána postava osiřelé dívenky Vivienne. Tento krok tvůrců není zcela jasný, neboť tato postava nikam děj neposunuje, ani do něj nijak nezasahuje. Naopak vyvstává problém, co s ní bude, když umírá její opatrovník Gendére. Ale to už zase scénárista vůbec neřeší.

Geno a Stelien ve svém komickém vstupuVelmi se mi ale líbí nápad průvodkyně dějem Paní M. M., která hlasem, předtočeným nezapomenutelnou dabérkou Angeliky Libuší Švormovou, vzpomíná na natáčení slavného filmu, diváky provází dějem a půvabným způsobem překlenuje momenty, kdy je třeba změnit scénu. Zajisté by si vystačila i ve chvílích, kdy se na jevišti objevuje rádoby komická dvojice Geno a Stelien. Bez jakéhokoli smyslu pro komično nevzbuzovali očekávané salvy smíchu, snad jen soucitné úsměvy a úšklebky. Tak špatně napsaný text by zvládli dobře zahrát snad jen Kaiser s Lábusem, ale pochybuji, že by do toho vůbec šli. Tato rádoby komická dvojice je v muzikálu nejen zcela zbytečná, ale muzikál doslova poškozuje. Kdykoliv se pánové objeví, představení okamžitě „spadne řemen“ a publikum se začne ošívat. Když už se původní verze muzikálu zkracovala, měla se zkrátit především o výstupy této rádoby komické dvojice. Paní M. M. by tato místa v ději zvládla překlenout elegantně a s grácií.

Michal David přišel do zákulisí účinkující osobně podpořitPřes některé scénáristické nedotaženosti má však muzikál hned několik pozitivních deviz. Divácky přitažlivé romantické téma slavné Angeliky bylo sázkou na jistotu a dle dlouho dopředu vyprodaných představení se zdá, že tato sázka producentům vyšla na výbornou. Velkým tahákem je však především hudba Michala Davida, jemuž se podařilo napsat originální dílo s mnoha výraznými hity, které plynou tak přirozeně, že má u nich člověk pocit, že už je dávno zná. Celým muzikálem se prolíná slavná filmová melodie Michela Mangeho, ze které David vytvořil překrásný duet „Je to zázrak“. Pod kůži se divákům vryje i „Zásnubní tercet“ nebo sólová píseň Angeliky „Doufám, že mi sílu Bůh dá“.

Kostýmy se Romanu Šolcovi mimořádně vydařilyA do třetice: co se podařilo Davidovi po zvukové stránce, to se po stránce vizuální podařilo Romanu Šolcovi. Dobové kostýmy, které k muzikálu vytvořil, jsou pastvou pro oči a dodávají postavám patřičnou noblesu. Roman Šolc zkrátka opět dostál svému věhlasu a odvedl špičkovou práci. Jen samotná Angelika se během představení převléká hned do několika šatů, a jedny jsou krásnější, než druhé. Obdiv si zaslouží i honosné róby Contoire a Montespan, a v neposlední řadě také šat samotného Ludvíka XIV. Ale i chudinu a prostý lid výtvarník oděl do dobových kostýmů, které přesně vystihují atmosféru doby.

Pomocí poloprůhledných paravánů se dají vytvářet zajímavé efektyScéna Šimona Cabana je celkem jednoduchá, na jevišti dominují poloprůhledné paravány, které se během děje stále operativně posouvají, mnohdy v kombinaci s centrální točnou. Nápad je to celkem dobrý, v ději je často využíváno průhlednosti paravánů, což působí velmi efektně. Za nevýhodu lze považovat hluk, který způsobují kolečka paravánů při pohybu, což občas působí rušivým dojmem. Ale nutno uznat, že s pomocí paravánů probíhají přestavby rychle i v průběhu děje. K přestavbám kulis jsou často využívána také propadla, která navíc umožňují elegantní odklizení právě zemřelých postav, jichž v muzikálu najdete požehnaně. A ještě jednu připomínku: ačkoli divadlo investovalo nemalé peníze do moderní projekční techniky a LED panelů, které hojně v ostatních muzikálech využívá, v tomto představení se s nimi nesetkáte. A tak si můžete užívat Angeliku skutečně v době Ludvíka XIV. bez dokreslujících projekcí, což muzikálu skutečně velmi prospělo.

Režisér Libor Vaculík sklidil při děkovačce velký potleskRežie a choreografie se ujal Libor Vaculík, který spolupracoval již na předchozích uvedeních Angeliky ještě s Jozefem Bednárikem, a původní koncepce se držel, jak sám podotkl, z úcty k zesnulému kolegovi. Po zkrácení původní verze však celkový dojem působí poněkud povrchně a neuspořádaně, jednotlivé obrazy nemají prostor jít do hloubky, jsou poskládané jakoby nahodile a bez větších souvislostí. Režijní vedení herců se nutně muselo omezit pouze na vyjádření jednotlivých momentů bez většího prožívání. Divák nemá čas ani s Angelikou soucítit a už je hnán do dalšího obrazu. Také jako choreograf měl Libor Vaculík v jiných představeních daleko více prostoru předvést své mistrovství, než právě v Angelice.

Angelina při svém útěku na poušti ztrácí naději a vzdává svůj bojMuzikál Angelika stojí na hlavní postavě, která po celé dvě hodiny prakticky nesejde z jeviště. To předpokládá skutečně velké nasazení po všech stránkách, pěvecké, herecké a v neposlední řadě i fyzickou kondici představitelky titulní role. V premiérovém obsazení byla role Angeliky svěřena Michaele Gemrotové. Ačkoli hlasově je výborně vybavena, po herecké stránce pro mě byla poněkud chladná, zvláště v první půlce. Na zkoušce jsem viděla Kamilu Nývltovou, a musím přiznat, že té nechyběla větší vroucnost a přesvědčivost. Michaele jsem nevěřila. Například scéna, kdy se svou píseň „Markýzou jsem zlou“ snaží podtrhnout práskáním bičem, ve mně vyvolávalo spíš úsměv, než strach. Po pěvecké stránce mě asi nejvíce zaujaly sólové písně „Doufám, že mi sílu Bůh dá“, „A tak Bože přání mám“ a závěrečný duet s Joffreyem.

Josef Vojtek byl v efektní scéně se sochou impozantníV roli Joffreye de Peyraca se představil Josef Vojtek. Kombinace rockového drsňáka s něžným romantikem působí nejen na divačky jako magnet. Vojtek se navíc neustále zlepšuje i po herecké stránce a do role dává všechno. Při slavné Peyracově větě: „Nikdy jsem neuštval žádnou laň…“, mu člověk věří každé slovo, a když vyřčené ještě podtrhne dramatickou mnohoznačnou pauzou, musí nemnohé divačce naskakovat husina. Zpívá svým charakteristickým chraplákem, ale bravurně zvládá i výšky, které vyniknou zvláště v duetech s Angelikou. A tak ačkoliv se Peyrac na jevišti na rozdíl od hlavní představitelky objevuje jen sporadicky, o to více si každý takový okamžik s ním skutečně vychutnáte.

Ivettě Blanarovičové to v kostýmu Contoire velice slušeloYvetta Blanarovičová v roli Contoire mě na premiéře svým výkonem příliš nepřesvědčila. Možná je to i tím, že jsem ji mnohokrát viděla v jiných rolích, kde po pěvecké i herecké stránce excelovala, a byla jsem jejím výkonem i půvabem nadšená. V Angelice se to bohužel neopakovalo, ačkoli jí to v nádherném kostýmu od Romana Šolce tuze slušelo. Neseděla mi také poněkud ploché ztvárnění postavy Contoire, plné pouhé zloby a nenávisti. Chyběla mi u ní poloha ženy tu doufající, tu zmítané nešťastnou láskou, která by ji zlidštila a umožnila divákovi lepší pochopení jejích motivů. Možná to mohlo být i nějakou zdravotní indispozicí, že skoro hitová píseň „Krátká vášeň záhy odezní“, nevyzněla tak, jak bych od zpěvačky a herečky jejích kvalit očekávala. Škoda.

Tomáš Trapl patří k muzikálovým stálicím, které nikdy neselžouJako Dezgrés se v Angelice představil Tomáš Trapl. Na muzikálové scéně působí již pěknou řádku let. Ačkoli ve většině představení se jeví jako nenápadný muž, který ve všem zapadá do hry a ničím nevybočuje, vždy odvede perfektní a stabilní výkon, a to jak pěvecky, tak i herecky. Tomáš je mnohostranný talent, který dovede zahrát jak komickou i tragickou roli ve všech různých polohách, které si divák dokáže představit. Ani v Angelice nijak nevybočuje, ale rozhodně ho nepřehlédnete, což právě dokazuje jeho mistrovství. Jako Dezgrés působí přesvědčivě a naprosto přirozeně, svým výkonem Tomáš přesně zapadá do rozjetého soukolí.

Jan Kopečný v roli Nicolase zaujal především mladé dámské publikumV roli Nicolase se v muzikálu objevuje talentovaný mladý zpěvák Jan Kopečný, který musí mít zvláště pro mladé slečny v publiku velké charizma. V muzikálu se objevuje hned dvakrát. Nejprve v úvodní části coby první nevinná láska Angeliky, a potom podruhé, kde se oba setkávají v pařížském podsvětí, kterému Nicolas vládne jako obávaný vůdce pobudů a zlodějů. Ve své ústřední písni „Snad měl bych jít“ se smrtelně zraněn loučí se životem a ve své poslední scéně ukazuje svou pravou romantickou tvář, když umírá Angelice v náručí. Na malou, vedlejší roli předvedl Jan Kopečný celkem slušný výkon, a věřím, že bude mít zlepšující se tendenci.

Vilém Čok naplno využívá svého smyslu pro komičnoVilém Čok krále Ludvíka XIV. spíše paroduje, než ztvárňuje, ale o to více si svou roli užívá, typově se na ni skvěle hodí. Ludvíka XIV. pojal jako přerostlé rozmazlené dítě, které se vzteká pokaždé, když není po jeho. Nejvíce mu sedla píseň „Ne a ne, stále říká ne“ v příjemném a oživujícím rockovějším stylu, ale i ostatní jeho vstupy byly skutečně komické a diváci se u nich dobře bavili. Velmi se mi líbil opakující se závěrečný moment každé jeho scény, kdy ho vždy v nejlepším přijde filmovou klapkou utnout Paní M. M. To nikoho nemohlo nechat na pochybách, že jde skutečně o nadsázku a legraci.

Ali Amiri je v roli Bachtiaryho Bej velmi autentickýV roli sultánova vyslance z Persie Bachtiary Beje se představil zpívající lékař Ali Amiri, který se do muzikálu vrátil z původní sestavy. To, že producenti při obsazování této role využili právě jeho orientálního vzhledu, byl jistě výborný tah. Ali Amiri žije v České republice již mnoho let, takže se od původní verze Angeliky rapidně zlepšila i jeho čeština, i když v písni „Den jako den“ sem tam ještě v některých slovních obratech zazní trochu úsměvně. Ali Amiri však potěší písní, kterou zpívá ve své rodné řeči, a tou diváky jako kouzlem hravě dokáže vtáhnout do Orientu a atmosféry této exotické země. Vlastně ani nevadí, že mu není rozumět, o čem vlastně zpívá.

Markéta Procházková odvedla v roli madam Montespan přesvědčivý výkonMalé role básníka Špíny se zhostil Peter Pecha. Ve zkrácené verzi muzikálu byla jeho postava omezena na pouhou epizodu a píseň „Náhodná známost“, takže neměl prostor svým výkonem nějak výrazně přesvědčit. Mile mě překvapil Michal Tůma v roli Gendéreho, který dokázal přesvědčit i dojmout. Epizodní roli dostala v muzikálu i Markéta Procházková, která ztvárnila dvorní dámu a milenku krále madam Montespan, vyznavačku černé magie. Do role však Markéta dala vše a dokázala i na tak malé ploše vyniknout a zazářit. Natálie Grossová v roli Vivienne neměla šanci předvést nic ze svého pěveckého a tanečního umu, v muzikálu řekne jen pár vět.

Role básníka Špíny není velká, Peter Pecha se v ní jen mihnulNa jevišti se setkáváme ještě s několika postavami, které se tam jen mihnou, v roli Lorainne a Sultána je to Marek Lhotský a v roli Filipa Domik Peřina. Paní M. M. ztvárnila Nelly Danko, která představením prochází zahalena závojem, s hlasem půjčeným od Libuše Švormové, takže o žádném velkém hereckém výkonu nelze vlastně mluvit. O rádoby komické dvojici Gena a Steliena jsem se zmiňovala již dříve. Na premiéře se tohoto úkolu zhostili Bronislav Kotiš a Jan Kuželka. Když k nešťastně napsanému textu přidali ještě své nepřesvědčivé herecké výkony, byla míra trapnosti dovršena. Zdá se, že ani z režisérského hlediska jim nebylo k jejich textu co doporučit. Pochybuji, že se dotyční pánové mohou ve svých rolích cítit dobře.

Po mnoha útrapách na konci přeci jen vítězí láskaCo říci závěrem? Ačkoliv jako recenzent jsem měla k jednotlivým výkonům nějaké připomínky, jako obyčejný divák jsem odcházela z divadla celkem spokojená. Cestou domů jsem si dokonce pobrukovala některé Davidovy melodie, jež se mi dostaly pod kůži. Dá se tedy předpokládat, že navzdory některým nelichotivým kritikám, které se po premiéře objevily, bude publikum naopak zcela určitě spokojené, o čemž už teď svědčí i dlouho dopředu vyprodaná představení. Uslyšíte líbivou hudbu Michala Davida, uvidíte oblíbené zpěváky v krásných kostýmech, zažijete lásku, nenávist i romantiku. A tak nelze jinak, než vám znovuzrozenou Angeliku směle doporučit ke zhlédnutí.

 

Obsazení obnovené premiéry muzikálu Angelika
Angelika Michaela Gemrotová / Kamila Nývltová / Alžbeta Bartošová
Joffrey de Peyrac Josef Vojtek / Marian Vojtko
Contoire Yvetta Blanarovičová / Radka Fišarová / Olga Lounová
Nicolas Josef Vágner / Jan Kopečný
Ludvík XIV. Vilém Čok / Martin Šemík
Desgrez Tomáš Trapl / Bohouš Josef
Špína Peter Pecha / Jakub Kudrnáč / Michael Veselý
Bachtiary Bej Ali Amiri / Jiří Daniel
Montespan Zdenka Trvalcová / Lucia Jagerčíková / Markéta Procházková
Lorraine, Sultán Marek Lhotský / Michal Klohna
Filip Dominik Peřina / Jiří Marek
Gendére Michal Tůma / Robert Kryl
Vivienne Ines Ben Ahmed / Natálie Grossová / Anežka Lišková
Geno Zdeněk Izer / Bronislav Kotiš
Stelien Ivan Vyskočil / Jan Kuželka / Petr Pečený
Paní M. M. Nelly Danko
Hlas paní M. M. Libuše Švormová

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.