Divadlo Broadway uvedlo 23. května 2013 novou premiéru – muzikál Casanova. Pravda je, že tento titul se hrál již v loni v létě na zámku Hluboká, ovšem v jiné produkci, a tato pražská verze doznala i mnohých změn, především co se týče hereckého obsazení, přibyly v něm navíc dvě písně, a představení je náročnější také po stránce choreografie. Ani scéna se nedá s Hlubokou srovnávat, neboť kulisa skutečného zámku dodává představení zcela nezaměnitelnou atmosféru. A tak se o to ani nebudu pokoušet. Pojďme se tedy podívat na Casanovu jako na zcela nové představení.
Autoři Zdeněk Barták a Petr Markov představují Casanovu nejen jako vyhlášeného svůdníka, ale především jako vzdělaného muže, který tráví podzim svého života coby knihovník hraběte Valdštejna na zámku Duchcov. Vedou společenskou konverzaci, hrají spolu karty a hrabě Valdštejn Casanovovi rád velkoryse promíjí, že v kartách švindluje, protože Casanova je příjemný společník a jeho – pravda, mnohdy přikrášlené historky milostných avantýr – dovedou vždy pobavit a zaujmout. Hrabě Valdštejn navíc obdivuje Casanovův všeobecný rozhled i jeho rozsáhlou korespondenční konverzaci s významnými osobnostmi kulturního a společenského dění v Evropě.
Poklidný běh dní však náhle přeruší příjezd hraběnky Karolíny z Dubna s její americkou neteří komtesou Adélou a správcem Bednářem. Karolínu předchází pověst, že pohřbila už čtyři manžely a prohrála v kartách dva zámky, a tak na ni začíná být zvědav i samotný Casanova. A hraběnka Karolína nezklame, její touha poznat osobně legendárního svůdníka žen je zcela nepřehlédnutelná. Zatímco Karolína Casanovovi neustále nadbíhá, komtesa Adéla má naopak Casanovu za vypelichaného kocoura a jeho historky ji nudí. A tak jí hrabě Valdštejn nabídne sázku. Casanova má deset dní na to, aby Adélu přesvědčil, že se v něm zmýlila a že je naopak šaramantní a vzdělaný společník.
A jak sázka dopadne? Inu, na to už se budete muset přijít podívat do Divadla Broadway. Příběh není složitý, divák se nemusí snažit nijak obtížně sledovat dějovou linii, o to více se však může uvolnit a nechat se unášet melodickou hudbou Zdeňka Bartáka a vtipným libretem i texty písní Petra Markova. Dobře napsaný text všem hercům výborně sednul a všichni si představení skutečně užívali. Podívejme se tedy na jednotlivé role premiérového obsazení.
Josef Vojtek se divákům představuje v zajímavě pojaté dvojroli, (což je oproti verzi z Hluboké změna), ztvárňuje totiž Casanovu coby zralého muže na sklonku života na zámku v Duchcově, a také Casanovu ve středních letech, ve kterého se převtěluje při barvitém líčení svých příběhů a milostných aférek z mládí. Proměna Casanovy do své mladší verze je vyřešena velice jednoduchým a efektivním způsobem, pouhým sundáním kabátu a bílé paruky. Josef Vojtek hraje a zpívá Casanovu s opravdovou chutí, je vidět, že ho role baví a užívá si ji. Na premiéře byla bohužel znát jeho momentální hlasová indispozice, a tak nějaké to malé procento do plného výkonu chybělo. Ale i přes tento handicap se Pepe role zhostil se ctí a bude jistě zárukou plného hlediště i v tomto představení.
Zatímco starý Casanova s patřičnou nadsázkou vypráví své lechtivé historky, děj občas zastaví malý Giacomo a vtipným komentářem vždy trefně příhodu uvede na pravou míru. Dvanáctiletého Giacoma si zahrál Filip Antonio, a jak už u tohoto mladého talentovaného umělce bývá zvykem, opět jsme mohli obdivovat jeho nasazení a přirozenost, se kterou se zhostil jak poměrně velkého množství textu, tak pěveckých partů, a v neposlední řadě i náročných tanečních choreografií. Závěrem nutno podotknout, že mu velmi slušel i kostým s bílou parukou, bylo znát, že se v něm cítí jak ryba ve vodě.
První sólovou píseň na téma „Co je to ten dívčí pel“ vystřihnul s obrovským nadhledem a vtipem, zvláště ve scénách, kdy si ho „podává“ dámská spoře oděná company. Tu spadne jedné dívce obličejem do výstřihu, tu některé nakoukne pod sukni… až jsem si musela říct: klobouk dolů, na devítiletého kluka mu krásně vypadávají oči z důlků, a u toho ještě stihne zpívat a tančit na zcela profesionální úrovni. Myslím, že se máme u Filipa do budoucna skutečně na co těšit, nedovedu si představit, že by něco nezahrál.
Další stálice a hvězda Divadla Broadway Marian Vojtko v roli hraběte z Valdštejna si v tomto představení nezazpívá tolik, jak jsme zvyklí, jedná se spíše o činoherní roli, ale o to více prostoru má Marian uplatnit svůj smysl pro vtip a komično. Nezapomenutelná je například postelová scéna s hraběnkou Karolínou, kdy se diváci skutečně za břicho popadali. Speciálně pro Mariana byla dopsána jedna píseň, ve které Zdeněk Barták popustil uzdu své fantazii a napsal pro tento tenorový part samé dlouhé tóny. Ale na Mariana si nepřišel! Zvládnul je bravurně, a naopak se zdálo, že si je přímo vychutnává.
Ačkoli produkce v premiérovém obsazení nasadila do hlavních mužských rolí svá dvě největší esa, v roli hraběnky Karolíny z Dubna zcela nepřehlédnutelným způsobem zazářila až doposud trochu neprávem na pražských scénách opomíjená herečka a sopranistka Dita Hořínková. Ačkoli dostala příležitost na několika mimopražských scénách, za mnohé budu jmenovat například její fenomenální Lízu Doolitlovou v Divadle v Mostě, v Praze měla zatím štěstí pouze na několik rolí (např. kočka Grizabella v Cats v Divadle Milénium, v roli Stazi v Čardášové princezně v HDK, nebo muzikálu Romeo a Julie (role chůvy, královny Mab a Kapuletové) a několik menších rolí v muzikálech Evita, Miss Saigon či Kabaret.
Hraběnka Karolína je rolí, která Ditě sedne jak ulitá, a kde kromě svého jiskřivého sopránu i přesvědčivého herectví, dostala příležitost uplatnit i svůj neuvěřitelný komediální talent. Málokterá herečka si dokáže ze sebe s takovým nadhledem dělat legraci a nebojí se jít v choulostivých situacích až na hranici, kdy i ostřílený borec Josef Vojtek chvílemi lapal po dechu. Divákům tekly slzy smíchu po tvářích a Ditin fenomenální výkon jistě nemalou měrou přispěl k závěrečnému potlesku publika ve stoje.
Obsazení role hraběnky Karolíny Ditou Hořínkovou bylo od produkce trefou do černého a myslím, že se zde zrodila nová hvězda, která se směle zařazuje k top zpěvákům, co v budoucnu do Divadla Broadway potáhnou diváky. Není bez zajímavosti, že právě Dita je maminkou malého Filipa Antonia, což mnohé napovídá o tom, kde se tady najednou objevil takový talent. Filip má doma příklad nejen po herecké a pěvecké stránce, ale i co se týče profesionality a entuziasmu, a vidět ty dva pohromadě na jednom jeviště je pro diváka skutečným zážitkem.
Komtesu Adélu představovala talentovaná zpěvačka Eliška Ochmanová, kterou možná budete znát i z televizní reality show Robin Hood – Cesta ke slávě, kde Elis zaujala svým sytým hlasem i nezaměnitelným půvabem. Tehdy sice v náročném konkurzu neuspěla, ale jak je vidno, když někdo umí, svou cestu na prkna, která znamenají svět, si zcela jistě najde. V muzikálu Casanova Eliška zaujme nejen výše zmíněnými přednostmi, ale navíc mile překvapila i svým hereckým projevem a přirozeností. Píseň o tátovi ji člověk nejen věří, ale mnohý divák jistě i zamáčkl slzu dojetí. Eliška se mi líbila také v duetu s Casanovou, ve kterém dokázala být ostřílenému bardovi Josefu Vojtkovi rovnocennou partnerkou.
Postavu Bednáře – německého správce statků hraběnky z Dubna – ztvárnil Jakub Šlégr. Bednář je postava prvoplánově protivná, ale ve druhé linii vyloženě komická, takže na divákově tváři vyvolává úsměv vždy, jen co se objeví na scéně. Osobně se těžko vyrovnávám s faktem, když se někdo vysmívá něčí hlouposti, ale role je zkrátka takto napsaná a Jakub se s ní popasoval více než se ctí. Posměšky a urážky na svou adresu nesl statečně a dovedl diváky skutečně pobavit. Komičnost postavy Bednáře podtrhovalo i celkové líčení, zvláště jeho pleš byla nepřehlédnutelná.
V ději se setkáváme ještě se služebnou Lízou, ztvárněnou Michaelou Gemrotovou. Ač jako vedlejší postava nemá tolik prostoru, zaujme především zvládnutím pěveckého partu, kde se projeví její operní základ. Podobně je tomu i u Dity Hořínkové, takže ve společném duetu Mozartovy opery, který je nadsázkou a komediálním výstupem, obě naplno předvedou, co v nich vězí.
Z vedlejších rolí ještě zaujme hrabě Branicki, kterého přesvědčivě ztvárnil Ladislav Korbel. Píseň „Čest“ v jeho provedení mnohé diváky jistě dojala a patří k lahůdkám představení. Z company ještě vybočí dvě maličké role – Teresa, ztvárněná Anetou Dobešovou a Aneta ztvárněná Michaelou Talašovou, které byly dobře zazpívané, ale neměly tolik prostoru, aby se o nich dalo více rozepsat, či aby dokázaly více zaujmout.
Za zmínku ovšem stojí výkon celé company, která je na jevišti téměř pořád, v náročných choreografiích Petry Parvoničové předvádí velice slušný profesionální výkon a právem si zaslouží být na tomto místě jmenováni: Miroslava Pikolová, Věra Vodičková, Lucie Pragerová, Jan Kopečný, Pavel Vrána, Lukáš Randák a Oldřich Smysl. Díky nim má představení spád a švih. Company tvoří nedílnou součást představení a zpěvákům dává kvalitní pozadí pro jejich sólové akce.
Pokud si tedy režisér Filip Renč kladl u tohoto představení za cíl pobavit diváky, záměr se mu podařilo splnit na jedničku. Nadšené publikum na závěr tleskalo ve stoje, a jistě to nebylo pouze proto, že standing ovation je v poslední době v divadle tak trochu „v módě“. Budete-li se chtít uvolnit a opravdu pobavit, určitě se zajděte na Casanovu podívat. Zaručuji vám, že vlezlé Bartákovy melodie si budete broukat ještě dlouhou dobu cestou domů z divadla.
Casanova | Josef Vojtek |
Giacomo | Filip Antonio |
Hrabě Valdštejn | Marian Vojtko |
Hraběnka Karolína | Dita Hořínková |
Komtesa Adéla | Eliška Ochmanová |
Správce Bednář | Jakub Šlégr |
Služebná Líza | Michaela Gemrotová |
Hrabě Branicki | Ladislav Korbel |
Teresa | Aneta Dobešová |
Aneta | Michaela Talašová |
V dalších rolích | Miroslava Pikolová, Věra Vodičková, Lucie Pragerová, Jan Kopečný, Pavel Vrána, Lukáš Randák, Oldřich Smysl |
Režie | Filip Renč |
Hudba | Zdeněk barták |
Texty a libreto | Petr Markov |
Choreografie | Petra Parvoničová |
Kostýmy | Roman Šolc |
Komentáře k článku