Krásné plesové róby dam, elegantní obleky pánů ze šlechtických kruhů, nablýskané livreje, bohaté lidové kroje, nebo výrazné šaty kurtizán - všechny tyto i jiné kostýmy z operety Polská krev, které navrhl divadelní výtvarník Roman Šolc, byly před krátkým časem představeny širší novinářské veřejnosti v prostorách Garni hotelu Petra blízko Slapské přehrady. Tentokráte jsme využili ojedinělé příležitosti zhlédnout tato kostýmní výtvarná díla v úplně jiném prostředí.
V prostředí, jež je pro kostýmy - nejen z operety Polská krev - domovským prostorem a to na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. V pátek 4. září kolem desáté hodiny zazněla v prostorách divadla ponejprv klaví
rní korepetice a režisér Antonín Procházka procházel s herci detaily dožínkové scény.
Mezitím všichni, včetně techniky, dokončili přípravu potřebnou pro hladký průběh generální zkoušky, u které jsme mohli být přítomni díky laskavosti produkce Hudebního divadla v Karlíně a režiséra této operety. Generálka mohla začít.
Scéna běžela za scénou, jeden obraz střídal druhý. Na jevišti se odehrával koncert herectví, zpěvu a tance. Postavy ožívaly a ukazovaly barvitou rozmanitost charakterů, způsobů jednání a vztahových zápletek. H
erci nejen že podávali špičkové výkony se zvládnutými detaily reakcí vzájemného působení postav, ale hráli naplno a s chutí.
Po každé povedené scéně jsem měla dost co dělat, abych udržela ruce a podle divadelní pověry na zkoušce netleskala. Děj o
dehrávající se na jevišti hrozil až nebezpečnou dokonalostí. Následující dění mne přesvědčilo a nejspíš i trochu uklidnilo, že i mezi špičkovými profesionály funguje lidský faktor nedokonalosti.
Občas přeci jen zazněly od režisérského pultu drobné připomínky a nejvíce pobavil všechny přítomné, včetně režiséra, Marián Vojtko, který po jedné takovéto připomínce od režiséra, tzv. v zápalu boje a naprosto "v roli" vypustil z úst nepříliš slušné slovo. Což z pohledu suše profesionálního je velikou chybou, ale zato krásným projevem lidskosti.
Samozřejmě se scéna opakovala, ale dojem z všemi divadelními součástmi tvořeného harmonického celku mi tato drobná příhoda nepokazila. 
Naopak, jako divák jsem ji ráda odpustila, právě pro to nasazení a vřelost projevu všech zúčastněných.
Zkouška včetně závěrečného připomínkování dýchala atmosférou kolegiality, spolupráce a vzetím za společnou věc. Více podrobností o této zkoušce operety Polská krev se dočtete po podrobnějším zpracování v dalším článku.
Komentáře k článku