Do brněnské premiéry Evity zbývá deset dní. Minule jsme si připomněli, o čem toto dílo je. Dnes bych se rád zamyslel nad tím, čím je. Jakou formu mu Andrew Lloyd Webber s Timem Ricem dali.
Forma
Evita je (dosud) jejich posledním společným dílem. Zatímco Lloyd Webberovo a Riceovo první uvedené dílo Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat je po hudební stránce velmi pestrá kantáta, následující Jesus Christ Superstar je již regulérní rocková opera (či oratorium) sestávající z víceméně oddělených obrazů. Evita jako vyvrcholení jejich společné práce je kompaktní operou, jejíž jednotlivá čísla jsou hudebně provázána a orámována dvěma krátkými prohlášeními - úvodním oznámením o smrti Evy Perón a závěrečným epilogem o tom, co se dělo s jejím tělem po smrti.
Použitý hudební styl by se dal označit za jemný rock, doplněný ve vypjatých pasážích disonancemi, někdy až přímo kakofonickými, které přidávají na dramatičnosti a hmatatelně vystihují, že v chování postav něco skřípe. Partitura je navíc ozvláštněna chrámovou hudbou, requiem, dětskými sbory a uhrančivými latinskoamerickymi rytmy. S těmi je spojené i to, že Evitin přiběh je vyprávěn v nebývale velké míře i tancem. Jde zkrátka o moderní muzikál.
Lloyd Webber v Evitě střídá rondovou formu, kdy se v různých částech díla vrací tatáž melodie avšak zpívaná různými postavy (většinou na odlišný text) s leitmotivem, kdy se postava na jeviště vrací se "svou" melodií. Zatímco v Jesus Christ Superstar je ústřední melodie Marie Magdaleny geniálně a provokativně "ukradena" Jidášem, navíc se stejným (!) textem "I don't know how to love him", použití melodie Evitiny vítězné písně "Don't cry for me Argentina" pro začátek písně "Oh, what a circus", kterou zpívá Che, se jeví jako neopodstatněné (na druhou stranu, je nutné, abychom měli vše zdůvodněné?).
Leitmotiv je použit například pro Evitin první a poslední projev. Rice v tomto případě nemohl mít šťastnější ruku, než když psal slova "Don't cry for me" (že by měl zálibu v záporech?). Při posledním Evitině veřejném vystoupení, kdy se již jako těžce nemocná se svým lidem loučí, je význam zřejmý: neplačte pro mne, že umírám. V případě prvního projevu (vzápětí po volebním triumfu) zpívá Evita svému lidu, aby se utišil, nekřičel ("Don't cry") její jméno, neronil slzy ("Don't cry") štěstí, či volněji přeloženo, nejásal kvůli ní, vždyť je jen prostá žena, jež dříve byla jednou z davu chudých.
Zajímavý je také závěr muzikálu, který není vystavěn standardně jako gradující velké finále, nýbrž je velmi pozvolný, postupně se utišující, metodicky tedy shodný se zakončením Jesus Christ Superstar.
Seriál o Evitě:
I. Její vznik a triumf
II. Pohádka o Popelce nebo politické drama?
III. Muzikál nebo opera?
IV. Očekávání od brněnské verze
V. Brněnská premiéra
