V pondělí 11. června 2012 byl krásný, byť trochu deštivý den. Spolu s fotografem Michalem Škvorem jsme kolem desáté hodiny dorazili do cíle naší cesty - do Českých Budějovic. Herce, zpěváky, tanečníky a celý divadelní ansámbl čekal dlouhý rušný den, plný zkoušek na několika místech Českých Budějovic a v blízkém okolí. Premiéra muzikálu Casanova se nezadržitelně blíží a my jsme chtěli být opět v centru dění. Těšili jsme se na známé tváře a chtěli jsme být svědky jeho dalšího vývoje.
Budějovické výstaviště, kde se pravidelně konají mnohé akce - nejznámější je asi výstava "Země živitelka", bývá plné života. Ale dnes byl areál nezvykle prázdný. Proto jsme mohli bez problémů zaparkovat přímo před halou B1, kde byla první zastávka naší cesty za muzikálem Casanova.
Při vstupu do haly jsme nemohli přehlédnout postavené kulisy, které se již brzy přesunou na nádvoří zámku Hluboká nad Vltavou. Balkón, na který vedou schodiště z obou stran, se ve velké prázdné hale poněkud ztrácel. Ruch v hale připomínal včelí úl. Jen místo bzučení včel zněla hudba, ale pohyb měl svůj řád. Každý věděl, kde je jeho místo - jedni jsou na place a tančí, jiní stojí bokem, opakují si text, odpočívají nebo sledují své kolegy, aby se vzápětí s nimi vyměnili.
Nejmladší herci Filip Antonio a Jan Franc (kteří budou alternovat v roli desetiletého Giacoma) se připravovali na zkoušku, na které by se jistě rádi nechali zastoupit zkušenými kaskadéry. Podle scénáře na ně čekal "volný pád" s ochozu balkónu dolů, kde je měly zachytit spojené ruce dlouhé řady tanečníků. V očích malých herců se neblýskaly ohníčky smíchu jako při jiných scénách. Naopak byly vážné a známky strachu, i přes velkou snahu, se jim nedařilo ukrýt. Malým hercům připadal balkón příliš vysoký a víra, že je spojené ruce opravdu udrží, byla naopak velmi malá. Jejich odhodlání splnit přání režiséra bylo pevné, ale při pohledu dolů byly nohy neuvěřitelně těžké a pud sebezáchovy také dělal divy.
Všichni se snažili malé herce povzbudit, ale překonat obavy pomohla až "praktická ukázka" Luďka Šindeláře, jehož váhu spojené ruce tanečníků lehce udržely. Jistě nemusím zdůrazňovat, že úspěšně udržely i malé odvážné chlapce, kteří nakonec překonali svůj strach, skočili, zvítězili nad svým strachem a jejichž oči se opět radostně zaleskly.
Matně se mi v paměti vynořilo vysvětlení, co znamená slovo potlesk. Nevím, od koho a kde jsem toto vysvětlení slyšela, ale souhlasím s tím, že je třeba slovo rozdělit na pot a lesk. Určitě je třeba mnoho potu, než se konečně lesknou oči herců i spokojených diváků, a potom zazní i ten zasloužený potlesk.
Jistě by se mnou souhlasili všichni z company. I oni se pod vedením choreografky Petry Parvoničové při zkoušce dost zapotili. Jejich nohy však byly neuvěřitelně lehké a radost z tance jim energii neubírala. Snad to byly i vtipné texty písní, které jejich energii naopak stále doplňovaly. Radost ze zpěvu a tance prožívali všichni společně a jejich výkony se opakováním stále zlepšovaly. Zatímco se účinkující zlepšovali, Michal Škvor vytvářel první fotografie do krásného a rozsáhlého programu - samozřejmě s Casanovou Zdeňkem Piklem. Fotografie ve foťáku vypadaly opravdu zajímavě. O premiéře se můžeme přesvědčit, zda to tak bude i v programu. Konečně byli spokojeni Petra Parvoničová i režisér David Cody a zkoušku ukončili.
Skupina se přesunula do Jihočeského divadla v centru Českých Budějovic. Ve zkušebně divadla proběhla hudební zkouška pod vedením Daniela Bartáka a Martina Peschíka. Dvě hodiny zněly zkušebnou u klavíru hlasy zpěváků, od něžných sopránů po hluboké basy. Bylo třeba sladit hlasy sboru nejen podle představ autora hudby Zdeňka Bartáka, ale i podle možností zpěváků. Někdy stačila pouze malá změna o půl tónu, čtvrt tónu nebo jen o osminku, kterou zkušení dirigenti provedli v notovém partu.
Mezitím seděl Michal venku spolu s producentem Zdeňkem Piklem. Probírali vzhled a rozmístění fotografií, grafiky a textu v budoucím programu. Jak a kde budou fotky Casanovy, hraběnek, komorných, Valdštejnů a dalších postav, jaký text k nim bude, kde budou sponzoři, partneři, autoři a další nezbytné věci, které se nyní musí vymyslet, aby byl tento program na premiéře tak dobrý, jak si jej jeho autoři představují.
Zpěváci neúnavně opakovali vybrané pasáže písní, aby souznění jednotlivých hlasů i frázování bylo perfektní. Velký důraz kladli dirigenti na výslovnost zpívaných textů, aby se žádné slovo z vtipných textů "neztratilo" a bylo srozumitelně zazpívané. Nálada ve zkušebně byla velmi dobrá a všichni měli ze společné práce radost. Konečně byli spokojeni i dirigenti a skupina se mohla auty přesunout do nahrávacího studia.
Dubné u Českých Budějovic bylo už naším posledním místem v pondělním programu. A opět na všechny čekala sice krásná, ale náročná práce, tentokrát v nahrávacím studiu Česká muzika. Mohli jsme si prohlédnout nejen prostory studia, ale i místnost režie. Měli jsme opravdu mimořádnou příležitost k prohlídce všech prostorů studiových místností, kam je návštěvám obvykle vstup zakázán. Směli jsme nakouknout "pod pokličku" technického vybavení a mixážních pultů a měli jsme možnost zblízka sledovat práci obou dirigentů. Studiové prostory mají výbornou akustiku. To mohu ocenit i jako laik. Tomu rozumím, ale další přívlastky pro dokonalou techniku, jako jasnost, zřetelnost, srozumitelnost, doba dozvuku, už řeknou více pouze odborníkům. V každém případě jsou tyto parametry na vysoké úrovni a zařízení studia zaručuje vysokou kvalitu nahraných nosičů CD i DVD.
Daniel Barták a Martin Peschík zaujali svá místa v místnosti režie, odkud řídili postupně jednotlivé pěvecké skupiny, které se střídaly ve studiu podle hlasového obsazení. Opět byla nutná trpělivost na obou stranách. Mnohokrát bylo nutné opakovat nahrávky, než skupina slyšela vytouženou větu dirigenta: "Děkuji, máme to!" Technika dokáže velmi mnoho, ale radost, lásku, citové zabarvení a souznění nahradit neumí. To dokáže pouze člověk, který hudbu miluje.
Při pohledu do místnosti, kde nalezli "zázemí" zpěváci, musel pochopit každý, že oni hudbu opravdu milují! Technicky dokonalé studio nemá, bohužel, stejně dokonale vybavené místnosti, kde by si mohli na chvíli odpočinout. Čas, kdy byli nuceni čekat na své vystoupení, trávili v podmínkách opravdu "bojových". Ani to jim však náladu nepokazilo a snažili se, aby jejich výkony byly co nejlepší. Pokud se podaří nahrát alespoň malé CD s výběrem nejkrásnějších písní z muzikálu Casanova, aby si je mohli diváci zakoupit už na premiéře, bude to jistě pro všechny ta největší odměna.
Z Dubné jsme se ve večerních hodinách rozjížděli do svých domovů a v uších nám stále doznívaly melodie, které nás provázely celý den. Stále se mi vracel úryvek z písně o Americe… "u nás v Americe, ve všem jsme špice…". Cestou domů jsme si ještě opakovali úryvky textů, které jsme si ze zkoušek zapamatovali. Určitě se máme na co těšit. Věřím, že premiéra muzikálu Casanova dokáže, že i "u nás doma" jsme v mnohém "na špičce"!
Komentáře k článku