Ve čtvrtek 6. listopadu se v divadle Hybernia odehrála premiéra dlouho očekávaného díla Švejk, s podtitulem "veselohra se zpěvy". Těžko by člověk v Čechách hledal někoho, komu Švejk absolutně nic neříká. Dítka školou povinná jej znají z doporučené četby, filmoví fanoušci zase z jedinečného podání Rudolfa Hrušínského.
Stejně jako je těžké zařadit žánrově toto nesmrtelné a do více než 54 jazyků přeložené dílo Jaroslava Haška, je těžké žánrově zařadit i režisérský počin Václava Postráneckého. Jak to sám režisér nazval, je to taková "činoherská hašlerka". Dílo je to vskutku neobvyklé a od muzikálového proudu značně odlišné. Činoherní složka tvoří podstatnou část díla, pěveckých, potažmo tanečních čísel je zde o poznání méně. Navíc, celý příběh je v podstatě samotným Václavem Postráneckým od počátku vyprávěn.
Děj příběhu není potřeba dlouze rozebírat. Arcivévoda Ferdinand je v Sarajevu zabit. Josef Švejk, zapíjející svá bolavá kolena a žal ze smutné zprávy v oblíbené hospodě u Kalicha, je za své průpovídky spolu s hubatým hostinským Palivcem zatčen za hanobení Rakouska tajným strážníkem Brettschneiderem a odveden k výslechu. Odtud je poslán k soudním lékařům a s nálepkou notorického blba slavnostně propuštěn. Po vyhlášení mobilizace je Švejk coby řádný občan první odhodlán nechat se odvést. Díky bolavým kolenům jej však paní Millerová veze k odvodu na invalidním vozíku. Švejkovo prohlášení, že jde do války umřít za císaře pána kolemjdoucí přihlížející dav nadchne, u odvodu však toto vyzní spíše jako provokace a simulace. A tak Švejk začíná svou velmi pestrou vojenskou kariéru ve vojenské nemocnici...
Hudební nastudování "veselohry" je dílem Káji Maříka, autorem textů je sám režisér. Představení se kolébá na vlně starých hospodských šlágrů velebících zlatavý mok, čertovy obrázky či krásy hlavního města. V dnešní době neobvyklá je také přítomnost živé hudby v představení, o což se v tomto případě postarala známá kapela Patrola, jejíž členové prochází s houslemi a harmonikou průběžně celým dějem.
Kromě sólových a sborových (místy bohužel méně srozumitelných) zpívaných písní "Praha", "Facka" či "Pivo" nebo zhudebněné básničky "V dětství" v představení mimo jiné zazní i instrumentálně provedené kousky "Ó hřebíčku zahradnický", "Kalinka" nebo směs české, slovenské, americké, polské, ruské a německé hymny.
Plocha hybernského jeviště, necelých 185 m2, poskytuje jindy muzikálovým kusům a koncertním vystoupením značný prostor k realizaci. Pro Švejka však zvolil scénograf Šimon Caban trochu skromnější prostředí. Jeviště zúžil opět multifunkčními kulisami do tvaru prvorepublikové pohlednice s ozdobnými okraji a doplnil jej carousselovským kolotočem. A kde nestačí dekorační náznak nebo vypravěčův popis děje a událostí, přijdou na pomoc stejně jako v předcházejících hybernských a broadwayských projektech projekce z dílny Jaroslava Voborného.
Švejk je po tvůrčí stránce i po stránce obsazení převážně mužskou záležitostí. Něžné pohlaví v řadách realizačního týmu zastupuje tanečnice a choreografka Kristina Bastienová. Jak již bylo zmíněno - Švejk není a nikdy nebyl muzikálem. Přesto zejména z tanečních výstupů company na diváky tu a tam dýchne atmosféra doby francouzských králů Ludvíků.
Podobně jako kniha nesoucí nálepku humoristická, i dílo, jemuž autoři dali podtitul veselohra, je místy smutné a nutí k zamyšlení. Švejkovo až dětsky upřímné a bezelstné vypravování (peripetie s cestou do Budějic, náhodně zvednutý telefon) či pečlivost, s jakou do puntíku vykonává úkoly svých nadřízených ("dámě" nadporučíka Lukáše plní, co jí na očích vidí a to hned několikráte po sobě) vzbudí u diváků pousmání. Při procházce mezi lány křížů a vůbec při pomyšlení na absurditu celé té válečné mašinérie však úsměv z tváří mizí.
Ostatně nesmyslnost války si autoři nového hudebního dílka vzali na paškál hned několikráte. Jednak v momentě, kdy si feldkurát Ibl (ztvárněný Pavlem Landovským) vybere ke svému kázání četbu dopisu o hrdinném generálu Radeckém, zatímco na scéně se odehrává reálná verze oné opěvované chvíle. Podruhé ve zrychlené podobě koloběhu života, kdy na jedné straně jeviště ženy rodí jednoho syna za druhým, aby jim je na opačném konci scény jeptišky ukládaly padlé do rakví.
Figurka Haškova vojáka je notoricky známá nejen u nás, ale i v zahraničí. Lidé ji mají zafixovanou z Ladových obrázků coby trochu kulaťoučkého, ale vždy usměvavého dobráka. Jenže autoři nového kousku na repertoáru divadla Hybernia postavu vojáka Švejka oblékli do trochu jiného hávu. Ne oblečením - tam se kostýmní výtvarník Roman Šolc držel historické předlohy - ale hlavně v samotné osobě. Hybernský Švejk Martina Sobotky je vzrůstem drobný, v podání Dalibora Gondíka až subtilní pětatřicátník.
Nyní již k samotnému premiérovému obsazení, kde se diváci měli na co dívat. V hlavní roli slavného vojáka se zaskvěl výtečný Martin Sobotka. Slovy vypravěče - s měkkým úsměvem a něhou svých dobráckých očí došel z pražské hospody U Kalicha až na frontu do Uher a po právu sklidil největší ovace večera.
Polní feldkurát Katz, filmově jedinečně ztvárněný Milošem Kopeckým, dostal v Hybernii tvář Ladislava Freje. Výtečný vinohradský činoherní herec a dlouholetý filmový a televizní dabér předvedl vynikající výkon a nutno podotknout, že obstál i v pěveckém projevu. Jeho sólový výstup si vysloužil první potlesk v představení.
Švejkovský ansámbl rozšířil i někdejší idol dívčích srdcí Lukáš Vaculík. Taktéž činoherec a skvělý dabér vystupuje v roli oddaného obdivovatele ženských křivek a po vítězném karbanickém klání i druhého Švejkova "pána" nadporučíka Lukáše.
Kromě hlavních postav Švejka, Katze a nadporučíka Lukáše se na jevišti účinkující střídají ve více rolích. A tak se na premiéře kupříkladu Vilém Čok objevil jednou jako zákeřný Brettschneider a podruhé jako věčně podnapilý poručík Dub, Vladimír Kratina coby hospodský Palivec, Flanderka i hejtman Ságner nebo Jan Rosák v trojroli Dr. Bautze - Baloun - sapér Vodička. Prim drží Hana Křížková ( v alternaci s Michaelou Dolinovou a Vlastou Žehrovou), která během představení vystřídá rolí rovnou pět. Od nepostradatelné paní Millerové, přes paní Palivcovou až po bordelmamá.
Na premiérový večer naplánovali tvůrci hybernské veselohry ještě jednu významnou událost. Moderování se ujala Míša Dolinová, jež se ve Švejkovi střídá s Hankou Křížkovou a pozvala na jeviště všechny přítomné tvůrce. Vedle poděkování všem, jež se na vzniku tohoto nového divadelního počinu podíleli, stihli ještě producent, režisér a zástupce vydavatelské firmy na jevišti v den slavnostní premiéry pokřtít švejkovské CD. A to samozřejmě jak jinak než pivem - byť s již lehce opadlou pěnou.
Autor Václav Postránecký nosil ideu převézt hrdinu slavného Haškova románu z knihy na divadelní prkna v hlavě delší čas. Za tu dobu prošla jistě vývojem jak po stránce obsahové, tak stylové. Ve finále vzniklo dílo, ze kterého po muzikálové smršti, jež se na Prahu již po několik let valí, odcházeli premiéroví diváci z divadla poněkud rozladění. Těžko říci, zda od Švejka na prknech muzikálového divadla čekali více toho "muzikálového" nebo jen postrádali ony notoricky známé výjevy z filmu. Každopádně pravdou je, že prvního potlesku v představení se dočkal až onen zmiňovaný výstup polního feldkuráta Katze.
Nelze než konstatovat, že ne každý má hašlerky rád, ale na druhou stranu - nemůže říct, kdo je nikdy neochutnal.
Komentáře k článku