Musicalnet.cz

Na pražské Broadwayi měl 24. října premiéru nejnovější český muzikál Adéla ještě nevečeřela, jenž vychází ze známé stejnojmenné filmové předlohy. A tak před námi znovu ožije příběh sličné Květušky, jejího tatíčka profesora Bočka, detektiva Cartera, komisaře Ledviny, padoucha von Kratzmara a hraběnky Thunové, která celý sled událostí spustila. Autorskému duu Ondřej Brousek - Radek Balaš se podařilo dát dohromady představení, které zaútočí na vaše bránice.

Právě prvně jmenovaný dokázal složit hudbu, jež od počátku vyvolává atmosféru přelomu 19. a 20. století. Hudbu, která dobře podporuje příběh, hudbu, která navodí správnou atmosféru jak v příběhu, tak v hudebních předělech. Hudební stránka díla je opravdu zdařilá a vyvážená, na druhou stranu by se právě tato vlastnost dala považovat za mírný nedostatek, protože v něm chybí melodie, která by nad ostatními výrazněji vyčnívala.

Radek Balaš není pouze režisérem Adély, ale i autorem textů k písním, které jsou nejen výpravné, ale v mnoha případech patřičně doplňují komické výstupy jednotlivých aktérů. Za všechny mohu uvést repliku Zahradníka, jenž s láskou pečuje o masožravou Adélu: "...až teď hvízdnu, zvedni bliznu...". Právě tento text spolu s hereckým a tanečním projevem Jiřího Langmajera by se dal označit za jeden z vrcholů celého představení.

Jedinou dámou v autorském týmu byla Kristina Kloubková- Bastienová, která měla společně s Radkem Balašem na starosti choreografii. Ta je výrazná především v první půlce představení, v jehož úvodu company téměř nesleze z jeviště. Ovšem i později je v souvislosti s tancem na co se dívat.

Tanečníkům dokonce patří i závěrečná scéna celého muzikálu, kdy na jevišti není žádný sólista, jen samotná Adéla a její "oddenky", což jsou právě členové company. A věřte, že šílený tanec masožravé kytky stojí v jejich podání za to!

Když se v poslední době řeknou souvislosti s divadlem Broadway "kostýmy", téměř automaticky přijde na mysl Roman Šolc. A jméno Roman Šolc je takřka synonymem pro kvalitní a nápadité kostýmy. Ani tentokrát tomu není jinak. Pohled na jednotlivé představitele opravdu evokuje pocit, že se na jevišti odehrává jiné století.

Ovšem návrhář neměl na starosti pouze "klasické kostýmy".

Musel vytvořit i zmiňované "oddenky". O tom, zda se mu to povedlo či ne, si uděláte představu hned při první scéně, ve které se tato masožravá rostlina objeví. Celou dobu ji totiž považujete za pouhou rekvizitu, jenže chyba lávky, v květináči není jakási napodobenina květiny, ale živý tanečník.

Pokud jde o tělo "dospělé" Adély, tak to je dílem Jana Miklušky. Velký květ, nebo chcete-li krvelačné hrdlo, jehož pohyb zajišťuje jeden z jevištních techniků, dostal hlas Moniky Absolonové.

Součástí představení jsou i filmové projekce, které jsou pro muzikály z divadel Broadway a Hybernia téměř nedílnou součástí.

O jejich zdařilosti v některých předchozích dílech by se asi dalo dlouze diskutovat. V Adéle ovšem plní svůj úkol - pobavit. Zbývá ještě doplnit, že autorem těchto projekcí je Jaroslav Voborný.

Tolik k autorům a nyní něco málo k ději.

Jak už bylo napsáno, muzikál vychází ze stejnojmenného filmu Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečky, v němž si zahrály hvězdy jako Miloš Kopecký, Michal Dočolomanský nebo Rudolf Hrušínský. Asi převážná většina z vás tento film viděla, ti kteří do této skupiny nepatří, určitě alespoň vědí, že Adéla je masožravá rostlina (do této skupiny jsem před premiérou patřila i já). A právě pro ně přidávám stručný obsah děje.

Na přelomu 19. a 20. století přijíždí do Prahy slavný americký detektiv Nick Carter, který má, za pomoci vědeckých vynálezů a pražského komisaře Josefa Ledviny, vyřešit zmizení psa hraběnky Thunové. Během vyšetřování zjistí, že hraběnčin pes byl celosvětově hledaným zločincem, známým jako Zahradník, využit k pokusu, zda jeho masožravá rostlina dokáže pozřít tvora velikosti téměř lidské.

Rupert von Kratzmar alias Zahradník se totiž chce pomstít svému gymnaziálnímu profesorovi botaniky Albínu Bočkovi za trauma z let studií, které jej provází dodnes.

V premiérovém obsazení si hlavní roli amerického detektiva zahráli oba jeho představitelé. První půlka patřila Petru Vondráčkovi a druhou měl ve své moci Aleš Háma. Srovnávat tyto dva pány asi není dost dobře možné, protože se oba dva od sebe liší jak vizuálně tak hereckým pojetím této role.

Role Květušky se ujala Zuzana Norisová. Komičnost v její podání rozhodně nechyběla, ale v některých chvílích se drala na mysl otázka, jestli už tohle není trošku moc. To ať už posoudí každý dle svého vkusu. Prostřednictvím Květušky se na jeviště alespoň na pár vteřin dostala i hlavní postava muzikálu, jenž se s Adélou střídá na prknech divadla Broadway.

Ano, zazněla i Kleopatra. I když vlastně jen její upravená verze. Během sólové písně Květušky totiž místo "Teď královnou jsem já" zaznělo "Teď manželkou jsem já".

Největší potlesk při závěrečné děkovačce sklidil Jiří Langmajer. A to zcela oprávněně. Jeho komediální podání šíleného Zahradníka bylo dotaženo téměř k dokonalosti a ani za pár hudebních výstupů se rozhodně stydět nemusí.

Zpěv v tomto díle totiž nestojí na hlavních postavách, ale na Dívčím triu, jež je průvodcem celého muzikálu. A ačkoli mají všechny tři dámy stejně prostoru, tak barvou hlasu a hereckým i taneční projevem z premiérového obsazení Zdenka Trvalcová, Markéta Procházková a Vanda Konečná, mírně vyčnívá právě posledně jmenovaná.

V dalších rolích se předvedli Vlastimil Zavřel jako komisař Ledvina, Stanislav Zindulka alias profesor Albín Boček, stejnou roli, kterou před třiceti lety ztvárnila ve filmu, tedy hraběnku Thunovou, si zahrála Květa Fialová. Dále se na scéně objevili Jakub Wehrenberg, Petr Štěpánek či Michal Tůma.

Na premiérové představení tohoto zdařilého díla, které si své místo na pražské muzikálové scéně určitě najde, se přišlo podívat i mnoho osobností. Objevil se například fotograf Jan Saudek, hudební skladatelé Michal David a Zdeněk Barták, Alan Bastien, Linda Finková, Yvetta Blanarovičová, Vlasta Peterková a o berlích se na představení, ve kterém má sama hrát, přišla podívat i Jitka Čvančarová.