Frank Wildhor, Jack Murphy, Egon Kulhánek a Adam Novák vytvořili nový muzikál Carmen, který je volně inspirován operou stejného jména. Inicátorem byl právě Wildhorn, který muzikál psal pro silný hlas Terezy Duchkové, a později Lucie Bílé. Po téměř ročním "vábení", zastřeném po většinu doby lákavou rouškou tajemství, se v celé své kráse představil muzikál Carmen s ikonou Lucií Bílou, která v hlavní roli vystoupila v obou premiérových představeních 2. a 3. října 2008 v Hudebním divadle Karlín.
Technická poznámka
Dosud byly legální fotografie z muzikálu Carmen pouze od oficiálního fotografa HdK Davida Krause. Články o obou premiérách publikujeme až nyní, neboť jsme čekali na svolení fotit v průběhu představení. Tímto děkujeme panu řediteli Egonu Kulhánkovi za důvěru, kterou Michalu Škvorovi, jako jedinému fotografovi muzikálového periodika, po měsíci od premiéry dal
A Vy se můžete těšit nejen z fotodokumentace premiérové děkovačky a následného rautu, který se konal v prostorách HdK, ale i z jedinečných fotografií z celého představení 8. listopadu, které smí být publikovány pouze na našem webu.
Na úvod
I já jsem se lapil do osidel prvotřídní reklamy, která nemá v českém divadelním světě obdoby a díky níž byla již před premiérou prakticky vyprodána představení až do konce kalendářního roku, tj. všechna říjnová a listopadová, v prosinci se na prkna HdK vrátí jeho obvyklý repertoár. Carmen bude patřit ještě únor, březen a duben. S blížícím se termínem premiéry ve mně vzrůstalo napětí a nedokázal jsem zabránit vzrůstajícímu očekávání, které u mne obvykle bývá předzvěstí zklamání. Svůj celkový dojem z druhé premiéry mohu vyjádřit jediným slovem - překvapení.
O hudbě
Prvním překvapením pro mě byla hudba. Nejen že je vynikající, přesně dokresluje velmi různorodé scény, obsahuje hned několik jasných kandidátů na hity ("Cesty osudu", "Viva Amor", "Cizinec-můj stín", "Kéž sílu mám", "Svatá Terezo"), což lze od skladatele formátu Franka Wildhorna čekat, ale ani v nejmenším mi na první poslech nepřipomněla jedinou melodii z Jekylla a Hydea. Něco podobného se o tvorbě většiny skladatelů říci nedá.
O textech
Plus dávám HdK za instalaci titulkovacího zařízení, umístěného po obou stranách nad jevištěm (čitelné i z první řady, ale způsobuje bolest za krkem). Zatímco český překlad mluveného slova, kterého je požehnaně, téměř doslova odpovídá anglickému originálu, české texty písní jsou až překvapivě "svébytné". Adam Novák k přebásnění přistoupil velmi kreativně, některé verše sice jsou banálnější, celkový výsledek je však velmi vydařený. Pochvala patří Petru Ackermannovi za zvukový design, rozumět bylo nejen sólistům, ale při troše soustředění i sborům.
O režii
Překvapením pro mě byla poněkud nevyvážená režie Gabriela Barreho. Většina scén, obzvláště ty sborové (Viva Amor, cirkusové scény) jsou režírovány famózně! Z první řady jsem si vychutnával detaily a věřím, že tak jak se chodilo do první řady na Draculu pro peříčko od Šaška, bude se na Carmen chodit do první řady pro vstupenky na cirkus a žolíkové karty od Vyvolávače. Ale až půjdu znovu (ano, je to skutečně kvalitní představení a stojí za opakovanou návštěvu), koupím si lístek dozadu, abych mohl pojmout celou pestrost toho, co se na jevišti děje.
Na druhou stranu komorní scény, obzvláště dialogy starosty (Jiří Korn) a Zunigy (Tomáš Trapl) působí na první pohled chudě a bez nápadu. Možná to ale byl záměr, aby se oči diváků v určitých scénách soustředily na Tomáše Trapla, protože proměny výrazů jeho tváře jsou nenapodobitelné, jeho herecký výkon je jedinečný stejně jako zpěv!
O choreografii, kostýmech a scéně
Dalším velmi příjemným překvapením bylo oživení taneční složky muzikálu profesionálními tanečníky flamenca a salsy, kteří skvěle dotvořili temperamentní atmosféru. Nápaditá je i bojová choreografie při souboji Garcíi se Zunigou. Kostýmy maďarské návrhářky Andrey Barthy jsou úžasné, stejně jako velkolepá scéna, v níž nechybí fontána na náměstí, les, pláž, kaple nebo hra s odrazy v zrcadlech.
Trefou do černého se ukázala volba prostředí cirkusu, který využívá ohromné hloubky karlínského jeviště a nechybí v něm lvi, velbloud, lama a krajta, i když jsou poněkud upozaděny. Pyroefekty jsou naštěstí použity ve střízlivé míře. Strhující je vzdušná akrobacie Zuzy Ďurdinové, Kateřiny Novákové a Kateřiny Šildové. Zajímavostí je, že budova karlínského divadla sloužila původně (na konci 19. a počátku 20.století) pro cirkusová představení, takže toto můžeme nazvat takovým malým návratem.
O ději
Zcela překvapivým pro mě byl děj muzikálu, který se v porovnání s tím, jaké pronikly zprávy v červenci, ještě trochu změnil. Navíc se jej podařilo vměstnat do pouhých 130 minut čistého času (75+55 min). Autoři muzikálové Carmen se původní Mériméovou novelou inspirovali velmi zvolna a vytvořili nový příběh (například z postav zůstali zachovány pouze Carmen, José, Zuniga), který může připomínat spíš Giselle nebo Rusalku. Téma čisté a nevinné lásky milostné dvojice, jež je narušena příchodem vášnivé ženy, která muže uhrane, omámí a plně si jej podmaní, má však jiný vývoj a přestože chápu důvody proč byl muzikál nakonec pojmenován Carmen, osobně bych se přimlouval za název Viva Amor!
Ale nebudu předbíhat a popíšu dějovou linku od začátku. Zatímco operní Carmen je dělnicí v tabákové továrně v 1. polovině 19. století, ta muzikálová je o dobrého půldruhého století později hlavní hvězdou cirkusu Fortuna, který přijíždí do přímořského španělského města zrovna v době zásnub starostovy dcery Kataríny (Markéta Poulíčková) s policistou (v opeře voják) Josém Riverou (Robert Jícha). Oba jsou charakterově čistí až naivní, což se rozhodně nedá říci o mafiánském starostovi Mendozovi (Jiří Korn) a jeho hlavním pomocníkovi, policejním kapitánu Zunigovi (Tomáš Trapl).
José je přeci jen nedočkavý a rád by lásku snoubenců posunul z platonické úrovně dál, ale zbožná Katarína je pevně a neoblomně rozhodnutá počkat až na svatební noc a nezvyklá ji ani Josého naléhání ani pragmatické rady tety Inéz (Pavla Břínková). José se snaží s Katarininým odmítáním smířit, ale první setkání s Carmen mu převrátí život na ruby. Marně jí a vlastně především sám sobě vysvětluje, že je zasnouben a navíc vázán pracovními povinnostmi. Síla, která je táhne k sobě, svou mohutností překvapí nejen Josého, ale i samotnou Carmen.
To však nenechá chladným majitele cirkusu Garcíu (Martin Pošta), který se ke Carmen chová zcela majetnicky a je připraven použít jakékoli prostředky, aby si Carmen, o kterou jeví zájem i Zuniga se starostou, uchoval pouze pro sebe. V této chvíli se až doposud přímočarý děj začíná komplikovat.
García beze svědků zastřelí kapitána Zunigu Josého pistolí a obvinění tudíž padne na Josého. Ten se před starostovým hněvem ukryje v lesích, kam za ním přichází Carmen, aby jej varovala, že Garcíova pomsta teď může zasáhnout nejen Josého, ale i všechny, na kom Josému záleží.
Nebezpečí od psychopatického Garcíi hrozí tedy i Kataríně, což se může zdát přitažené za vlasy, ale pro tento okamžik musíme věřit Carmen, že zná Garcíu natolik dobře, aby věděla, že je skutečně schopný všeho. José odmítne utéci, naopak požádá Carmen, aby mu pomohla ochránit Katarínu. Zda jeho prosbu vyslyší a dočkáme-li se při takto rozdané partii happy-endu, již prozrazovat nebudu a soustředím se na výkony jednotlivých účinkujících.
O obsazení
Sympatické je, že při výběru obsazení nepodlehli tvůrci pro současnost typickému přehnanému kultu mládí (z 15 alternací hlavních rolí jsou jen čtyři mladší 30 let), ale vsadili na ty skutečně nejlepší. Začnu od nejmladší, Markéty Poulíčkové. Její výkon v roli Kataríny je tak odzbrojující, že se jen těžko věří, že jde o její první divadelní zkušenost a po právu jí patří poslední strana programu. Pěvecky je výborná, i když jsou v jejím zpěvu občas patrné soulové feelingy, které se do muzikálu moc nehodí. Typově se pro roli Kataríny hodí přesně, herecky je přesvědčivá jak v zamilovaných scénách s Josém, tak při hádce s Carmen, při níž se odhalují charaktery a jde snad o nejhlubší scénu celého muzikálu.
Carmen a Katarína jsou jediné dvě postavy, které procházejí určitým vývojem, ostatní jsou víceméně šablonovité, jejich chování je očekávatelné a není ani prostor na detailnější vykreslení pohnutek jejich činů. Zajímavé je velké množství dialogů žen, které v průběhu představení uvidíme, což je v muzikálech jev obecně velmi řídký. Nejen v muzikálech o mužích (Jesus Christ Superstar, Josef, Jekyll a Hyde, Dracula, Monte Cristo), ale i v těch, jejichž hlavní představitelkou je žena (Evita, Johanka) často není ani jediný.
Zato když už se dialog dvou žen vyskytne, jde o emocionálně velmi silnou a psychologicky propracovanou scénu (například hádka sester v Krysaři nebo ve West Side Story). To se bohužel nedá říci o dialozích Kataríny s tetou Inéz, které jsou možná divácky vděčné, ale nepříliš duchaplné. Pavla Břínková nezapře, že je špičkou v oblasti operety a klasického muzikálu (čemuž je přizpůsobena i hudba při jejích výstupech), což jsou ale žánry, kterým se moderní muzikál vzdaluje. Malý prostor dostala se svým nádherným hlasem Athina Langoská v roli Vědmy, zato její píseň "Cesty osudu" je skutečným zážitkem, při němž mrazí.
Jako vždy excelentní je Jiří Korn jako starosta, škoda jen, že nadužívá černé brýle, což značně omezuje jeho herecký potenciál. Martin Pošta je jako García dostatečně drsný a šílený, ani jeho zpěvu se nedá nic vytknout. García je však role jako stvořená pro NOIDa, z jehož úst zní mnohem naléhavěji: "ty patříš jenom mně, mě se nikdy nezbavíš." Jedničku s hvězdičkou si zaslouží Robert Jícha za Josého, kterého ztvárnil zcela přesvědčivě, obzvlášť jeho rozechvění při písni "Cizinec-můj stín" je brilantní. Z malých rolí bych vyzdvihnul Ivo Hrbáče jako Inmara, který dostal prostor ve vynikajícím kvartetu "Taková ženská", který považuji za jednu z nejlépe zrežírovaných scén.
O Lucii Bílé
Nakonec jsem si nenechal nikoho jiného než tu, kterou považuji za nejlepší českou muzikálovou interpretku. Jako Eponinu jsem ji sice neviděl, ale jako Žena v Zahradě rajských potěšení, jako Lorraine, Agnes, Morgana, Helena i Edita a především Johanka byla úchvatná. Proto pro mne největším překvapením večera bylo, že Lucie Bílá pojala roli Carmen spíše jako sólový koncert plný rozpustilých pohledů a pro ni typických grimas, nikoli jako roli divadelní. Naštěstí v druhé polovině už její herecký výraz nepůsobil tolik rušivě.
Dalším kamenem úrazu byl tanec, který by měl být právě pro Carmen jedním z nejdůležitějších výrazových prostředků, bohužel v premiérovém podání byl taneční projev hlavní představitelky příliš úsporný. Rozhodně však nesouhlasím s názorem, který jsem v kuloárech zaslechl, že je Lucie Bílá pro roli Carmen příliš stará. Má stále krásnou postavu a i když mne napadají jména, kdo by mohl Carmen zahrát či zatančit lépe, nedokážu si představit, že by někdo mohl Carmen lépe zazpívat. V tom nemá konkurenci.
Tuto skutečnost trochu kazí fakt, že se jistí dvěma mikroporty (z první řady je to vidět). Chápu, že po technických problémech při předpremiérách nechce riskovat, ale když si vzpomenu na to, jak lehce zvládala výpadky mikroportu v Johance, řekl bych, že to jsou právě okamžiky, které publikum ocení nejvíce - když vidí krátkou a efektivní improvizaci.
Na zavěr bych Vás chtěl potěšit ještě tím, že brzy se tu objeví i videorozhovory, které jsme udělali ihned po druhé premiéře s autory - Frankem Wildhornem, Jackem Murphym, Gabrielem Barrem a jako bonus ještě jeden zcela speciální rozhovor.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Fotografie Michal Škvor, text Antonín Krása
Komentáře k článku