Na konzervatoři Jaroslava Ježka vystudoval tanec a zpěv. Dnes se profiluje jako výborný zpěvák, tanečník i herec. Prošel řadou muzikálů a nyní ho můžete vidět např. v muzikálu Pokrevní bratři, kde ztvárňuje roli Eddieho - dvojčete, které vyrůstá v bohatých poměrech. O tom, jak je mu tato role blízká, ale i mnohem víc, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru v Janem Urbanem.
Jaká profese Tě lákala v dětství?
Mě bavilo plno věcí, chtěl jsem být např. popelář - jako každý kluk, z těch dětských snů ještě letec. Ve třinácti letech to bylo zase elektrikářem, tak jsem tedy vystudoval elektroprůmyslovku a teprve při tomto studiu jsem začal přemýšlet o tom, že budu tančit. Asi rok po skončení průmyslovky mě napadlo, že bych to mohl dělat naplno, takže následovala Konzervatoř Jaroslava Ježka. Do té doby jsem tančil v amatérském souboru a učil v Chomutovské taneční škole.
Co Tě vedlo k tomu, že jsi se přihlásil na konzervatoř?
To, že mě bavil tanec. Ale podstatné bylo, že v osmnácti letech jsem úspěšně prošel konkurzem do filmu Šakalí léta. Od té doby jsem se chtěl tanci věnovat profesionálně.
Jak jsi se dostal ke zpěvu?
Ve čtrnácti letech jsme se potkali s mým výborným kamarádem Jardou Kyselkou a začali spolu hrát na kytary a zpívat. A to víš, když se na mě zadívaly romantické oči dívek… Tam někde to začalo.
Pamatuješ si ještě jakou písničku jsi zpíval na svém prvním konkurzu do muzikálu?
Na úplně prvním konkurzu - to bylo do Ježíše, tam jsem zpíval nějakou lidovku.
Žádnou muzikálovou?
To až na druhém konkurzu, do Drákuly, tam už jedna muzikálovka zazněla, ze Šumaře na střeše. Plus opět jedna lidovka.
Neláká muzikálového herce jako jsi Ty činohra? Kterou činoherní roli by sis rád zahrál?
Láká? Jéje a jak. Z té pestré škály činoherních postav jsem si oblíbil Cyrana z Bergeracu. Tuhle roli bych si jednou chtěl zahrát, možná někdy ta možnost přijde. Ale na to mám ještě čas…
Doteď jsme Tě mohli vidět ve filmech Šakalí léta a Rebelech… Neplánuješ nějaký další?
Ne, zatím nejsou žádné možnosti. Film je krásný tvůrčí proces, ale pak je najednou hotový a už se s tím nedá hnout, na rozdíl od divadla. Divadlo mě moc baví, protože tam se to vytváří pořád, je to živý organismus, každé představení je jiné, i když hrajeme pořád jeden kus. Navíc je příjemný, že hraju ve více kusech, ne jenom v jednom.
Na který z té řady muzikálů, ve kterých jsi účinkoval, nejraději vzpomínáš?
Úplně jsem žil "Vlasama". Vlasy, to pro mě znamená svobodu projevu. Hippies a tahle muzika mě oslovovala už dávno, takže jsem byl velmi šťastný, když mě vzali do tohoto muzikálu. Veškeré přípravy i průběh muzikálu byl pro mě nejsrdečnější.
Podílel jsi se také na projektu Rebelové rokenrolu. Je Ti tahle hudba blízká?
Jasně, to je základ celého popu. Baví mě Elvis, mám nějaké jeho dokumenty, na které se rád podívám.
Jak jsi se dostal ke zpívání s tanečním orchestrem Gambit?
To bylo na Pomádě Show, kde jsme měli "živou" kapelu, kterou sestavil Petr Vondráček z Lokomotivy. Základ byl Lokomotiva, dechaři byli "pronajmutí" a dva z nich jsou právě z Gambitu. Petr Jégr - kapelník a trumpetista - oslovil mě a Hynka (pozn. Hynek Svrček). Hynek se tehdy pro to nerozhodl, já ano a jsem velmi rád, že jsem to udělal.
Co za styl hudby hrajete?
Taneční muziku. Takové věci, co jsou populární na plesech, na zábavách. Zpívám např. Pretty Woman, Gigolo, nějaký věci od Rickyho Martina, z Hříšného tance třeba Hey Baby, prostě věci pro zábavu.
V muzikálu Pokrevní bratři hraješ "slušňáka" Eddieho, který na rozdíl od svého dvojčete Mickeyho žije v bohatých poměrech. Ty sám jsi ale ve skutečnosti spíše Eddie nebo Mickey?
Ve skutečnosti jsem ten slušňák, i když vlastně ne. Něco mezi. Svým rodičům můžu být vděčný za slušnou výchovu, ale lákalo mě to vždycky do těch temnějších míst lidské duše, takže jsem spíš černý anděl, než ten bílý anděl. Spíše tedy ten Mickey.
Je pro Tebe těžší hrát sedmiletého kluka nebo čtrnáctiletého "puberťáka"?
Všechny ty polohy jsou těžký. Nejlíp se mi hraje ten sedmnácti-osmnáctiletej, zamilovanej, nešťastnej, protože to jsem pořád - náctiletej, zamilovanej a nešťastnej.
Jak diváci reagují na to, že dospělí hrají děti?
To je většinou legrace - když Mickey říká sprostá slova tak nevinně, nebo Eddie vyjde s lízátkem a balónkem v ruce, prostě to lidi chytí. Je to hlavně hezky napsaný. Když je totiž dobrý autor a k tomu režisér - a my jsme měli velké štěstí na výborného režiséra Tondu Procházku, tak to prostě funguje, má to tah. Vlastně nenecháme diváka si na chvíli odpočinout.
Jaký byl hlavní důvod, že jsi tuhle roli přijal?
Dostal jsem do ruky scénář, popovídal si s režisérem a prakticky jsem z toho nemohl couvnout. Bylo mi sice líto, že jsem nedostal Mickyho, protože by se mi líp hrál - to mi bylo jasné už od začátku. Ale Eddie byl výzva. Je to tak nádherně napsané dílo, neuvěřitelně komická tragédie. Myslím si, že divák je plný dojmů. Proto jsem se rozhodl tuhle roli v tomto díle přijmout.
Se kterým z "bratrů" se Ti hraje lépe, nebo jste spolu více sehraní?
To opravdu nemůžu říct, oba jsou skvělí. Jak Martin Sobotka, Tak Radek Valenta jsou prostě fantastičtí herci. Svou postavu Mickeyho každý vytvořil jinak a díky tomu je někdy představení plné překvapení. S oběma se mi dělá moc dobře.
V čem si věříš nejvíc - tanec, zpěv nebo herectví?
Ve zpěvu, i když jsem původně tanečník. Tanec je strašně složitá disciplína, která se musí pořád trénovat. Člověk tomu musí dávat denně dvě tři hodiny tréninku, aby byl dobrý. U zpěvu se tomu taky musí dát něco z celého dne, ale já jsem se v tuhle chvíli rozhodl pro zpěv a na tanec není tolik čas. Proto se už teď necítím tak dobře jako tanečník.
Co prozatím považuješ za svůj největší profesní úspěch?
Asi ty Pokrevní bratry. Protože je to moje první činoherní věc a já k činohře vždycky tíhnul. Chtěl jsem i studovat na DAMU, abych si udělal širší rozhled o divadle. Tam mě nevzali, ale myslím, že praxe je daleko důležitější. Proto jsem rád, že jsem začal dělat Pokrevní bratry, protože jsem konečně začal pracovat s lidmi, kteří hrají činohru, jak s režisérem, tak i s hercema. Takže za svůj profesní úspěch považuji to, že jsem dostal nabídku na Pokrevní bratry.
Máš nějaký vzor?
Nemám. Člověk musí hledat sám sebe a ne tvořit kopii někoho jiného.
Kolik muzikálových představení měsíčně průměrně odehraješ?
Asi tak dvanáct. Bylo období, kdy jsem hrál i třicetkrát do měsíce. To jsem dělal Vlasy a Krysaře zároveň.
Jak většinou vypadá Tvůj den, když máš večer představení?
Záleží na tom, jestli jsem měl večer předtím představení. Pokud ano, tak ráno spím, protože dlouho sedím v klubu. Když jsou zkoušky, jdu na zkoušku, posedím s kamarády, a pak už je představení… a ten klub - ten je nejdůležitější:-). Míval jsem ale i období, kdy jsem ráno šel do posilovny, zaplavat si a pak na hodinu zpěvu. V době, kdy mám zkoušky tak ne, ale jinak dvakrát týdně chodím na hodiny zpěvu - to je jedna z mých důležitých týdenních náplní.
Zbývá Ti vůbec čas na odpočinek? Co rád děláš ve volném čase?
Já teď stavím barák. To je takový můj odpočinek. Ale taky mě samozřejmě baví natáhnout se u televize. To je správný zabití času.
A co Internet? Jaký k němu máš vztah a k počítačům vůbec?
Když jsem si domů Internet pořídil, tak jsem najednou zjistil, že u něj sedím šest hodin. A nic jsem tam nezjistil! Takže já Internet moc rád nemám, protože mi vždycky akorát krade čas. Raději se mu vyhýbám, místo toho si třeba pustím televizi. Protože tam se můžu podívat na nějaký zajímavý film a vždycky z toho něco čerpám.
Nelákala by Tě sólová dráha?
Sólová dráha? Jako vydat CD? Ano, to mě láká. Asi to udělám někdy až půjdu po ulici a nějaká skupina tam bude skandovat "Honzo, vydej CD" nebo "Honza málem popovým králem".:-)
A co založit vlastní kapelu?
Vždyť mám Gambit:-). S muzikálovými kolegy Hynkem Svrčkem a Luďkem Waltrem jsme založili takové trio, které možná v budoucnu rozšíříme na kvintet. Chceme dělat funkovou muziku. Pár věcí už máme napsaných a vypadá to, že do půlroku - do roka s tím vyjedeme. Je možné, že budeme mít i "živou" kapelu, už jsme oslovili pár mladých kluků. Pravděpodobně vydáme i nějaké CD. Uvidíme…
Co je pro Tebe prioritou v pracovním a soukromém životě?
Tak v pracovním životě bych chtěl kvalitně dělat všechno to, co dělám, cokoliv. Priorita je, aby to bylo kvalitní. A moc mě mrzí, že tady v Čechách to není ještě úplně zavedený princip. Možná bysme se mohli učit od sebe, jako Češi, protože jsme v osmdesátých letech dělali krásné věci. A nejen tehdy. Chtěl bych, abych mohl být na svojí práci hrdý, to je moje priorita. A v soukromém životě? Dělat radost blízkým. Vlastně mít na ně alespoň trochu času:-)
Jaké jsou Tvé nejbližší plány, ať už profesní nebo soukromé?
Chci postavit dům, zplodit dítě, to je v soukromém životě nejdůležitější, taky budu zasazovat strom. A v profesním životě… je jedna věc, kterou prozrazovat zatím nebudu. Pak bych si hrozně přál, aby nám vyšlo Karlínské divadlo. To je takové moje přání, není to plán. Abychom se přestěhovali do staré budovy. Je to pro mě hnacím motorem, abych se těšil na další práci.
Fotografie Michal Škvor, rozhovor Veronika Stehnová
Komentáře k článku