Ve čtvrtek 21. 7. se v rámci výstavy „Léto plné hvězd“ odehrála v prostorách výstavy zajímavá událost se stálicí české muzikálové scény Hankou Křížkovou. Pořad se názvem "Harlekýne, harlekýne!" odvolává na refrén jedné z písní, která patří mezi oblíbené kusy pořadatelky a moderátorky Olgy Černohorské, formátem byl pořad vlastně kombinací profilové besedy a zpěvu Hanky Křížkové.
Vyprávění Hanky bylo zajímavé a zároveň natolik plynulé, že Olga Černohorská, která podle původní koncepce měla klást dotazy, na které by Hanka odpovídala, spíše říkala věty jako "To jsem se zrovna chtěla zeptat". Ale nijak to vlastně nevadilo, Hanka, ačkoli Olgu ke slovu moc často nepustila, vyprávěla bezprostředně, vtipně a poutavě.
Je pravda, že tato protřelá muzikálová harcovnice svá vyprávění rozhodně má z čeho čerpat, nakonec kromě úspěšného působení na hudební scéně (což dokazuje i několik ocenění) a v různých pořadech prošla také více než patnácti českými muzikály a objevila se i v několika seriálech a filmech.
Pochopitelně došlo i na kategorii "veselé historky z natáčení", nicméně ty Hančiny rozhodně byly originální, svěží a vtipné. Z nich všichni přítomní dozajista pochopili, že Hanka Křížková je nejen zpěvačka a herečka, ale taky trochu šašek - čili harlekýn. Jak Hanka několikrát připomněla, je narozena ve znamení lva, což ji vybavuje patřičnou vytrvalostí, a ta je zejména ve sféře muzikálové i herecké vcelku užitečným atributem.
O její kariéře a o tom, čím vším prošla, se může každý dočíst na internetu sám, bude-li chtít, takže jistě nemá smysl vyjmenovávat vše, nicméně zmiňme alespoň oblíbeného Drákulu (kde alternuje Ohnivou nymfu neboli dle slov Hanky "mrtvou milenku Drákuly, kterou můžu tím pádem hrát minimálně do smrti"), Landova Krysaře, kde si zahrála výbornou rybářku Štěpánovku, muzikál na ledě Mrazík (Marfuša) a mnoho dalších chronicky známých muzikálů jako Monte Cristo, Romeo a Julie, Bídníci, Carmen apod.
Hanka Křížková samozřejmě také zpívala, což je v komorním prostředí jako je sálek pořadů ze série "Léto plné hvězd" pozoruhodná příležitost, protože nabízí takřka laboratorně analytické prostředí - totiž když to má zpěvák k první řadě ani ne dva metry, tak opravdu není prostor na nějaké "lakování" chyb. Šlo většinou o klasické kusy s českými texty, autorem většiny textů je dvorní textař a důvěrný přítel Hanky Křížkové Rudolf Kubík. V tom ji mimochodem chápu, Kubík je známý jako herec a ne textař, ale přesto je textař dobrý: má cit pro jazyk a slabikovou výstavbu (díky které texty takzvaně správně padnou do huby), k prohřeškům jako je nesoulad těžké doby a přízvuku nebo přesahy ve verších se uchyluje jen zřídka. Jeho texty vážně nejsou špatné, a to neříkám často.
Hanka Křížková jako zpěvačka předvedla několik poloh, jednoslovně lze její projev popsat jako profesionální. Evidentně jí nejvíc sedí swing, při kterém to s ní "šije" tak, že je znát, že to jde vážně od srdce a opravdu ji to baví; v takových chvílích připomíná hravé kotě a všichni "jí to žerou" a rádi si to užívají s ní. Stejně přesvědčivá byla v šansonu, její sytý alt spolu s důvěryhodností a výborné frázování nabízejí srovnání s Hanou Hegerovou, kde snadno obstojí. Dovolím si ovšem vypíchnout výjimku - píseň "Johny" (Les Pauls / Rudolf Kubík): její podání se mi zdálo být poněkud mechanické a rutinní, jako by ona sama buď písni příliš nevěřila, nebo ji má už tak "omlácenou", že jí to prostě nic moc neříká.
Měli jsme krátce příležitost vidět Hanku i v bluesové poloze, ale její pojetí je na můj vkus příliš jazzově klasické, podle mého názoru pokud tam není to "tohle je naposledy v životě, co zpívám", tak to prostě není blues. Tím nechci říct, že to Hanka Křížková zazpívala špatně, nebo že by se do toho neuměla položit, ale já jsem to prostě v tomto balení "nekoupil".
Naproti tomu v posledním – tak říkajíc titulním – kuse "Harlekýne, harlekýne!" vysloveně excelovala, stačilo jen maličko přivřít oči, a najednou jako by Hanka měla obličej skrytý pod bílým líčidlem, z něhož svítí jen nos, ústa a velké oči a rolničky ze špic šaškovské čepice vrhají prasátka světel po místnosti při každém pohybu hlavy. Tohle jí prostě sedí.
Celkově se Hanka Křížková vyrovnala se specifiky malé scény výborně, nešidila dynamiku a bez problémů odzpívala i silnější pasáže, aniž by budila dojem, že se musí nějak krotit. Jsem přesvědčen, že nikdo z těch, kdo si přišli Hanku Křížkovou poslechnout, nelitoval, protože je silná i citlivá zároveň, a to jak coby osobnost, tak coby zpěvačka, což zaručilo příjemně strávený večer.
Komentáře k článku