V pondělí 26. 7. 2010 se na výstavě „Léto plné hvězd“ konal další z benefičních koncertů s názvem „Orientální opojení“, ve kterém se divákům představili historička umění, multi-instrumentalistka a zpěvačka Hana Blochová a loutnista Přemysl Vacek. Výstavními prostorami se tak rozezněly historické nástroje jako gotická harfa, psaltérium, arabská loutna nebo turecký saz, to vše propojeno poutavým a vtipným průvodním slovem.
V koncertě jsme mohli vyslechnout balady Sefardských Židů z Evropy, Afriky a Asie. Hned v první písni jsme si mohli poslechnout středověkou španělštinu ladino s hebrejštinou, kterou se zpěvák vyznával z nešťastné lásky. Hana Blochová diváky vždy stručně seznámila s obsahem textu písně. Ve druhé skladbě žena vyhrožuje svému manželovi, že když odjede do války, tak půjde na náměstí, a tam si to rozdá s prvním chlapem, kterého potká. Píseň vyvolala divákům pobavené úsměvy na tvářích.
V další písni zpívá chlapec své dívce: „Nemohla bys zařídit, aby maminka šla spát, aby bratr přestal psát dopisy a byla jsi svobodná a volná a mohla jsi se mnou odejít do noci?“ Přemysl Vacek posluchačům vysvětlil, že nikdo neví, jak tehdy písně zněly. Dnešní zpracování je tomu samozřejmě přizpůsobeno. Všechno to jsou vlastně stylizace, některé jsou improvizační, jindy je to jenom improvizace na námět, jindy se dá řídit šablonami té doby, např. renesančními.
Následovala svatební píseň „Una ramica“, která byla nalezena u Sarajeva. V další skladbě nám Hana Blochová představila norimberskou gotickou harfu, kterou si nechala pro své koncerty specielně upravit, tato harfa je oproti původní o 20 % zvětšená. V následující písni z Jižní Provence se dívce zdá sen, že bude královnou.
Diváci se při koncertě opravdu bavili vtipnými komentáři a poznámkami obou účinkujících. Další píseň Hana uvedla jako mužskou verzi trápení se ženou a Přemysl sarkasticky dodal: „Ano, taky to existuje.“ Jinou píseň – „Madre la mi madre“ Hana nazvala „oidipovskou“. Muž vyčítá své ženě, co vše pro něj dělá jeho matka. Myje mu záda růžovým olejem, atd. a pak se ptá své ženy, co pro něj může udělat ona.
V následující skladbě jsme si mohli vyslechnout Přemyslovu improvizaci „La rosa“, kterou nám zahrál na turecký nástroj saz, podoný loutně. Mnozí z diváků viděli takový nástroj skutečně poprvé v životě a mohli se pokochat jeho zvláštním zvukem. Následovala „Ukolébavka“, píseň o narození Mojžíše a v další skladbě byl patrný náznak počínajícího židovského a arabského konfliktu. V písni „Morena mi llaman“ se mají dva mladí lidé rádi, ale pro svůj rozdílný původ spolu nemohou být.
Koncert plný krásné hudby, zvuku historických nástrojů i vtipných komentářů se pomalu chýlil ke konci, a protože se všem velice líbil, museli účinkující ještě přidat přídavek, kterým byla milostná píseň. Její tóny doznívaly ve stmívající se Praze za okny výstavy a lákaly diváky k romantické procházce cestou domů po Karlově mostě.
Komentáře k článku