Musicalnet.cz

Tolik lidí na posledním rozloučení, jako se sešlo na pohřbu skladatele Karla Svobody už dlouho krematorium Strašnice nepamatuje. Dnešním dnem se definitivně uzavřela jedna kapitola našeho kulturního života. Bohužel, předpokládám, že se otevírá nová kapitola, a to velmi nekulturní vláčení špinavého prádla napříč médii. Proto se budu věnovat pouze samotnému pohřbu, ostatní najdete v bulvárech.

Nevím, z jakých měst (a pohnutek) všichni lidé přijeli, ani od kolika hodin zde čekali. Z toho, co jsem v davu zaslechl, byla zde paní ze Zlína, která tu čekala od šesti hodin ráno. Ve 13:30 se dočkala otevření sálu. Úctyhodný výkon na únorovou plískanici s teplotou kolem nuly. Když jsem dorazil já ve 13 hodin, bylo zde odhadem kolem dvou tisíc lidí a další davy stále přicházely.

Spolu s prostým lidem přicházeli i lidé ze showbyznysu, aby naposledy vzdali čest svému kolegovi a kamarádovi Karlu Svobodovi. Rozloučit se přišli například zpěváci , skladatelé, producenti, herci P. Janda,  E. Urbanová, V. Krejčí, D. Patrasová, M. Holanová, Z. Barták, P. Kolář, S. Hložek, M. David a O. Lichtenberg,  P. Dodal, P. Muk, F. Slováček, T. Savka, R. Fišarová, M. Hrubešová, O. Soukup, L. Šoralová, I. Hütnerová, P. Zelenka, V. Postránecký, M. Michal, J. Vondráček, N. Boudová, M. Šramlová, M. Vojtko, P. Malásek, E. Kulhánek, M. Absolonová, J. Sidovský, D. Hůlka, J. Topercer, J. Bobošíková, J. Svěcený, I. Bartošová, Z. Trvalcová, T. Bartůněk, M. Březinová, L. Machálková a mnozí další.

V podstatě se dá říci, že všichni významnější lidé z hudební branže se přišli rozloučit. Květinové dary a soustrast poslali i někteří politici. Vzhledem ke kapacitě sálu cca 300 lidí by se jen přítomné celebrity vešly do obřadní síně. Takže dopředu bylo jasné, že do sálu se dostanou jen lidé, kteří stojí přímo u dveří nebo v jejich blízkosti.

Když jsem viděl ty davy lidí, kteří se přišli podívat (s tím se muselo počítat), překvapila mě neorganizovanost obřadu. Respektive fakt, že nebylo rozloučení v divadle, kde by všichni v důstojné atmosféře mohli vzdát hold, položit květiny k rakvi a v klidu odejít.

Obřad v krematoriu by pak byl soukromý, pro rodinu a přátele. Stejně tomu bylo v Národním divadle při pohřbu B. Rösnera nebo v Divadle Broadway při rozloučení s P. Stoklasou. Předpokládám, že tímto tragickým odchodem byla rodina hluboce zasažena, ale pokud je pravda, že pohřeb organizoval J. Sidovský, který je zkušeným organizátorem, pak bych čekal výrazně lepší zvládnutí situace.

Ve 13:30 se otevřely brány obřadní síně, a dav se začal hrnout dovnitř. Významnější redakce měly v sále vyhrazený prostor, kde musely být asi o 15 minut dříve, jinak nebyla šance se tam dostat. Vstup byl pouze na pozvánky a ochranka byla tak neoblomná, že se někteří pozvaní (ale bez pozvánky) nemohli dovnitř dostat. 10 minut stačilo, aby dav lidí zaplnil sál i předsálí. Ve všech prostorech bylo tolik lidí, že nikdo nemohl projít. Neprošla televize Markíza, stejně jako například O. Soukup, M. Hrubešová nebo R. Fišarová. A tak se tísnily v davu s ostatními lidmi.

Dvě minuty po 14 hodině začal samotný obřad - zazněly zde jeho známé písně "Stín katedrál" (kterou zpíval původně V. Neckář, nyní P. Muk), "Lásko má já stůňu" z filmu (a muzikálu) Noc na Karlštejně, kterou zpívala H. Vondráčková. Pak následoval krátký proslov P. Muka. Do ticha po jeho vystoupení zazněla Svobodova skladba "Žít" - síla hudby a slov této písně mnohým lidem vehnala slzy do očí.

Další skladby zde zazněly v instrumentální podobě, například ústřední melodie z filmu Cirkus Humberto "Krev toulavá", nebo "Lady karneval". I jeho další písně z muzikálů mají velký náboj: "Jsi můj pán", "Smrt", "Žít", "Snový soud" z muzikálu Dracula, "Proč nejsi tam co já", "Doteky tvých řas", "Dík nastokrát", "Můj Monte Cristo", "Jsem přece voják" a "Souboj" z muzikálu Monte Cristo nebo "Přísahám", "Golemovo vyznání", "Motlitba za usmíření" z muzikálu Golem.

Vše jsem mohl sledovat z pravých zadních dveří do sálu, takže děj na lavici, kde seděla rodina a přátelé, mohu popsat jen díky jiným médiím. Že se něco významnějšího děje, bylo vidět jen podle zvýšeného počtu záblesků. Při poslední písni "Ještě že tě lásko mám", kterou Svoboda věnoval své ženě, Vendula povstala a začala se tiše modlit. Někteří - podobně jako F. Renč - vyjádřili svůj postoj k Vendule tím, že nepovstali. To je jistě jejich právo, spíše se ale jedná o formu a načasování. Nespokojenost s tímto výstupem projevil i dav.

Původně avizované vystoupení P. Koláře a P. Muka se z pochopitelných důvodů nekonalo - zpěváci by pro dojetí nebyli schopni píseň dozpívat. Na konci obřadu promluvil Petr Muk, ale vzadu v sále mu nebylo vůbec rozumět. Nicméně to byl jediný řečník, který na obřadu promluvil. Promluvil ze své duše, bez psaných frází, zkrátka tak, jak to opravdu vnímal a cítil. Pak se začala pomalu opona zavírat. To byl sice konec obřadu, nikoliv ale loučení. Někteří začali opouštět sál (někteří už během projevu P. Muka) a to i dosti nevybíravým způsobem, další se tlačili na jejich místo. Konečně jsem se dostal na fotopool, a mohl tak zachytit řadu osobností, které rodině Svobodových vyjádřili soustrast a pochopení.

Kondolence přijímala rodina Svobodových více jak hodinu. Na všech bylo vidět, jak moc je tato smutná událost vyčerpává. Slova útěchy nezmírní jejich bolest, ale zájem je důkazem, že tento člověk zanechal v mnohých srdcích zřetelnou stopu. Zatímco rodina po poslední kondolenci opouštěla krematorium a vydávala se vstříc dalším dnům (předpokládám, že to nebude procházka růžovým sadem, ale spíše tvrdý boj o majetek), davy lidí, kteří se dovnitř na obřad nedostali, proudily dovnitř a pokládali - spíše přes ochranku házeli - květiny na místo před pódium, kde už leželo množství květin od kamarádů, umělců, kolegů, politiků, producentů i dalších organizací, kteří se Svobodou za jeho života setkali.

Ačkoliv odcházím kolem 16 hodiny, kolem krematoria stojí stále velké davy lidí, kteří položením květiny ke Svobodově fotografii chtějí vyjádřit svůj díky za krásné písně, které prověřil čas a stali se majetkem nás všech. Nebo se chtějí jen tiše rozloučit s člověkem, který jim něco krásného dal. Někteří tu byli jen proto, aby viděli spoustu populárních osobností na vlastní oči.

Co dodat na závěr? Snad jen to, aby v našich duších zůstala Svobodova hudba a nebyla poznamenána hádkami o jeho majetek a dalšími spory. Neboť jak je řečeno v muzikálech, kde psal hudbu:

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions