Vyprodaná O2 Aréna přivítala 29. února 2024 ve 20 hodin operní divu Evu Urbanovou, aby představila pražskému publiku svou jedinečnou neoperně laděnou show. Po přivítání diváků Eva Urbanová předeslala, že dnes operu skutečně neuslyší a že si naopak chce večer užít se skladbami, kterými zavzpomíná na své rockové začátky. Představila doprovodné hudební těleso Epoque symphony orchestra pod taktovkou Martina Kumžáka a navnadila publikum i příslibem exkluzivních hostů jak z muzikálové, popové, tak i rockové oblasti. Dodala, že doufá, že koncert se vyvine do pořádného mejdanu, v jehož závěru budou všichni zpívat s ní.
První část koncertu Eva přesto věnovala pomalejším romantickým písním. Jako první zazněla „Il mare calmo della sera“ z repertoáru Andrei Bocelliho. Písní „En Aranjuez Noc Tu Amor“ pak vzpomněla na slavného Josého Carrerase. Posléze se vyznala ze svého obdivu k malé zpěvačce s velkým hlasem Věře Špinarové a poslechli jsme si legendární song „Jednoho dne se vrátíš“ z filmu Tenkrát na Západě. Ač Eva Urbanová bravurně zvládla výšky, přesto jsem se neubránila pocitu, že na Věřinu procítěnost a vroucnost zdaleka nedosáhla. Ale to už nás čekala volnější romantická píseň „Si tu me amas“ od mezinárodní operní pop vokální skupiny Il Divo.
Na Karla Gotta a slavný duet „Ráj bláznů“, který Eva s Mistrem nazpívala a sklízela s ním velké úspěchy, jsme zavzpomínali v provedení s Mariánem Vojtkem. Samostatně potom Marián zazpíval píseň „Probuzení“, za kterou sklidil zasloužený potlesk. Eva Urbanová mezitím stihla převlek a zapěla slavné „Adagio“ od Johanna Sebastiana Bacha. Potom zavzpomínala na své osobní setkání s pěvcem Luccianem Pavarottim a zapěla jeho píseň „Il canto“ z alba Ti Adoro. Následovala píseň „Musica“, a posléze se ke slovu dostalo vokální seskupení WOW vocal pod vedením Jiřího Škorpíka, aby á capela zazpívali písně „Hallejujah“ od Leonarda Cohena a „Freedom“ od George Michaela.
A tím blok romantických operně laděných písní skončil. Pomyslnou druhou půlku koncertu zahájila Eva Urbanová ve svižném rytmu švédské skupiny ABBA skladbami „The Winner Takes It All“ a „Does Your Mother Know“. Vzápětí se nekompromisně posunula do rockovější polohy „Walking in the Air“ od skupiny Nightwich. Na další píseň od této skupiny „Wish I Had An Angel“ si přizvala na podium svého koledu z Rock Opery a zpěváka skupiny Arakain Jana Toužimského. V divokém rytmu zaplály během skladby i ohně, šlehající do výšky několika metrů. Jejich mohutný žár byl cítit až na ochozech haly a publikum se začínalo pěkně rozpalovat a dostávat do varu.
Blok písní věnovaných nezapomenutelné skupině Queen zahájil další host Ladislav Korbel, a téměř k nerozeznání od hudebního génia Freddieho Mercuryho vystřihnul hit „Too Much Love Will Kill You“. Eva Urbanová pak pokračovala v duchu legendárních Queen písněmi „Who Wants to Live Forever“, „Love Kills“ a závěrečnou „We are the Champions“, kterou si s Evou nadšeně zazpívala celá O2 Aréna. Po předání ohromné kytice růží přímo od producenta koncertu Tomáše Ságla došlo na přídavky písní „Radio Gaga“ a „We will Rock You“, k nimž se publikum opět ochotně a velmi hlasitě přidalo.
Eva Urbanová, která během večera vystřídala hned několik úchvatných modelů z výtvarné dílny Aleše Frýby, poděkovala všem, kteří se na její show podíleli, především hudebnímu tělesu Epoque symphony orchestra pod taktovkou Martina Kumžáka, producentovi Tomáši Ságlovi a všem účinkujícím a hostům. Režie koncertu se ujal Michal Caban a odvedl skvělou práci, vše klapalo jak hodinky. Fascinující byla i neustále se měnící scéna, promyšlené vlající draperie střídala promítací plátna s důmyslnými projekcemi, za orchestrem diváci mohli obdivovat baletní kreace tanečníků v podání Jednotky Rychlého Nasazení i dech beroucí akrobatické kousky na šálách Dua Sunriders.
V grandiózním finále si diváci užili kromě pyrotechnických ohňových efektů i hojnosti konfet a na hlavách jim přistával mohutný déšť zlatých hvězdiček. To vše za doprovodu už opravdu poslední skladby večera „The Phantom of The Opera“, ve které se k Evě Urbanové přidali i Marián Vojtko, Ladislav Korbel, Jan Toužimský, WOW vocal a samozřejmě celé těleso Epoque symphony orchestra. Bylo fascinující vidět celou O2 Arénu nadšeně tleskající s rukama nad hlavou. Když jsme si se sousedy v řadě vyměňovali dojmy z koncertu, s rozzářeným úsměvem mi ukazovali své červené dlaně, rozpálené od tleskání… Co k tomu dodávat, GRANDE FINALE Evy Urbanové byl nezapomenutelný zážitek.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku