Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Koncert pro Kryštofa Honzy Kříže

Honza Kříž se svou kytarouPotká-li se talent s laskavým srdcem, pak obě tyto ctnosti mohou společně dokázat velké věci. A přesně něco podobného probíhalo v sobotu 15.června v Divadle Na Prádle, kde proběhl Koncert pro Kryštofa. Věřte, že tato akce nemá tentokráte nic společného s kapelou Kryštof, ale s malým nemocným chlapcem. Hlavním aktérem této akce byl zpěvák a herec Jan Kříž, který s plným nasazením spolu se svými hosty dojal v komorním divadélku nejednoho návštěvníka.

Zpěvák obhlíží obecenstvoPříběh, který tento koncert podnítil, je vskutku děsivý. Rodina malého nemocného chlapce si chtěla pořídit nové bydlení. Sen mnohého z nás, na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby však tato snaha neskončila tragédií. Rodina si vyhlédla svůj nový domov a svěřila na doporučení realitní kanceláře svoje úspory do tzv. „úschovy“ advokáta. Bohužel advokát peníze zpronevěřil a rodina zůstala bez peněz, bez bydlení a ještě musela zaplatit daň z převodu nemovitosti a provizi realitní kanceláři. Pravda, nebyli sami, takto podvedených klientů je nemálo, nicméně to člověka v podobné situaci nijak zvlášť neuklidní.

A zase zpět do práce a zpívatAž mne mrazí, když uvážím, že podobná věc se může stát komukoli. Přiznejme si, kdo z nás někdy nepoužil podobných advokátních služeb při svých transakcích? Ano, všichni víme, že zlodějů je mezi námi nepočítaně, pokud však dokáže někdo okrást rodinu, která se stará o těžce nemocného chlapce, a už tak horko těžko dokáže pokrýt náklady, které to obnáší – pak je i hyenismus pro podobné chování nedostačující termín. Naštěstí se najde dostatek lidí, kteří s tímto příběhem soucítí a rozhodli se pomoci. A právě s takovou snahou pomoci přišel Honza Kříž v rámci svého koncertu a samozřejmě jeho obecenstvo.

Večer se nesl ve znamení různých hudebních stylůV téměř rodinném divadélku Na Prádle se tak kolem páté hodiny odpolední rozezněl koncert, který bych se neodvážila žánrově zařadit. Pokud by vás jméno Honzy Kříže lákalo zařadit tento počin do ranku muzikálového, pak byste se vskutku bytostně spletli. Dovolila bych si tipnout, že zde v rámci koncertu zazníval jazz, blues, muzikál, ale i šanson. Celá show začala oblíbenou skladbou „Já už vím“, kterou ráda a často svého času zpívala Laďka Kozderková. Pak už se prolínaly melodie muzikálové se skladbami, které má Honza na svém nedávno vydaném albu. Takže pro muzikálové fandy zmiňujeme třeba „S čertem si hrát“, „Mackie Nesseč“, „Herodův song“, nebo „Last night of the world“.

Jeden pohled zezadu, dámy a pánovéZ Honzova alba jsme pak mohli slyšet songy „Nervy“, „Mrtvý vrabec“, „Ranní ptáče“ nebo „Šestý smysl“. Zcela zvláštní pozornost patří skladbám „Snad přijde klaun“ a oblíbený „Caruso (Jaká to nádhera)“, které opravdu stály za slyšení. Pro zajímavost je ještě třeba zmínit skladbu „Stokrát chválím čas“, kterou si Honza vypůjčil od nesmrtelného Karla Gotta. Je třeba zmínit, že na tento hudební večer Honza nebyl rozhodně sám. V roli hostů mu sekundoval Ondřej Ruml a Marie Blahynková. Hosté si, jak už to bývá zvykem, střihli s organizátorem večera duet, ale dostali prostor i pro vlastní realizaci.

Honza s hostem - Ondřejem RumlemVečer tak rychle uběhl v rámci příjemné hudby a splnil svůj účel – pomoci. Kromě vstupného diváci přispívali ještě i do k tomu určeného kufříku a jeviště bylo plné hraček pro malého Kryštofa a jeho bratra, které nakoupil Honzův fanklub. Snad to rodině alespoň trochu uleví od nelehké situace. Pokud by i vás příběh oslovil a chtěli jste také pomoci, jistě nebude problém se domluvit na facebooku Honzy Kříže https://www.facebook.com/jan.kriz.71 . Do budoucna nezbývá než doufat, že podobných příběhů budeme potkávat co nejméně.  

 Honzu Kříže jsme pro vás vyzpovídali těsně po premiéře muzikálu Osmý světadíl a věřím, že nám odpustíte, že jsme ho zatím tak nějak schovávali pro vhodnou příležitost.

 

"Pokud člověk na jeviště patří, tak tam prostě dojde,” říká Honza Kříž

Honza se nám na jevišti pěkně odvázalHonzo, máš za sebou aktuálně premiéru Osmého světadílu, je to pro tebe v tomto roce už druhý muzikál pod režijní taktovkou Jána Ďurovčíka, když počítáme i Robina Hooda. Jak se ti zkoušel Osmý světadíl? Protože o Jánu Ďurovčíkovi jdou ságy, že je velmi náročný na své herce?
O Jánovi jdou různé fámy. Třeba to, že je třeba náročný, hysterický nebo zlý na své herce. Mě přijde, že to vychází prostě z toho, že má svoji představu, které se drží, až jako dítě. Dítě, které je strašně nešťastné, když ta jeho představa není na jevišti taková, tak jak ji má on - ve své hlavě. A pak je schopný být velmi tvrdý. Ale když ho člověk trošičku víc pochopí, tak přijde na to, že on to nikdy nemyslí zle, nebo že by se vozil po lidech nějak záměrně, nikdy jsem tohle u něho nepoznal. Se mnou vždycky jednal s respektem, za což jsem rád. Mně se zkoušel Osmý světadíl dobře, ta role byla zajímavá a jsem rád, že mi ji Ján dal. On říká, že mě chtěl posadit do roviny, ve které mě nikdo nezná, a můžu mu jen poděkovat, protože pro herce není dobré, když se zaškatulkuje. Byl jsem s tou prací moc spokojený. Myslím, že výsledek je dobrý, i Jáno byl spokojený s mým výkonem, takže to pro mě dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Jak dlouho se vlastně zkoušel Osmý světadíl?
Prakticky pět a půl týdne. Což je poměrně málo, ale je pravda, že v Praze byl z dřívějška zvyk zkoušet hodně dlouho. Ono na oblasti se zkouší mnohem kratší dobu, pět šest týdnů běžně, stylem, že člověk přijde v deset hodin dopoledne a odejde ve dvě hodiny. A taky se to zvládá bez problémů. Možná i proto, že Jáno na place nehledá, on přijde a má jasnou představu, co chce.

I na mluvené slovo se našla chvilkaJe ještě něco dalšího mimo rámec těchto vlastních zkoušek a toho, co se odehrává na jevišti, co musíš ty jako muzikálový herec k tomu přidat? Teď mám na mysli třeba fyzickou zdatnost, taneční hodiny navíc a podobně…
Taneční hodiny navíc jsem nebral, ale třeba teď, když děláme Zpívání v dešti v libereckém divadle, tak to je případ, kdy se člověk musí, k té dovednosti nějak posunout, protože já jsem step nikdy nedělal, takže jsem od prvého ledna tohoto roku začal intenzivně pracovat na stepu. Co se týče Osmého světadílu, tak jediné, co jsme museli všichni, byla fyzická příprava. Jáno nás na začátku upozornil, že to bude naročné, a ať se na to připravíme fyzicky. To třeba znamenalo, že Tomáš Savka jezdil na každou zkoušku na kole a chodil běhat, já jsem chodil běhat, chodil jsem do posilovny, abych nabral nějakou fyzickou kondici a nebyl zaskočený. Ale třeba se to týkalo i slovenštiny, kterou jsme museli zvlášť korepetovat, protože jsme nechtěli před Elánama vypadat jak idioti.

Speciálně ty tam máš poměrně divoké taneční choreografie, jaký je tvůj privátní vztah k tanci, vyvádíš takhle i na nějaké diskotéce?
Ne, vůbec. Já nejsem vůbec diskotékový typ. Kdysi, když jsem začínal s latinsko-americkými tanci na základce, tak mě někdo upozornil, že jakmile se začneš věnovat společenskému tanci, tak už si nikdy na klasickém plese dobře nezatančíš. A to bych řekl, že je úplně stejné, i když jsem začal dělat streetdance. Pak si člověk na klasické diskotéce moc dobře nezatančí. Já mám vztah k tanci velmi pozitivní, dlouho jsem se tanci věnoval, bylo to nádherné období mého života, které jsem strávil v Brně na tancování a poznal jsem tam fantastické lidi, a byla to i možnost si přivydělat. Ale tohle období už skončilo a tančím akorát na jevišti, nikde jinde.

Nesmíme zanedbat ani kapelu, bez které by to nebylo onoKdyž se vrátíme zpět k Osmému světadílu, logicky mne napadá otázka, co ty a hudba Elánu, je to tvoje parketa?
No, vlastně vůbec nebyla. Já jsem znal od Elánu jenom Neviem byť sám, protože to byla milovaná písnička mého táty. My jsme sice měli doma desku Elánu, ale tohle byla jediná písnička, kterou jsem znal. Táta si z té desky nahrál jen tuhle jednu a pouštěl jí v autě. Nikdy jsem Elán nevyhledával a neposlouchal systematicky. A tak jsem byl sám překvapen, že postupem času jsem během zkoušení přicházel na to, že ty písničky jsou hrozně dobré. Že je to inteligentní muzika, citlivé texty, lidské a moc se mi to líbilo. Já jsem z toho byl nadšený. Třeba písnička Jedenácte prikázanie, to jsem úplně zíral, jak je krásně napsaná. Takže jsem se postupně do Elánu zamiloval a podobně to třeba bylo i s hudbou Daniela Landy. To je výhoda divadla, že člověk přijde do kontaktu s věcmi, které by třeba v životě nepotkal.

Když srovnáme muzikály Robin Hood a Osmý světadíl, tak ve Světadílu se objevuješ v roli negativního hrdiny. Většinou se říká, že pro herce je zajímavější negativní role než ta kladná, tak jak ses sžíval s negativní rolí Erika?
Ono je to těžké, záporné role se prostě lépe hrají, i když se hrají záporně - placatě. Já mám rád u záporných rolí (a snažil jsem se tak přistupovat i k roli Erika), když se odůvodňují. Málokdy je zábavné koukat na jevišti na člověka, který je zlý, protože chce být zlý. Zábavnější je člověk, který je zlý, protože si myslí, že se chová správně. Je zábavné, když člověk vytvoří kladnou postavu, která v kontextu je záporná. Já jsem nechtěl udělat z Erika kladnou postavu, ale chtěl jsem si ho obhájit, proč ty věci dělá, a proč si myslí, že jsou správně. Já bych byl opravdu rád, kdyby se mi při písničce Čakám ťa láska povedlo přesvědčit lidi v hledišti, že ten kluk Janu opravdu chce milovat. Aby, až ze situace vyplynulo, že vlastně není schopen milovat. Kladné role jsou totiž někdy špatně uvěřitelné. I Robina Hooda jsem se snažil podat plasticky, čili i jako zápornou postavu. Na Robinovi mě baví, že on na začátku přichází jako blbec, který si myslel, když odešel od rodiny, že bude velký hrdina a vrátí se a zjistí, že tam všechny nechal na holičkách a Mariana ho vlastně nenávidí. Robin byl náročný proto, že by měl na jevišti působit jako silná osobnost tahouna, a to je velmi těžké.

Honza a Ondřej Ruml v plné paráděTakže chápu to správně, že negativní role tě baví, ne proto, že se v ní můžeš vyřádit a zkusit všechno to, co běžně člověk nemůže, a nic tě za to nepostihne, ale protože tě zajímá proč je negativní?
No, někdy platí i ta první varianta. V tomhle je přesná role šerifa v Robinu Hoodovi. Tady člověk v sobě může beztrestně najít takový ty “svinstva”, protože Robin je v podstatě taková pohádka.

Ty působíš kromě divadla Kalich i mimo Prahu na oblastních divadlech, ale přece jen Kalich je tvá domovská scéna, tak proč právě Kalich?
To je zajímavá otázka. Já jsem se rozhodl, že budu ke Kalichu loajální, že nechci v Praze působit na hodně místech. Tohle divadlo se ke mně chovalo vždycky velmi fér, dalo mi velmi zajímavé příležitosti a hodně jsem se tady naučil. A považuju Kalich za divadlo, které v muzikálovém světě chce dělat dobré divadlo, což není všude pravidlem. A já chci taé dělat dobré divadlo. A dokonce i od odborných kritiků má Kalich velmi pozitivní recenze. A tak je to radost dělat divadlo na tady té špičkové české úrovni, a zároveň dělat dobré divadlo. A proto se Kalichu držím.

Našel se prostor i pro sólo hostaKalich poměrně pravidelně zajímavě střídá muzikály klasické historické s moderními, to není úplně běžná taktika…
Tak to vůbec nevím, jestli to dělá Kalich vědomě nebo ne, jestli je to součástí nějaké taktiky marketingu, fakt netuším. Nebo to může být stejné jako u mě z pohledu herce, že když se věnuješ nějakou dobu jednomu typu tématu, tak nebudeš mít tendenci dělat za sebou podobné věci, ale přejdeš k něčemu jinému. Možná je to přirozená potřeba člověka něco obměňovat. Současná látka je bližší lidem v hledišti a historická látka zase plní sny, člověk si zašermuje na jevišti v historickém kostýmu. Ale historie zase hůř osloví diváka a hůř se hledá paralela do současnosti.

Vraťme se k začátkům tvé slávy, ke castingu na Robina Hooda. Ty jsi uchvátil veřejnost nadhernými áriemi z Fantoma opery, což je právě jeden z velkých klasických muzikálů. Neláká tě jít touhle cestou? Co třeba Bídníci, kteří se aktuálně vrací, nepřemýšlel si o nich?
Jelikož jsem vyrostl v opeře, můj otec je operní zpěvák, tak k tomuhle mám samozřejmě blízko. Mě to láká a baví. Role Fantoma i Raula by mě ohromě lákaly. Mám rád kantilénové zpívání, ohromně si užívám i Johanku z Arku v tomto směru. To víš, že by mě to lákalo. O Bídnících jsme jednali, já jsem tam měl zpívat Mária, ale bohužel to padlo z časových důvodů. Ale samozřejmě takováhle role se odmítá těžko. Ale nešlo to jinak. Já vnitřně miluju operu, ale vím, že se s ní asi nikdy nepotkám, ale cokoli, co tím trochu zavání, mě láká, takže i Fantom opery a Bídníci.

A ještě je tu poslední songKdyž od zpěvu skočím k tvé původní profesi, kterou je scénografie, dostaneš se k ní aktuálně vůbec?
Asi, takhle. Dneska jsem měl jednu předávačku a včera druhou. Takže rozhodně se k ní dostávám pořád. Mě tahle disciplína hrozně baví. Je to pořád divadlo, ale je to úplně něco jiného než herectví. I když je to pořád jedno jeviště a jeden příběh. Je to krásná práce.

Jak se to vůbec stalo, že se ze scénografa stal najednou zpěvák a herec? Ty už jsi laškoval s myšlenkou stát se hercem, když jsi studoval scénografii?
Já jsem vlastně kvůli herectví to studium třikrát přerušoval, protože jsem nestíhal studovat, takže to začínalo už během mého studia. Mě jeviště vždycky táhlo, chtěl jsem dělat příjmačky na konzervatoř, ale tenkrát mi to naštěstí jedna moje divadelní teta rozmluvila. Pokud člověk na jeviště patří, tak tam prostě dojde, jako Sean Connery nebo Harison Ford došli na filmové plátno od úplně odlišných profesí. Já jsem si vždycky rád zpíval, a tenkrát mě moje tehdejší přítelkyně Míša Nosková (zdravím tě, Míšo) přihlásila do Superstar. Já jsem byl tehdy z té soutěže zmatený, nespal jsem kvůli ní, celá moje účast tam byla prapodivná, ale dalo mi to pocit, že bych si možná mohl troufnout zpívat před lidmi. Pak jsem začal soukromě studovat zpěv, zkoušel jsem konkurzy a řemeslo se pořád učím tak nějak za pochodu.

Honzovi děkujeme za příjemný rozhovor, a nezbývá než mu popřát hodně dalších úspěšných rolí, a snad potká v budoucnu i svého vysněného Fantoma opery.

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Reklama

Banner

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2017 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.