Krásné starobylé fresky na stěnách, zvláštní atmosféra v sále a okny kaple se pomalu, ale jistě vkrádá soumrak. Dnes však v Betlémské kapli nezazní klasická hudba, na kterou jsou tyto prostory převážně zvyklé - dnes tu bude slavit své narozeniny Dan Hůlka.
Je zajímavé, že si prostory této kaple vybral Dan pro svůj narozeninový koncert podobně jako v čase vánočním jeho kolega z divadla Hybernia - Marián Vojtko. Zřejmě mají oba Draculové, nebo lépe řečeno Baronové Prášilové podobný vkus. Ostatně právě tento jmenovaný umělec si byl svého kolegu z divadla poslechnout, stejně jako někteří další. Je tedy druhého června 2010 a vše právě začíná.
Celý koncert začal v trochu zvláštním duchu a sice skladbou „Neptej se, proč jdu ti sbohem dát“. Posluchač by si skoro na první pohled či poslech mohl říci, že se s ním zpěvák vlastně loučí, nicméně nebylo tomu tak. Ačkoli se prvotní blok písní nesl v poněkud pochmurném rázu, obecenstvo bylo ujištěno, že tak to nezůstane a přijdou i skladby optimističtější. A skutečně jsme se dočkali.
Koncepce koncertu byla hodně podobná jako v Hybernii koncert „Vzpomínání s Danem Hůlkou“. Od komorního složení 3 doprovodných hudebníků na jevišti až po celkový počet 11 lidí včetně hlasového sboru. Stejně jako v Hybernii i zde dostal prostor si zazpívat kapelmajstr Jiří Škorpík, který tentokráte zvolil skladbu z díla Kudykam.V rámci koncertu zaznělo spousta velmi známých skladeb – namátkou jmenujme třeba: „Hádanka s tajenkou“, „Pár jmen“, „Města“, „Kat“, „Když vchází soumrak“, „Vím, že jsi se mnou“ atd….
Jako tradičně největší pozornost a ovace vzbudila Vangelisovská skladba „Ráj“. Překvapivě na vybrané prostory zde nezaznělo nic z hudby klasické. Koncert byl ukončen stylově skladbou „Modlitba“.
Jediné, co mne trochu negativně zaskočilo, byl fakt, že koncert byl nazvučen mikrofony. Tento prostor byl renovován a navržen pro hudbu a zpěv právě bez mikrofonů. Ve výsledku to znamená, že pokud jsou mikrofony použité, tak se zvuk bohužel tříští a výsledek je na úkor kvality zvuku, zvláště pak v zadních řadách. Ačkoli chápu, že vybrané skladby nejsou z ranku klasického rázu, a tudíž jejich zpěv bez mikrofonu by možná ani realizovatelný nebyl. Avšak tyto prostory jsou pro zpěváky s operní průpravou jako stvořené, a tak je věčná škoda, že Dan (a svého času ani Marián Vojtko) tento předpoklad nevyužili. Snad se dočkáme někdy příště.
A jelikož se přece jednalo o koncert narozeninový, musel se na scéně logicky objevit i dort s hořícími svíčkami, který hrdě přinášeli gratulanti z produkce. Co si Dan při sfouknutí svíček přál? To nám bohužel neprozradil. Zbývá tedy už jen jediné popřát oslavenci VŠE NEJLEPŠÍ i do dalších let.
Komentáře k článku