Ne, nezbláznil jsem se. Ani Jesus Christ Superstar ani Evita, ale Joseph and The Amazing Technicolor Dreamcoat je tím stěžejním Lloyd Webberovým dílem, které, s trochou nadsázky řečeno, začalo psát dějiny moderního muzikálu. Již před několika lety mne okouzlila filmová verze Josefa , ale tento ztřeštěný názor jsem si vytvořil až díky divadelnímu zážitku. Vezměme to ale popořadě.
Sobotní večer 14. 10. 2006 začal v Městském divadle Brno událostí slavnostní, i když poněkud prozaickou - křtem nové kuchyně, v níž se bude vařit pro divadelní klub a v nedaleké budoucnosti i pro divadelní restauraci. Ta bude, po předloňském zprovoznění Hudební scény, další novou budou MdB. Křest vtipně provedl usmažením prvních vajec v nové kuchyni náměstek brněnského primátora Miroslav Hošek za hudebního doprovodu prvního houslisty orchestru MdB Františka Školaře.
Po "chlebu" přišly na řadu "hry" v podobě české premiéry muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (předposlední slovo originálního názvu, Technicolor, je názvem firmy, která ve 30. letech 20. století vyvinula technologii výroby barevných filmů; dnes je v hovorové angličtině výraz "technicolor" synonymem pro něco výjimečného). Často se uvádí, že Josef (napsaný roku 1968) je prvním společným dílem nejslavnější muzikálové autorské dvojice, Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice. To ovšem není tak docela pravda, ve skutečnosti je jejich prvotinou muzikál The Likes of Us zkomponovaný již o tři roky dříve, který však měl premiéru až neuvěřitelných 40 let po svém vzniku. Proto je korektní mluvit o Josefovi jako o prvním inscenovaném díle tehdy pouze dvacetiletého Lloyd Webbera a o čtyři roky staršího Rice.
Historie jeho vzniku patří mezi nejkurióznější v oblasti hudebního divadla a střídaly se v ní, jako ostatně vždy a všude, období úspěchů a propadů. Původně šlo o pouhé patnáctiminutové školní představení vytvořené pro studentský koncert na závěr zkouškového období londýnské Coletovy školy. Psal se 1. březen 1968. Již první repríza (po dvou měsících ve westminsterské Central Hall) byla prodloužena na 20 minut a druhá (po dalším půl roce v katedrále sv. Pavla) na půlhodinu.
Potom přišla druhá etapa spolupráce Lloyd Webbera a Rice. Jak sám Lloyd Webber prohlásil, "cítili jsme, že Josef už může jít dál svou vlastní cestou bez nás a rozhodli jsme se proto, že musíme napsat něco dalšího." Něčím dalším nebylo nic jiného než Jesus Christ Superstar (1971), jehož fenomenální úspěch podnítil autory k dalšímu prodloužení Josefa a přepracování z koncertní do divadelní podoby. Ta trvala již 40 minut a hrála se v roce 1972 nejdříve v divadle Young Vic a poté v Roundhousu v Londýně. Základem rostoucí popularity byla záměrně stylově velmi pestrá Lloyd Webberova hudba (two-step, country, calypso, rock'n'roll) a Riceovy texty ve vtipné hovorové angličtině. "Zjistili jsme, že můžeme přecházet z jednoho stylu do druhého, a to dokonce pěkně bláznivě během jednoho jediného čísla," vyznal se Lloyd Webber ze svého nadšení nad porušením konvenčních pravidel muzikálové tvorby.
U Josefa si Lloyd Webber s Ricem vlastně "ujasnili" charakter své následující spolupráce. Není možné nevidět některé principy, které se objevují v Josefovi a je možné je nalézt i v Jesus Christ Superstar nebo Evitě . Za všechny jmenujme například způsob vzniku muzikálu, nejdříve Lloyd Webber komponuje hudbu, teprve poté Rice píše texty. Dále hlavní postavou nebývá ten, o kom příběh je, ale postava, jejíž očima se na děj díváme (v Josefovi Vypravěčka, v Jesus Christ Superstar Jidáš, v Evitě Che). Také některé scény mají podobné rysy. Faraón zpívající rock'n'roll a Herodes tančící charleston, finanční rituál Putifarovy skupiny a sbor důstojníků v Evitě, Ježíš zpívající v zahradě Getsemanské Otci: „Nech je bít mě, mučit, zabít, přibít na Tvůj práh...“ a Josef zpívající v egyptském žaláři svým věznitelům: „Bijte mě, mučte mě, zaryjte do země. Jak se Vám zlíbí mě nechte zde shnít." Je možné vidět přesah Josefa i do samostatné Lloyd Webberovy tvorby. Choreografie místy připomíná Cats, Rambajztágo a šílící kočičí puberťačky jako by z oka vypadly Faraónovi a jeho služkám; step z "Moury, kočky domácí" zase nápadně připomíná sbor bratrů z písně "Snílek" (Joseph's Dreams).
Potom již nestálo nic v cestě premiéře na londýnském West Endu, která se konala 6. 2. 1973 v divadle Albery. Nové úpravy však nebyly podle kritiků moc povedené a ani nepřilákaly zástupy diváků. Podobně si u publika i kritiky vedla první americká verze, která měla premiéru 30. 12. 1976 v brooklynské hudební akademii v New Yorku.
Mezitím začali Josefa hrát v masovém měřítku ochotnické spolky a především děti v britských a amerických školách, čímž se dostal do povědomí opravdu nejširší veřejnosti. Velké popularitě se rovněž těšila profesionální turné po oblastních divadlech v Británii. Na jednom z takových představení si roli Faraóna zahrál i samotný Tim Rice, který zpívá tutéž roli i na první nahrávce Josefa ještě z roku 1968. Představení procházelo permanentními úpravami a nakonec dobylo newyorskou Broadway 27. 1. 1982, kde se hrálo v divadle Royale už coby devadesátiminutová inscenace o dvou jednáních.
Skutečné vítězství však přišlo až o devět let později, zpět na West Endu, tentokráte v divadle Palladium. Nová verze, jejíž premiéra se konala 12. 6. 1991 byla bombastickou show s oslnivými speciálními efekty a jako největší lákadlo se v roli Josefa představila třiadvacetiletá popová hvězda Jason Donovan. Tato verze Josefa se na West Endu hrála tři roky a od té doby se pravidelně vrací na americká i londýnská jeviště. Mimochodem v roce 1994 byl Jozef a jeho zázračný farebný plášť uveden na Nové Scéně v Bratislavě. Režie se ujal Jozef Bednárik a v roli Vypravěčky účinkovala Sisa Sklovská.
V roce 1999 byla natočena filmová verze pro DVD a televizi. Právě tento film mne nadchnul skromným zpracováním, hravostí a emocionálně velmi silným nábojem. Výborný, i když zjevem možná až příliš dokonalý, je Donny Osmond jako Josef, skutečnou perlou pak křehká Maria Friedman jako Vypravěčka.
S nadšením jsem proto zamířil na první české nastudování do Brna a premiérový zážitek překonal má očekávání. Nápaditá scéna (Ondřej Zicha), pestré kostýmy (Andrea Kučerová), efektní choreografie (Igor Barberić), skvělé pěvecké i herecké výkony. Josefa na premiérovém představení ztvárnil vynikající Dušan Vitázek, který je hvězdou Hudební scény. Vždyť je tu Ježíšem v Jesus Christ Superstar, Odysseem v Odyssei a za Bergera ve Vlasech byl oceněn Thálií.
Na zpracování brněnské verze se výrazně projevilo to, co začíná být pro MdB už téměř tradicí: zahraniční muzikál (dříve Jesus , Fame, nyní Josef ) se nejdříve nastuduje pro západoevropské turné, což se nutně odrazí v úsporných kulisách a teprve potom se "přeloží do češtiny". Překlad Josefa snad ani nemohl být svěřen někomu jinému než Michaelu Prostějovskému, autorovi českých textů Jesuse, Evity (pouze titulky k filmu) a Cats. Zatímco například překlad Jesuse byl spisovný a místy téměř archaický (což přesně odpovídá duchu díla), Josef je, rovněž po vzoru originálu, přebásněn do svěží hovorové češtiny. Nesmírně půvabná je například Josefova dětsky naivní radost nad novým pláštěm:
"Krása! Krása! Ani muk
Zdá se, že jsem sexy kluk.
Plášť můj krásně vlaje v rytmu tance,
příkladem je prudké elegance."
Největší specialitou brněnské verze je to, že se režisérovi Stanislavu Mošovi podařilo vyjednat výjimku, kdy jeden ze základních pilířů představení, dětský sbor, není fyzicky přítomen na jevišti, což u všech ostatních produkcí je podmínkou udělení licence. Sbor byl natočen a jeho zvukový záznam doplňují filmové dotáčky a animace (jejichž autorem je Dalibor Černák).
Scéně tak vévodí obrovská rozevřená kniha - Bible, v níž Vypravěčka (Radka Coufalová-Vidlák, alternují Markéta Sedláčková a Hana Holišová) "čte" divákům Josefův příběh. Svou první písní nás uvádí do děje příběhu o splněných snech a její hudební motiv je ústřední melodií představení. Hned poté následuje asi nejznámější píseň celého muzikálu, "Každý má svůj sen". V ní se představuje Josef (Dušan Vitázek, alt. Jakub Uličník, Vladimír Volečko), nejoblíbenější z 12 synů Jákoba (Jiří Horký, alt. Zdeněk Junák), otce izraelského lidu (ano, je to ten samý Jákob, který prodal své prvorozenství Ezauovi za misku čočky, ale to bylo velmi dávno).
Bratři záviděli Josefovi otcovu přízeň a jejich zášť se ještě zvýšila, když mu Jákob daroval úžasný pestrobarevný plášť. Navíc byl Josef od Boha obdařen schopností vykládat smysl snů. A že se mu nezdály jen tak ledajaké! Viděl v nich svoji úspěšnou budoucnost a úděl bratrů, kteří mu jednoho dne budou podřízeni. To však bratry rozlítilo natolik, že zosnovali plán, jak se ho navždy zbavit. Když byli jednou na pastvě, svrhli nejdřív Josefa do studně a potom jej jako otroka za 20 stříbrných prodali karavaně obchodníků putujících do Egypta (je vidět, že starozákonní i novozákonní cena člověka se příliš nelišily). Jidáš zradil Ježíše za 30 stříbrných, inflace nezapočítána). Josefův plášť potřísnili krví kůzlete (kouzelně ztvárněné Anetou Majerovou) a po návratu domů líčí nejstarší z bratrů, Rúben (Karel Škarka, alt. Jan Fiala), otci tragickou zprávu o Josefově smrti. Jakmile však zdrcený Jákob odchází ze scény, mění se smuteční tryzna v nezřízené veselí. Zde poprvé dochází ke změně hudebního stylu, kdy píseň "Vítej anděli v nebi" je ve stylu country-western, což podtrhují i kostýmy - bratři tancují v kostýmech kovbojů.
Josef cestou pouští vidí několikrát fata morgánu, nejprve je to jedinečná animace zpívajícího velblouda, poté, celkem očekávaně, sfingy a nakonec, možná až příliš ad absurdum, královny Viktorie. V Egyptě se Josef stává otrokem milionáře Putifara (jde o dvojroli s Jákobem), který si všimne jeho pracovitosti a poctivosti, oblíbí si ho a učiní jej svým nejdůvěrnějším sluhou. Avšak hříšná Putifarova žena (Pavla Ptáčková, alt. Linda Konrád) se pokusí Josefa svést. Ten odolává, ale ve chvíli, kdy jej násilím vtáhne na své lože, přistihne je žárlivý manžel a uvrhne Josefa do vězení.
Tam Josef vyloží sny dvěma faraónovým služebníkům, nejvyššímu číšníku (Lukáš Vlček) a dvornímu pekaři (Oldřich Smysl, alt. Robert Jícha). Sny se do tří dnů vyplní, přesně podle Josefových slov. Zatímco pekař je popraven, číšník dostává milost, ale pro samou radost na Josefa zapomene. Až když Faraóna (Petr Gazdík, alt. Stano Slovák) začnou trápit hrozné sny, jejichž smyslu nikdo nerozumí, rozvzpomene se číšník na spoluvězně, který má dar vykládat sny. Faraón poručí Josefa přivést z vězení a ve stylu rock'n'rollového krále Elvise Presleyho mu vypráví sny o sedmi tučných kravách, pozřených sedmi hubenými, o sedmi krásných klasech pozřených sedmi ubohými. Josef sen objasní jako analogii k budoucnosti egyptského království. Po sedmi letech hojnosti a nadúrody bude následovat sedm let bídy a hladomoru.
Faraón z vděčnosti učiní Josefa správcem egyptského hospodářství a pověří jej přípravou na neúrodné období. Josef během prvních sedmi let vytvoří zásoby a v následujících letech Egypt nestrádá hladem. Nikoli však okolní kraje. Ty trpí nouzí, a jinak na tom není ani Kenaan, kde žije Jákobova rodina. Bratři s nostalgií vzpomínají na úrodná léta a dokonce i na Josefa (dokonalý je zejména Oldřich Smysl jako bratr Gád, fantasticky simulující francouzský přízvuk).
Když se zásoby v izraelských sýpkách ztenčí na minimum, pošle Jákob své syny pro potraviny do Egypta. Jakmile jejich karavana dorazí do Egypta, jsou přivedeni před Josefa, ale nepoznají jej. Ten jejich příchod očekává a rozhodne se bratry potrestat a vyzkoušet, zda jsou stejní jako dříve. Dá jim zásoby jídla, ale do vaku nejmladšího z nich, Benjamina (Lukáš Kantor), potají vloží svůj zlatý pohár. Ve chvíli, kdy bratři chtějí odejít, dá je Josef prohledat. Když se pohár najde u Benjamina, chce jej Josef naoko potrestat, ale bratři v čele s Judou (Ján Jackuliak, alt. Petr Brychta) začnou prosit o milost, dokonce nabízejí, ať jsou potrestáni místo Benjamína sami.
Josef vidí, že se změnili k lepšímu, že to již nejsou ti nenávistní bratři, kteří ho prodali do otroctví, ale že jsou nesobečtí a pro Benjamina by dali vsázku i vlastní život. Josef jim v duchu odpustí, dá se poznat a smíří se s nimi. Muzikál končí šťastným setkáním Josefa s otcem. (Izraelité poté přečkali v Egyptě nejen bídná léta, ale jejich potomci tu zůstali několik století. Postupně však upadali do otroctví, dokud se neobjevil Mojžíš. Ale o tom je již jiný muzikál, animovaný Princ Egyptský.)
Přestože v dnešní době působí styl vyprávění knihy Genesis (kapitoly 37-50) Starého zákona jako pohádka pro děti (čehož ostatně Lloyd Webber s Ricem beze zbytku využili), skrývá v sobě stále hluboké morální poselství. Legenda o Josefovi vyjadřuje archetyp, že dějiny lidstva jsou ona pověstná sinusoida, kdy období nepříznivá střídají příznivá a celkově úspěšný není ten, kdo žije pouze přítomným okamžikem, ale skutečně duchovní člověk, který dokáže vnímat realitu z nadčasového hlediska, šetří a vytváří rezervy v období hojnosti, aby překonal období neúspěšná. Josefův příběh je však také o rodinných vztazích a soudržnosti, o soucitu, odpuštění a spravedlnosti.
Co dodat na závěr? I přesto, že Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť jako muzikál je u nás prakticky neznámý, doufejme, že si najde cestu k srdcím diváků stejně, jako se to podařilo muzikálu Jesus Christ Superstar.
Fotografie Michal Škvor, text Antonín Krása
Komentáře k článku