Premiérou muzikálu Evita se Městské divadlo Brno dvojnásobně zapsalo do divadelní historie. Po Les Misérables jde o druhý světový muzikál uvedený na Hudební scéně v rozmezí necelých dvou měsíců, navíc tím MdB získalo do repertoáru již třetí muzikál Andrew Lloyd Webbera a Tima Rice (Jesus Christ Superstar se zde hraje od roku 2006, Josef od 2007). Obdiv k takovému unikátu však zkalila již premiéra 28. března 2009, na níž se ukázalo, že Evita je pro MdB příliš velkým soustem.
Režie
Hlavním kamenem úrazu se ukázala být režie. Kdo očekával, že Pavel Fieber díky svým dvěma zkušenostem s Evitou (režíroval ji již v Karlsruhe (2000) a v Dortmundu) předvede do dokonalosti vypilovanou podívanou, byl zklamán. Fieber pojal inscenaci příliš minimalisticky, některé scény zkrátil nebo dokonce zcela vypustil, což uškodilo dramatické lince. Jde především o absenci scény při písni "Buenos Aires", kdy Che čte zprávu z novin, díky níž je zjevné úzké spojení argentinské a britské aristokracie, dále telefonát mezi Perónem v Argentině a Evitou ve Španělsku je zkrácen a změněn na Evitin
monolog, zcela chybí i její dialog s ex-admirálem v Itálii, osekána je i píseň "Fragmenty", v níž chybí reminiscence na Magaldiho, lidovou demonstraci, důstojníka i Peróna, což celé písni ubírá na silnějším vyznění. Citelně také schází detailnější znázornění vývoje Evitiny nemoci. Při cestě do Francie ji sice přepadne únava, to však nestačí jako zdůvodnění k tomu, že po několika dalších číslech leží v posteli, z níž vstane už jen do invalidního vozíku.
Nešťastné je rovněž celé pojetí inscenace, které vyznívá zcela černobíle. Atraktivnost Evitina muzikálového příběhu spočívá mimo jiné ve vděčném tématu úspěchu člověka, začínajícího z nepříznivých počátečních podmínek, které se mu podaří překonat. Brněnské 
nastudovaní však tento aspekt nevyužívá, Evita je tu bezskurpulózní mrcha, která jde od prvního okamžiku vypočítavě za vidinou moci a slávy. Je tak postavou veskrze nesympatickou postrádající hlubší lidské city. Sympatická vlastně není žádná z postav, chybí tu někdo, komu bychom mohli alespoň trochu držet palce. Soucit může vzbudit jedině při kratičkém výstupu Perónova milenka.
Je zvláštní, jak mnoho lidí se přes jistě správnou snahu o kritické myšlení dostane do pozice, kdy vidí věci a lidi jako zcela černé, 
zatímco skutečnost se spíše podobá šedé s místy bílými i černými. Ani Eva Perón samozřejmě nebyla anděl, ale jak její skalní přívrženci tak i historikové se shodují na tom, že muzikálové zpracování podceňuje její charitativní přínos. Argentinská chudina ji zbožňovala a vynesla Peróna k moci, bohužel v brněnském nastudování je role "descamisados" potlačena, při oslavných manifestacích je dav prostých lidí nevhodně promísen s vojáky, což neodpovídá tomu, že armáda byla společně s aristokracií největším Evitiným nepřítelem.
Inspirací z filmového zpracování je stylizace Che do multirole těch, kteří se epizodně s 
Evitou setkají - zaměstnanec kina, host v baru, lékař, voják či neviditelný vypravěč. Ernesta Che Guevaru připomene až v samém závěru představení. Netradiční je obsazení Igora Ondříčka, kterému je 37 let (Karel Škarka je dokonce ještě o šest let mladší), do role prezidenta Peróna. Ten se totiž s Evitou seznámil ve věku 48 let a byl tehdy právě dvakrát starší než ona. Obsazením role výrazně mladšími herci se ruší jeden z možných úhlů pohledu, a to, že Evita vnímá Peróna více jako otce, kterého prakticky nepoznala. Ocenit jako opravdu originální je možné Evitin průchod první řadou a rozdávání autogramů divákům v písni "Co se z tý mrchy vyklube".
scéna
Pavel Fieber si kromě režie vzal na starost i vytvoření scény, která je také velmi strohá - tvoří ji od začátku do konce dvoje postranní schody vedoucí na dlouhý balkon. Jinak je scéna po většinu času prázdná.To by mělo zdůrazňovat výstup jednotlivých postav, ale namísto toho zůstávají účinkující často na scéně bezradně osamoceni. Pár nápaditějších scén je přejato z amerického nastudování (hra s židlemi při písni "Cesta možného", Evita s Perónem v posteli při písni "Hleď v dál, Argentino"). Přitom Evita patří k těm muzikálům, jež mohou být inscenovány volně.
Choreografie
Evita je většinou označována za taneční muzikál, žhavé latinskoamerické rytmy (především samba a tango) přímo svádějí k sólovým tanečním číslům. Bohužel choreografie Vladimíra Kloubka je nevýrazná a tak jednoduchá, až se nechce věřit, že by company MdB nezvládla více než mávání sukněmi a pohupování v bocích (to je škoda obzvláště při Evitině příjezdu do Buenos Aires). Také "Valčík pro Evitu a Che" se nedá označit za taneční číslo, jde vlastně o nepříjemnou, agresivní hádku.
Kostýmy
Kostýmy sice nejsou tak strohé jako scéna a choreografie, přesto je Andrea Kučerová navrhla spíše jednoduše než výpravně. Velmi prostě je například pojata píseň "Modla", v níž si Evita pořizuje bohatou garderobu, aby oslnila davy a pomstila se aristokracii - ta je řešena tak, že Evita zůstává v obyčejném kostýmku a módní návrháři jí nabízejí své modely, které však mají k drahým róbám hodně daleko. Nelogický je Evitin kožich, který má reprezentovat její úspěch, jehož po devíti letech v Buenos Aires dosáhla. Oblékne si jej však při příležitosti charitativního koncertu, který se koná 22. ledna, 
což je na jižní polokouli, na níž celá Argentina leží, horký letní měsíc. Naprosto nepovedená je Evitina blond paruka působící na černovlasé Radce Coufalové dost nepřirozeně.
Naopak výborná je Perónova bílá slavnostní uniforma s šerpou v barvách argentinské vlajky. Podivné jsou maskáčové kostýmy vojáků, které uniformy argentinské armády ani trochu nepřipomínají. Nejasná je také moderní stylizace sboru při písni "Ta dáma ve svých rukou trumfy má".
Obsazení
To, co jsem až dosud podrobil negativní kritice, se mi zkrátka nelíbilo, jde o můj názor a jistě se najde řada těch, kteří jsou nadšení z úsporného inscenačního pojetí a lépe chápou umělecké záměry inscenačního týmu. Snad jediné, co je možné posoudit objektivně, je intonace. V ní při premiérovém představení neobstál Dušan Vitázek. Nemohl jsem uvěřit tomu, že ten, kdo bravurně zvládne Ježíše i Josefa, může podat tak nevyrovnaný výkon jako Che. Náročnou píseň "Ta dáma ve svých rukou trumfy má" zazpíval nádherně dynamicky, "Tvůj Olymp" náležitě jemně. Bohužel výšky v písni "Herečka netouží nudné role hrát" jsou nad jeho síly. Herecky byl po celou dobu nejistý, což se snad zlepší s více odehranými představeními.
Radka Coufalová podala dobrý pěvecký výkon, jen na pár místech má partituru upravenu, aby byla v jejím rozsahu (například v "Buenos Aires"). Půvabná je pečlivost s jakou vyslovuje "Argentina" s důrazem na krátké i. Herecky však ztvárnila hlavní roli poněkud ploše. Sama prohlásila, že muzikál Evita je příběhem bez velkých emocí. Toto "přiznání" ukazuje nepochopení díla nebo/a chybné režijní vedení. Svoji rol
i podle toho podala. Například titulní píseň "Utiš svůj pláč, Argentino", odzpívala čistě, ale nezanechala výraznější dojem. Pouze zvednutí z vozíku při posledním projevu aspiruje na zapamatovatelný zážitek.
Igor Ondříček zvládl roli Juana Peróna pěvecky perfektně, po herecké stránce byl prezidentem skeptickým, váhavým a nepříliš statečným. Velmi pěkně ztvárnila roli jeho milenky Mária Lalková, její píseň "Další kufr stojí u dveří" byla jedním z nejlepších momentů představení.
Přebásnění
Rozpačitý pocit zanechalo přebásnění z pera Michaela Prostějovského. Bryanovu překladu je vyčítáno, že za cenu věrnosti originálu používá přemíru anglických výrazů. Prostějovského překlad je volnější, cizích slov je v něm ale snad ještě více (např. star, show, cash, flair, furore), používá mnoho nespisovných a hovorových výrazů. Některé pasáže zní nesmyslně ("jako skála v ústraní stála"), jiné jsou tak náročně přeloženy, že zpěváci nestíhají srozumitelně vyslovit velké množství slabik. Na druhou stranu Prostějovského překlad je velmi kreativní a hravý, spousta slovních spojení je opravdu kouzelných, i když (nebo právě proto), že jdou jinou cestou než Riceovo libreto, například:
| Just a little touch of star quality. You'll get by you always you have before. Dice are rolling, the knives are out. High flying, adored. |
Záhy oslní tě, budeš jak v snách. Hladovému sytý nevěří. Karty leží, jsou rozdaný. Svůj Olymp už máš. (a další variace) |
Zajímavé je také porovnat, k jakým změnám došlo oproti prvnímu překladu, který Michael Prostějovský vytvořil v 90. letech a který byl použit jako titulky k filmu. Sám uvádí, že změnil přibližně 20% textu. V praxi to znamená, že ve většině písní je pár malých obměn. Pro příklad začátek první písně
| v titulcích k filmu: Ó, nač ten cirkus a trapná show? Argentina je paf a lká, bezbřehý dav šeptá jméno “Eva Perón“. Jsme vážně blázni! O jednu star a herečku míň, nač tyhle záplavy slz, k čemu jsou? Proč ten lítostný tón? |
a v překladu pro MdB: Ó, nač ten cirkus a trapná show? Argentina je šílená, zoufalý dav dneska šeptá jen “Eva Perón“. Jsme vážně blázni! O jednu star mít víc nebo míň nač tyhle záplavy slz, k čemu jsou? Proč ten lítostný tón? |
Změn se dočkala i titulní "Don't cry for me, Argentina", v titulcích "Pláč nesluší Argentině", na jevišti "Utiš svůj pláč, Argentino". Obzvlášť zajímavá je změna její druhé sloky.
| v titulcích k filmu: Mé cesty vedly blátem a v příkoří. Den co den útrapy nelze snést. Jedenkrát touhou vzlétnout každý z nás zahoří. A já se vznáším! Žila jsem dost. Dneska hřích, nebo ctnost jsou k pouhému poznání most, že naše sny mohou se plést. |
a v překladu pro MdB: Mé kroky vedly blátem a v příkoří. Den co den útrapy nelze snést. Jedenkrát touhou vzlétnout každý z nás zahoří. A já se vznáším! Svobodně dýchám a vím kudy kam most přes řeku volnosti znám, tu cestu, co nelze si splést. |
Kompletně nová je píseň "Rainbow High", v původním překladu "Za duhou vzlétnout výš", v novém "Modla". Pro porovnání její první sloka
| v původní verzi: Vědí, oni vědí, že nejsme si cizí. Dav obdivem ožil, v očích nadšení čteš. Dnes jsme jejich vizí, chci za duhou vzlétnout výš, vzruch vehnat jim do žil a sobě též. |
a v novém překladu: Chci stát se jim modlou být zázračnou vizí. Ne postavou cizí, obraz doby, co znaj´. Jsem tou pravou hvězdou, co za duhou vzlétá výš. Jsem nástrojem moci, šperkem i snem. |
„You must love me“ zůstává pro česká jeviště neznámá, její překlad můžeme znát stále jen z titulků.
Program
Pohled do divadelního programu vrhá na inscenaci trochu jiné světlo. Návrhy scén Pavla Fiebera jsou mnohem zajímavější a propracovanější v porovnání s realitou na jevišti. V rozhovoru o postavě Evy Perón uvádí, že "ne vždy byla politicky korektní při své cestě za kariérou, byla vášnivá, vznětlivá a rozhodná...oplývala nebývalým charismatem." Škoda, že se nepodařilo vytvořit takovýto dojem na brněnském jevišti. Program dále obsahuje vynikající historickou exkurzi do života muzikálu, samotné Evy Perón (jež je vylíčena věrohodně plasticky) 
i celé Argentiny 20. století, pojednání o tangu, rozhovor s velice sympatickým Timem Ricem a velké množství fotografií. Zvláštní jenom je, že nastudování v Divadle Spirála je odbyto pouhými pěti řádky. Z pohledu celého vývoje muzikálu Evita jde jistě o nepatrnou epizodu, pro české diváky ale přeci jen o něco zajímavější a určitě by si zasloužila podrobnější rozbor. V programu je jedna faktická chyba - píseň "Your Little Body Slowly Breaking Down" nebyla dopsána k filmu, jde pouze o jiný název pro zkrácenou píseň "Dice are Rolling".
Závěr
Není pro mne lehké psát takto negativní recenzi o muzikálu, který patří k mým nejoblíbenějším, 
navíc pokud je inscenován v divadle, které považuji za naši špičku. Je však pravda, že již k nastudování Jesus Christ Superstar a Josefa v MdB jsme měli výhrady, byly ovšem jen dílčí a týkaly se většinou zpěvu. Diváci MdB obvykle odměňují nejen premiérová představení bouřlivými ovacemi ve stoje. Tentokrát však vlažný potlesk premiérového publika bohužel potvrdil, že nejsem ve svém zklamání osamocen. Uvidíme, jak se bude Evita líbit v reprízách. I přes množství výhrad bych chtěl na závěr vyzdvihnout skvělý výkon orchestru, výborný sound-design a samozřejmě překrásnou Lloyd Webberovu hudbu.
Obsazení premiéry dne 28. 3. 2009:
Dirigent - Jiří Petrdlík
Evita - Radka Coufalová
Che - Dušan Vitázek
Juan Perón - Igor Ondříček
Augustín Magaldi - Jiří Mach
Perónova milenka - Mária Lalková
Evina matka - Jitka Horčicová
Evina sestra Elisa - Tereza Martinková
Evina sestra Blanca - Hana Kováříková
Evina sestra Erminda - Eva Jedličková
Evin bratr Juan - Jiří Zmidloch
Komentáře k článku
Velice souhlasím s názorem n Márii Lakovou - opravdu písnička Další kufr stojí u dveří je v jejím podání nádherná. Potěšil mě i kladný názor na pana Ondříčka.
Děkuji.
Měls mně kdy rád?