Posledním představením Městského divadla v Brně v této sezóně a zároveň derniérou bylo 62. představení muzikálu Hair (Vlasy) na hudební scéně. Toto vynikající představení, které v Brně slavnostně otevřelo Hudební scénu se - na rozdíl od pražské verze - drželo filmové předlohy.
Ve strhujícím podání brněnských herců se tak naposledy před námi odvíjí příběh čestného vesnického hocha Clauda, který odjíždí do New Yorku, kde chce dobrovolně vstoupit do armády. Zde potkává Sheilu, dívku z vyšších kruhů, do které se zamiluje a partu hippies, kteří žijí ze dne na den. 
Právě ti mu však umožní se setkat se Sheilou. Když jsou na popud jejího otce zatčeni, Berger - vůdce party - je dostane z vězení. Claude se setkává se Sheilou, chce se s ní rozloučit, ale parta mu to špatným vtipem zkazí. Ráno Claude rukuje a je odvelen na základnu v Nevadě.
Po nějaké době přináší Sheila dopis od Clauda a na jeho základě se Berger a parta rozhodnou ujet více jak 3000 mil za ním na základnu. Jelikož je stav pohotovosti, dostane se na základnu pouze Berger v uniformě důstojníka. Zde zastoupí Clauda, který se setkává se Sheilou v poušti. 
Mezitím jsou vojáci ze základny odveleni přímo do války, kde nepřipravený Berger (který válku nenáviděl a bojoval proti ní) umírá. Claude je zdrcen, nakonec se spontánně stává členem hnutí hippies, kteří jsou proti válce a začne proti ní bojovat.
Toto představení bylo poslední příležitostí, jak slyšet live nejznámější hity z Formanova stejnojmenného filmu v podání herců a živého orchestru. Zazněly zde písně Aquarius, Vlasy, Hare Krishna, 3-5-0-0, Jak je člověk uhněten, Svítání či závěrečná Kéž slunce svítí.
Jako většina posledních představení i v Hair se objevily vtípky a parodie na text. Někdy to byly tak drobné nuance, že pro nezasvěceného diváka se mohly stát textem, který tam patří.
V roli kansaského odvedence do Vietnamu - Clauda se představil šéf muzikálové scény MdB Petr Gazdík. Bergera si zahrál držitel Thálie za tuto roli Dušan Vitázek a jeho partu kumpánů Radka Coufalová - Vidláková (Jeanie), Stano Slovák (Hud) a Robert Jícha (Woof). 
Claudovu lásku Sheilu hrála Jitka Čvančarová, Hudovu ženu si zahrála Ivana Vaňková.
Pojetí Vlasů v MdB je velice emotivní jako například ve skvěle zvládnuté písni "Já nemám". Úvodní píseň Aqaurius je taktéž vynikající, hlavně díky představitelkám Ronny 
(alt. Linda Konrád a Helena Dvořáčková). Během písně "Walking in space", když účinkující představující hippies procházejí hledištěm se svíčkami v rukou, diváky zamrazí, protože na jevišti už je nenápadně postavené cvičiště, kde se vojáci připravují na válku. Stejně emotivní je i závěrečná píseň "Kéž slunce svítí nám", 
která začíná smrtí Bergera a de facto se celá odehrává na vojenském hřbitově v Arlingtonu (hraje se i jako přídavek).
Kromě velkých emocí (určitým mottem by mohlo být prohlášení "hašišového kouzelníka: "Bílý lidi posílají černý lidi do války proti žlutým lidem, aby bránili zem, kterou ukradli rudým lidem!")
je ve Vlasech i prostor na vtip. Toho samozřejmě účinkující využili. O vtípky se starali hlavně Alan Novotný, představitel Sheilina bratra Steva a představitel jednoho z členů náborové vojenské komise - Jan Apolenář. Ale ani ostatní nezůstali pozadu.
Na Sheilině zásnubní hostině Steve místo francouzštiny vítal hosty italsky, což představitel otce (Ladislav Kolář) okomentoval slovy - "Kolik dětí umíš, tolikrát jsi člověkem". Steve také přerušil rozhovor Sheily a Bergera tím, že prohlásil "Já můžu jít taky do p…" čímž odboural i své kolegy. 
Jeden z branců - když si měl svléknout tričko - odboural odvodovou komisi tím, že na sobě měl těch triček sedm. Naopak členové odvodové komise pod vedením J. Apolenáře nutili tohoto brance kašlat více a více. Když se pořádně rozkašlal, tak mu šéf komise vynadal a lékař mu ihned naordinoval pytlík hašlerek.
Poslední repríza Hair byla plná kvalitních výkonů i humoru, který však nenarušoval atmosféru představení. Diváci ocenili účinkující mohutným aplausem se standing ovatin. Publikum dokonce během dvou přídavků zpívalo s účinkujícími a děkovačka - oprávněně - nebrala konce.
Po ní následoval raut v klubových prostorách i venku na dvoře, který tak definitivně zakončil uvádění tohoto muzikálu. Ale jistě už zde vznikaly nápady na další muzikály, které se zde budou uvádět. A i když jsme pozdě v noci vyrazili zpět do Prahy, stále autem znělo "Kéž slunce svítí nám".
Fotografie Michal Škvor, text Veronika Břešťanová
Komentáře k článku