Všechno jednou končí, a tak se i muzikál Michala Davida Tři Mušketýři; dočkal v neděli 18. června 2006 svého posledního potlesku na scéně Divadla Broadway. Není to ale definitivní konec, muzikál se stěhuje na Slovensko.
Slibované obsazení všemi alternacemi se nakonec k lítosti fanoušků nekonalo, přesto se na jevišti divadla vystřídal početný zástup účinkujících. Až na pár volných míst bylo hlediště zaplněno, publikum napjatě očekávalo, co se na posledním představení bude dít. Kdo z přítomných diváků však byl v neděli na představení poprvé (a v Praze naposledy), musel z divadla odcházet z rozporuplnými pocity, ale pobavený. 
V poslední den uvádění totiž nasadilo divadlo ještě těžší kalibr než na 200. repríze a na diváky se spustila smršť více či méně povedených komických, místy i "lechtivých" gagů.
Účinkující si derniéru evidentně užívali a k radosti publika si tropili žerty i ze sebe navzájem. 
Na drobná selhání zvukové techniky či paměti herců/zpěváků se již nikdo neohlížel. Hlavní protagonisté si texty písní i dialogů dle libosti přizpůsobovali, příležitostně se oslovovali vlastními jmény či glosovali současné dění v divadle.
Jednotlivé alternace se ve svých postavách v průběhu děje na jevišti buď střídaly nebo se na scéně objevovaly současně. D´Artagnan Petr Poláček nevěděl, se kterou Constance (Zdenka Trvalcová, Zuzana Norisová) by rád "Zpíval gloria", zatímco D' Artagnan Alan Bastien dostal vedle květů od milované Constance také její podprsenku. Později si v královnině přítomnosti přečetl bulvární deník a podle jeho výrazu soudě, získal informace, které možná všichni kardinálové mají stále "Touhu znát"…
(dnes spolu toužili kardinálové Marián Vojtko i Bohouš Josef dohromady).
Královnu Radku Fišarovou zase překvapily obě Mylady, když jí při její písni povzbuzovaly svými posunky. D' Artagnanovi Poláčkovi, zamilovanému do Constance doporučil Athos Vojtek svého známého právníka - producenta Oldřicha Lichtenberga. Ten mu vše - jako mušketýr - 
odborně vysvětlil, a poprvé si i zazpíval část Athosovy písně "Láska" (na playback Pepy Vojtka).
Obě Mylady získávají od Kardinála glejt, který jim zaručuje nejen beztrestnost, ale i honorář ve výši 50 000,- Kč za toto poslední představení. Pod ním je podepsán sám producent Oldřich Lichtenberg. 
A pak že produkce šetří na všech účinkujících.
Mylady de Winter nachází Buckinghama Martina Maxu v dlouhém rozhodování, se kterou Mylady bude klín klínem vytloukat. Nemůže si vybrat mezi Monikou a Lindou, takže nakonec odchází - k překvapení obou Mylady - s Buckinghamem Otou Balagem. Mylady to vyřeší žensky rafinovaně - 
jdou dovádět do stejné ložnice, ale spolu.
Mylady Absolonová na scéně otrávila sice jen Buckinghama Maxu, ze solidarity však vedle něj na jevišti skonal i Buckingham Balage, což d´Artagnana T. Berouna viditelně zmátlo, a tak nechal oba vévody jejich osudu a raději zaměřil svou pozornost na klíč od trezoru. 
Když d´Artagnan A. Bastien dorazil do kláštera, selhal mu hlas, takže ho okamžitě zastoupil d´Artagnan T. Beroun, který ukázal všem názorně, že přišel ve špatný čas.
Při písni "Láska v závějích" se zoufající si královně i 
Constance zjevili vévoda Buckingham a d´Artagnan dokonce v trojím vydání (T. Bartůněk, O. Balage, M. Maxa, / A. Bastien, T. Beroun, P. Poláček).
Svůj den neměl ani Ivan Vyskočil. Když hledal svoji Constance, našel pouze rozladěného a společensky unaveného sluhu Plancheta Aleše Hámu, 
jemuž právě vyplašil celý holubník i s holuby (těch bylo požehnaně). A ten nevěděl, kde je jeho holubička Constance, ale všiml si, že prý kolem pobíhala nějaká vzteklá Turkyně. Pan Bonacieux se dost vyděsil a raději už nehledal.
Richelieu B. Josef za doprovodu druhé alternace M. Vojtka a imitujíc hlas pana prezidenta, nabídl d´Artagnanovi A. Bastienovi roli v hodnosti seržanta, načež oba předvedli dialog v "maďarštině". Druhý kardinál M. Vojtko toho sice na jevišti moc neodzpíval, zato stihl při svých výstupech obecenstvo počastovat bonbony a 
pobavit kankánem, zkonzumovat sáček brambůrků, udělat reklamu na přípravek značky Raid či si po valašsku postěžovat na neschopnost své gardy.
Své uplatnění našly během derniéry i rekvizity z černého divadla - ať už to byla putovní svítivě žlutozelená ryba nebo chlupaté pavoučí kostýmy, 
ve kterých pánská část company doprovázela Mylady při její písni.
Z původního scénáře zůstalo jen málo scén ušetřeno nějakého toho drobného či většího vtípku, dokonce i vypjatá scéna popravy Mylady nabrala humornější směr, když M. Absolonová žadonila, že dnes už nechce zemřít, že ji bolí hlava a Athos Pepa Vojtek rázně odvětil, 
že se nedá nic dělat, že to tak napsali a pořádek musí být.
Královna Radka Fišarová odhalením svých ladných křivek jen v černém prádle (byť jen na okamžik za zrcadlem) zaskočila nejen publikum, ale i krále Pavla Vítka. Pozadu nezůstala ani Mylady Finková, která coby tajnou zbraň na Buckinghama předvedla prádlo rudé.
Poněkud černohumorové bylo aranžované skupinové foto Athose Vojtka 
a d´Artagnana Poláčka pro všudypřítomné paparazzi se zavražděnou Constance coby loveckou trofejí. D´Artagnan sice na malou chvíli pocítí lítost nad nebohou Constance, Athos Pepé ho však uklidňuje: "Nemusíš mít strach, jsou tři!".
Drobné žertíky si neodpustili ani tanečníci z company, kteří si místy upravovali choreografii (ukázka breakdance při kardinálově "Já vím") či zlomyslně měnili 
kolegům rekvizity (kord za vařečku či koště). Ohlas sklidili v momentě, kdy coby Planchetovi "holubi" ladně vypochodovali z postele oděni jen ve slušivých tangách.
Publikum se, soudě dle reakcí, výborně bavilo a na okamžik strnulo a zvážnělo snad jen v momentě, kdy d´Artagnan Bastien vystřelil na spoutanou Mylady a vedle stojící Aramis Dušan Kollár se bezvládně skácel k zemi. K radosti diváků i mírně zaskočeného Athose Vojtka po chvíli vstal z mrtvých, vrávoravě se postavil na nohy a ještě chvíli rozdýchával fingovaný průstřel.
Po závěrečném aplausu ve stoje následovalo ještě naposledy předání květin a darů, 
poděkování všem za vše a duem Planchetů Hámou a Wehrenbergem moderované představení lidí, kteří se na celém díle podíleli, leč nebyli divákům na očích.
Závěrem zazpívala Monika Absolonová ústřední píseň "Teď královnou jsem já" a připomněla tak, že obnovená premiéra úspěšného muzikálu Kleopatra na sebe nenechá dlouho čekat... Plánovaný raut se pak konal již bez účasti veřejnosti v baru v útrobách divadla.
Fotografie Michal Škvor, text Kateřina Klimešová
Komentáře k článku