Muzikál Čarodějka (Wicked) vtrhl na českou scénu 14. září 2019 s pověstí světového muzikálového hitu a avizovaný producentem Dr. Františkem Janečkem jako vůbec nejdražší muzikál u nás, který by měl co do výpravnosti překonat i samotného Fantoma opery. Slavnostní atmosféru premiéry před GoJa Music Hall dokresloval nezbytný rudý koberec, po kterém většinou v honosných róbách kráčela jedna celebrita za druhou. Ve foyeru divadla vítaly návštěvníky welcome drinkem půvabné čarodějky ve špičatých kloboucích. Producentovi muzikálu Dr. Janečkovi přijela k 75. narozeninám osobně pogratulovat autorka libreta, americká legenda Winnie Holzman, která si českou premiéru muzikálu nemohla nechat ujít. Pojďme se tedy podívat, jak se premiérové očekávání všech podařilo naplnit.
Kořeny muzikálu musíme hledat v roce 1995, kdy vyšla kniha spisovatele Gregory Maguireho s názvem „Wicked: Život a doba zlé čarodějnice ze západu“. Hudební skladatel Stephen Schwartz byl knihou natolik nadšen, že v roce 1998 podepsal s autorem smlouvu o právech a muzikál mohl vzniknout. Jako scénáristku oslovil Winnie Holzman, která románu vetkla divadelní podobu a Schwartz se ujal napsání hudby a textů písní. Winnie Holzman si českou premiéru nemohla nechat ujít. Autor hudby Stephen Schwartz byl přítomen už na zkouškách a přípravy sledoval svým bedlivým okem. Oba autoři pak sledovali premiérové představení z první řady a dle jejich reakcí se zdá, že s výsledkem byli nadmíru spokojeni.
Premiéra Wicked se pod taktovkou producenta Davida Stona odehrála v San Franciscu 10. června 2003 a 30. října téhož roku vstoupil muzikál do George Gershwin Theatre na Broadwayi, kde z hlavních představitelek Kristin Chenoweth a Idiny Menzel udělal mávnutím kouzelného proutku hvězdy. Druhá ze jmenovaných získala za roli zelené čarodějky Elphaby prestižní Cenu Tony. Muzikál se s velkým úspěchem hraje dodnes nejen na Broadwayi, ale již několik let například také v Londýně. V anglicky mluvících zemích patří Wicked ke klasice a diváci si zde tento pohádkový příběh zamilovali. Po šestnácti letech dorazila Čarodějka i k nám, takže se nechme překvapit, zdali stejnou měrou osloví i české diváky..
Celý příběh začíná na čarodějnické škole Shiz, kde se potkávají Elphaba s půvabnou blondýnkou Glindou. Glinda usiluje o srdce krásného Fiyera, Elphaba naopak touží po setkání s legendárním Čarodějem ze země Oz, od kterého se chce přiučit kouzelnickému umění. Někoho by ve zmatek mohlo uvést již úvodní rozdělení čarodějnic na dobrou a zlou, neboť Elphaba je pro svou zelenou barvu kůže ta odstrkovaná a neuznávaná, navzdory tomu, že se obětavě stará o svou sestru Nessarose, která je od narození upoutána na invalidní vozík. Naopak hodná čarodějnice Glinda zpočátku nemá Elphabu vůbec ráda a nepřeje jí nic dobrého. Na první pohled se stará jen o to, co si vzít na sebe a kterého kluka by mohla zaujmout. Když je však oběma dívkám přidělený společný pokoj na studentské koleji, postupně mezi nimi vznikne přátelství.
Představená školy madam Morrible záhy odhalí Elphabin mimořádný kouzelnický talent a sama jí dojedná schůzku s Čarodějem. Elphaba však brzy po tomto setkání pochopí, že čaroděj své schopnosti pouze předstírá a že naopak on potřebuje ji, aby se mohl chlubit cizím peřím, a upevnit tak svou moc v zemi Oz. Elphaba se zmocní prastaré čarodějnické knihy kouzel Grimmerie a prchne s ní. Čaroděj Elphabu, která odhalila jeho tajemství, začne pronásledovat a usiluje jí o život, aby ho nemohla prozradit. Elphaba je od té chvíle nazývána čarodějnicí zlou. Madam Morrible se jako pravá ruka čaroděje přidává k pronásledování Elphaby.
Fiyero, který mezitím začal chodit s Glindou, se však přikloní na stranu Elphaby a oba se postupně do sebe zamilují. Prchají spolu, ale čaroděj se svým vojskem je jim v patách. Nakonec Elphaba promění Fiyera ve strašáka na poli a sebe promění v obláček dýmu, aby se zachránili. Glinda se stává hodnou a uznávanou čarodějnicí v zemi Oz a potvrzuje, že zlá čarodějnice ze západu je mrtvá. Elphaba však společně se svou láskou Fiyerem v podobě strašáka tajně ruku v ruce prchají ze země Oz a vydávají se hledat své štěstí.
Příběh má ještě spoustu dalších rovin a vedlejších postav, které situace posunují dál a místy i významně zasahují do dějových linek hlavních postav. Je to například sestra Elphaby Nessarose, pak spolužák čarodějek Boq, který, ač zamilovaný do Glindy, zůstává s vozíčkářkou Nessarose. Zajímavá je i postava mluvícího berana – Dr. Dillamona, na jehož příběhu se vykresluje Elphabin přístup a empatie k druhým bytostem. Nutno však podotknout, že děj je místy poněkud nepřehledný a divák si často musí počiny jednotlivých postav pracně domýšlet. Nejpatrnější je to na postavě Glindy, u které nejsou vždy zcela jasné motivy jejího jednání, kdy chvílemi Elphabu nenávidí, chvílemi na ni žárlí, pak jsou přítelkyně a v závěru se přidává k jejím pronásledovatelům, když jí Elphaba přebere jejího snoubence Fiyera. Překvapivě působí i závěrečné znovuobjevení Fiyera v podobě oživlého strašáka z pole.
Pojďme se však k jednotlivým představitelům. Čarodějku Elphabu ztvárnila Elis Ochmanová a role se zhostila více než na výbornou. Předvedla fenomenální výkon jak po stránce herecké, tak především po stránce pěvecké, kdy zněl její hlas jistě a plně ve všech polohách a zvláště vynikal ve výškách. Elis na sebe upozornila již dříve v menších muzikálových rolích, ale nyní dokázala, že se právem propracovala k náročné roli hlavní. V muzikálu Čarodějka téměř nesleze z jeviště, vše odehraje v plném nasazení, včetně létací scény na koštěti. Zajímavé je sledovat i vývoj postavy od zprvu nesmělé a zakomplexované dívky, která se postupně proměňuje v sebevědomou zralou ženu se srdcem na pravém místě. Bravo, Elis!
Protějšek Elphaby Glindu ztvárnila Nikola Ďuricová, která se stala Elis po všech stránkách rovnocennou partnerkou. Jako dvojice si velmi sedly a pěkně to mezi nimi jiskřilo, nechyběly humorné scénky, například když Glinda učí Elphabu, jak zapůsobit na opačné pohlaví. I Nikola podala na premiéře obdivuhodný výkon, ale u této postavy mi trochu vadilo její přílišné přehrávání, i když tato postava je přesně tak napsaná a na určitém přehrávání stojí. Vzhledem k tomu, že si původní autoři na premiérové provedení vybrali právě Nikolu Ďuricovou, svědčí o tom, že jim právě tato poloha Glindy sedí, takže je vše v pořádku, a doufejme, že bude sedět i divákům. Nutno podotknout, že přehrávání často působí velmi komicky, což je jen ku prospěchu celého příběhu.
Role Fiyera se se ctí zhostil Tomáš Vaněk, a dostál tak svému cenění „Nejlepší muzikálový herec roku 2018“. Fiyero se divákům nejprve představí jako sebevědomý frajírek, kterému svět a všechny dívky leží u nohou. Postupně se však postava vyvíjí a dostává hloubku, až vygraduje do dojemného finále, ve kterém se ukáže, že vůbec není tak povrchní, jak se zpočátku zdálo. Balancování Fiyera mezi oběma hlavními představitelkami ustál Tomáš Vaněk na jedničku, včetně překvapivého závěru, kdy odchází s Elphabou začít nový život jinde. Pěvecky byl oběma hlavním představitelkám rovnocenným partnerem.
Čaroděje ze země Oz ztvárnil Marián Vojtko. Marián je zpěvák, který se může pochlubit skutečně vysoce nasazenou laťkou v mnoha hlavních muzikálových rolích, kde skutečně exceloval (nelze nezmínit jeho poslední role v Goja Music Hall Fantoma opery nebo Hraběte Von Krolock v Plese upírů) a získal dokonce Cenu Thálie (Baron Prášil v roce 2010). Čaroděj ze země Oz kreditu Fantoma opery nemůže konkurovat už jen tím, jak je role napsaná, ale na Mariánovi je vidět, že si ji užívá a baví ho, tak doufejme, že Čaroděj ze země Oz bude bavit nejen jeho skalní fanynky, ale i ostatní diváky.
V roli ředitelky kouzelnické školy madam Morrible se představila Světlana Nálepková, o jejímž nesporném talentu není pochyb, její pojetí s nakřáplým pěveckým projevem ředitelce školy magie sluší, i když by se jí dalo vytknout mírná afektovanost. U madam Morrible nejsou její pravé úmysly zpočátku patrné, ale záhy se projeví jako pěkná intrikánka, která stojí na straně čaroděje a přidává se k pronásledování Elphaby. V roli Elphabiny ochrnuté sestry Nessarose diváci na premiéře viděli Felicitu Prokešovou. Ačkoli tato postava nemá v muzikálu tolik prostoru, Prokešová se jejího ztvárnění zhostila více než se ctí.
Z dalších vedlejších postav je třeba si povšinout Boqa, který je spolužákem Glindy a Elphaby. Ač beznadějně zamilovaný do Glindy, nakonec zůstává na její přání s chromou Nessarone. Role Boqa se se ctí zhostil Jan Franc, bude zajímavé sledovat tento českobudějovický talent v dalších hereckých příležitostech. Neopomenutelnou, tentokrát zvířecí postavou, je vyučující v kouzelnické škole mluvící beran Dr. Dillamond, kterého ztvárnil Petr Matuszek. Už jenom skutečnost, že představení musí odehrát s beraní hlavou a s kopýtky na rukou si zaslouží velký obdiv.
Překladu libreta se ujal osvědčený Adam Novák a nelze mu nic vytknout. To, že děj nepůsobí příliš „přehledně“, je spíš věc originálu. Velkým kladem muzikálu jsou texty Michaela Prostějovského, který se v našich krajích směle může zařadit ke špičce. Drží se původních myšlenek textů a přetváří je do češtiny s citem pro přirozené frázování a přízvuky na správných slabikách, takže všechny písně přirozeně plynou a citlivé uši diváků a potažmo kritiků nic neruší. Muzikál bohužel neoplývá prvoplánovými hity, které by si člověk broukal cestou domů z představení, a tak snad připomeňme alespoň nejznámější songy, které dílo proslavily, jsou to například „Čaroděj a já“ (Wizard and I), „Překonat zemskou tíž“ (Defying gravity), nebo „Budou tě milovat“ (Popular). Rozpaky budil orchestr, který místy působil nesehraně a nekompaktně, jakoby neměl dostatek času na důkladné nacvičení všech partů. Doufejme, že si vše časem sedne a celkový dojem se zlepší.
Jako výtvarník dekorací byl osloven Akad. Arch. Daniel Dvořák. Kulisy působí místy dost nekompaktně a prvoplánově, diskutabilní jsou všudypřítomné zelené oči, u nichž není patrný důvod, proč tam vlastně jsou. Co se týče projekcí, mnohdy působí samoúčelově a místy až násilně. Rozpaky budí létající opice nebo například kouzlo změny počasí, které přivolává Madam Morrible, je opět trochu matoucím způsobem demonstrována nad polem rudých vlčích máků. Efektní a překvapivý je ale třeba let Elphaby na koštěti. Po výtvarné stránce je například vtipně pojatá dekorace studentského pokojíčku děvčat, kdy vidíme v knihovně Elphaby vyrovnané řady knih, zatímco u Glindině knihovničce se můžeme pokochat řadami vyrovnaných střevíčků na vysokých podpatcích.
Vytvoření kostýmů Čarodějky se ujala Zita Miklošová. Ač si produkce původních muzikálů většinou hlídají provedení, aby se od originálu příliš nelišilo, v české verzi Čarodějky se děje pravý opak, snad s výjimkou kostýmu Fiyera. Nejpropracovaněji působí kostýmy Madam Morrible a Glindy, rovněž kostýmy lidí ve Smaragdovém městě jsou noblesní a bohatě zdobené. Naproti tomu kostýmy mužských postav působí velmi jednoduše, mnohdy až skoro bez výraznějších nápadů. Například kostým Fiyera proměněného ve strašáka na poli evokuje spíš dojem bezdomovce, takže je jeho objevení v závěru trochu matoucí. Kostýmy company jsou výrazně chudší, což je patrné třeba i na parukách, které působí dojmem, že zde se poněkud šetřilo. Za zmínku stojí ještě kostým Dr. Dillamona, který zaujme svou složitostí a propracovaností.
V závěru muzikál dojaté publikum odměnilo dlouhým potleskem. Během děkovačky před nastoupeným souborem předala Dr. Františku Janečkovi kytici rudých růží osobně jeho dcera Emilka k jeho 75. narozeninám, a poté se již všichni vrhli do víru premiérových oslav, které se odehrávaly – jak jinak – než v čarodějnickém duchu. V mechu mezi červenými muchomůrkami jste si mohli vybrat různobarevné drinky ve zlověstně vypadajících tajemných zkumavkách, bohatě prostřené stoly s dobrotami pokrývaly obrovské sítě pavučin, samozřejmě i s nezbytnými pavouky. Na různých místech u stropu se houpaly a poletovaly špičaté čarodějnické klobouky, které si návštěvníci mohli posadit na hlavu a vyfotit se v nich. A tak diváci odcházeli z premiéry nadšeni nejen dojmy z nově uvedeného muzikálu Čarodějka, ale i ze skvělého stylového rautu, do jehož zákulisí můžete nahlédnout v naší fotogalerii.
Elphaba | Elis Ochmanová / Markéta Pešková / Kateřina Herčíková |
Glinda | Nikola Ďuricová / Natálie Grossová |
Fiyero | Tomáš Vaněk / Petr Ryšavý |
Nessarose | Felicita Prokešová / Monika Sommerová |
Boq | Jan Franc / Lukáš Randák |
Madame Morrible | Světlana Nálepková / Barbora Rajnišová |
Čaroděj | Marian Vojtko / Josef Štágr |
Dr. Dillamond | Petr Matuszek / Jindřich Nováček |
Chistery | Jiří Minařík |
Frex | Jakub Hübner |
Porodní bába | Radka Kovaříková |
Matka | Aneta Dobešová |
ShenShen a Pfanee | Katharine B. Selešiová a Kristýna Selešiová |
Profesor | Jakub Novotný |
Averic | Josef Fečo |
Tvůrčí tým | |
Hudba a texty písní | Stephen Schwartz |
Libreto | Winnie Holzman |
Podle novely | Gregory Maguire |
Orchestrace | William David Brohn |
Hudební aranžmá | Alex Lacamoire & Stephen Oremus |
Programy pro kayboard | Andrew Barrett |
Taneční aranžmá | James Lynn Abbott |
Český překlad | Adam Novák |
Texty písní | Michael Prostějovský |
Hudební nastudování a dirigent | Pavel Kantořík |
Výtvarník kostýmů | Zita Miklošová |
Výtvarník dekorací | Akad. Arch. Daniel Dvořák |
Sound designer | Lumír Havlas |
Light designer | Ivo Dankovič |
Asistent režie | Lukáš Bartoň |
Choreografie | Pavla Harangová |
Režie | Martin Novotný |
Producent | Dr. František Janeček |
Komentáře k článku