Muzikál Chicago byl premiérově uveden v Praze v roce 1978 na scéně Divadla ABC a ve stejném roce i v Městském divadle Brno. Z novějších uvedení připomeňme Chicago na prknech náhradní scény vytopeného Hudebního divadla Karlín, v Malém sále Kongresového centra Praha v nastudování režiséra Petra Novotného.
Letos jej zpracovali v Plzni, v režii Romana Meluzína, choreografii Pavla Strouhala, hraje se ve scéně a kostýmech Lucie Loosové a premiéru měl 1. prosince 2007. Muzikál, který je postaven na jazzové hudbě, tanečních výkonech jednotlivých protagonistů a skutečné události Chicaga roku 1924.
Režisér Roman Meluzín pojal muzikál jako vaudevillový, tj. komicky zpracovaný příběh o dramatické události. V první scéně proto vidíme cirkusové šapitó, dějem provází Vypravěč (J. Untermüller) v klaunovském hábitu, 
který i nadále evokuje prostředí cirkusu zvaného Svět a trefně glosuje dění na jevišti. Většina příběhu se odehrává přímo ve vězení nebo soudních budovách - tady je potřeba zmínit dobře udělané a funkční kulisy, které umí rychle zmizet ze scény a vytvořit tak jiné prostředí.
Rozhodně velkou devizou tohoto muzikálu jsou známé hity. Hned zpočátku diváky nažhaví "All That Jazz" (Hříšnej jazz), ve vězení nás přivítá Máma Morton svou písní "When You're Good to Mamma" (Ten, kdo táhne s Mámou), sexy vražedkyně se svými případy se představí v "Cell Block tango" (Mordy tango), 
prohnaný právník Billy Flyn nám sdělí, že "All I Care About Is Love" (Můj cíl), aby vzápětí získal na svou stranu média v písni "We both reached for the gun" (Zároveň jsme chytli zbraň). Amos Hart se představí ve skvělé písni "Mr. Celofán". Výborným číslem je píseň "Me and my baby" (Já a mý beby), ve kterém spatříme přenádherné děti. Soudní proces se představí v písni "Dáme fleka všem", osvobozená Roxie se dá dohromady s Velmou a ty se s námi loučí písní "Nowadays" (Já se mám).
Lucie Loosová opět (stejně jako v případě pražského nastudování muzikálu Jekyll & Hyde) dokázala, 
že umí navrhnout stejně dobře kostýmy i scénu. Scéna je funkční, jde rychle přestavit. Stejný důraz je kladen i na změny světelných nálad, které dotváří celkové vyznění dané scény.
Mnoho lidí zná slavný oscarový film Chicago, který byl hvězdně obsazen, 
a byl založen hlavně na tanečních výkonech jak company, tak i hlavních představitelů. Ani v tomto nastudování tomu nemohlo být jinak. Pavel Strouhal, který dělal choreografii například muzikálu Cats i zde odvedl stoprocentní výkon. Jeho náročnou prací bylo sladit požadavky režiséra s výraznou a složitou choreografií a naučit všechny herce, jak dobře zatančit a ještě vše uzpívat. 
A tak všechny dřel tak, aby na premiéře bylo vše v pořádku. Velmi si pochvaloval Míšu Badinkovou, která umí výborně stepovat. Že se nakonec vše povedlo, můžete vidět na vlastní oči.
Pokud půjdete do ženské věznice, uvidíte ženy v šedých hadrech. Pokud půjdete na Chicago, uvidíte krásné ženy ve spodním sexy prádle, které vám krásně zatančí a zazpívají. Co více si můžete přát?
Muzikál Chicago je příběh obyčejné ženy Roxie, odehrávající se v Chicagu 30. let minulého století. Roxie Hartová vzhlíží k hvězdám klubu Folix, sestrám Velmě a Veronice Kellyovým. Velma však přistihne svou sestru s jejím manželem Charliem, kterého zastřelí a tak se ocitne za mřížemi. Milá Roxie je naivní blondýnka, která doufá, že jí její milenec Fred Casely představí těm "správným" lidem, aby jednou mohla být stejně slavná jako Velma a Veronika. Když zjistí, že jí Fred lhal jen kvůli sexu, zabije ho. Její 
manžel Amos Hart, také prosťáček, to vezme na sebe, ale posléze odvolá. Roxie končí ve vězení, kde potkává značně namyšlenou Velmu a další děvčata, které ji v písni "Mordy tango" pomalu seznamují, jak to ve vězení Couk County chodí.
Bachařka Máma Morton vysvětlí Roxie, jak to chodí, a ta přesvědčí advokáta Billyho Flynna, aby její případ vzal. Ten z ní udělá loutku ve svých rukou, a tím si na svou stranu získá všechny zástupce médií. Roxie se stává mediální hvězdou, její věci jdou do dražby a sláva Velmy upadá. 
Ta se snaží s Roxie sblížit, ale nyní je to ona, kdo má nos nahoru. Její "slávu" však ohrožuje nový "přírůstek" ve vězení, Sprostá Kitty.
Dojde i k procesu s Maďarkou Hunaykovou, která tvrdí, že je nevinná, ale nemá dobrého obhájce a tak končí na šibenici. Velma i Roxie pochopí, že Billyho potřebují. Aby ho Roxie získala pro sebe, oznámí, že je těhotná. 
Tím na sebe strhne pozornost, proces je urychlen, na základě bezchybného výstupu jejího obhájce je zproštěna viny, ale… právě se stala další vražda, a tak zástupci sedmé velmoci utíkají na místo činu a Roxie je okamžitě zapomenuta.
Závěr patří Velmě a Roxie, které vytvoří nové duo , které vystupuje v Divadle Chicago a jejich společné číslo má velký úspěch. V publiku jim tleská Máma Morton i Billy Flynn. Happy end jak hrom, obě se poučily, prozřely a chytly druhou šanci za pačesy. Na druhou stranu, jejich "sláva" je dána jen tím, že jsou vražedkyně, a známé jsou jen díky obratné manipulaci médií. A lidé milují šťastné konce…
V hlavních rolích zde uvidíme:
Velma Kelly - Zuzana Krištofová-Kolářová
Roxie Hart - Michaela Badinková, alt. Gabriela Miková
Liz - Kateřina Šildová
Annie - Kristina Kloubková
June - Veronika Veselá
Mona - Betka Stanková
Hunayková - Alexandra Malínská
Sprostá Kitty - Michaela Rybicka
Máma Morton - Stanislava Topinková-Fořtová
Billy Flynn - Bronislav Kotiš
Amos Hart - Jan Kaštovský, Petr Kukla
Fred Casely - Zdeněk Vesecký, Marcel Švidrman
Mary Sunshineová - Venuše Dvořáková
Seržant Fogarty, Aaron - Libor Zavislan
Martin Harrison - Roman Krebs
Harry - Radek Štědronský Shejbal
Soudce - Václav Kolář
Soudní úředník - Evžen Engler
Konferenciér - Jiří Untermüller
Orchestr řídí Martin Kumžák
Plzeňské Divadlo J. K. Tyla opět prokázalo, že jejich uváděná muzikálová díla snesou srovnání s Prahou. Nedalo mi to, abych se po generální zkoušce nezeptal prvního muže inscenace režiséra Romana Meluzína:
Máte bohaté zkušenosti - čerpal jste z nich, když jste se ujal Chicaga, které je poměrně náročné co se týče tance?
No tak samozřejmě, že se člověk snaží navazovat na to, co dělal předtím. A když tu svoji tvorbu nějakým způsobem reflektujete, tak poměrně logicky na ni navazujete.
Muzikál Chicago je znám díky výbornému filmovému zpracování, v hlavní roli s Richardem Gerem - nebojíte se srovnávání s touto filmovou verzí?
Nelze srovnávat nesrovnatelné. A kromě jiného nám licenční podmínky dovolují nebo dokonce přikazují hrát původní verzi z roku 1975. A já jsem tomu velmi rád, protože ta verze mi připadá, pokud jde o převyprávění osudů všech hlavních postav tohoto muzikálu jako nejlepší, nejhlubší a nejzajímavější.
Film používá jiné prostředky - není tam vypravěč. Myslíte si, že vypravěč zde - v podobě klauna - interpretuje tu klaunovskou část onoho soudního procesu a nebo je opravdu vypravěčem, který posouvá děj?
Ono je to ještě úplně jinak. My to hrajeme v dramatickém prostoru, který jsme si zvolili. Je to v podstatě cirkusová aréna. 
Proto je ten vypravěč stylizován do podoby nějakého klauna. Snažíme se o něco jako "Cirkus svět" nebo "cirk, cirkus". Ale je tu ještě jedna věc, která nás inspirovala, která nás stahuje k tomu Chicagu. Ono to má podtitul "vaudevillový" muzikál . A "vaudevill" to je určitá etapa vývoje amerického hudebního divadla. Je to etapa, kdy prostě někdo nějak - v Evropě k tomu máme taky samozřejmě tradici kabaretu, kde je konferenciér - spojuje nějaká čísla. Z tohoto dějinného faktu, vědomí a znalosti jsme si toho našeho konferenciéra pojmenovali jako Klauna.
Zmínil jste kabaret - Chicago… Kabaret… to jsou dva muzikály, které se tady uváděly. Dvě díla, která byla i v poměrně krátkém časovém vymezení v dějinách. Jak se vám podařilo tu dobu odlišit?
No tak on je zásadní rozdíl už například v tom, kde se to odehrává. Jedno v Americe a druhé v Evropě. Chicago se odehrává v roce 1923 nebo 24, prostě v době, kdy se rozvíjí americká společnost. A Kabaret…ten se odehrává v předvečer nástupu nacismu 
a ohrožení celého světa s latentní potencionální druhou světovou válkou. Takže ty diference jsou v tom obsahu velmi veliké, ale v duchu jsou si samozřejmě obě dvě ty hry velmi blízké.
Co se týče Chicaga - je to spíše drama a nebo je to v podstatě komedie, kterou z toho vytváří vlastně celý ten systém soudnictví?
Je to groteska.
To byly postřehy režiséra. Nedalo mi to, abych se nezeptal druhého muže inscenace, který tvoří tvář muzikálu Chicago, choreografa Pavla Strouhala:
Chci se Tě Pavle zeptat - inspiroval ses spíš filmem nebo divadelním představením?
No tak pro mě je divadlo lepší než ten film. Takže spíš jsem se snažil to divadlo nezkazit. Snažil jsem se. Jak se to povedlo, nevím.
Jsi známý účinkováním v projektu Wings, kde se hodně stepuje. Stepu si tady v Chicagu , jak vidno, užívají i účinkující. Jak byli připraveni?
My teď budeme jeden step rušit, protože se nám to tam nedaří technicky udělat. Takže nakonec to vypadá, že bude stepovat jenom Miška Badinková v roli Roxie a ta stepovat umí. Já jsem s ní stepoval už v "Hledá se muž, zn. Bohatý" kde hraje Millie, takže jsem věděl, co od ní můžu chtít. Toho stepu tam zas tolik není - je to pohodě.
Ty kromě stepu ovšem děláš i choreografii. Samozřejmě tahle Chicagská není Tvojí první. Jak vzpomínáš na tu, řekl bych nejúspěšnější, první… tedy na Kočky ?
Tak na Cats já radši nevzpomínám. Je to taková směs emocí od pozitivních po naprosto depresivní, bych řekl. Občas si na ně vzpomínám, na to hezké - na to špatné se snažím zapomenout.
Přinášíš některé nápady, použité ve Wings, i do divadelních představení? 
Wings vlastně stavěl Honza Bursa, ne já. Ale samozřejmě, když člověk něco dělá, tak se mu ty věci promíchávají v hlavě a logicky jsou tam určité nitě, protažené vlastně skrze všechny věci, které člověk dělá - protože když to jde z jeho hlavy, tak tam určité spojitosti jsou.
Připravuješ do budoucna nějakou další muzikálovou věc?
Do budoucna připravuji několik muzikálových věcí. Nevím o kterých teď můžu mluvit… Rozhodně to bude Kvaska v divadle Kalich, divadelní zpracování - o tom snad už mluvit můžu. 
A ty další… snad brzy vyplují na světlo světa. Nejsem si jistý, že bych je měl teď tady zmiňovat.
Chystáš kromě projektu Wings ještě něco dalšího?
Chystám, chystám… měl bych se stát součástí česko-britského tanečního projektu, ale to bych nechtěl zakřiknout. Takže bych o tom taky nechtěl moc mluvit - čistě z pověrčivosti. To si řekneme pak, až to bude aktuální.
Děkuji Vám oběma za rozhovor.
Komentáře k článku