Během divadelních prázdnin došlo mezi společností Rosana, s.r.o. a Teaspoon Cinema, s.r.o. k dohodě o předání pomyslného "producentského žezla" muzikálu Pokrevní bratři. Rosana zůstává i nadále partnerem muzikálu, producentskou roli tak bez dalších podmínek a závazků přebírá Teaspoon Cinema.
Z původního obsazení zůstali všichni účinkující muzikálu věrni i v nové sezóně. Ve dvou obnovených premiérách 18. a 19. října se vystřídaly všechny alternace. Jen v roli paní Lyonsové se v obou představila pouze Petra Jungmannová. Ta na rozdíl od Terezy Kostkové, jak se zdá svou paní L. daleko více prožívá, ať už jde o chvíle štěstí, kdy s paní Johnstonovou uzavře dohodu o předání dítěte do své péče, či o chvíle dramatické, kterých v tomto představení najdeme bezpočet.
V roli Eddieho, dvojčete vyrůstajícího v bohatém prostředí, se i nadále střídají Martin France a Jan Urban. Přestože jde o stejnou roli, každý z herců ji pojal úplně jinak, po svém. Ztvárnění sedmiletého kluka v podání Martina France prostě nemá chybu. Jako by se na těch pár chvil v první polovině představení opět sám vrátil do dětství. Oproti tomu Jan Urban se představení co představení stává zasněným a zamilovaným osmnáctiletým mladíkem. Každý si tedy v této roli našel to své a proto není vůbec na škodu vypravit se do Paláce Blaník na obě alternace. To samé platí i o obou alternacích dalších rolí. Z každého pojetí si totiž odnesete zcela jiné, ale rozhodně příjemné zážitky.
Muzikál Pokrevní bratři tedy v Paláci Blaník jede dál. Produkce naplánovala do konce roku pět představení měsíčně. Pokud jste tento strhující příběh plný lásky, nenávisti, štěstí i dramatických zvratů ještě neviděli, určitě se na něj přijďte do Paláce Blaník podívat. A pokud jste ho již viděli, přijďte znovu!
Jelikož se jednalo o obnovenou premiéru, následoval i raut - tentokrát až ve Vršovicích, v hudebním baru Waikiki. Od divadla hosty odvezl autobus až před bar, kde přítomné hosty vítal tiskový mluvčí muzikálu Martin Čáp. Po příjezdu účinkujících následovala velkolepá oslava, při které se dobře jedlo, tančilo a až do brzkého rána se slavilo. Druhý den se mnozí včera hrající přišli podívat na své kolegy, kteří stáli na jevišti tento den.
Fotografie Michal Škvor, text Veronika Stehnová
Komentáře k článku