Musicalnet.cz

Ve čtvrtek 3. listopadu 2022 se fanoušci skupiny Olympic dočkali hit muzikálu s písněmi Petra Jandy "Okno mé lásky". Na jevišti Divadla Broadway se odehrál příběh mladíka Davida o hledání lidských i uměleckých hodnot a především příběh lásky, která jediná dává životu hlubší smysl. Scénář a režie jsou dílem Radka Balaše, který na inscenaci spolupracoval s osvědčenými kolegy, což se na výsledném dojmu rozhodně projevilo. Scénografie se ujal Šimon Caban, choreografií se více než se ctí zhostila Anet Antošová a kostýmy vznikly ve výtvarné dílně Romana Šolce. Nový hudební vzhled dal písním Marcus Tran. My jsme na premiéře nemohli chybět a přinášíme vám z ní reportáž.

Ústřední postavou muzikálu je chlapec jménem David, který diváky provází svým neradostným příběhem. Žije s matkou a otčímem, ale když otčím od rodiny po hádce odchází, matka Davidovi svěří pravdu o jeho biologickém otci, který je opustil, když byl chlapci jeden rok. David je talentovaným výtvarníkem a své umění realizuje jako sprejer v partě podobně zaměřených mladíků. Jeho kamarádem se stává prodavač sprejů, kterému nikdo neřekne jinak než Rosomák. V Davidově patnácti letech jeho matka vyskočí z okna a chlapec se o sebe musí začít starat sám. V partě potkává Denisu, do které se zamiluje, ale je jasné, že tato dívka ho potáhne jen do dalších potíží, a tak se jeho život odvíjí jen mezi sprejováním a věčnými útěky před policií.

Zlom nastává, když ho najde na ulici spícího studentka Taneční konzervatoře Sofie. Mezi mladými lidmi to okamžitě zajiskří, problém je ovšem v tom, že Sofiina sociálně vysoce postavená rodina jejich rodícímu se vztahu nepřeje, a už první pozvání na narozeniny Sofie naznačí, že první konflikty na sebe nenechají dlouho čekat. V příběhu osudové lásky Davida a Sofie potkáváme celou řadu dalších postav, do jejichž životů nahlédneme právě prostřednictvím slavných Jandových hitů, které vyznívají, jakoby byly pro muzikál přímo stvořeny. Rodiče Sofie na svou dceru nasadí bláznivou tetu Agátu, aby zamezila setkávání mladých milenců.

David se se Sofií tajně vydává do chatařské osady, na kterou dostal typ, a kde se rozhodne hledat svého biologického otce, což se mu nakonec podaří. Otec je rád, že se setkává se svým synem a prozrazuje mu pro Davida důležitou část jeho života, kdy se potkali s Davidovou matkou. Pro Sofii si ovšem přijedou rodiče, odvezou ji a rozhodnou se ji pod dohledem tety Agáty poslat na studia tance do Paříže. Mezitím byla Davidova malba tváře Sofie na střeše jednoho domu vyhodnocena street artovou komisí jako vítězná malba a Davidovi byla přiřčena výhra padesát tisíc dolarů. Aby ji však mohl získat, musí se David ale o svou výhru přihlásit, k malbě se přihlásit a prokázat, že malba je jeho dílem.

David, který si až doposud moc nevěřil, posílen stále větší popularitou svých děl, se rozhodne odcestovat do legendárního města nad Seinou, kde chce najít svou lásku Sofii a současně se pokusit prorazit na mezinárodním poli v tvorbě street artu. A tak se společně s kamarádem Rosomákem vydává do Paříže. Podaří se mu uspět a najít své štěstí? To vám nebudu prozrazovat, přijďte se na to podívat do Divadla Broadway. Čeká vás moderní muzikálová show, kde kromě nestárnoucích hitů Petra Jandy a skupiny Olympic v novém hudebním aranžmá Marcuse Trana, uvidíte i skvělá taneční čísla a velmi působivé originální projekce, vše v dokonalé souhře. A možná se na konci příběhu i zamyslíte nad hledáním samotného smyslu života.

První půlka představení se mi zdála zdlouhavá, a u některých stále se opakujících sprejerských scénách a několika písních Olympicu v rapovějším kabátě jsem si začínala klást otázku, kam by se tak děj mohl nadále odvíjet. Možná to bylo i tím, že se jednalo o premiéru, což se v první polovině projevilo určitou nejistotou ve výkonech některých aktérů. Naštěstí druhá polovina muzikálu nabrala spád, děj začínal mít plno zvratů a překvapení a celé představení dostalo po všech stránkách ty správné grády. Když jsme se o tom po představení bavili s režisérem Radkem Balašem, řekl mi: „Představení je jako start letadla, pomalu se rozjíždí, pak nabere rychlost a odstartuje.“ Tak pokud je to takto, pak je vše asi v naprostém pořádku. Ostatně důležitý je výsledný dojem, a ten byl skvělý.

V hlavní roli Davida jsme viděli Vojtěcha Drahokoupila, u kterého mi trochu vadil jeho civilní vzhled, jeho typické blonďaté dredy, protože jsem pořád viděla víc Vojtěcha Drahokouila než sprejera Davida. Ale jeho výkon gradoval a nakonec vyzněl na výbornou. Došlo i na některé neplánované komické situace, které rozesmály celé publikum. Například když David seděl na forbíně se svým otcem, ztvárněným Janem Toužimským, který právě dozpíval srdceryvný song „Slzy tvý mámy“, tak David se do nastalého hrobového ticha obdivným pohledem na Jana zadíval a povídá: „Já bych taky jednou chtěl umět tak zpívat jako ty...“ a Honzu to zcela odbouralo, bylo znát, že tohle ve scénáři rozhodně napsáno nebylo. Pak jen k Davidovi utrousil: „Vždyť ty už zpíváš skvěle...“ A to odbouralo zase Vojtěcha. Zkrátka publikum se několikrát během představení opravdu neplánovaně pobavilo. Jinak výkon Jana Toužimského byl skutečně excelentní, což po představení s nadšením potvrdil i samotný Petr Janda.

Sofii si zahrála Michela Pecháčková, která mile překvapila nejen svým uvěřitelným hereckým výkonem, ale i velmi dobrým zpěvem a především nádhernými tanečními výkony. Její rodiče si zahráli zkušení herečtí bardi Bořek Sedláček a Sandra Pogodová, oba odvedli skvělé výkony, jejich postavy byly výborně propracované a mnohobarevné. Za zvláštní zastavení stojí výkon Pavlíny Ďuriačové v roli tety Agáty, která kromě hlasového fondu oplývá i neobyčejným smyslem pro humor a dokáže si dělat legraci sama ze sebe. Obdivuhodná je při jejích proporcích i její neobyčejná pohyblivost, kterou by člověk až nečekal. V roli matky Davida Barbory Stránské jsme viděli výbornou Lindu Finkovou, která to asi nejvíc rozjela s Janem Toužimským v songu „Jedeme dál!“ Linda Finková se navíc ujala i hudebního nastudování díla.

Snad nejvtipnější postavou příběhu je prodavač sprejů Rosomák, kterého ztvárnil Peter Pecha, jeho průpovídky a vtipné připomínky dodávají představení uvolněnou atmosféru. Jeden příklad za všechny. Když David s Rosomákem dorazí do Paříže s holými kapsami, David najde na zemi drobnou minci a procítěně zpívá Jandův nezapomenutelný hit „Bonsoir, mademoiselle Paris“: „Mám v kapse jeden frank, jsem nejbohatší z bank nad Seinou...“ a do toho Rosomák utrousí: „Ty vole, to není frank, to je euro, je rok 2022!“ Podobných glos diváci z úst Rosomáka uslyší během představení ještě mnoho. V muzikálu se vyskytuje ještě pár dalších postav, například Stormie, kterého ztvárnil Ondřej Bábor, nebo Denisa, kterou si zahrála Sharlota.

Kromě poutavého příběhu a výborných hereckých i pěveckých výkonů představení dominují také skvělé choreografie Anet Antošové. Kromě běžných muzikálových choreografií zde Anet představila i taneční čísla na pomezí baletu, výrazového tance a moderny, které snesou srovnání i se světovou scénou. Mimochodem, právě do kolébky moderního muzikálu jezdí Anet studovat od těch nejlepších. Nacvičení choreografie v taneční škole muselo stát všechny dívky mnoho potu, bolesti a slz, ale výsledek stojí za to!

Jedná se především o přesnou synchronizaci všech tanečnic mezi sebou a projekcemi na pozadí, kdy všechny tanečnice jdou přesně na hudbu, a tím pádem se jejich pohyb stává dokonalým. BRAVO! Takové tanečnice ve vynikající a sehrané company (škoda, že tam tyto taneční hvězdy nejvyšší velikosti nemají více sólového prostoru) si zaslouží být zde vypsány jmenovitě. Na premiéře odvedli skvělou práci Michaela Novotná, Terezie Rakouská, Kateřina Vrběcká, Barbora Onderková, Justina Bohatá, Jaromír Špalek, Lukáš Prokop a Ondřej Bohata. Na všech byly znát čtyři roky poctivé dřiny, všichni byli sehraní, vše působilo lehce a přirozeně a skvělá byla i souhra se sólisty.

Za zmínku určitě stojí i taneční sekvence s hlavní představitelkou Michaelou Pecháčkovou, jejíž taneční čísla vynikla právě v souhře s bravurním výkonem dívčí company. Co mě naprosto uchvátilo, byly multimediální projekce, které v kombinaci s kulisami vyjíždějícími z propadel, vlastně tvořily kompletně celou jednoduchou, ale naprosto účelnou scénu. Skvělým nápadem je i kombinace projekcí reálného prostředí s malbami, které umožňují okamžité a plynulé změny scén.

I když vám neprozradím, jak samotnnný příběh Davida a Sofie dopadne, ke konci mělo představení neuvěřitelnou energii a závěrečná medley zvedla publikum ze sedadel a všichni diváci se přidali k hercům na jevišti a Jandovy hity zpívali z plných hrdel. Snad nejšťastnějším divákem byl samotný autor hudby Petr Janda, který neskrýval své dojetí. Jak se přiznal, některé aranže písní Marcuse Trana ho překvapily tak, že písně skoro nepoznával, ale bylo to pro něj příjemné překvapení. Přijďte se tedy na hit muzikál Okno mé lásky do Divadla Broadway podívat, a nechte se také překvapit. Myslím, že rozhodně nebudete litovat. Vstupenky koupíte (pokud je seženete) v pokladně divadla a v obvyklých předprodejích.

 Premiérová galerie

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions