Muzikál Legenda jménem Holmes měl premiéru 18. října 2018 v Hudebním divadle Karlín. Představení, o jehož hudbu, text a libreto se postaral Ondřej Gregor Brzobohatý, je povedené svým hudebním provedením, zajímavým příběhem a zábavnými peripetiemi osudu spisovatele Arthura Conana Doyla a jeho postavy Sherlocka Holmese, která začíná být slavnější, než je on. Dvojroli šarmantního bonvivána Holmese a uťápnutého spisovatele Doyla hledajícího lásku v muzikálu ztvárnil Vojtěch Dyk v alternaci s Lukášem Janotou. Vojtěch Dyk byl nominován na Cenu Thalie 2018 za ztvárnění dvojrole Sherlock Holmes/Arthur Conan Doyl v mužské kategorii v oboru Muzikál, opereta a jiné hudebnědramatické žánry.
Dalšími nominovanými v této kategorii byli herci Jan Cina za roli Prince v muzikálu Malý princ a Jozef Hruškoci – za roli Sweeney Todd v muzikálu Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street. Vojtěch Dyk ocenění Thalie získal a jeho kolegové z Hudebního divadla Karlín pro něho připravili na prvním představení po udělení cen překvapení. Při děkovačce obdržel na jevišti od ředitele Hudebního divadla Karlín historickou fotografii původného varieté Eduarda Tichého s podpisy všech účinkujících muzikálu Legenda jménem Holmes. Speciální cenu si připravil pro herce autor muzikálu Ondřej Gregor Brzobohatý – lahvinku vynikajícího vína. S Vojtěchem Dykem jsme měli možnost při této přiležitosti udělat krátký rozhovor.
Co pro vás ocenění Thálie znamená?
Jsem hlavně rád, že dostalo ocenění tohle představení, zaslouží si jej.
Hudbu složil Ondřej Gregor Brzobohatý a jsou tam i vymyšlené hezké narážky herců s členy orchestru.
Baví mě si takhle hrát a tady v Hudebním divadle Karlín je taková parta, že k takovým věcem přímo vybízí. Jsou tady super hráči, jak v orchestřišti, tak na jevišti.
Jaký máte vztah k Sherlockovi Holmesovi?
Mě ta postava baví, je výborná. Myslím, že si užívá života, takže tohle máme společné. Navíc ho mám spojeného s britskou verzí seriálu, kterou jsem daboval. Radost si zahrát takovouhle postavičku.
Máte rád detektivky?
Moc ne, měl jsem je rád dříve. Brával jsem si je na cesty k moři. Čtu teď jiný typ literatury. Třeba i duchovní o osobnostním růstu, ale i beletrii. Také se zajímám o různé výzkumy, co se týká mobilních telefonů, s tím teď trochu zápasím, nechci být na něm závislý, a stejně tak moje děti. Tak abych měl argumenty, když jim zakazuji hry na telefonu.
Je již technologií příliš?
Je jen na nás, zda si uděláme čas a s dětmi budeme trávit čas. Když jim nabídneme jinou variantu, po nějakém přemlouvání ji zvolí. Technologií je moc a oddaluje nás to od sama sebe.
Ve Voice jste pomáhal mladým zpěvákům. Co vám tahle příležitost dala?
Mně to dalo moc, přestal jsem se například bát formulovat myšlenky na veřejnosti. S některými účastníky jsem pořád v kontaktu, se dvěma mými finalistkami, Eliškou Mrázovou a Markétou Chladovou, pozval jsem je i na své koncerty. Snažím se pomáhat tímhle stylem, není to tak, že by pro mě vše skončilo. Vypěstovali jsme si přátelský vztah.
Máte aktuální roli?
Divadelní teď ne, ale filmová se rýsuje, a to o skladateli Josefovi Myslivečkovi v režii Petra Václava, což bude něco úplně odlišného, než jsem filmově doposud dělal.
Vznik představení Legenda jménem Holmes přibližuje rozhovor, který proběhl s Ondřejem Gregorem Brzobohatým přímo na premiéře.
Je vlastní muzikál váš splněný sen?
Jsem velmi spjat s tímhle divadlem, když jsem byl malý, táta mě sem vodil, když zkoušel muzikály Zpívání v dešti, Klec bláznů, či Řeka Zorbu. Po jedné zkoušce jsem stál na jevišti a on mi řekl: Vidíš Ondro, tady budeš mít svůj muzikál. Bylo mi 14, 15 let. Jeho slova jsem si zapamatoval a velmi mě hřeje, že se naplnila. Člověk naprosto musí věřit tomu, co dělá, vzdělávat se, a k tomu mít velikou pokoru, a v tu chvíli se sny plní. Není to tak, že jsou sny, na které se nedá dosáhnout, všechno je možné, všechno se dá dokázat.
Jak se zrodila myšlenka na muzikál?
Ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek přišel s několika náměty a jedním z nich byl Sherlock Holmes. Chytnul jsem se toho a začal jsem na muzikálu intenzivně pracovat.
Máte vztah k Sherlockovi?
Obrovský, miloval jsem ho, když jsem byl malý. Navíc jsem začal znovu číst povídky a všechno jsem si vybavoval, také filmy, maximálně jsem se do tématu ponořil. Jsem rád, že se z toho podařilo dostat jakousi nadstavbu Sherlocka Holmese. Náš muzikál je příběh Arthura Conana Doyla, který prochází peripetiemi, kdy už nemůže vystát Sherlocka Holmese.
Každý spisovatel chce někdy zabít svého hrdinu.
Taková myšlenka se mi moc líbila, přišla mi také nesmírně atraktivní pro ztvárnění na muzikálovém jevišti.
Jaká byla vaše hudební inspirace?
Pro mě je inspirací John Kander, kterého miluji celým svým srdcem a je velkým životním štěstím, že ho mohu znát osobně a že mi tu práci posvětil. Stephen Sondheim a další skladatelé, které zbožňuji a skládali klasickou muzikálovou tvorbu v New Yorku. Vyrostl jsem na takových muzikálech, mám je rád. Odkazy na tuhle hudbu jsou tam pravděpodobně slyšet. Jinak ani psát neumím, ani nechci.
Zaujala mě interakce s orchestrem.
Tento nápad se často používá na Broadwayi. Viděl jsem v mnoha komediích, kdy herci reagují na dirigenta a dirigent je součástí představení.
Můžete divákům doporučit zajímavé muzikálové zahraniční představení?
Například The Book of Mormon, nejlepší představení současnosti. Muzikál o skupině Mormonů, kteří jsou zasvěceni víře a přitom mají misie po celém světě, většinou v zemích třetího světa. Příběh je nádherný, vtipný, s nadsázkou. Autoři jsou Trey Parker, Robert Lopez a Matt Stone. Robert Lopez a Matt Stone napsali Southpark. Je to drzý muzikál. Mám rád, když je muzikál drzý a zároveň vtipný, ne agresivní, ale inteligentní. Aladin je také fantastický.
Dá se srovnat anglická a americká produkce?
Jsou tam rozdíly. Řekl bych, že Broadway má pořád něco navíc než West End. Obě dvě scény ale spojuje dokonalost v dotahování věcí. Mají daleko větší disciplínu, než máme my. U Sherlocka Holmese ta preciznost existuje a troufnu si tvrdit se vší skromností mně vlastní, jak říká Sherlock, že jsme si tady vytvořili takový malý New York.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku