Musicalnet.cz

Šedesátsedm let mezi smrtí a znovuzrozením. Píše se rok 1952 a Ona umírá. Umírá žena, která se zapsala do dějin této planety, a asi bude jen málo lidí, kteří by ji neznali. Žena z lidu, která se dostala ze suterénu společnosti do nejvyšších pater. Žena, která vzešla ze spodiny, aby nakonec byla oslavována skoro jako svatá. Žena, která svou popularitou zastínila svého manžela i mnohé politiky té doby. Žena, o které když se negativně v zemi jejího původu zmíníte, hrozí vám žalář. Žena, která se narodila jako Eva María Duarte, zemřela jako Eva Perón a slavná se stala jako Evita. Zemřela 26. července 1952, aby se 29. března 2019 znovu narodila ve slavném muzikálu Evita. Tentokráte v šestém českém nastudování v Jihočeském divadle. Pojďme se tedy podívat na premiéru tohoto díla.

I v patriarchálních dějinách lidstva se zrodila spousta silných a mocných žen, jejichž život a smrt nás fascinují dodnes. Příběh některých z nich si našel cestu i na muzikálová divadelní prkna. Vzpomeňme například na Kleopatru, Edith Piaf, Funny Girl, Johanku z Arku a samozřejmě Evitu. Fascinován jí byl určitě i autor hudby Andrew Lloyd Webber (jež je bezpochyby nejúspěšnějším žijícím muzikálovým skladatelem na světě), a autor libreta a textu písní Tim Rice. Mimochodem oba pánové stojí autorsky i za světově proslulou rockovou operou Jesus Christ Superstar, která byla jejich prvním společným dílem.

Po jeho neuvěřitelném úspěchu však měli trochu strach, a proto se nejdříve rozhodli vydat nahrávku kompletního muzikálu Evita s Julií Covington. CD uspělo, a nic již nebránilo tomu, aby se po 26 letech od její smrti 21. června 1978 konala premiéra muzikálu Evita v londýnském West Endu v Princ Edward Theatre, v hlavní roli s Elaine Paige. A tak se mohl muzikál rozlétnout do celého světa. A dobyl ho. Kromě Antarktidy se uváděl na všech kontinentech. V roce 1966 se dokonce Evita dočkala filmové verze s Madonnou a Antoniem Banderasem.

Do Česka doputovala poprvé do Prahy (Divadlo Spirála 1998-2000) - zde zazářila v hlavní roli Evity mladá a talentovaná Radka Fišarová, muzikál zde odehrál neuvěřitelných 331 repríz před vyprodaným hledištěm, podruhé do Brna (MDB 2009-2012, 27 repríz), potřetí do Plzně (Divadlo J. K. Tyla 2011-2013, 40 repríz), počtvrté do Ostravy (NDM Divadlo J. Myrona 2014-2018, 57 repríz), popáté opět Praha (Divadlo Studio dva - v hlavní roli Monika Absolonová v alternaci opět s Radkou Fišarovou, od roku 2015 stále v repertoáru) a nakonec konečně prozatím pošesté do Českých Budějovic na prkna Jihočeského divadla. V nádherném přebásnění Michaela Prostějovského, režii Lumíra Olšovského a pod taktovkou Martina Peschíka. Hlavní ženská role byla svěřena muzikálovým hvězdám Michaele Gemrotové a Michaele Noskové. V hlavní mužské roli Che vystoupí střídavě hostující Lukáš Adam a domácí Lukáš Randák. 

Michaela Gemrotová byla bezkonkurenčně největším trumfem celé premiéry. Pevně věřím, že i Michaela Nosková ze sebe vydá maximum, ale Gemrotová rozhodně došla na Olymp téhle těžké role. Svým zpěvem rozechvěla i skleničky ve foyer, stejně jako naše srdce v sále. Výšky nemusela tlačit či se jim vyhýbat, nekřičí, a je jí perfektně rozumět. Písně graduje jemně, ale přesně. A hlavně nezapomíná hrát a veršům dává výraz. Možná je trochu křehčí, než její reálný předobraz, ale to není na škodu. O Evě Perónové přečetla řadu knih, sledovala dokumenty, studovala proslovy a gesta. A na jejím výkonu je to znát. Zářilo z ní přesně to charisma, které dopomohlo dívce z chudého venkova na post první dámy země, a povýšilo ji na novodobou ikonu.

Jejího manžela premiérově a naprosto famózně a bezchybně ztvárnil Oldřich Kříž (Juan Domingo Perón). Příběh o vášni, moci a lásce pojí postava Che (Lukáš Randák) - tento výraz je slangovým oslovením "kámo". Hře slouží jako vypravěč, nekompromisní kritik a svědomí Evy. Lukáš je v této roli fantastický. Celý muzikál táhne neuvěřitelně dopředu a oprávněně sklízí obří potlesk. Je to zpěvák s úžasnou artikulací, nezaměnitelným hlasem, a teď se prokázal i úžasným rozsahem a skvělou dynamikou. Prostě mu to šlape! A pokud někdo na jevišti nebude stíhat, tak Randák bude ten poslední, protože on nezpomaluje - tedy pokud to nemá ve scénáři. Herci spolu fungují perfektně. Pravděpodobně za to může pozitivní atmosféra v zákulisí, i um režiséra Lumíra Olšovského. 

Ten musel podle svých slov pracovat s velkými obrazy, ve kterých bylo potřeba vysvětlit historii bez dialogů. Vyložil, že obraz je vždy uzavřená jednotka, ve které se musí vysvětlit, v jakém stavu se Evita nachází. Pochvaloval si, že naštěstí pro tento muzikál získal ty nejlepší interpretky, s nimiž byla radost inscenaci tvořit a domýšlet. Scénu, kterou připravil Ondřej Zicha, označil režisér za hravou. Velkou zvláštností jsou dvoje postranní schody vedoucí na balkón, ze kterého diváci vidí celé dění zezadu, za zády herců. Překlad libreta Michaela Prostějovského je volnější a kreativní. Používá mnoho nespisovných a hovorových výrazů. Spousta slovních spojení je opravdu kouzelných, i když - nebo právě proto - že jdou jinou cestou, než Riceovo libreto.

Nádherné a precizní kostýmy vytvořila Veronika Hindle. Řídila se svým přesvědčením, že jakmile se hraje o reálné postavě, musí tam být reálné kostýmy. Objeví se třeba i autentická generálská čepice. Překvapením je fakt, že Evitu zdobí originální šatové doplňky a šperky přímo od Diora, které byly přivezeny přes oceán z amerického oděvního vintage butiku. V průběhu představení se Evita převlékne celkem čtrnáctkrát. Choreografie Lukáše Vilta je moderní, přesto odkazující ke kořenům latinskoamerických tanců, propracovaná, a také náročná na preciznost provedení. Zvláště mne zaujala přesnost pohybu v davových scénách. Příjemná byla bohatá, skvěle sehraná a velmi početná company. Mou jedinou připomínkou k muzikálu jsou jen čistě taneční vystoupení. Jsou sice perfektní, ale dala by se spočítat na dvou prstech jedné ruky... Jsme přece v Jižní Americe, v Argentině! Tam tanec nechybí nikde, a nikdy. I batolata se zde naučí dříve tančit, než chodit. 

Evita je mimořádné představení. Mimořádně emotivní a dojemné, možná v několika momentech mimořádně agresivní, abychom se vzápětí dočkali mimořádné hřejivosti. Je totiž o mimořádné ženě. Ženě, po které bylo dokonce přejmenováno město La Plata na město Evy Perónové - španělsky Ciudad Eva Perón. Příběh venkovské nemanželské argentinské dívky, která se probojovala až k pozici první dámy Argentiny, není černobílý. Ani veselý, ani kýčovitě smutný. Je zkrátka bohatý, neklidný a do jisté míry tajemný. Jedno je však jisté. I diváci, kteří muzikál již znají, zde uvidí něco nového. A výlet na jih naší země rozhodně stojí za to. Je to totiž výrazně blíže, než do Jižní Ameriky. Nejen v Praze totiž umí muzikál na té nejvyšší úrovni.

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions