Může láska ženy rozhodnou o tom, zda padne celý stát? Co zapovězená láska - může z nepřízně sílit a růst, aby nakonec došla naplnění? Jak velké jmění dělá ženu žádoucí? Možná Vám na část těchto otázek (nebo možná všechny) odpoví nejnovější společný počin Hudebního divadla z Karlína a Divadla Josefa Kajetrána Tyla z Plzně, opereta Veselá vdova. Ačkoliv není opereta v současné době trendy, musím říci, že se v nich skrývá obrovská krása a potenciál, který nepochopíte, pokud neuvidíte na vlastní oči. Kromě známých a nádherných melodií uvidíte skvělé kostýmy a krásnou scénu.
Po třiceti letech se 24. ledna 2019 v Hudebním divadle Karlín v koprodukci s plzeňským divadlem J. K. Tyla odehrála premiéra světově nejúspěšnější a nejnavštěvovanější operety Veselá vdova. Světlo světa spatřila na začátku dvacátého století vlastně náhodou. Leo Stein se tenkrát prohrabával knihovnou svého přítele Lindaua, a objevil tam komedii Henriho Meilhace L´Attaché de l´ambassade - Rada velvyslanectví. Stein své libreto zamýšlel dát tehdy úspěšnému a velice módnímu autorovi Plesu v opeře Richardovi Heugerberovi. Jeho valčíková zpracování mu ale připadala těžkopádná, a proto si vyhlédl mladého vojenského kapelníka Franze Lehára. A v roce 1905 se tak ve vídeňském divadle "Theater an der Wien" konala ne příliš slavná premiéra. Přesto si opereta probojovala cestu k srdcím publika, a její sláva se rozlétla do celého světa.
V Karlíně jsme už mohli vidět takové operetní skvosty jako Polská krev, Čardášová princezna, Mam´zelle Nitouche nebo Netopýr, o kterých se můžete dočíst i na našem webu. Když tedy přišel ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Martin Otava za ředitelem Hudebního divadla Karlín Egonem Kulhánkem s nabídkou na spolupráci, byla hned ruka v rukávě. A Veselá vdova byla jasná volba. Martin Otava ve svém krátkém proslovu před premiérou zavzpomínal na své mládí, kdy coby mladý herec strávil na karlínských prknech celé čtyři roky. Nostalgicky se zasnil, že si z tohoto angažmá - a hlavně ze zákulisí - odnesl lásku nejen k operetě, ale i k ženám... karlínské zdi by mohly vyprávět :-) Egon Kulhánek si pochvaloval, že tato spolupráce vedla k vzájemnému obohacení zkušenostmi obou divadel a jejich souborů, navíc se podělili o fianční náklady, z čehož nakonec v neposlední řadě profituje samotný divák.
Příběh operety všech operet má celkem tři dějství, a je zasazen do Paříže roku 1905. Nepostrádá důležitou dějovou zápletku, včetně drobných, nečekaných zvratů, ani nestárnoucí, bystré a komické dialogy. V jakékoliv době jde totiž především o peníze. Režisér, ředitel DJKT a překladatel mluveného slova v jedné osobě Martin Otava zdůrazňoval, že se chtěl skutečně držet původního textu ze začátku minulého století, kdy ještě nebyl zatížen různými adaptacemi a aktualizacemi. A udělat opravdovou, klasickou vídeňskou operetu ve velkém stylu se mu bezpochyby podařilo. Stejně tak jsou skvělé nově přeložené pěvěcké texty Evy Bezděkové. Zvyknout si na ně možná bude mít potíže starší generace, která má Veselou vdovu zažitou, a většinu textů z předchozího překladu zná.
Při obsazování jednotlivých rolí se kladl velký důraz na kvalitu interpretů, a jejich bravurní zvládání zpěvu, herectví i tance. Vysoké požadavky na herce si nezadají s nároky na nejlepší soprán a tenor v operách. V hlavních rolích jsme proto na premiéře spatřili ty nejlepší: Livia Obručnik Vénosová (Hanna Glawari) - ostřílená a úchvatná operní zpěvačka skvěle zúročila svůj temperament, ingredienci, kterou zdědila po maďarské mamince a jež jí byla dána do vínku i skutečností, že se narodila na Slovensku. Má za sebou účinkování v takových operních legendách, jako je Julius Caesar, Carmen, Sedlák kavalír, Rusalka, Kouzelná flétna, Kleopatra, Poprask v opeře, Aida, La Traviata... a mnoha, mnoha dalších.
Jako protějšek jí zdatně sekundoval Michal Bragagnolo (hrabě Danilo Danilovič). Toho můžete znát například z operet Polská krev (Divadlo F.X. Šaldy) nebo Čardášová princezna (DJKT). Nevyhýbá se ani muzikálům, blýskl se třeba v Bídnících a Fantomu opery (Goja music hall). Velmi pobavili Jan Ondráček (Raoul de Saint-Brioche) a Jakub Hliněnský (Vicomte Cascada) - párek francouzských diplomatů bojujících o přízeň Hanny, kteří jakoby vypadli z grotesky. Roli sekretáře Njeguše si střihl Dalibor Gondík. Perfektně parodoval zkostnatělost sluhy a postaral se o vtipné vsuvky.
Pavla Břínková (Praskovja) - má s operetou Veselá vdova již velké zkušenosti. V HDK si v ní zahrála již v roce 1987 roli Valencie, později v olomouckém divadle Hannu, a nyní doslova zazářila jako Praskovja. Pohybově a tanečně zvládala s lehkostí vše, co její mnohem mladší kolegyně. Tato perla karlínského divadla je oprávněně dvojnásobnou majitelkou prestižní ceny Thálie (2007 za roli Anhilty v Čardášově princezně, 2016 za celoživotní dílo). Spolu s Janem Ježkem (baron Mirko Zeta) svým hrdinům ve zralém věku vdechli kouzelný mix senility, občasného "uslintaného" erotického napětí a zároveň životní moudrosti.
Jan Ježek, nepřehlédnutelná postava tuzemských divadelních scén - fenomenálně zvládá operu, operetu i muzikál - má rovněž na kontě cenu Thálie (1999 za roli Freda v muzikálu Kiss me Kate), a několik desítek (!) hlavních rolí, z nichž nejúspěšnější byla úloha Jeana Valjeana v Bídnících, se kterým v roce 1995 reprezentoval Českou republiku na slavnostním koncertě k desátému výročí uvedení světové premiéry muzikálu Les Misérables v londýnské Royal Albert Hall jako jeden z pouhých 17 Jeanů Valjeanů z celého světa.
Pěvecky, tanečně i herecky byl velmi přesvědčivý i další pár, který parádně ztvárnili Michaela Nosková (Valencie) a Richard Samek (Camille de Rosillon). Za obdivuhodným výkonem Michaely Noskové bezesporu stojí její nepřehlédnutelný talent, ale jistě i fakt, že ji na roli připravovala sama královna operety Pavla Břínková. Míša tak znovu předvedla, že zvládá velmi široké rozpětí hereckých úloh i výrazů, zvládá náročné taneční choreografie a samozřejmě i pěvecké party - a to nejen v muzikálech. Richard Samek zpívá své árie na předních českých i zahraničních scénách, v nichž ztvárňuje hlavní role oper známých autorů.
Hudebního nastudování se chopil Norbert Baxa, kerý si zároveň vzal do ruky i dirigentskou taktovku. Sbor připravoval Zdeněk Vimr, a hudební přípravu si vzali na starost Maxim Averkiev a Martin Marek. My jsme se tak mohli opět kochat například písní Hany Glawari o víle Vilje, nebo písní Danila o jeho hýření v nočním podniku U Maxima, a mnohých dalších nádherných melodií, kterých je tahle opereta plná. Jsou důkazem, že i tenhle žánr snese ty nejpřísnější umělecká měřítka. Přímo lahodí uchu i oku milovníků klasické operety. Potěší vás nejen úchvatné taneční scény choreografa Martina Šintáka včetně velmi početné company, ale i dechberoucí dobové kostýmy Dany Haklové.
Mimořádně se povedly a především perfektně evokovaly dobu příchodu art deco a secese. V tomto duchu navrh scénu i Lukáš Kuchinka. Zvlášť bych vyzdvihla výkon, kostýmy i choreografii baletu, kdy byly fantasticky, tradičně, a přesto ne nudně zpracovány hlavně kankánové scény. Dílo je zajímavé nejen po stránce hudební, ale i vizuální. Sotva zazněl první tón a opona vystoupala nahoru, vtáhlo vás dokonalé spojení hudby, kostýmů a scény tak silně, že by vás nikdo nepřesvědčil, že jste se neocitli na začátku minulého století.
Veselá vdova je veselá komedie. Franz Lehár, vůdčí představitel stříbrného věku vídeňské operety, se inspiroval příběhem z tehdejší současnosti. Nechal naplno rozeznít veselé valčíkové i kankánové rytmy, a ponechal ji, na rozdíl od svých pozdějších děl - díky kterým si vysloužil označení "genius operety v moll" - tradiční happyend. Jeho hudba je prostoupena nestárnoucí dráždivou vášní. Přesto, že je teď "v módě" muzikál, věřím, že si tahle krásná klasika najde svého diváka. I libreto Veselé vdovy obstojí před publikem 21. století. Navíc je celá opereta koncipována tak, aby ji bylo možné bez problémů přenést i do plzeňského divadla, které má shodou okolností téměř identické jeviště, jako to karlínské. V Plzni se také bude 2. února 2019 konat druhá premiéra. Kdo ji neviděl v Praze, má tedy možnost. Rozhodně totiž stojí za zhlédnutí. Veselá vdova baví diváky na celém světě dodnes, a jejímu uvedení se nevyhýbají ani ty nejproslulejší operní domy.
Realizační tým | |
hudební nastudování | Norbert Baxa |
dirigenti | Norbert Baxa, Jiří Petrdlík |
režie | Martin Otava |
scéna | Lukáš Kuchinka |
kostýmy | Dana Haklová |
světelný design | Antonín Pfleger |
dramaturgie | Zbyněk Brabec |
choreografie | Martin Šinták |
sbormistr | Zdeněk Vimr |
asistent režije | Jakub Hliněnský |
hudební příprava | Maxim Averkiev, Martin Marek |
nápověda | Eliška Ulrychová |
inspicient | Petra Tolašová |
Osoby a obsazení | |
Hanna Glawari | Lívia Obručnik Vénosová / Gabriela Kopperová |
hrabě Danilo Danilovič | Michal Bragagnolo / Roman Hoza / Martin Štolba |
baron Mirko Zeta | Jan Ježek / Pavel Klečka |
Valencie, jeho žena | Michaela Nosková / Radka Sehnoutková / Adéla Skočilová |
Camille de Rosillon | Richard Samek / Aleš Briscein / Tomáš Kořínek |
Raoul de Saint-Brioche, francouzský diplomat | Jan Ondráček / Jakub Turek |
Vicomte Cascada, diplomat | Jakub Hliněnský / Martin Matoušek |
Njeguš, sekretář na velvyslanectví | Dalibor Gondík / Dalibor Tolaš |
Kromow, člen vojenské rady Pontevedra | Jiří Kubík |
Bogdanovič, vojenský atašé Pontevedra | Martin Švimberský |
Sylvia, Bogdanovičova žena | Jana Piorecká / Barbora Jindrová / Ivana Klimentová |
Praskovja Pričičová | Pavla Břínková / Eva Brabcová / Jana Foff Tetourová |
Olga, Kromowova manželka | Petra Šintáková / Andrea Frídová |
Pričič | Miroslav Bartoš / Josef Jordán |
Sbor, orchestr a balet DJKT | |
Komentáře k článku