Závěrečný koncert Léta plného hvězd, které je spojené s tradiční výstavou a uspořádaly ji Olga Černohorská a Ivana Tichá, patřil Monice Sommerové a Tomáši Vaňkovi, kteří spolu zpívali například ve Fantomu opery. Tomáš Vaněk se kromě účinkování v muzikálech věnuje nově i jako producent obnově Divadla Na Prádle na Malé Straně, Monika Sommerová zvládá úspěšně proplouvání mezi žánry operou i muzikálem a plánuje 15. října koncert k třicátým narozeninám v Theatre Cinema Cafe Royal.
Zdá se, že máte před sebou novou profesní roli, jelikož se v poslední době objevujete ve spojení s Divadlem Na Prádle.
Tomáš Vaněk: V současnosti hodně svého času a energie dávám Divadlu Na Prádle, ze kterého jsme se zavázali postupně vybudovat komorní hudební divadlo. Jsem takovou hybnou silou téhle myšlenky, neříkám si ani producent, ani umělecký šéf, zatím totiž není navenek moc vidět. Vše teprve připravujeme, první premiéru, muzikál Tick, Tick... BOOM!, máme v plánu na únor 2018. A než se divadlo dostane do fáze, kdy bude mít svůj širší repertoár, své pravidelné akce, které mu budou dávat tvář, myslím, že to nějaký rok ještě potrvá. Ale je to úžasná výzva a doufám, že se nám vše podaří.
Co je v takovém začátku nejtěžší?
Tomáš Vaněk: Uff, kde začít... Začínáme v divadle, tedy máte k dispozici prostor, což je úžasné. Máte vizi, najdete titul, a pak už běží klasická produkční příprava. Kromě toho ale musíte přemýšlet několik let dopředu, jakým směrem se vše má vyvíjet, co dalšího v návaznosti připravit, a tak dále. To vše bych řekl, že se společnými silami v kolektivu dobrých spolupracovníků dá zvládnout. Ale nejtěžší je vůbec začít.
Jaké muzikály budete hrát v Divadle Na prádle?
Tomáš Vaněk: Vzhledem ke komornosti divadla je jasné, že nepůjdeme cestou velkovýpravných show, jaké si možná představíte, když se řekne "muzikál". Chceme hledat především moderní a současná dramatická a muzikálová díla, dát prostor české původní tvorbě, tu zásadně podporovat a objevovat nové způsoby tvorby a inscenování. Bez zbytečných efektů, laciné líbivosti či pseudointelektuálních konstrukcí. Chceme objevovat především dramaturgii silných příběhů, inscenace lidského rozměru a umělecké pravdy. Vybíráme témata rezonující v divákovi především svou aktuálností, bytostně se ho dotýkající. Konkrétní tituly, krom již na únor ohlášeného muzikálu Tick, Tick... BOOM!, ale zatím prozradit nechci.
Jaký vztah máte k Fantomu opery?
Monika Sommerová: Velmi osobní, s rolí Christine jsem žila prakticky po tři roky každý víkend, s postavou se tak dokonale sžijete. Navíc jsem v jejím charakteru našla hodně podobných věcí. Byla mi blízká svou nevinností, i dětinskostí.
Tomáš Vaněk: Fantom opery je zcela výjimečný titul, a možnost zahrát si Raoula velký životní zážitek. Navíc jsem se mohl znovu potkat na jevišti s Monikou a poznal kopu dalších úžasných lidí. Užíval jsem si dva krásné, témeř bezstarostné roky po dobu jeho uvádění, pro mě je prostě Fantom takovým symbolem výjimečnosti.
Na druhou stranu je muzikál hudebně obtížný. Byl pro vás výzvou?
Monika Sommerová: Samozřejmě, Christine je pro zpěvačku velká výzva.
Tomáš Vaněk: Raoul je vlastně skoro činoherní postava, vyjma ústředního duetu a pár dalších pěveckých příspěvků (smích) má hodně prostoru, kdy zkrátka nezpívá, ale mluví. Ale je pravda, že i tak je pevěcky dost náročný, a samozřejmě, že vše vyžadovalo velmi poctivou přípravu, v základu vám nastaví laťku Andrew Lloyd Webber a producent Janeček žádnou chybu neodpustí.
Viděli jste jiného Fantoma opery?
Monika Sommerová: Když jsem dostala roli, tak jsem se hned za měsíc zajela podívat na Fantoma opery do Londýna. Ze záznamu jsem pak zhlédla americké představení.
Tomáš Vaněk: Viděl jsem Fantoma v různých zpracováních jen ze záznamu. A i když jsem celkem pravidelným návštěvníkem Londýna, přiznám se, že jsem se nepřinutil zajít si přímo do Her Majesty´s.
Přitahuje diváka při výběru muzikálu hvězda, nebo titul samotný? Českým muzikálům bývá vytýkáno, že lákají hlavně na hvězdy.
Tomáš Vaněk: Já bych řekl, že to je všude stejné. Newyorská Broadway sází také na hvězdy. Například na nedávno uváděné dílo Natasha, Pierre & The Great Comet of 1812 (Pozn. redakce: muzikál na motivy románu Láska a válka od Lva Nikolejoviče Tolstého zkomponovaný skladatelem Davem Malloyem) z plakátů lákal k návštěvě Josh Groban. Na Sunset Boulevard zase Glenn Close. To, co se zde snad muzikálům vytýká, je spíš obsazování interprety, kteří jednouduše na danou roli herecky, pěvecky, pohybově nestačí. Ovšem taky se je potřeba ptát, jestli v tom či oném díle je vůbec možné něco hrát... Často totiž samotný autor jaksi neposkytne materiál... (smích), a pak je asi jedno, kdo v tom bude hrát nebo zpívat, stejně to už nikdo nezachrání.
V cizině také funguje trochu jiná strategie obsazování rolí, jeden zpěvák roli hraje třeba půl roku.
Tomáš Vaněk: Ano, ono to neustálé přebíhání z jednoho divadla do druhého je vlastně tak trochu česká specialita. Když jste ve třech alternacích na jednu roli a celé obsazení se pořád proměňuje, může se vám stát až na desáté repríze, že se s určitou alternací potkáte teprve poprvé.
Monika Sommerová: A pak ti partner odpoví na něco jiného. I to se stává. Naopak, když si na sebe zvyknete a víte, co druhý v určité chvíli udělá, tak se hraje mnohem lépe.
Máte ráda písně z muzikálu Limonádový Joe? Při koncertu jste u této písně úplně ožila.
Monika Sommerová: Limonádový Joe je moje osudová záležitost. Miluji, když potkám něco nového, co jsem ještě nehrála. Objevím tou rolí něco ve mně.
Tomáš Vaněk: To máme společné. Ono herectví je vždy o hledání toho, co ze sebe můžu pro danou roli objevit a role samotná nám pomáhá najít i to, co jsme o sobě do té doby nevěděli.
Monika Sommerová: Herci tohle chápou mnohem lépe než my zpěváci. Až moc řešíme hudbu.
Jak se liší operní a muzikálové zpívání?
Monika Sommerová: U muzikálů, jelikož máme porty, si mohu s hlasem více pohrát, vylehčit ho, udělat větší piánka, kdežto u opery se musíte do hlasu opřít, orchestr zpěváka vpodstatě přehlušuje. Rozdíl je v celkové energii, kterou do zpěvu dávám.
Není problém takhle přeskakovat z jednoho do druhého žánru?
Monika Sommerová: Mně to problém nedělá. Jsem nadšená, že mohu dělat jak operu, tak muzikál. Odskočím si z opery do muzikálu a z muzikálu do opery, kde si srovnám hlas operní technikou. Teď je pro mě výzvou Iago, který si žádá zpívání laděné více do popu. Korepetitor, když jsem poprvé přišla na zkoušky, poznamenal, tak vy jste ten klasik, jsem zvědavý, co s vámi uděláme. Až po dalších korepeticích jsem ho přesvědčila. V tomhle představení si také užiji hodně tance.
Opera byla dříve především o divách, o nádherných kostýmech, špercích.
Monika Sommerová: V dnešní době už tomu tak není. Jak zpíváme všichni všechno, ta aureola se vytrácí. Také je operních zpěváků hodně, vždyť v každém větším městě je konzervatoř, z níž vychází každý rok pět až deset adeptů operního zpěvu. Už nejsme jedineční. Operní představení jsou přitom na ústupu, preferují se operety, které jsou lidem bližší. Ale doufám, že čas opery ještě přijde, diváci zase budou chtít klasičtější hudbu. Velkou roli hraje výchova a vzdělání ve školách. Když rodiče operu neposlouchají, děti k tomuto žánru nepřitáhnou. Třeba moji rodiče mě na operu nikdy nevzali. Viděla jsem ji poprvé až ve čtrnácti, když jsem chtěla jít na konzervatoř.
Jak jste se tedy k opernímu zpěvu dostala?
Monika Sommerová: V dětství jsem ráda tancovala, zpívala a maminka mě dala do sboru. Tehdy jsem chtěla být popová zpěvačka, na konzervatoři jsem si podala přihlášku na tento žánr. Protože jsem neuměla hudební nauku, tak jsem se tam nedostala. Na chodbě mě ale odchytla profesorka klasického zpěvu a nalákala mě na operu. Ale ta samá profesorka mi ve čtvrtém ročníku doporučovala, ať vystuduji raději vysokou školu, že mě zpěv nikdy neuživí.
A teď zpíváte v řadě zajímavých projektech. Máte operní vzor?
Monika Sommerová: Ani ne. Ostatně operní zpívání a i přístup lidí, kteří vybírají obsazení, se hodně proměnilo. Teď všichni sledují, jak je hlas mohutný. Vezměte si třeba Jarmilu Novotnou, která v šestnácti letech hrála Mařenku v Prodané nevěstě v Národním divadle, to už by se dnes nestalo. Zpívala totiž přirozeně. Dnes by ji na konkurzu porazila zpěvačka, která má dokonale zvládnutou techniku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám oběma hodně krásných rolí a spoustu spokojených diváků.
Komentáře k článku