Bylo krásné srpnové pozdní odpoledne a sluníčko svými zlatými paprsky pohladilo a ozlatilo Karlův most, když se pomaličku chystalo zapadnout za obzor. Všude kolem se prodíraly davy návštěvníků starobylého města Praha, což by nebylo nijak zvláštní, kdyby právě tento den - 14.8.2014, nebylo v rámci akce Léto plné hvězd, naplánováno něco velmi speciálního, co přilákalo do těchto krásných míst staré Prahy ještě další zájemce, kteří tak rozšířili místní, již dostatečně početné davy. Na koncert dnes totiž přišel Fantom - Fantom opery – Radim Schwab. Logicky tedy zájem o tento koncert byl nebývale veliký a komorní prostory se vyprodaly beze zbytku. A nutno ještě podotknouti hned na začátku, že Radim a jeho hosté nepřišli jen zazpívat krásné tóny, ale také pomoci, neboť výstava a kulturní doprovod, pod bdělým okem Olgy Černohorské, podporuje zdravotně postižené děti a všichni tři účinkující se vzdali svého honoráře pro tento bohulibý cíl.
Slíbila jsem vám hned v titulku, že Fantom poodhalí roušku tajemství a skutečně se tak i stalo. Radim nám totiž přišel zazpívat hned několik árií z připravovaného velkolepého muzikálu Fantom opery, který bude mít premiéru již v září. Světově proslulé árie z tohoto díla jistě téměř každý zná, nicméně v tento okamžik měli posluchači jedinečnou možnost poslechnout si je již v českém jazyce a věřte, že výsledná podoba je více než zajímavá. Hned na začátku zazněly něžné tóny „Music of the Night“, jakoby chtěly dokreslit a podpořit romantický západ slunce a okouzlit posluchače svou křehkou a pomíjivou krásou. A podobně jako se ztratil poslední paprsek zapadajícího slunce, tak stejně odezněly i poslední tóny této nádherné skladby v dokonalé souhře. Souhře hudby, hlasu, okamžiku a atmosféry, kterou dokáže tato skladba vyvolat.
U Fantoma jsme zůstali ještě i v následující skladbě, tedy potažmo řečeno, protože následoval song z díla Love never dies, který napsal Andrew Lloyd Webber jako volné pokračování Fantoma opery. Ano, mám na mysli neméně nádhernou skladbu „Till I hear you sing“. Zlý jazykové tvrdí, že dílo Love never dies je chatrným pokračováním Fantoma opery, nicméně troufám si namítnout, že to není pravda, a i kdyby pro nic jiného, tak pro skladbu „Till I hear you sing“, stojí rozhodně za slyšení. Tato árie se plně vyrovná, kterékoli známé z původního díla. Song, který vás svojí smrští emocí nenechá nadechnout ani vydechnout, jelikož máte intenzivní pocit, že přijít jen o jediný tón by byl hřích.
Najdete v něm úplně všechno – přímo hmatatelnou touhu, naději, lítost, vášeň, zlost skrytou v nejtemnější části duše, ale i okamžik zlomu, kdy se velká láska mění v hluboké zoufalství z nepřítomnosti milované osoby. To vše se střídá s velkou intenzitou a gradací. Jakoby snad ani nebyla emoce, kterou Fantom při zpěvu necítí. Text si svou poetičností nezadá s krásou hudby. Pro ilustraci uvádím výňatek z přeloženého textu: „Nech pominout naděje – nech pominout i sny - nech je zemřít! – K čemu jsou bez tebe? – Cítím se neustále jen napůl skutečný – dokud tě neuslyším opět zpívat.“
Pustit se do tohoto songu vyžaduje jistě velkou odvahu a Radim by byl nepochybně čestnou konkurencí i pro Ramina Karimloo, který ho tak nezapomenutelně proslavil.
U Fantoma opery ještě chvíli zůstaneme, neboť Radim si jako hosta přizval na koncert kolegyni právě z tohoto zmiňovaného muzikálu, a sice Moniku Sommerovou, která bude představovat Christine. Jméno mladé dámy je sice pro muzikálové nadšence zatím neznámé, nicméně jsem si jistá, že po premiéře Fantoma tomu tak jistě dlouho nezůstane. Její nádherný – téměř křišťálový soprán ve skladbě „Think of me“, vás prostě nemůže nechat chladným. Byla přesně tou křehkou a sladkou Christine, která uchvátila nejen tajemného a záhadného Fantoma, ale i přítomné obecenstvo. Jakoby se její trylky na konci této nesmrtelné árie vznesly, zakroužily vzduchem a v plné inzenzitě své krásy dopadly na přítomné bezmocné posluchače, kteří jim podlehli beze zbytku. Dojaté a očarované obecentsvo pak nepřestávalo mladičké Monice aplaudovat.
Když jsem zmínila hosty, pak je třeba představit ještě třetího účinkujícího, bez kterého by celý koncert prostě nebyl ono, a sice klavíristu - Petra Ožanu, který oba protagonisty po celou dobu doprovázel. A věřte, že to není klavírista jen tak ledajaký. Dvojici výjimečných zpěváků, totiž mohl doplnit jen Klavírista roku 2013. A nutno říci, že toto ocenění získal vskutku právem, neboť jeho ruce přelétaly po klávesách lehkostí jarního vánku, ale zároveň s nespoutanou silou uragánu. Pastvu pro oči tak doplňovala i pastva pro uši, neboť se s každým tónem přímo mazlil. Společně s oběma zpěváky pak byla celková souhra prostě perfektní. A tak to má být.
Kdybyste však v tuto chvíli nabyli dojmu, že celý recitál byl pouze o Fantomu opery, tak vás musím opravit – není tomu tak. Nostalgicky jsme se s Radimem vrátili v čase ještě do muzikálu Monte Cristo s překrásnou a dojemnou árii „Doteky tvých řas“ nebo „Ó Monte Cristo“. Zcela zvláštní pasáží koncertu byla ukázka z muzikálu Šumař na střeše – „Kdybych já byl boháč“. S tímto songem se zpěvák opravdu vyřádil a dokázal, že je na jevišti opravdu živelnou smrští. Nenechal nikoho na pochybách, že je hravá duše, a kdyby byl boháč, opravdu by věděl, co s tím. Ale hudební náplň nebyla samozřejmě jen muzikálová. V mezičase zazněl nesmrtelný „Caruso“ a skladba od Antonína Dvořáka – „Slyš Ó Bóže“. Radim si odskočil i do jazzového repertoáru a posluchačům naservíroval oddychové „Misty“ a „Tenderly“. Dokonec i song vypůjčený od Joshe Grobana – krásná a smutná balada „Broken vow“, dokreslila příjemné odpoledne.
Čas se však nezadržitelně nachýlil a nezbylo, než zazpívat posledních pár písní. Zazněla tak skladba „Hallelujah“ z Radimova nedávno vydaného alba Amoroso (ke kterému zazpíval druhý hlas všestranně nadaný Petr Ožana) a na závěr pak samozřejmě duet „Fantom of the opera“, kterým se Radim Schwab a Monika Sommerová se svým obecenstvem rozloučili ve velkém stylu. Fantom tento podvečer začal a Fantomem to i skončilo. No, tedy vlastně neskončilo, neboť standing ovation nebralo konce, a tak oba zpěváci přidali ještě hravou árii z Mozartova Dona Giovanniho – „La ci darem la mano". Není snad ani třeba dodávat, že neodolatelný svůdník Don Giovanni svou Zerlinu nakonec přesvědčil. Oba pěvci nezapřeli svoje operní kořeny a jejich velkou lásku k tomutu dílu, a potěšené obecenstvo ocenilo daný výběr. Myslím, že i sám velký Mozart by byl spokojen, a jistě by opětovně a po právu prohlásil: „Mí Pražané mi rozumějí.“
Komentáře k článku