Pojďme se společně projít pařížskými uličkami osmnáctého století. V temných zákoutích nesmrtelného města na Seinou denně bez hlesu živoří a umírají hlady jeho nemajetní obyvatelé. Lidé tak zoufalí, že by pro skývu chleba neváhali ani zabíjet. Náhle však slyšíme hlahol šťastného smíchu a všude kolem se rozlévá jas. Kdepak jsme se to ocitli? Ano, jistě, to královna Francie - Marie Antoinetta pořádá svůj věhlasný bál. Na stolech je spousta vybraných lahůdek a dobré víno teče proudem, v kole víří nádherné róby a zábava nezná hranic. Dva tak odlišné světy, jakoby k sobě snad ani nepatřily, přesto se však jejich protagonisté potkají, aby společně utkali děsivé sítě dramatického osudu pro poslední francouzskou královnu.
Podařilo se nám získat úvodním odstavcem vaši pozornost? Pak je muzikál Antoinetta – královna Francie přesně pro vás. Dílo, které mělo svou premiéru devátého dubna je rozhodně velmi zajímavou podívanou. První tóny a video projekce určené k titulkům trochu budí dojem, že se octneme spíše v domě pana Mozarta než na francouzském dvoře, nicméně dále už hudební dílo nenechává nikoho na pochybách, že vzešlo z dílny skladatele Jiřího Škorpíka. Kdo zná a má rád tvorbu tohoto všestranného hudebníka jistě nebude zklamán. Spousta zajímavých hudebních motivů velmi dobře podkresluje dramatický děj muzikálu. Ani scéna (Ondřej Zicha) a kostýmy (Josef Jelínek) nezůstávají pozadu, takže dílo je velmi poutavou a barevnou pastvou pro oči. Vše pak běží pod režijní taktovkou Radka Balaše. Autora hudby poněkud smutně doplňují pánové Jiří Hubač – libreto a Pavel Vrba – texty písní, kteří již bohužel nejsou mezi námi.
Ale vraťme se od poněkud mrazivých základních informací zpět k ději muzikálu. Situaci hladové Paříže už jsme vám vylíčili v prvém odstavci. A protože za každé utrpení je třeba na někoho ukázat, viníkem pro zbídačelé Francouze se tak stala rozmařilá královna Marie Antoinetta, která sice utrácela ze státní kasy více než bylo zdrávo, nicméně rozhodně nebyla víníkem státního deficitu, tak, jak si to mylně myslel pařížský lid. Zvláštní postavou je zde hlava Francie – král, který si do poslední chvíle neuvědomuje vážnost situace a nebezpečí, které jeho rodině hrozí. A jelikož s hladovým davem nejsou žádné žerty, dává se královská rodina na neúspěšný útěk z Paříže, je však chycena a uvězněna. A protože historie je nemilosrdná, ocitá se na popravišti pod gilotinou sám král, a posléze i královna.
Děj muzikálu není až tak překvapivý a složitý, zvláště pak pro diváka znalého historie, nicméně za povšimnutí stojí charakteristika jednotlivých postav. Začněme tedy Marií Antoinettou. Královnu potkáváme na začátku příběhu jako rozmarnou ženu, která nechce nic více než si užívat života, zábavy a blahobytu. Vidíme ji jako nevěrnou manželku, která neváhá krále podvést s urostlým velitelem stráže Axelem Fernsenem. Přestože je zřejmě do tohoto důstojníka zamilovaná, divákovi je zprvu vlastně královna nesympatická. Až posléze, když se dostává královna do zajetí a čeká na smrt, dovídáme se pohnutý osud této ženy, která byla už jako dítě odvezena ze svého domova, aby splnila svou povinnost a provdala se za budoucího francouzského krále.
Velmi dojemnou scénou je pak chvíle, kdy Marie Antoinetta přicházi o obě svoje děti – syna i dceru, kteří jsou jí odebráni na převýchovu. Naprosto zoufalá matka bojuje o svoje děti ze všech svých sil, přesto však neztrácí překvapivě ani v této téžké situaci svou vrozenou důstojnost. Další podobnou scénou je pak setkání matky se synem ve vězení, kdy je Marii Antoinette dítě na chvíli vráceno, aby jí bylo potom ještě krutěji vyrváno znovu z milující náruče. Všechny tyto scény bravurně zvládala v pěvecké i herecké rovině Monika Absolonová, která už v Moně Lise předvedla, že poloha zoufalé matky jí opravdu jde. Troufám si říci, že to, že Marie Antoinetta získává soucit a sympatie diváka, je z největší části právě její zásluha.
Postava krále je vedle toho celkem jasná a nekomplikovaná. Vidíme ho jako podivína a badatele, který se s oblibou vrtá ve svých vynálezech, spíše než by řešil státnické záležitosti, nebo krotil svou ženu. Ze všeho nejraději si užívá dobrého jídla a odpočinku. Je to vlastně takový ťulpas, se kterým královna manipuluje, tak, jak potřebuje. Divák se mu souběžně směje a ještě ho i lituje. Jediná světlá chvilka nastává v okamžiku, kdy odchází panovník na popraviště „zemřít jako král“ a divák mu to opravdu věří. Velmi dobře tuto roli uchopil Michal Novotný, který se zhostil poněkud nerozhodného a změkčilého panovníka velmi věrohodně.
Zvláštní rolí je pak milenec královny - důstojník Axel Fersen, který sice zřejmě královnu miluje, ale přesto ne dost, aby nezůstal ve svých záletech velmi opatrný. Rozhodně se nevrhá do svých milostných dobrodružství romanticky a bezhlavě. Královnu se sice snaží neustále chránit, nicméně v okamžiku, kdy je královna odhalena při nezdařeném útěku, její milenec prchá i s kočárem pryč, aniž by zůstal po boku své lásky. Tuto trochu nevděčnou úlohu velmi zdařile a se šarmem odehrál při premiérovém představení brněnský herec Dušan Vitázek. Kdo však zaujal maximálně mou pozornost po pěvecké stránce byl David Uličník, který v roli žalobce Fouquiera prostě exceloval. Velmi zdařilé hudební pasáže, jakoby byly přímo ušité na míru Davidova hlasu a nešlo je přeslechnout. Stejně tak jako cítíme nejprve z jeho árie, že chce krále zpět v Paříži, a že si ho váží, tak úplně stejně vyznívá následně z jeho hlasu nenávist ke královně a odhodlání poslat ji na popraviště.
Je třeba však pochválit všechny účinkujíci, protože jako celek působili velmi uceleně a vyladěně. Zvláště pak taneční choreografie Carli Jefferson jsou velmi povedené. Vyzdvihla bych i výkony dětských představitelů, které bezesporu diváky dojímaly. Bez spolupráce každého jednoho herce na jevišti by muzikál prostě nebyl to pravé. Na to je třeba myslet v okamžiku, kdy bouřlivé ovace sklízejí jen sólisté. Nejste-li hnidopichové a nebudete se zamýšlet nad faktem, kde se vzal na francouském dvoře splachovací záchod, či jestli uměl francouzský lid psát, aby mohl podepsat rozsudek smrti pro svého krále, pak odejdete jistě z představení spokojeni. Ostrý zvuk gilottiny zasvištěl mrazivě vzduchem a Marie Antoinetta tedy dovládla za velmi dramatických událostí. Za svou královskou moc zaplatila daň nejvyšší. Možná nám tvůrci výběrem tohoto tématu chtěli sdělit poselství, že sláva a moc jsou velmi pomíjivé a často za ně člověk zaplatí velmi vysokou daň.
Marie Antoinetta | Monika Absolonová |
Ludvík XVI. | Michal Novotný |
Axel Fersen | Dušan Vitázek |
Sekretář | Vladimír Marek |
Fouquier, žalobce | David Uličník |
Théroigne de Méricourt | Vanda Károlyi |
Hébert | Dušan Kollár |
Honoré de Mirabeau | Petr Dopita |
Jean Baptiste Drouet | Peter Pecha |
Antoine Simon | Martin Šemík |
Markýza de Tourzel | Jitka Jackuliak |
Kamelot | Josef Vágner |
Ludvík Karel | Jan Franc |
Marie Terezie Charlotta | Natálie Grossová |
Komentáře k článku