* 17. 2. 1963, česká rocková zpěvačka. Originální vokalistka zdůrazňující dramatické aspekty rocku. Spolupracovala se skupinami Precedens (1982 – 88) a Stromboli.
Účinkovala v muzikálech Jesus Christ Superstar (Maří Magdalena), Rusalka (Rusalka), Johanka z Arku (Johanka).
Napsala autobiografický román Rozhovory s útěkem (1983) a spolu se Zdeňkem Snížkem autobiografii Rozhovor (1999). Vydala 12 sólových alb.
Jaká byla Vaše umělecká dráha od LŠU až ke kapelám Precedens a Stromboli?
Úplně první byl ve třech letech Kühnův dětský sbor, potom sólový zpěv v LŠU kde jsem se učila klasický zpěv a postupně připravovala na studium konzervatoře, obor operní zpěv. Tam jsem se také v 15 letech přihlásila, ale nevzali mě a řekli mi, že nemám talent a předpoklady. Následovaly úplně jiné studijní obory, ale hudbě jsem se věnovala stále.
Zpívala jsem ve velkém sboru kostela sv. Jiljí v Praze, což byla velmi cenná zkušenost a v roce 1992 jsem nastoupila do nově založené kapely Precedens, kde jsem vlastně vydržela 13 let. Později přibyla kapela Stromboli a myslím si, že obě zkušenosti hodně ovlivnily moji dráhu zpěvačky.
Následně jsem vystupovala ještě s mnoha dalšími amatérskými i profesionálními uskupeními, podílela se na natáčení několika desek s různými žánry.
Jak se vyvíjela Vaše sólová dráha?
Na začátku své sólové dráhy jsem vystřídala dvě různé kapely: Basic Beat, což byla rockově-popová odnož Precedensu a v roce 1996 jsem vytvořila kapelu k nahrání projektu "Lhát se musí" - to byla taková syrová rocková záležitost - natočili jsme s ní CD a odjeli jedno turné a tím jsem udělala tečku za svým rockovým obdobím, protože jsem měla pocit, že jsem v rockové muzice řekla všechno, co jsem chtěla.
Zmínila jste se o desce "Lhát se musí". Co Vás inspirovalo právě k tomuto názvu?
Vyplývá to z období, které jsem prožívala, a z dění kolem mě - bylo dost negativní. Viděla jsem na lidech kolem sebe, že funguje přetvářka, faleš, závist, lež. Pochopila jsem, že lidé, kteří podvádí a lžou, se mají mnohdy lépe než lidé poctiví, féroví a upřímní.
Co následovalo po Vaší rockové tečce?
Změnila se i moje filozofie, vydala jsem se opačným směrem, a tak vzniklo CD Gregoriana, které mělo po roce pokračování. Dnes bych ráda odlehčila texty i muziku, věnovala bych se spíše pozitivnímu ladění, chtěla bych se zbavit deprese, která provázela mojí předešlou tvorbu. Nyní se mění moje image jako zpěvačky, neboť to co jsem prožívala ve svém životě se odráželo i v tvorbě. A protože jsem v současnosti spokojená, tak nová deska, co vyjde na podzim, by měla být také pozitivní.
Zpívala jste rock, pop, náboženské a židovské písně stejně jako muzikály. Kam byste se zařadila?
Právě svou všestranností jsem získala "nálepku" nezařaditelné interpretky. Každou etapu mé pěvecké kariéry mají rádi jiní lidé - někdo rock, jiný židovské písně a další zase náboženské chorály. Všechny jsem si ale vybrala svobodně a spontánně, protože mě to zajímalo a každá etapa mě něčím obohatila a posunula o krok dál. I dnes ráda hledám a vybírám si zajímavé a originální věci.
Ale vždy se cítím být hlavně zpěvačkou.
Co Vám daly muzikály, ve kterých jste účinkovala?
V roce 1994 jsem začala účinkovat v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde jsem hrála celé 4 roky, co se uváděl. Byla to moje první zkušenost s divadlem a muzikálem vůbec. Samotný námět i realizační tým byl fantastický a myslím si, že vše bylo srovnatelné se zahraničními produkcemi a samotný muzikál byl to nejlepší, co se zde kdy uvedlo.
Moje druhá zkušenost na muzikálovém poli byl muzikál Rusalka, kde jsem ztvárnila hlavní roli. To bylo zajímavější, neboť byla pěvecky a herecky velmi náročná. Bohužel, kvůli špatné propagaci se hrál pouze rok, což si myslím, byla velká škoda.
Další rolí byla Johanka v muzikálu O. Soukupa a G. Osvaldové Johanka z Arku, která je velice náročná, ale zároveň mi dává velký prostor pro realizaci, proto ji považuji zatím za nejzajímavější roli.
Říkala jste, co Vám Johanka dala. Co Vám vzala?
Já si myslím, že Johanka mi nic nevzala. Dává mi prostor zpívat krásnou muziku s vynikajícím týmem lidí. To, že jsem byla přizvána Lucií Bílou, abych se s ní podělila o hlavní roli, také zároveň ovlivnilo mou pozici v tomto projektu. Proto jsem musela přistoupit na některá její přání a omezení, která upravovala moje aktivity na veřejnosti.
Nemůžu říct, že by mi to něco vzalo, ale je mi to samozřejmě trochu líto.
Budete účinkovat i v dalších muzikálech?
Od září tohoto roku začínám zkoušet hlavní roli v novém českém muzikálu M. Davida a Z. Borovce "Kleopatra", který mi zabere mnoho času, neboť premiéra je v únoru příštího roku. Moc se na to těším, muzika je krásná, což je také důvod, proč do toho jdu. Ale ještě jedna věc mě přitahuje. Ty tři role, co jsem dosud hrála měly společného jmenovatele: éteričnost, romantickou duši a něhu, zatímco Kleopatra je pravým opakem - je tvrdá, suverénní a velice hrdá žena, jdoucí za svým cílem.
Jaké další projekty připravujete do budoucna?
Chystám program s repertoárem z mé nové desky, která bude zaměřena tanečně - takže asi nějaký videoklip, malé koncertní turné. Určitě bych chtěla jet na Slovensko, tam je skvělá nálada a publikum - tam si lidé váží umělců více než v Čechách - u nás je trochu znát jistá přesycenost trhu. A pak mám na TV Nova svůj dvouměsíčník B.B., což je taková rodinná show, takže to mě také zaměstnává, neboť se podílím na scénáři, vymýšlím program a zvu hosty.
Kdosi mě přivedl na myšlenku, že donedávna jsem dělala umění a nyní budu dělat zábavu. V podstatě to tak je, ale nemyslím si, že se zábava musí dělat laciným či primitivním způsobem - dá se dělat i kultivovaně a kvalitně a já mám v sobě přísná měřítka, co je ještě dobré a co už laciné. A tím se chci řídit.
Jak na Vás působí kritika, ať už Vašich projektů nebo těch, kterých se zúčastňujete? Je to pro Vás motivující být lepší nebo naopak spíše brzda?
Pokud je kritika fundovaná a pozitivní, tak mě to potěší a je to silným hnacím motorem pro další práci. Pokud je kritika fundovaná a negativní, tak ji taky beru vážně, zvažuji názory a hodně o tom hovořím a přemýšlím. Pokud je to kritika od někoho, kdo tomu nerozumí nebo od někoho se špatným vkusem či vlastnostmi, tak se snažím to nebrat vážně a nezabývám se tím. Ale nikdy nezapomínám na hlas obyčejných lidí, neboť pro ně to dělám, nikoliv pro kritiku nebo publicisty. I když i zde jsou dva tábory, které mají odlišný názor. Ale já nechci být zpěvačka pro všechny, já chci mít vlastní publikum. Tak to bylo v minulosti a tak je to i dnes a jsem s tím spokojená.
To, co si o Vás můžeme přečíst v médiích - je to obraz, který o Vás vytváří média, nebo jste si Vy svůj obraz vytvořila pomocí médií?
Záleží na tom, o jaká média jde a kdo danou informaci vytváří. Interview pro různá periodika jako třeba Lidové noviny, MF Dnes a další, mají pro mne mnohem větší smysl, neboť jsou kultivovaná, na úrovni a mám tam prostor hovořit o hodnotách nebo své práci. Tak tam bývá vidět ta pravdivá tvář. Ale krátké informativní články o tom, s kým mě viděli, kde jsem byla, co jsem tam dělala a jak jsem vypadala, jsou uměle vytvářeny novinami, které to potřebují do svého kontextu - zpravidla bulvárního charakteru. Je na zvážení každého z nás zhodnotit, kdo a proč to psal.
Mimo to, že jste vynikající zpěvačka, jste byla v časopise SPY "módní policistka". Jak vám vyhovovala tato role?
To je úděl všech lidí, kteří se mediálně prezentují, že se stávají součástí různých porot, hodnocení, žebříčků a článků. Považuji to za nedílnou součást mého života, ale raději se vždy bavím o své práci, než o tom, kolik párů bot mám doma ve skříni. Ale bohužel, lidi spíše zajímá ten bulvár, takže proč ne "módní policie"? Aspoň je to sranda.
Jak jste se cítila v roli vyučujícího, když jste 3 roky působila na KJJ?
Já bych to uvedla na pravou míru: já jsem nevyučovala, protože nejsem pedagog, spíše jsem se snažila těm žákům, které jsem měla, předat své zkušenosti, postřehy, nápady, vyprávět jim o interpretaci, říci jim své názory, směrovat je, pozvat je na svá vystoupení a pak o nich diskutovat. Spíše jsem byla poradcem a kamarádem, než kantorem. Ty tři roky byly báječné, ti žáci také a doufám, že jsem jim alespoň trochu pomohla. Bohužel, z nedostatku času jsem to musela ukončit.
Jaký vztah máte k počítačům, internetu a další technice?
Tak to je pro mě zatím tabu. Mnoho let mi trvalo, než jsem si pořídila fax a mobilní telefon. Samozřejmě je mi jasné, že čas letí a doba to vyžaduje a že mě to nemine. Sama to vidím na svých dcerách: co jsem se já učila třeba v páté třídě, ony už dávno znají a mají zažité. Je potřeba jim nabídnout více informací - a to umožňuje právě internet - to znamená koupit počítač dětem, a v té chvíli mě to asi nemine.
Jaký je Váš životní cíl?
Mohu říci, že vše co jsem si jako malá holčička přála, se mi splnilo, i když jsem si myslela, že je to nemožné. Měla jsem štěstí, že jsem byla ve správný čas na správném místě, pomohli mi ti správní lidé a šla jsem za svým cílem a dřela jsem. Mým soukromým přáním bylo mít dítě i když mě mnozí varovali, že mít dítě a dělat kariéru nejde dohromady. Jsem šťastná, že se mi to podařilo, takže co jsem si v životě přála už mám a bude mi stačit, když se nic nezkazí a všechno bude pokračovat jako dosud.
Co kolem sebe postrádáte nejvíce?
Nejvíce postrádám základní lidskou slušnost, upřímnost, pravdomluvnost, spolehlivost. Jsou to maličkosti, ale když chybí, odvíjejí se od nich velké maléry.
Ptal se Michal Škvor
Komentáře k článku