A my mu přejeme do druhé sezóny vydařená představení, hodně spokojených diváků, slunečné počasí a herce, kteří dovedou představení profesionálně zahrát a současně si ho i užít. Rok se s rokem sešel a producent Zdeněk Pikl předstupuje před diváky v novém kostýmu, ušitém pro představení v Jihokorejském Daegu (dobrá volba - švestkově modrá barva dělá Zdeňka mladším). Vítá návštěvníky na nádvoří zámku Hluboká na muzikálu Casanova. Pravda, diváckých řad je o pár méně než loni, ale atmosféra představení pod širým nebem své kouzlo neztratila. V oknech zámku a jeho věži se svítí, teplé počasí nahrává příjemným a ničím nerušeným zážitkům.
Na Zdeňkovi – představiteli hlavní role, je znát nervozita a tréma. Kdo by ji neměl, když rok nestál na kostkách nádvoří a současně je asi unaven z nedávného cestování po jiném kontinentu. Možná měl pocit, že mu jeho slova o představeních jeho Casanovy v Jižní Koreji, nikdo nevěří. Ale to se mýlil. Že je muzikál o mnoho „slavnější“, než si kdo dokázal před rokem (kdy ho Zdeněk dostal od svého přítele, autora hudby Zdeňka Bartáka darem ke kulatinám), představit, většina přítomných diváků asi věděla. Takže mne napadá už jenom jeden důvod, proč Zdeněk mluvil tak vážně (i když nahlas tuto informaci neřekl) – muzikál Casanova získal konkurenci v Praze v Divadle Broadway. Podrobnosti o všech těchto novinkách najdete v jiných článcích na našem serveru a stránkách muzikálu Casanova.
První a zvláště druhé představení nové sezóny, 12. a 13. července 2013, bylo ve srovnání s loňskými viditelně uvolněnější. Herci opravdu hráli. Divadelní kritici by to možná označili hanlivě: „Chtěli to Praze natřít…“. Ale na Hluboké to mají herci v srdcích srovnané jinak. O tom jsem přesvědčená. Zkušenosti interpretů, hrajících současně ve dvou hodně „podobných“ představeních, Hluboké dle mého soudu, určitě prospěly. Někdy se prvky z Prahy zapletly i do hlubocké verze.
Své výstupy si všichni užívali a diváci, kteří viděli představení loni, mluvili o přestávce hlavně o velkém kroku vpřed. Režisér David Cody, sedící skromně na postranní lavičce, konstatoval, že je to normální, že po dvaceti představeních to jde prostě lépe. I on si představení tak nějak zvláštně užíval, prý poprvé jako svobodný divák. Kromě režisérství Hlubokou totiž loni i dirigoval, ale tato funkce byla pro letošní rok zrušena. Tak měl ve chvíli, kdy zazněla předehra, vlastně už „odpracováno“.
Světla a zvuk fungovaly bez viditelných problémů, jenom v jednu chvíli se mi zdálo, že by si dění u stolu v prvním patře scény zasloužilo více přisvítit. Projekce na nádherné staleté zdi, mne opět dostala do kolen. Zámecký duch, který už loni otvíral pohyblivou část scény, i když to nebylo právě ve scénáři, si své otvírací strašení ani letos nenechal ujít! Kromě lepších hereckých i pěveckých výkonů jsem v nové sezóně odhalila ještě pár maličkostí.
Honza Kopečný – Girolamo, dostal přes své nádherné, přirozené kadeře paruku. Asi aby ladil barevně s ostatními. Mě osobně se moc líbil, když ve svém sólu postoupil (profesionálně) blíže k divákům, aby mohly dámy ještě více slzet, dívajíce se mu do očí… Paula – Dagmar Volfová, naopak měla své civilní blonďaté vlasy. Služce Líze – Míše Noskové, to loni slušelo ve vlnitých vlasech s ofinou více. Naštěstí tento ryze vizážistický prvek nikterak neubral na jejím „operním“ hlase, přesně padnoucím k její roli.
Vlastně to všichni bez rozdílu rolí pořádně rozjeli. A byl to vůbec Jarda Klein – alternující hlavní roli Casanovy, kterého jsem v sobotu viděla? Byl to Jarda, kdo řádil s hraběnkou? No, jmenovat se Kleinová, nevím, nevím, jestli bych nežárlila. Charizmatického Zdeňka Pikla bych pro příště poprosila: přednášej více procítěně, tancuj a nešetři. Dej květinu své tanečnici, dámě z první řady. Je čas myslet na zadní vrátka. Získáš si tak třeba potencionální další obdivovatelky.
Hraběnka – Dita Hořínková, padala ze stolu ještě dramatičtěji. A mám pocit, že tentokrát předvedli společně s hrabětem Emanuelem – Daliborem Tolašem, v písni „Nikdo z těch dvou neprohrál“ svůj dosud nejlepší zazpívaný a zahraný duet. Filip Antonio – Giacomo, nám sice trochu vyrostl z kalhot, ale vtipné glosy, napsané jako všechny texty Petrem Markovem, v jeho podání opět bezkonkurenčně pobavily. Lavice určené divákům, přísahám - cítila jsem to, se z toho až třásly. Výraz Ládi Korbela, když sundával z rukou komtesu Adélu, nebylo možno přehlédnout, stejně jako vyzrálejší herecký výkon samotné Adély – Lucíe Jagerčíkové. A že Luděk Šindelář – Bednář neboli Pan Důležitý, „vtipálek“ každým coulem, rozlomil při představení židli nebo při děkovačce donesl všem místo květin Oleandr, zasazený na nádvoří ve velikém květináči, o tom už vůbec raději nemluvím.
Hlubokou čeká v létě ještě dalších deset představení, každý pátek a sobotu. My, Hlubokou a noci na ní znalí, radíme, vzít si na sebe "teplé prádlo" a na sezení deku. I když si myslíte, že vás ještě hřeje mládí a láska, noci jsou tu prostě zámecky chladné. Na co připít a nepřehnat to? Připíjím na profesionalitu a zdravé rivalství, porozumění, lásku a svobodu. Hodnoty, které měl Casanova již před mnoha a mnoha lety, a nám se jich, bohužel, dostává tak poskromnu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku