„Ramóne!“ ozývá se kdesi hlasitý a pevný hlas náhle zjeveného Zorra. Vyburcovanému Ramónovi srší z očí blesky zlosti, jímá se záhadného Zorra hledat. Ten už je ale pryč. Jenže kdo je vlastně onen tajemný přízrak s maskou? Muzikál Zorro měl svou první premiéru nedávno – v roce 2008 v londýnském West Endu. Muzikál nejvíce vychází z románu chilské spisovatelky Isabel Allende. Zorro se již objevil ve Francii, v Německu, v Rusku, v Nizozemsku a v Brazílii, nejnověji je uváděn v Bulharsku. Českou republiku s premiérovým datem 16. března 2013 navštívil Zorro dřív než Atlantu v Americe (kde bude uváděn od 10. dubna 2013), než Varšavu v Polsku (prosinec 2013), než Los Angeles v Kalifornii (2014), a dokonce dříve než na proslulou Broadway, kam se muzikál teprve chystá („Tour Fall 2014“).
Nečekejte, že muzikál má stejný děj jako ve filmu Zorro: Tajemná tvář s Antonio Banderasem z roku 1998. Příběh muzikálu se točí kolem dvou bratrů, Diega a Ramóna. O nich se dozvídáme z úst Starého cikána na začátku představení, když posluchačům vypráví příběh. Otcem bratrů je Don Alejandro, starosta vesnice Los Angeles. Je oblíbený u lidí, spravedlivý a moudrý. Bratrům vtlouká do hlavy zásady a pravidla, aby se z nich stali řádně vychovaní mladí muži. Ale Diego se svou nezkrotnou povahou pro potřebu volnosti uteče z Kalifornie do Španělska a přidá se k potulné partě cikánů.
Po několika letech Diega vyhledá kamarádka z dětství - Luisa. Bratr Ramón se totiž po smrti Dona Alejandra stal starostou a místo mírumilovného vládnutí šíří všudypřítomný teror. Diego se rozhodne vrátit zpět a s ním i cikáni v čele se svou cikánskou královnou Inez. Ve městě se pak setkáváme kromě Ramóna ještě s další důležitou postavou, seržantem Garcíou. A právě v Los Angeles začíná příběh Diega (jehož obyvatelé města posléze znají pod přezdívkou „El Zorro“, španělsky „Chytrý jako liška“) a ostatních.
V autorském týmu je kromě Isabel Allende hudební skupina The Gipsy Kings (členové Nicolas Reyes, Paul Reyes, François "Canut" Reyes, Patchai Reyes, André Reyes, Diego Baliardo, Paco Baliardo, Tomino Boliardo), která má svůj původ ve Francii. Ta do představení kromě pro muzikál napsaných písní přidala ještě své osvědčené hity jako „Bamboleo“, „Djobi Djoba“ atd. Skupina si pak nechala své písně upravit uznávaným londýnským skladatelem a aranžérem Johnem Cameronem. Libreto k muzikálu sepsali Stephen Clark (také napsal texty písní) a Helen Edmundson.
Městské divadlo Brno získalo od autorů tzv. first class production licenci. Jelikož již několikrát potvrdilo v zahraničí své kvality ohledně inscenací, mohlo tuto exkluzivní licenci získat. Majitelé práv tedy musí věřit v kvalitu a profesionalitu souboru, což znamená, že představení si musí udržet stejný standart jako na West Endu - před premiérou většinou tedy přijíždí supervizor, aby výsledné dílo zkontroloval - ale zároveň mají inscenátoři při tvorbě představení poměrně volnou ruku, což se týká například scény (stejnou jako na West Endu tedy v představení nenajdete) či kostýmů.
Vytvořená scéna se skutečně povedla. Scénografem představení je Aleš Valášek (získal britskou cenu Linbury Prize For Stage Desing), který pro Zorra vytvořil lešení využité v několika scénách, tavernu, domy obyvatel vesnice nebo třeba jeskyni či vězení.
S funkční scénou ladil skvělý světelný design Davida Kachlíře, se kterým si autor skutečně „vyhrál“. Design přecházel z pestré škály barev až k minimalistickému nasvícení a perfektně podtrhoval a doplňoval danou scénu. V představení se také objeví jedna projekce doplňující děj.
Překladu z anglického originálu se ujal Petr Gazdík a Jan Šotkovský (také dramaturg představení). Podle Gazdíkových slov se opět snažili texty písní přeložit tak, aby ztrácely co nejméně ze své původní autenticity a „přímosti“. Některé texty také uslyšíte ve španělštině, která navodí tu správnou atmosféru.
Představení zrežíroval Petr Gazdík. Své herecké kolegy očividně dokázal dostat tam, kam potřeboval, protože jednotlivým ztvárněním rolí není příliš co vytknout. Se svým týmem dokázal dobře vyvážit poměr vtipu a tragiky v představení, protože ačkoli muzikál není přímo komedií, diváci by měli z představení odcházet naladěni pozitivní energií. Velký podíl na tom má hudba, několik velmi dobrých hlášek a dialogů. V představení se také objeví několik triků (útěky Zorra).
Hlavní role se zhostil Lukáš Janota, který v představení účinkuje bez alternace (understudy Robert Urban). V podstatě má ale role tři. Postava Diega se totiž vydává za Zorra a za „nepravého“ Diega. „Nepravý“ Diego je dost podobný hrbáči ve filmu Hrbáč z roku 1997. Snaží se Ramónovi podlézat, hrát hloupého a dělat dětinské věci. Tato komediální část sedla Lukáši Janotovi nejlépe. Druhou částí Janotovy role byl neohrožený a mrštný Zorro, kde musel Lukáš mnohokrát prokázat dovednost boje s kordem. Poslední částí role byl Diego, který je jako jediná postava skutečně "živá" – má své touhy a přání, své pochybnosti a starosti, a také prochází vývojem osobnosti.
Ačkoli Lukáš Janota není prototypem černovlasého uhrančivého hrdiny, se všemi výše popsanými složkami (mezi další patří samozřejmě také zpěv a tanec) si poradil velmi dobře.
Bratrem Ramónem byl Dušan Vitázek. První a poslední zápornou postavu v příběhu ztvárnil velmi dobře. Z psychicky labilního, krutého, bezcitného, závistivého, ale ne hloupého člověka, měl jistě každý v hledišti minimálně nepříjemný pocit. Škoda jen, že postava Ramóna má v muzikálu pouze jednu píseň.
Luisou byla Johana Gazdíková. Odhodlaná žena, která se snaží ochránit lid vesnice Los Angeles, se zároveň zmítá láskou k Zorrovi. Postava se v Johanině pojetí vyznačovala především nebojácností a věrností svým hodnotám a Johana Gazdíková v roli působí příjemně.
Ivana Vaňková se po dobu představení převtělila do role královny cikánů Inez. Tato role s sebou musí nést notnou dávku šarmu a sexappealu, ruku v ruce s ladným, smyslným a energickým flamengem. Ivana Vaňková uměla své postavě vdechnout život, její postava uměla manipulovat a být šarmantní – a diváky si jistě získala na svou stranu.
Seržant García Tomáše Saghera by mohl na první pohled působit jako komická postava, ale není tomu tak. Sice má na určitých místech diváky pobavit a děj odlehčit, ale García mimo to bojuje s neopětovanou láskou k jedné přitažlivé ženě a s loajalitou ke starostovi Ramónovi, kterou by jako dobrý voják rozhodně měl oplývat. Má sloužit synovi muže, kterého obdivoval pro jeho dobré vlastnosti, i přesto, jaké skutky syn Dona Alejandra provádí? A dokáže se García svému strachu z Ramóna postavit? I to uvidíte v představení. Jisté je, že Tomáši Sagherovi role sedla se vším všudy.
Ladislav Kolář byl v onen den jak Starým cikánem, tak také Donem Alejandrem – otcem Diega a Ramóna. Jako cikán byl dobrým vypravěčem příběhů, jeho Don Alejandro byl čestným a neústupným mužem.
Nezastupitelnou roli měla samozřejmě company, která vytvářela postavy cikánů, vesničanů, vojáků a dalších. Company byla sladěná a utvářela svými výstupy lákavou podívanou nejen při hitech skupiny The Gipsy Kings.
Nesmím zapomenout ani na přítomnost živého orchestru. Živý orchestr má zde ale jinou podobu, než jak bývá zvykem. Je totiž "pouze" tříčlenný. Daario coby Joaquín byl notnou část děje přítomen přímo na jevišti, kde během komorních i sborových scén porůznu postával nebo posedával na scéně a hrál na kytaru. Dalšími členy živého orchestru byli hudebníci Jozef Zimka a Tomáš Prokop. Ti v určitých pasážích z konstrukce těsně u jeviště hráli na trumpety. Ostatní hudební podklad byl nahrán předem. Je to originální nahrávka - jak nakazuje licence. Představení je tedy zajímavé tím, že je v něm uplatněn jak half-playback, tak i živý "orchestr".
Povedené kostýmy byly přivezeny Veronikou Hindle přímo z Ameriky. Choreografie Lucie Holánkové se týká hlavně veselých cikánských výstupů, ale poslouží i k vyjádření úzkosti a bezmoci a několik tanečních kroků v představení udělá téměř každá sólová role. Choreografii bojových scén obstaral Josef Jurásek.
Již teď je potvrzené, že Zorro podnikne svůj boj s bezprávím od října do prosince i v Divadle Hybernia v Praze. Jak Zorro obstojí u diváků? Na to si můžete udělat názor sami. Nasedněte do cikánské maringotky nebo si vypůjčte Zorrova koně a rozjeďte se do Brna či později do Prahy. Zorro jistě neodmítne žádného pomocníka ve svém spravedlivém boji.
Trailer k jedné z produkcí muzikálu Zorro:
Komentáře k článku