Musicalnet.cz

Muzikál Hrabě Monte Cristo se po dvanácti letech vrátil do Prahy. Příběh odehrávající se na pozadí historických událostí, naplněný láskou, zradou a chutí po pomstě, je vždy vděčným diváckým zážitkem. Pojďme si spolu připomenout postavy románu Alexandra Dumase a jejich osudy. Tato kniha byla mnohokrát zfilmována, zdramatizována i převedena na muzikálová jeviště. Zajímá vás, jak si s touto hrou poradil tvůrčí tým v Divadle U Hasičů? V sobotu 9. března se konala premiéra a my jsme byli u toho. 

Dílo Alexandra Dumase st. Hrabě Monte Christo je po Třech mušketýrech jeden z jeho neslavnějších románů. Má také mnoho filmových a divadelních inscenací. Jednou z nich je nová premiéra muzikálu, která se odehrála 9. března v Divadle U Hasičů. Divadlo se nachází nedaleko Divadla na Vinohradech a vede ho pan Tomáš Spurný, jenž se s mnoha dalšími výjimečnými osobnostmi zasloužil o navrácení muzikálu na pražská divadelní prkna.

Muzikál se poprvé na divadelních prknech objevil v roce 2000 a premiéra se odehrála v Kongresovém centru Praha. Jeho tvůrci jsou umělci, kteří nás již dříve obohatili o mimořádné počiny, jako jsou muzikály Dracula a Golem, tedy Karel Svoboda (hudba), Zdeněk Borovec (libreto) a Richard Hes (pův. choreografie). Než se však dostaneme k ději a podrobnějšímu popisu nového pojetí představení, dovolím si vám představit další osoby, bez kterých by toto krásné ztvárnění nemohlo vzniknout.

Hlavní oporou realizačního týmu je Martin Bujárek – režisér a producent, ale taktéž i postava Danglarse, dále Vít Bečvář – člen managementu a herec, zpěvák v roli Abbého Farii. Skvělé choreografie se zhostil Lukáš Vilt, také kostýmy od Michaely Kuttlerové jsou nápadité a krásné. Nemůžeme též opomenout scénografii Jakuba Barana, pánskou a dámskou company, taneční um dívek znázorňujících Čas a Sudbu, nadané zpěváky a další, jež pomáhali vzniknout tomuto mimořádnému dílu. Vždyť jak podotkl Jaromír Adamec při děkovačce, v představení se neobjevilo hvězdné obsazení, ale to neznamená, že by účinkující nedosáhli skvělých výkonů.

Ale pojďme dále, k příběhu. Kdo z nás by neznal krásný a dojemný příběh mladého námořníka Edmonda Dantese odehrávajícího se ve Francii v době, kdy padlo Napoleonovo císařství, a jeho čistou lásku k dívce Mercedes. Ale jak už to v životě chodí, objeví se tu také závist, pocit křivdy a chuť se pomstít. Tak tedy pojďme si zavzpomínat.

Námořní kapitán Edmond Dantes na lodi Faraon se vylodí na ostrově Elba, kde je po své porážce vězněn Napoleon. Od Napoleona tu Edmond získá psaní, které má předat Napoleonovu zmocněnci, co je v tajemném dopise však sám neví. Doma ho čeká krásná snoubenka – Mercedes. Závist způsobí, že je Edmond vzat do vězení za velezradu a bez řádného soudu uvězněn ve vězení Chateau d’If, tehdy nejhoršího vězení, kam byli posíláni vězni určení k zapomnění.

Edmond z počátku nechápe, co se stalo a je vnitřně rozpolcen. V době nejhorších psychických muk objeví nového přítele - abbého Fariu, jenž mu předá své dovednosti a dodá odvahu. Dokáže však smazat z Edmondova srdce spáchané křivdy a smýt chuť po pomstě?

My tak můžeme od začátku děje pozorovat proměny hlavní postavy z milého, cílevědomého a milujícího muže, který má skoro vše, na čem mu záleží, až po velmi bohatého sebevědomého muže, jemuž se daří uskutečňovat plány své pomsty, a přeci stále pochybuje o svých činech – stává se hrabětem Monte Cristo. Spolu s ním se však postupně mění i osoby, jež miloval a ctil: Mercedes, Fernand Mondego a další.

V muzikálu se neobjeví všechny postavy, které můžeme znát z knižní předlohy či z televizních inscenací (např. Villefort, Caderousse, Bertuccio, Morell...). Můžeme se však těšit na často filmově opomíjenou Haydée a velmi zdařilá taneční čísla znázorňující Čas a Sudbu. Všechny postavy, kromě již zmíněné Haydée a otce Farise se v průběhu představení mění a vyvíjejí (mění se i obsazení herců – odlišné je v roce 1815, po 21 letech, tedy v roce 1836, se obmění). Vzhledem k tomu, že diváci nenajdou v představení populární zpěváky, ale relativní nováčky, se všichni svého úkolu zhostili nanejvýš dobře. Choreografie je na velmi dobré úrovni, vzhledem k tomu, kolik účinkujících se vtěsnalo na tak malé jeviště. Velmi sladěné byly představitelky Sudby a Času s jejich pohybovými kreacemi.

Představení komplikovaly pouze zvukové problémy, například velmi hlasitá hudba, kdy téměř nebylo slyšet zpěv na jevišti, nebo naopak zvuková technika – mikrofony vypovídaly službu. Divadlo a tedy i jeviště samo o sobě nedosahuje velkých rozměrů a velkých možnosti pro instalací kulis, se kterými by sami herci nemuseli během představení manipulovat. V důležitých sekvencích se pro dramatický efekt a zvýraznění postavy hojně používalo kontra osvětlení. Přes tyto nedostatky působí představení uceleně, a až na nepatrné výjimky nedocházelo k problémům.

Kulisy byly jednoduché, ale na malý prostor vhodně vybrané, spolu s náročnou choreografií tak vše působilo velmi sladěně. Kostýmy jsou z počátku velmi jednoduché a skromné, podtrhávají tak úvodní společenské postavení hlavních postav. V průběhu představení se mění v okázalé róby, velmi důkladně propracované a krásně šité na míru pro herce (orientální kostýmy s doplňky velmi slušely postavě Haydeé v podání Michaely Talašové, a podtrhly tak její jemné rysy).

Jednotlivé scény nejsou vždy v chronologickém pořadí, v mnoha scénách se střídá přítomný děj se vzpomínkami na mladé hrdiny. Jedna z nejlepších těchto scén probíhá, když Edmond Dantes hovoří s Abbém a snaží se rozpomenout a uvědomit si, kdo mohl mít prospěch z jeho uvěznění ("Svatba", "Udání"). Edmond ve vzpomínkách prochází mezi účastníky zrady.

Písně od Karla Svobody jsou muzikálovému publiku dobře známé. Především pak skladby s hitovým potenciálem jako „Proč nejsi tam, kde já“, „Doteky tvých řas“ a „Můj Monte Cristo“, ale nedá se říci, že zbytek by byl jen doplňkovou vatou, jaká se sem tam v české muzikálové produkci objeví. Přestože všichni účinkující odvedli skvělé výkony, ráda bych zde uvedla výkony herců, jež mě něčím zaujaly:

Albert (Lukáš Ondruš) a Haydeé (Michaela Talašová) mají velmi jemnou a dojemnou scénu, kdy si oba navzájem vyznávají lásku. Zdrženlivé a emocemi nabité je chování a výrazy obou postav. Následná píseň Haydeé k nepřítomnému hraběti „Můj Monte Cristo“ je působivá. Stejně tak jako velmi zdařilá píseň mladé Mercedes – „Proč nejsi tam, kde já“, velmi přesvědčivá scéna ve chvíli, kdy se Mercedes vdává za Fernanda (s bolestí a beznadějí, rozpolcená v tváři, v gestech). Edmond Dantes v pasážích z vězení, smutný s výrazem křivdy a bolesti ve tváři. Dospělý Danglars je spíše komickou postavou (v mládí je více lstivý), ve velmi dobrém hereckém provedení, skvělou mimikou obohatil tuto postavu o komické prvky. Jaromír Adamec coby Morcerf působil velmi charismaticky, s výborným hlasovým projevem.

Jednou ze stálic tohoto muzikálu je právě Jaromír Adamec, který již v tomto muzikálu před dvanácti lety započal svou úspěšnou kariéru. Spolu s ním účinkuje v představení i jeho divadelní syn Lukáš Kellner (v původní verzi hrál malého Alberta). Adamec v představení účinkuje v rolích hraběte Monte Crista, a alternuje také v roli Fernanda Mondegy de Morcerf a Abbé Farii. Zpěvák a kolega Jaromíra Adamce z předchozího nastudování Hraběte Monte Crista z roku 2000 Tomáš Bartůněk celé přestavení sledoval tentokráte jen jako divák a neskrýval nadšení nad jednotlivými výkony.

Na konci představení se Jaromír Adamec zhostil děkovné řeči a symbolicky vzdal hold Karlu Svobodovi a Zdeňku Borovcovi. Spokojenost publika názorně dokládá fakt, že probíhaly dlouhé ovace vestoje. Hrabě Monte Cristo rozhodně obohacuje pražskou muzikálovou scénu. I když nepatří k těm nejzvučnějším titulům a neúčinkují v něm nejpopulárnější muzikáloví zpěváci, zdatně se mu daří kvalitou svého provedení - a především nasazením všech účinkujících - konkurovat zavedenějším produkcím. A za to patří jeho tvůrcům náš dík.

Galerie

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions