Léto budiž pochváleno. Třeba i proto, že je čas a chuť vyjet do zahraničí a zhlédnout některý z vysněných muzikálů. Na konci letošního června jsem viděl v Oberhausenu muzikál Falco Meets Amadeus (Falco se střetává s Amadeem), v Essenu muzikál Elisabeth a v Bochumi nejdéle hraný muzikál všech dob - Starlight Express. A vedle toho se mi splnil i životní sen a já slyšel a viděl live koncert Diany Ross v Bonnu. Na něm jsem se setkal s kamarádem a spolupracovníkem našeho serveru Michaelem Prostějovským. Jinak zaměstnancem Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. A protože je Německo dvacet let jeho domovem a tamní muzikálovou scénu má zmapovanou jako málokdo, požádal jsem ho, aby pro náš server připravil svůj pohled na muzikál superlativů, kterým je bez nadsázky v Essenu uváděná Elisabeth. Slovo má tedy Michael Prostějovský.
Jen málo úspěšných muzikálů vzniklo mimo Ameriku a Anglii. Jednou z těchto výjimek je Elisabeth. Příběh rakouské císařovny Alžběty, nazývané často rovněž Sissi. Premiéru měl muzikál autorů Sylvestera Levaye a Michael Kunzeho ve vídeňském divadle Theater an der Wien v roce 1992. Zde se hrál s přestávkami řadu let. V průběhu let byl rovněž byl inscenován v Japonsku, Skandinávii, Maďarsku a Holandsku. Další premiéra se konala v německém Essenu na jaře 2001. Jen do té doby muzikál zhlédly dva milióny diváků.
Na jevišti se odvíjí životní příběh císařovny, jejíž život je opředen řadou mýtů a legend. Autoři muzikálu ji však líčí jako moderní ženu, která se narodila a žila na nevhodném místě a v nevhodnou dobu. Tato skutečnost ji přivádí do konfliktu s okolním světem. A to do té míry, že se dostává do bezvýchodné izolace. Vlastní příběh muzikálu začíná v současnosti v imaginární říši mrtvých a snílků. Zde neviditelný soudce vyslýchá italského anarchistu Luigiho Lucheniho, který byl před více než sto lety Elisabethiným vrahem. Nemůže nalézt posmrtný klid a po letech je povolán k odpovědnosti. Na otázku, kdo stál v pozadí atentátu odpovídá, že smrt. Pokud jde o motiv, byla jím podle jeho slov láska. Lucheni ospravedlňuje vraždu z 10. září 1898 tím, že Elisabethin osud, stát se milenkou smrti, byl tak jako tak předurčen.
Skutečnost versus divadlo
Skutečná princezna Elisabeth se narodila v prosinci 1837 v Bavorsku jako dcera knížete Maxmiliana. V roce 1854 se provdala za rakouského císaře Františka Josefa I. Její vliv však od počátku omezovala císařova matka Sophie. Šla dokonce tak daleko, že císařovně odebrala její děti k přísnější výchově. Po zřízení rakousko-uherské monarchie v roce 1867 přesto Elisabeth usedla na císařský stolec vedle svého manžela coby císařovna rakouská a královna uherská. Obětí atentátu se stala v Ženevě 10. září 1898. Největší osudovou ranou pro ni byla sebevražda jejího syna a následníka trůnu Rudolfa. V muzikálové podobě příběhu jsou diváci rovněž konfrontováni s její vizí brzkého zániku monarchie.
Samotná stavba muzikálu Elisabeth v mnoha rysech připomíná Evitu. Nejen tím, že v epicentru dění stojí žena po boku prvního muže země. Žena opředená legendami. I způsob její prezentace je v mnoha ohledech shodný. Především střídáním současnosti a minulosti, respektive doby před a po smrti legendy. A také kritickým dialogem mezi hrdinkou a jejím protivníkem. Kongeniální sám o sobě je vlastní rukopis muzikálu. Divákovi není předkládán pouhý chronologický příběh hlavní hrdinky, nýbrž svébytné dramatické dílo. Do slova a do písmene se ze záhrobí vracejí i postavy příběhu. Tragické klíčové momenty Elisabethina života - tedy smrt dcery ještě v plenkách, sebevražda korunního prince Rudolfa i její náhodná vražda (Lucheni měl původně v plánu atentát na zcela jinou osobu) - jsou v jevištním příběhu vysvětleny zcela prozaicky: Elisabeth miluje mladý a pohledný muž, tajuplný černý princ, kterým není nikdo jiný než Smrt. (V němčině totiž je na rozdíl o češtiny smrt rodu mužského). Nikoliv zubatá s kosou, nýbrž vášnivý a zamilovaný mladík provází a sleduje Elisabeth v jejích životních úskalích a je vždy v potřebnou chvíli na blízku s pomocí jemu vlastní.
Příběh manželského císařského páru nepostrádá po více než dvě hodiny na dramatičnosti. Už samotná skutečnost, že císař pod vlivem své matky jedná přísně a státnicky, předurčuje konfliktní situace jejich osobního příběhu. Elisabeth je temperamentní a života plná mladá žena a korzetem monarchie se nechává spoutat s maximálním odporem, který vystavuje jejich manželství zatěžkávací zkoušce, ve které neobstojí. Elisabeth není ochotna sklonit se před vůlí císaře ani v nejkritičtějším okamžiku, kdy ji o to žádá její vlastní syn, kterého může v jinak neřešitelné životní situaci zachránit pouze tento krok.
Po atentátu se konečně Elisabeth dostává do náruče Smrti a celý příběh končí jejich vášnivým polibkem. Doslova a do písmene jde o happy end jako důsledek vraždy. Autoři tak balancují na samé hranici přijatelného, avšak tuto zkoušku ustávají bez ztráty květinky.
Muzikál roku 2000/2001
Essenská inscenace Elisabeth byla odborným časopisem Musicals oceněna jako nejlepší muzikálová produkce z německé jazykové oblasti sezóny 2000 / 2001. Čtenáři časopisu ji na prvním místě ocenili v kategoriích: nová produkce, režie, choreografie, hlavní mužský představitel (Uwe Kröger) a hlavní ženská představitelka (Pia Douwes). Cenu získala rovněž nahrávka muzikálu.
Dvojice Kunze a Levay
Libretista, textař a bývalý gramofonový producent Michael Kunze, narozený v Praze a žijící v Mnichově, získal společně se skladatelem Sylvesterem Levayem nejvyšší vyznamenání amerického gramofonového průmyslu Grammy za svůj celosvětový hit disco vlny sedmdesátých let "Fly, Robin Fly". V roce 1975 se tato jejich skladba dokonce umístila na prvním místě americké hitparády singlů. Kunze je pak především úspěšným překladatelem libret k muzikálům Andrewa Lloyda Webbera (Kočky, Fantóm opery, Evita, Aspekty lásky a Sunset Boulevard). Zároveň je autorem třech původních a úspěšných muzikálů. Vedle Elisabeth napsal scénář i k muzikálům Mozart a Ples upírů, který vznikl na půdorysu stejnojmenného kultovního filmu Romana Polanského. Sylvester Levay pochází z Maďarska a v šedesátých a sedmdesátých letech pracoval především v Německu. Poté odešel do Hollywoodu, skládal hudbu producentům a režisérům nejzvučnějších jmen (George Lukas, Steven Spielberg, Michael Douglas a další).
Michael Prostějovský, Jan Adam
Fotografie: Stage Holding Vereinigte Bühnen Wien, Ingrid Kernbach
Komentáře k článku