Vážení a milí čtenáři našeho serveru, je mým zvykem a upřímnou radou, navrhnout vám, abyste si před přečtením mého článku o pohádkové premiéře muzikálu Kapka medu pro Verunku přečetli i příspěvek předcházející, s tímto muzikálem související. Dozvíte se v něm mnoho o jednotlivých autorech, hercích, realizačním týmu a leccos ze zákulisí, což jistě bude příjemnou předehrou mých myšlenek. V tomto případě se jedná o článek „Koho zachrání kapka medu“ kolegyně Heleny Halouzkové.
Muzikál Kapka medu pro Verunku, jehož slavnostní premiéra se konala 15. září 2012 v Divadle Hybernia, je záležitostí v mnoha směrech výjimečnou. Je to muzikál – pohádka, určený hlavně dětem. Takových, nutno si přiznat, máme v České republice jako šafránu, takže si jejich autorů a herců náležitě važme. Posledním titulem dětského muzikálu byla zimní Popelka na ledě, uváděná v posledních měsících loňského roku v Praze.
Podtitul rodinný muzikál, pod nímž je Kapka medu pro Verunku uváděna, není třeba odsuzovat jako laciné slovíčkaření. Můžeme ho naopak využít jako kladnou nápovědu, jak velmi příjemně, užitečně a chvályhodně prožít čas se svými potomky. Jinak, než tomu v dnešním světě někdy bývá (myslím tím víkendové návštěvy obchodních center, sezení u televize či počítačů, v cukrárnách…). Rozhodně není určen milovníkům hororů, sci–fi nebo teenagerům. Naopak, vnímaví dospělí by se společně s dětmi mohli při jeho doznívání dostat k zamyšlení: „a co my konkrétně s tou naší pošramocenou přírodou a vztahy mezi lidmi uděláme?“
Kapka medu pro Verunku je muzikálová pohádka. Je pokračováním tří známých pohádek – O Zlatovlásce, O Popelce a Hloupý Honza. Děj vypráví o tom, co se stalo, když se ze Zlatovlásky, Popelky a Honzy stali maminky a tatínkové – královny a králové, a jak pokračují jejich životy s jejich dětmi. Jak se změnilo jejich království, a jaké problémy přináší vládnutí.
Příběh se točí okolo dvou princů a jednoho myslivce, kteří touží po jedné princezně – Verunce – dceři Zlatovlásky. Vydávají se ji zachránit z hlubokého spánku pomocí kapky medu, kterou ale mohou, jak už to v pohádkách bývá, získat jedině vyřešením mnoha úkolů. A tak se na jevišti prolínají různorodé světy tří království, přírodní nástrahy, dostaneme se až do pekla, k rybníku, mezi víly, čarodějnice, a ke královně Kapesce (proč to nezvyklé jméno mne nenapadá), která rozhodne o medu zachraňujícím Verunku.
Jako v každé pohádce autoři zachovali podstatu střídání dobra a zla, štěstí a smůly, chytráctví a upřímnosti, ale přidali něco, co běžně v pohádkách nebývá - pokračování. Jak to bylo dál, když si princ vzal princeznu? Co jejich děti, jaké byli? Zažily nějaké dobrodružství? Na tohle odpoví právě tento příběh, v němž je využito magického čísla tři, a také kouzel a optických klamů, čímž se představení obohatí o výrazné vizuální vjemy.
Muzikál je z mého pohledu určen hlavně dětem mladšího školního věku. Ještě mladší diváci stěží dokáží vnímat a pochopit bohaté střídání obrazů, postav a děje, a mohou tak získat pouze jednotlivé dojmy. K této myšlence mne dovedla nejen moje vlastní úvaha, ale i chování asi čtyřleté holčičky, sedící při premiéře vedle mne, která neustále vyžadovala maminčino vysvětlení „kdo, kdy, kde a proč“.
Nádherné jsou kostýmy a vizáž herců. Potěší vás všechny od klasických pohádkových zelených vodníčků, přes skřítky a tajemné lesní bytosti, „pankáčové“ čerty až po královny v honosných šatech. Nejkrásnější kostým má však Královna přírodních sil Kapeska. Musím přiznat, že jedna maličkost mě – zástupkyni generace odchované na Třech oříšcích pro Popelku s Libuškou Šafránkovou, vadila. A to přehnaná ozdoba ve vlasech muzikálové Popelky.
Scéna – prostě paráda. Tak akorát, vylepšená moderními prvky kulis ale přitom jednoduchá, zajímavé projekce doplňující děj, s obrovskými hodinami, náznakem vody v bažinách a dalšími vychytávkami, které do sebe zajímavě zapadaly. Scéna je variabilní a skoro nepostřehnete, že se proměnila. Jedině doufám, že v dalších představeních už se nebude pouštět do předních řad diváků tolik umělé mlhy, aby nevznikal dojem, že přijde „něco s hvězdičkou“, co nemají děti vidět.
Oceňuji i nenásilné naučné chvilky, kdy se připomíná správné chování k přírodě, lesním bytostem, vzduchu a také náležité zacházení s odpadky.
Co se týče hereckých a pěveckých výkonů si nemohu odpustit myšlenku, proč se protěžují jména jako Kamil Střihavka, Bára Basiková, Jiří Zonyga…, když jejich výstupy nejsou z nejtěžších, ani herecky, ani pěvecky. Jejich úlohu v tomto sehranou chápu za sebe čistě marketingově – jsou to „tahouni“ – ve smyslu „jdeme na Basikovou…“. Tleskám postavě moderně vtipného prince Mirka z Popelkova. To jistě ocenili hlavně rodiče, děti podle mne nemohly některé vtipy pochopit.
Od chvíle, kdy jsem věděla, že choreografii tohoto muzikálu dělá Petra Parvoničová, jsem se těšila, jak opět roztancuje i ty největší „dřeva“ mezi herci. Podařilo se jí to skvěle už v muzikálu Casanova, který se v létě hrál na zámku Hluboká. Její neobvyklé choreografické nápady a profesionálně kamarádský vztah k účinkujícím, jsou k nezaplacení a zaslouží si velký obdiv, potlesk, květiny, dary a smekání klobouku, jak tomu bylo na premiéře na Hluboké i v Hybernii. Za mimořádně kvalitní považuji i taneční výkony celé company.
Přiznávám, že mé postřehy se týkají hlavně záležitostí, které mohu hlouběji posoudit na základě srovnání s jinými muzikály.
Držím palce těm, kteří na premiéře nehráli a s jejichž hereckými výkony jsem se setkala v uplynulé letní sezóně na Hluboké. Myslím tím Jaroslava Kleina – v tomto muzikálu v roli krále Mirka z Popelkova, Míšu Noskovou – vílu Lesanku, Patrika Plesingera – čerta, Honzíka France – vodníčka. 
Tito vyjmenovaní jezdili hrát na Hlubokou a současně nastudovávali muzikál v Praze.
Muzikál Kapka medu pro Verunku je muzikálem profesionálním, počínaje autory, přes realizační tým, a konče herci známými, i herci začínajícími a nadějnými. Kamenné Divadlo Hybernia je pro tento muzikálový kus jako stvořené. Na rozdíl od některých jiných muzikálů jsem nebyla v jeho zákulisí, ale věřím, že se při jeho přípravě všichni cítili dobře, a tak mohou svoje příjemné pocity předat i divákům.
Takže rodičové, vy, kdož rozvíjíte u svých dětí divadelní cítění, byť jenom pohledem a poslechem, tedy pasivně v roli diváků, oblékněte svoje ratolesti do večerních šatiček a kravat, umožněte jim býti výjimečnými, sedněte do sametových křesel Divadla Hybernia a užívejte si s nimi krásnou muzikálovou pohádku.
P.S.: Ty slavnostní šaty můžete vynechat, výjimečnost přeci netkví v oblečení, ale je kdesi hluboko v nás, v tom, jací jsme. Víc Vám samozřejmě napoví i muzikál Kapka medu pro Verunku.
Komentáře k článku